Technologie klonování zní jako něco, co uteklo ze scénáře divokého sci-fi filmu. Ale přitom ji můžete vyzkoušet i na vlastní zahradě nebo v sadu. Nepotřebujete k tomu žádné zvláštní vybavení. Tedy kromě trpělivosti a sáčku s hlínou. Rostliny se totiž ochotně klonují samy, v tomto případě jim ale trochu pomůžeme.
V krátkosti. Představte si jeden ze svých oblíbených plodonosných keřů nebo stromů na vaší zahradě. Přesně ten, z něhož vám úroda vždy chutná nejlépe. Pochopitelně, že byste si přáli mít takových víc. Jenže než byste se dočkali semenáčku nebo dokonce prvních plodů, trvalo by to dlouhá léta. Vzdušné hřížení je ale metodou, která vám ten čas může pomoci významně zkrátit.
Vychází z principu (jinak asi docela známého) vegetativního rozmnožování rostlin. Při kterém se na mladém výhonu vytvoří kořeny ještě předtím, než se oddělí od mateřské rostliny. U malin, ostružin, rybízů a angreštů jde o naprostou klasiku. Prostě si vyberete jeden z poléhavých výhonů, naříznete ho a částečně překryjete zeminou. Hotovo.
)
Uděláte to tak, aby na svém konci vykukoval ze země, na dohled od své mateřské rostliny. S níž je pořád částečně spojený. Do doby, než se „osamostatní“. Ten výhon si díky onomu hřížení uchová vlastnosti původní, mateřské rostliny. Je to její odštěpek, v podstatě je sám tou mateřskou rostlinou, jen o kousek vedle. Zkrátka živý klon původního exempláře.
Tímhle (zemním) hřížením můžete bez větších komplikací množit i okrasné keře. Například kaliny, šeříky, skalníky nebo zlatice. U okrasných a nejedlých keřů se to dělá hlavně proto, že si „klon“ uchovává barvu listů a květů mateřské rostliny. V širším rozvedení výhod této prastaré metody pak za zmínku stojí i to, že klon získává odolnost původní rostliny. Třeba vůči škůdcům, suchu apod. To je tedy obyčejné hřížení v kostce. Co je ale pak hřížení vzdušné?
)
Sáčky na větvích
V podstatě totožná metoda, ovšem nastavená víc na ty druhy, které běžně při zemi poléhavé výhony neprodukují. Na druhy, které je kumšt množit jinak, například řízkováním. Na druhy, u nichž nechcete čekat celá léta na semenáčky. Tady všude najde vzdušné hřížení své uplatnění.
Jednoduše vyberete jeden z mladých a přibližně jako tužka silných výběžků, výhonků mladých větviček, v dostatečné výšce nad zemí. Podíváte se, kde je na něm pupen, a pod ním pak odstraníte – odříznete – pruh kůry. Odstranit je třeba kůru i kambium, aby nedošlo k závalu.
Nic velkého ve srovnání se zbytkem stromu, ovšem vzhledem k tomu výhonu docela dost, přibližně 3-5 centimetrů. To je místo, v němž doufáte ve vytvoření budoucího kořenového systému. To ale nepřijde jen tak samo od sebe. Nejprve musíte místo řezu obalit navlhčeným substrátem. Obvykle se používá rašeliník nebo mech, protože dobře drží vlhkost. Přidat můžete i substrát obohacený o stimulátor zakořeňování.
)
Jak to bude na tom úzkém výhonku držet? Jednoduše. Tím, že celý řez, obal rašeliníku i substrát neprodyšně kolem zabalíte. Můžete využít speciální folii, ale povětšinou postačí obyčejný igelitový sáček. Který připevníte provázkem, gumičkami. Že se to „uvnitř“ musí brzy zahřát a zapařit? Ano, to je právě cíl.
Takové klima je totiž příhodné. Stimuluje růst kořínků. Kořínků, které budou vyrážet z výhonu, z naříznutého odkorněného místa, a budou pomalu prorůstat do onoho sáčku. Ne nijak rychle. Ale ve srovnání s tím, jak dlouho byste čekali na semenáček, velice rychle. V řádu měsíců se vám pod obalem vytvoří dostatečný kořenový systém.
Pak už můžete výhon s kořeny, který vám vyrostl ve vzduchu, odstřihnout a přesadit do samostatného květináče. Je hotovo, máte svůj ideální klon.
Výhody a nevýhody
Na co si dát pozor? Například na to, abyste používali ideálně černou folii. Ta totiž brání prostupu světla, a tím pádem snižuje i riziko růstu řas. Navíc černá barva bude přitahovat teplo. Zapomenout byste neměli ani na „péči“ o výhonek. Přibližně každé 2-4 týdny je třeba kontrolovat, zdali je rašeliník/mech vlhký. Nikoliv mokrý. Výhonek by také neměl mít příliš mnoho listů, aby většinu získané vláhy od kořínků hned nevydýchal pryč.
)
Jistěže, napoprvé to asi nepůjde úplně hladce. Chce to vychytat správné načasování, potřebuje to specifické podmínky. Ale rozhodně je to zajímavá cesta, kterou se můžete v řádu měsíců dobrat toho, na co byste jinak čekali léta. Za pokus to rozhodně stojí. Je to levná a nízkonákladová metoda, která je ověřená a funkčně přístupná. A ideální čas na ni je od května do září. Respektive po dobu, kdy je teplo.
Nevýhody? Například to, že rostliny množené vzdušným hřížením nemusí mít tak silný kořenový systém jako ty ze semen. Výhody? V podstatě přeskakujete zdlouhavou fázi vývoje semenáčku, takže váš klon produkuje květy a plody mnohem dříve.
)
Vzdušné hřížení je ideální pro (vegetativní) množení krotonů, kamélií, růží, šeříků, magnólií, filodendronů a rododendronů. Pro exotické ovocné stromy, jakými jsou kiwi, citrusy nebo mango. A pro množení malých bonsají. Nejlepší samozřejmě bude vyzkoušet si to párkrát nanečisto, na exemplářích, na nichž vám zase až tolik nesejde. A když do umění vzdušného hřížení proniknete, nemusíte se bát dalších experimentů.
Zdroj: FamilyHandyman.com, FruitTreeCottage.com, FAO.org
