Holub je možná zvíře inteligentní, ale chválit jeho zvířecí rozum nejspíš dlouho nebudete, pokud se s ním musíte dělit o životní prostor. Metod, které se používají k jejich hubení, plašení či odpuzování proto lidé vymysleli více. Zdaleka ne všechny se ale dají použít tam, kde jsou s holuby problémy.
Například komár tygrovaný k nám putuje hned po několika trasách. A na jihu Slovenska, konkrétně v Bratislavě, už prokazatelně dokázal i přezimovat. Špatnou zprávou je, že přenáší horečku dengue, žlutou zimnici či virus zika, tedy nemoci, které si obvykle přivážíme jako suvenýr z tropů. Dovede ale zůstat na trvalo, nebo jde jen o výjimku?
Největším problémem naplnění cílů Zelené dohody pro Evropu se ukázali být zemědělci. Tedy ti, kteří se vlastně podílí na klimatických změnách jednou z nejvyšších měr. Problémy se zemědělci začaly ve větším měřítku v Holandsku, kde se jim dokonce podařilo násilnými akcemi (blokace letišť, dálnic, hypermarketů a logistických center, pálení balíků slámy apod.) změnit politickou mapu země. Jenže data jsou neúprosná a jak je vidět, zemědělce není možné přesvědčit, aby se zapojili do záchrany planety a ambiciózních cílů evropských politiků. Ti proto přišli s přelomovým řešením.
Běžně se na obalu vajec dozvíte z ilustrační fotky, že jde o vejce s hnědou skořápkou (i když ji mají ve skutečnosti bílou), že mají tmavě oranžové žloutky, že jsou čerstvá a pečlivě denně sbíraná pro zachování čerstvosti. To jsou ty znakově největší informace, které nepřehlédne ani poloslepec schopný bez brýlí vrazit do náklaďáku. Dále velikost vajec (např. velké písmeno M – Medium, tzn. vejce středně velká) a velkými číslicemi je také vyznačeno datum minimální trvanlivosti (nikoli spotřeby). Obvykle je velkým písmem uvedena i země původu a samozřejmě je jednou z největších informací logo obchodníka. Pro přečtení dalších informací již musíte mít zrak jako ostříž, případně určité znalosti.
Vejce jsou nabitá spoustou výživných látek a minerálů a dokonce obsahují i vitaminy. Jenomže ještě nedávno byla vejce tak trochu na indexu, prý jejich pravidelná konzumace zvyšovala obsah “zlého“ cholesterolu v těle. Naštěstí toto šílenství pominulo, přišlo se na to, že vajíčka obsahují i látky, které cholesterol naopak odbourávají. Dnes platí jediná poučka, totiž že ani s vejci se to nesmí přehánět. Jen o vejcích člověk nemůže být živ. To však platí pro vše, co konzumujeme, i pro ty nejléčivější byliny. Naše strava musí být pestrá. Přesto je ale dobré se ve vejcích orientovat. Konzumujeme je skoro denně.
Vejce kachny novinářské si u nás bohužel nekoupíte, jde o cizokrajný druh, jehož vajíčka jsou přísně střežena zoology, ochránci přírody a spasiteli pravdy, která tak trochu zavání jako pukavec. Ovšem skutečné kachní vejce, to je už jiná. Výživné, chutné, žádané, velké a podle mnohých prý i afrodisiakum. Ale s vysokým rizikem salmonely. A věřte, že kdo prodává kachní vejce, prosí od rána do večera, od pondělí do pátku své kachny, aby snášely více. Poptávka je v některých končinách světa obrovská. Koupit si však lze i různobarevná vejce slepičí, aniž bychom je museli uměle dobarvovat, vejce křepelek a perliček, vejce husí a nakonec i ohromná vejce pštrosí. Řekněme si o nich trochu více, když už jsou ty Velikonoce.
Debata o tom, jak co nejlépe nasytit lidstvo a přitom nepoškozovat životní prostředí, se vede už dlouho. Občas to připomíná válku vedenou na mnoha frontách, zvlášť když do boje vyrazí vegani a vegetariáni. Jejich argumentem často bývá, že na hospodářskou produkci živočišných bílkovin, tedy především masa, je zapotřebí neúměrně mnoho energie a prostoru. A byť se to ne každému líbí, v tomhle je třeba jim dát za pravdu.
K chovu některých druhů exotických zvířat, konkrétně druhů vyžadujících zvláštní péči, potřebujete registraci a povolení, které vydává místně příslušná krajská veterinární správa. A funguje to. Jenže aktuálně je ve vzduchu možná likvidace chovatelů. Chcete pro své dítě třeba morče nebo křečka? Andulku? Smůla!
Také rádi týráte zvířata? Ne? Není divu. Tento druh zábavy mezi civilizovanými lidmi skutečně mnoho příznivců nemá. Navíc je to trestné. Spíše, než se pást na utrpení zvířat, jim chceme projevovat lásku a péči. Jenže i nerozvážným pořízením čtyřnohého parťáka můžeme týrání zvířat nahrávat. Podporou byznysu množíren.
