
Jak založit pěstební plochu japonského topolu
Rychle rostoucí dřeviny mohou vyřešit alespoň z části problém se snadnějším získáváním biomasy určené k vytápění (palivového dřeva či štěpky).
Chcete poznat invazivní druhy rostlin a živočichů, na které můžete narazit v naších zahradách, polích, v přírodě, ale také doma? Jak se invazním druhům bránit? A věděli jste, že správně se o takových druzích říká "invazní", nikoli "invazivní"?
Rychle rostoucí dřeviny mohou vyřešit alespoň z části problém se snadnějším získáváním biomasy určené k vytápění (palivového dřeva či štěpky).
Na zahradách vypadá krásně od jara do jara, pro svou invazivnost se jí však mnozí zahrádkáři vyhýbají a pro silnou jedovatost některých druhů i bojí.
Křehké květy citlivky stydlivé vydrží pouhý den, i tak ale jejich neobvyklá nádhera stojí za to. A že tato rsotlina zavírá své listy při sebemenším dotyku? Však se také jmenuje „citlivka stydlivá“.
Bolševník je rostlinným rodem z čeledi miříkovitých, který zahrnuje okolo 60 druhů dvouletých a víceletých rostlin. Na našem území se běžně vyskytuje méně problematický bolševník obecný a velmi nebezpečný invazní druh bolševník velkolepý. Oba druhy přitom spolu mohou tvořit hybridy, byť vzácněji, což představuje další problém.
Především plzák španělský, plž (lidově slimák) z čeledi plzákovitých, který se stal celosvětovým cestovatelem proti své vůli, dovede v zahradách napáchat ohromné škody. Tento neuvěřitelný jedlík k nám byl zavlečen s rostlinným materiálem a odpady. Z Pyrenejského poloostrova, západní Francie a jižní Anglie se tak rozšířil až do USA, i když neumí plavat. A boj s ním musí začít již brzy na jaře, aby jeho populace neukázala invazivní sílu druhu.
Invazivnost, divoký růst, obtížná likvidovatelnost, ale i nebezpečná jedovatost včetně možných poškození pokožky a alergických reakcí. To jsou charakteristické rysy některých rostlin, které by bylo lepší v některých případech do zahrady vůbec nepořizovat. Představme si některé z nich.
V zahradách a parcích jsou stále častěji preferovány více cizokrajné okrasné dřeviny než původní druhy, ovšem výsledek pak může být tristní. Které z okrasných dřevin nejvíce zamořují naši přírodu?
Proč se nevyplatí šíření invazivních druhů rostlin a jak se v zahradě zbavit těch, které se zde proti naší vůli rozšířily?
Dejte si pozor na invazní druhy ve svých zahradách. Nejenže budou trápit vás samé, ale dokonce můžete být finančně postiženi za jejich šíření, pokud překročí hranice vašeho pozemku.
Stalo se to letos v létě na Slovensku. Jedenáctiletý chlapec ze západu Slovenska ležel v nemocnici v kritickém stavu způsobeném vzácnou nákazou nebezpečným parazitem, kterému se říká „améba požírající mozek“. A nakonec zemřel. Ve skutečnosti jde o slzovičku zhoubnou, kvůli které hygienici preventivně uzavřeli koupaliště Vadaš ve Štúrovu, kde se měl chlapec údajně nakazit. Odebrali vzorky vody, aby potvrdili, nebo naopak vyloučili výskyt parazita. Nenašli nic a koupaliště je zase otevřené, chlapec se mohl nakazit i jinde.
O pajasanu žláznatém a nebezpečí jeho invaze pro původní ekosystémy jsme již na našich stránkách psali. Zmínili jsme se také o jižní Moravě, která byla invazí této původně asijské dřeviny silně postižena. A potvrdil se nejčernější scénář. Druh, který se u nás objevil poprvé před cca 200 lety jako okrasný, si bere krajinu CHKO Pálava jako rukojmí. Na přibližně 700 lokalitách bylo napočítáno celkem cca 50 tisíc pajasanů žláznatých.
Červivé třešně není třeba vyhazovat, stačí je namočit do vody. Červ v třešních vlastně není až takový problém. Horší je, když třešním pomrznou květy, když pustí násadu plodů a neurodí nic, když listy začnou černat a když jsou stromy obalené mšicemi. Třešně a višně mají mnoho problémů a neduhů, z nichž červ je opravdu tím nejmenším. Nesmí ho však být moc. Dobrou zprávou je, že i červivost třešní se dá eliminovat. Zcela odstranit ale ne. A jak je to s řezem při sklizni?
