
Jak založit pěstební plochu japonského topolu
Rychle rostoucí dřeviny mohou vyřešit alespoň z části problém se snadnějším získáváním biomasy určené k vytápění (palivového dřeva či štěpky).
Chcete poznat invazivní druhy rostlin a živočichů, na které můžete narazit v naších zahradách, polích, v přírodě, ale také doma? Jak se invazním druhům bránit? A věděli jste, že správně se o takových druzích říká "invazní", nikoli "invazivní"?
Rychle rostoucí dřeviny mohou vyřešit alespoň z části problém se snadnějším získáváním biomasy určené k vytápění (palivového dřeva či štěpky).
Na zahradách vypadá krásně od jara do jara, pro svou invazivnost se jí však mnozí zahrádkáři vyhýbají a pro silnou jedovatost některých druhů i bojí.
Křehké květy citlivky stydlivé vydrží pouhý den, i tak ale jejich neobvyklá nádhera stojí za to. A že tato rsotlina zavírá své listy při sebemenším dotyku? Však se také jmenuje „citlivka stydlivá“.
Bolševník je rostlinným rodem z čeledi miříkovitých, který zahrnuje okolo 60 druhů dvouletých a víceletých rostlin. Na našem území se běžně vyskytuje méně problematický bolševník obecný a velmi nebezpečný invazní druh bolševník velkolepý. Oba druhy přitom spolu mohou tvořit hybridy, byť vzácněji, což představuje další problém.
Především plzák španělský, plž (lidově slimák) z čeledi plzákovitých, který se stal celosvětovým cestovatelem proti své vůli, dovede v zahradách napáchat ohromné škody. Tento neuvěřitelný jedlík k nám byl zavlečen s rostlinným materiálem a odpady. Z Pyrenejského poloostrova, západní Francie a jižní Anglie se tak rozšířil až do USA, i když neumí plavat. A boj s ním musí začít již brzy na jaře, aby jeho populace neukázala invazivní sílu druhu.
Invazivnost, divoký růst, obtížná likvidovatelnost, ale i nebezpečná jedovatost včetně možných poškození pokožky a alergických reakcí. To jsou charakteristické rysy některých rostlin, které by bylo lepší v některých případech do zahrady vůbec nepořizovat. Představme si některé z nich.
V zahradách a parcích jsou stále častěji preferovány více cizokrajné okrasné dřeviny než původní druhy, ovšem výsledek pak může být tristní. Které z okrasných dřevin nejvíce zamořují naši přírodu?
Proč se nevyplatí šíření invazivních druhů rostlin a jak se v zahradě zbavit těch, které se zde proti naší vůli rozšířily?
Dejte si pozor na invazní druhy ve svých zahradách. Nejenže budou trápit vás samé, ale dokonce můžete být finančně postiženi za jejich šíření, pokud překročí hranice vašeho pozemku.
Tasemnice, škrkavka, roup, motolice. Zní to jako nějaké čarodějné zaříkávadlo, které na nás má přinést pohromu. A přidat můžeme ještě slovo strunovec. Jediný rozdíl mezi ním a předchozími střevními parazity je v tom, že tento vetřelec nesužuje lidské orgány a zdraví. Ale pokud by mohl, a že naštěstí nemůže, protože v těle člověka uhyne, vyžral by nás zevnitř, ovládal a nakonec donutil, abychom se zabili utopením. Jako to dělá se svými hostiteli z řad hmyzu, měkkýšů a korýšů. Opravdu není o co stát, ale nebojte se, pro lidské tělo je opravdu neškodný, stejně tak pro vaše domácí mazlíčky a hospodářská zvířata.
Housenka, která si už dlouho nezašla k holiči? Ne. Tvor, na kterého jste doma už nejspíš narazili, se ve skutečnosti počítá k dravým stonožkám. Jmenuje se strašník dalmatský, ale není to jen jakési „lekavé“ pojmenování, které vzbuzuje rozpaky. Vypadá opravdu strašně, obzvláště pod lupou. A hádáte správně, nejde o místní druh.
Je to recept proti slimákům, který jste skoro určitě neznali, nikdy vás nejspíš ani v divokém snu nenapadl. A rozhodně byste ho zkoušet neměli. Snad jen v krajním případě. Proč? Protože slimáků se prý můžete zbavit i tím, že je začnete jíst. Brrr.