Zelenina a ovoce pro psa? Zbláznili jste se? Vůbec ne, stačí pozorovat. Kdo pejsky chová a to dost dlouho a už mu pod rukama prošla celá řádka psích osobností, určitě si vypozoroval, že mnozí rádi louskají vlašské ořechy a dobývají z nich na tuky bohatá jádra, jiní šílí po přezrálých švestkách spadlých na zem, někteří se dokonce zakousnou do jablka a hrušky. Co ale dělají všichni, to je občasné okusování travního porostu a po čase tuto hmotu zase vydáví. Proč to dělají? Pomáhá jim při trávení. Jde o zvyk zakódovaný v jejich genetice.
Začaly se vám v zahradě právě nyní, v druhé polovině zimy, objevovat krtince? Pak zajásejte, protože zemina, kterou vám krtek vyhrabal, je kvalitní, z hloubky 30 až 40 cm pod povrchem, provzdušněná a lehká. Prostě ideální k prvním výsevům a výsadbě. Krtek za vás vlastně dělá spoustu lopotné práce a přitom je to jeho živobytí. A co víc, vyhrabaná zemina neobsahuje zárodky plevelů.
Bolest a zármutek spojený se ztrátou se nedotýká jen lidí navzájem. Mnohdy truchlíme i za odchodem přítele čtyřnohého. Psa, domácího mazlíčka. A podobně jako se moc neumíme smiřovat s odchodem svých blízkých, činí nám nemalé potíže se rozloučit i se zvířetem. Smrt totiž jen málokdo chápe jako přirozenou součást života.
Z krmítek vypasení ptáci se stávají až příliš silnými, nepřirozenými konkurenty jiným ptačím jedincům. Navíc ptactvu neprospívá jakékoli krmivo, mnohé ani nepřijmou. A některé druhy se ke krmítkům uchýlí až když z přírody zmizí jejich přirozená strava, jiné se ani nepřiblíží. Nejlepší je vlastně vysazovat v zahradách původní druhy dřevin a jiných rostlinných druhů, které ptáky v zimě zasytí. A místo krmítek raději na podzim stavět a rozvěšovat ptačí budky.
Ministři zemědělství a životního prostředí právě připravují regulaci petard a další zábavní pyrotechniky. Některé kategorie této pyrotechniky by dokonce měly být zakázané, případně povolené pouze v přesně uvedených časech a na konkrétních místech. Uvažuje se také o omezení prodeje a o tom, kdo vůbec bude smět pyrotechniku odpalovat.
Útlocitní čeští pejskaři a ochránci zvířat mohou “bouchnout šampaňské“, Jižní Korea právě zakázala chov psů na maso a konzumaci psího masa. Jenže je to jen vítězství Pyrrhy, tedy správně Pyrrhovo vítězství, jak zaznělo v cimrmanovském filmu Nejistá sezóna. V Evropě totiž dosud holdují konzumaci psího masa ve dvou švýcarských kantonech a v Asii pak psi nemají dosud vůbec na růžích ustláno. Spíše na oleji. A pozor, také u nás. Zabít si totiž doma svého psa a sníst není vysloveně zakázáno. I když, kdo by to dělal, že...
Čistota je půl zdraví, takže otázka mýt či nemýt se jeví zbytečná. Nicméně očišťující koupelí kuřete, které si přinesete z obchodu, si v lepším případě nijak neprospějete. A v horším jen uškodíte. Proč?
Mnohem snáze se dobereme k pravdě o českém vánočním kaprovi než o bramborovém salátu. Ono se totiž vlastně ani neví, odkud a kdy se na našich stolech bramborový salát vzal. Slyšet je dokonce i názory, že jej importovala na konci 2. světové války Rudá armáda, ovšem tomu odporuje mnoho daleko starších pramenů. A například slavná kulinářka Magdaléna Dobromila Rettigová radila vyložené nechutnosti. přitom šlo již tenkrát o bramborový salát.
Zima, to pro ptáky není jen úporný mráz a omezená dostupnost potravy. Je to také období žízně, protože srážková voda je povšechně vázána ve sněhu a kaluže se pokrývají ledem. Jen krmítkem plným dobrot jim s přežitím zimy nepomůžeme. Ptáci vám budou vděční i za pítko. Nezamrzlé.
Lidstvo je zkrátka fascinující. Naučili jsme se léta v oblacích, většinu smrtících nemocí jsme zkrotili vakcínami, umíme zachytit okamžiky minulosti na fotografii, skládáme hudbu a taky jsme přistáli na Měsíci. Ale kromě těchto zásadních civilizačních počinů jsme rovněž schopní generovat i naprosto nemožné dárečky, hračky pro naše domácí mazlíčky.
Dobrovolníci začali sbírat podpisy pod petici požadující změnu zákonů, aby bylo jasné, kdo má ohledně toulavých koček jaké povinnosti. Především chtějí, aby existovala zákonná povinnost kastrace toulavých koček pro města a obce. Současná legislativa jim to totiž nenařizuje. Podle statistického úřadu Evropské unie Eurostat přitom žilo v České republice v roce 2019 více jak 28,5 tisíce toulavých koček a kočku domácí chová přibližně 22 % českých domácností (cca 1,2 milionu koček). Hranice mezi opečovávanou kočičkou a kočičím bezdomovcem je navíc tenká. Stačí, když kočička upadne v nemilost.