Strávit léto bez komárů? To vám se zárukou slíbit nemůžeme. Ale můžeme vám alespoň poradit, jak jich v létě potkat co nejméně. S pomocí několika opatření, osvědčených fint a triků, se dá počet svědivých štípanců, co na vás letos čekají, zredukovat na minimum.
S vlčími bobky, které jen tak někdo nenajde, nemá slogan nic společného. Jde o vlčí bob mnoholistý nebo také lupinu mnoholistou, invazní plevel, který sice nádherně kvete, ale decimuje původní rostlinstvo už i v Krkonoších, nejen na Šumavě a v nížinách. Navíc je smrtelně jedovatý pro lidi i zvířata, především semena. Pracovníci národních parků museli proti této invazi nějak zasáhnout, rostlina se totiž nesmí hlavně dál vysemeňovat. A právě v Krkonošském národním parku vymysleli zajímavý způsob. Sami trhají a rozdávají nádherně rozkvetlé kytice vlčího bobu a nabádají lidi, aby v přírodě dělali to samé.
Mnoho rostlinných druhů se přizpůsobilo závislosti na specifických opylovačích. A že se dovedou parádit. Vytváří fantastické bizarní květy, třeba napodobují včely, můry, netopýry, našpulené rtíky, střevíce a holubičky. Nebo tak fantasticky zapáchají, že se jim vyhnete obloukem. Jiné uvězní opylovače a pak zase pustí na svobodu, některé požírají živočichy. Rády se také pyšní mnoha různými barvami. Nejstarším fosilním nálezem je mechorost (prvohorní ordovik, cca 460 milionů let). Je toho spousta, čím nás rostlinná říše může překvapit. Pobavte se tímto kvízem.
Zaměřuje se hlavně na túje, jalovce a cypřiše. Na konci dvacátého století byl přitom považován za ohrožený druh, stejně jako desítky let předtím. Z otevřené přírody totiž téměř zcela zmizely jalovce a s nimi zmizel i krasec Lamprodila festiva. Jenže je zpátky a posledních dvacet let se šíří celou Evropou. Za jeho novou invazí může obchod s exotickými sazenicemi okrasných dřevin a jejich především kamionová přeprava. Hlavně z Itálie.
Nenáviděné plzáky španělské, invazní druh slimáka, který se u nás začal šířit od 90. let 20. století, potkáváme už téměř všude. Jejich výskyt je zaznamenán i v podhůří českých hor. A samozřejmě hlavně tam, kde se něco pěstuje. Co by takový vybíravý jedlík pohledával mezi kosodřevinami, i když na druhou stranu už před ním varuje i KRNAP. Na Šumavě je tento druh všudypřítomný již dávno. Smutnou realitou také je, že přenáší na naše domácí psovité mazlíčky nebezpečné hlístice.
Ti největší z pavouků na světě v naší přírodě nežijí, stejně jako ti nejjedovatější. Uf. Zase tak snadné to ale až není. Třeba taková černá vdova, která patří k nejjedovatějším pavoukům světa, se již zabydlela na jihu Evropy, kam se dostala z Ameriky. A předpokládá se s oteplováním, že bude časem přítomna i u nás. Navíc je u nás spousta chovatelů, kteří si doma hýčkají třeba své sklípkany (nesprávně tarantule), což jsou největší pavouci světa. Takže kdybyste náhodou potkali třeba sklípkana největšího, sice jenom utekl sousedovi, ale to je arachnofobikovi úplně jedno. Zešílí i z takovéto „sousedské návštěvy“.
Již loni objevili vědci na Brněnsku zcela nový druh houby, která by se mohla stát pohromou pro ořešáky v celé střední Evropě. Houba byla pojmenována ofiostoma ořešáková, přičemž nezvykle spolunažívá (specifické soužití) s kůrovcem ořešákovým, který k nám byl zavlečen z Asie přibližně před patnácti lety. Invazní houba se v ořešáku zabydlí pomocí invazivní kůrovce, stromu poté začnou usychat listy a postupně odumírat dřevo.
Tasemnice, škrkavka, roup, motolice. Zní to jako nějaké čarodějné zaříkávadlo, které na nás má přinést pohromu. A přidat můžeme ještě slovo strunovec. Jediný rozdíl mezi ním a předchozími střevními parazity je v tom, že tento vetřelec nesužuje lidské orgány a zdraví. Ale pokud by mohl, a že naštěstí nemůže, protože v těle člověka uhyne, vyžral by nás zevnitř, ovládal a nakonec donutil, abychom se zabili utopením. Jako to dělá se svými hostiteli z řad hmyzu, měkkýšů a korýšů. Opravdu není o co stát, ale nebojte se, pro lidské tělo je opravdu neškodný, stejně tak pro vaše domácí mazlíčky a hospodářská zvířata.