Že si rostliny v zahradě konkurují, to je logická samozřejmost. I v přírodě jeden druh vytlačuje druhý, ale místo si navzájem uzurpují i jedinci stejného druhu. Začala sezóna a s ní i každoroční bitvy mnoha rostlinných armád. Zaměřme se na užitkové rostliny, hlavně zeleninu. Které druhy se mezi sebou vyloženě nesnesou a naopak? Ověřit si můžete své znalosti i v kvízu pod článkem.
Housenku jsme našli v zahradě na kraji hromady nedávno pořezaného a naštípaného dřeva. Vlastně jsme ji viděli poprvé v životě, ale podle různých zdrojů jde o larvální stádium u nás vcelku běžné a nenápadné noční můry jménem drvopleň obecný nebo také topolový a vrbový. Co by nás mělo zneklidnit, je fakt, že dovede zahubit i celé stromy, přitom přežívá v larválním stádiu až 3 roky. Jak s drvopleněm bojovat? Bohužel to příliš nejde.
Různé neudržované kouty, houštiny a brownfieldy jsou ve městech kde komu trnem v oku, jenomže příroda to vidí úplně jinak! Výzkumný projekt MAGDES, při kterém spojili své síly vědci s ekology, totiž ukázal, že takzvaná městská neudržovaná divočina doslova kypí životem. Tak proč ji nesmyslně ničit, dláždit a betonovat? Zahoďte mačety, sekačky, řetězové pily a herbicidy, vezměte si fotoaparáty a hledejte poklady. Zároveň nezapomeňte na igelitku, do které vstrčíte tu a tam nalezený odpadek.
Živočišní škůdci dovedou zhoršit zdravotní stav rostlin v zahradách i domácnostech. Zatímco doma se nemusíme na svých pokojovkách obávat slimáků včetně plzáků španělských, mohou nám vypiplávané rostlinstvo poškodit a zahubit třeba mšice, molice, svilušky, třásněnky a puklice. Stejně jako v zahradě.
S trávníky je kříž. Nejprve musíte připravit terén, pak vybrat vhodné osivo a pak dosáhnout toho, aby vám na husté ploše zeleného pažitu rostlo jenom to, co chcete. Jenomže příroda nenechává trávníky bez povšimnutí, a tak se i na dokonale střižených travních plochách může objevit kdeco. Jaké druhy travin vnímáme jako základní složky travních směsí a co všechno je možné přidávat? Náš kvíz vám napoví i přezkouší vaše znalosti. A že zrovna jednoděložné traviny nejsou vůbec jednoduchým světem.
Nepříjemné štípance, ze kterých se může rozjet ještě nepříjemnější vyrážka. Komáři? Mouchy? Mravenci? Ne, larvy drobounkého rudého roztoče jménem sametka podzimní. Máme tendenci takové štípance svádět na kdekoho, třeba na svilušky, ale ty sají výhradně na rostlinných hostitelích. Zatímco larvy sametky podzimní se potřebují pro svůj zdárný vývoj nasát na obratlovcích. A neopovrhnou ani bezobratlými. Navíc nesají krev, ale natrávené kožní buňky.
Že zrovna šíření osvěty o nejjedovatějších rostlinách světa není vůbec snadné, o tom ví své v zahradě s příznačným jménem Poison Garden u hradu Alnwick ve Velké Británii. Každý rok se zde totiž přes veškeré výstražné cedule, varování průvodců a zákazy otráví desítky návštěvníků. „Co mi to může udělat, přece ochutnám jenom trochu, jenom přivoním, jenom se dotknu“ říkají si asi. Jenomže ona to opravdu není žádná legrace, fascinace jedovatými rostlinami dovede být pořádně sebevražedná.
Pokud by se hodnotila užitečnost nějakého druhu hmyzu na vaší zahradě, budou stát slunéčka sedmitečná v žebříčku hodně vysoko. Proč? Když to zkrátíme, berušky skvěle likvidují mšice, červce a svilušky. Požírají je. Háček je v tom, že pokud bychom naopak dávali dohromady žebříček těch nejbystřejších zástupců hmyzu z vaší zahrady, stály by nejspíš slunéčka na jeho samém konci.