Lišaj smrtihlav je noční motýl, který se u nás sice běžně vyskytuje, klade i vajíčka, ale přes naše území pouze migruje z jihu, zřejmě kvůli hledání potravy a nových lokalit pro páření. Většinou v noci spatříme dospělou můru, jejíž navigační smysly zmateme prudkým světlem. Nebo třeba při kopání brambor najdeme již mumiové kukly, ale potkat nádhernou housenku není až tak časté. Jaká tento noční motýl skrývá tajemství?
Vypadají naprosto logicky a rozumně, ale ne vždy fungují přesně tak, jak je zamýšleno. Co? Nástroje pohotovostní komunikace, systémy včasné výstrahy. Které směrem k občanům předávají různá užitečná varování. O přívalových deštích, povodních nebo ničivých bouřích.
Nadneseně se někdy hovoří o malých kapkách, jimiž přeteče pohár. Nebo o tom posledním stéblu slámy, které ovšem zlomilo hřbet velbloudovi. Výčet následujících událostí, aniž bychom je nějak ospravedlňovali, se ale k takovým kapkám a stéblům vážně počítat nedá. Velký rozruch vyvolaly ve světě docela zbytečně.
O pajasanu žláznatém a nebezpečí jeho invaze pro původní ekosystémy jsme již na našich stránkách psali. Zmínili jsme se také o jižní Moravě, která byla invazí této původně asijské dřeviny silně postižena. A potvrdil se nejčernější scénář. Druh, který se u nás objevil poprvé před cca 200 lety jako okrasný, si bere krajinu CHKO Pálava jako rukojmí. Na přibližně 700 lokalitách bylo napočítáno celkem cca 50 tisíc pajasanů žláznatých.
Technologie klonování zní jako něco, co uteklo ze scénáře divokého sci-fi filmu. Ale přitom ji můžete vyzkoušet i na vlastní zahradě nebo v sadu. Nepotřebujete k tomu žádné zvláštní vybavení. Tedy kromě trpělivosti a sáčku s hlínou. Rostliny se totiž ochotně klonují samy, v tomto případě jim ale trochu pomůžeme.
Už je to taková zažitá demografická informace, která se opakuje pořád dokola. Ta faktická mantra zní: Podle zprávy OSN se předpokládá, že do roku 2050 bude v městských oblastech žít zhruba 6,419 miliardy lidí, tedy 68 procent světové populace. Přežvýkáno, sedm z každých deseti lidí bude obývat města.
Kolega mi píše, že prý začaly růst houby. Jde o vděčné téma okurkové sezóny a i kdyby vlastně houby nerostly, musíme si to vymyslet, kvůli návštěvnosti... Ne, nebojte se, nic si vymýšlet nebudu, prostě nerostou, ve vyšších polohách začaly hlavně lišky, ale zatím jsou jenom malinké, je jich málo a záleží na počasí, zda se rozjedou. Hnát lidi někam vysoko do šumavských kopců pro pár lištiček opravdu nemá smysl. Napadlo mě ale, jestli vlastně lišky vůbec znáte. Ona je jich totiž spousta, podobně jako hřibů. A stejně tak jako většina lidí nerozezná "koloděje" od "kováře" a "dubáka" od "smrkáče", je to stejné i s liškami. Jdeme na lišky a hotovo… Nebo ne?
Investor domu LO miluje přírodu a lesy. Tento samorost byl vlastně novodobým nomádem, pak ale přišly děti a on hledal se svou partnerkou místo pro život. A jelikož již vlastnil parcelu na samotě moravské vrchoviny Chřiby nedaleko rekreační chaty svých rodičů, bylo jasno. Zadání pro architekty znělo, že investor chce trávit se svou rodinou co nejvíce času venku.
Nebývá zvykem informovat o kampani, která se Česka přímo netýká. Ale iniciativa Make a Metre Matter si pozornost přeci jen zaslouží. Přestože je doma ve Velké Británii, může posloužit jako milá inspirace i pro nás.
Už dlouho se hovoří a píše o tom, že dokonalý pořádek v zahradě je nesmysl. Že je lepší pomoci drobnějším živočichům, biodiverzitě i mikroklima různými stinnými kouty s nepořádkem. Samozřejmě rostlinným. Pneumatiky, plastový odpad a jiné smetí patří do sběrného dvora a na skládky. Má to logiku a nyní už přichází přírodovědci s tím, že stejné je to vlastně s nepořádkem v lese. Je přirozený, dokonce životně nezbytný. Popadané a tlející stromy i větve do lesa patří. Proč?
Strávit léto bez komárů? To vám se zárukou slíbit nemůžeme. Ale můžeme vám alespoň poradit, jak jich v létě potkat co nejméně. S pomocí několika opatření, osvědčených fint a triků, se dá počet svědivých štípanců, co na vás letos čekají, zredukovat na minimum.
Na první pohled úplně skvělá myšlenka. Minimálně tedy v prospěšnosti pro domácí ekologii a životní prostředí. Na pohled druhý to už tak skvěle nevypadá. Protože s ekologicky příznivým trendem bezobalových prodejen se pojí i nepříjemnosti na straně spotřebitelů.
Syn běhal s kamarády po zahradě a křičí: „Nalítával na mě divnej brouk, vypadá to jako sršeň. Včera taky a vzadu lezou po dřevě.“ Máchal rukou okolo hlavy a já viděl jenom, jak kolem něj prolétlo něco velkého. Zdálo se mi, že je to větší než sršeň, ale nebylo. Nesytka sršňová může měřit oproti maximálním 55 mm našich běžných sršňů až 29 mm a rozpětí křídel má až 48 mm. Větší než sršeň tedy rozhodně není, ale velká je přesto dost.
O tom, že je skvělý zahradník, a že když to dokáže támhleten, tak já taky, je přesvědčena spousta lidí. Důležitá je i jejich vládnoucí pozice, nemyslím v politice, ale v domě, v domácnosti. Představte si například, že je vaše žena opravdu zahradnice, a že přiveze domů sazenice plodové zeleniny. Dá je do skleníku a čeká, až se oteplí. A že to letos bylo opravdu hodně pozdě, až na začátku června. Po pár dnech zjistí, že její neomylný otec, který je vlastníkem a ředitelem majetku včetně zahrady, si na několika květináčích ve skleníku přečte CUKETA. V noci ještě skoro mráz. Vytáhne sazenice k vyvýšenému záhonu, vyklepne z květináče první a začne z kořínků oklepávat zeminu... Rovná se to rovnou dvojnásobné vraždě. Za prvé se rostliny nechytnou a za druhé do rána stejně zmrznou. Je to zahradník? A co vy?
Finská společnost Ruukki, která vyrábí a prodává krytiny z prvotřídní skandinávské oceli, uvedla na český trh novinku: střechu Ruukki Classic LowCarbon. Ruukki Classic LowCarbon představuje novou generaci střešních krytin s výrazným posunem směrem k ekologickému a odpovědnému stavebnictví.
Mnoho rostlinných druhů se přizpůsobilo závislosti na specifických opylovačích. A že se dovedou parádit. Vytváří fantastické bizarní květy, třeba napodobují včely, můry, netopýry, našpulené rtíky, střevíce a holubičky. Nebo tak fantasticky zapáchají, že se jim vyhnete obloukem. Jiné uvězní opylovače a pak zase pustí na svobodu, některé požírají živočichy. Rády se také pyšní mnoha různými barvami. Nejstarším fosilním nálezem je mechorost (prvohorní ordovik, cca 460 milionů let). Je toho spousta, čím nás rostlinná říše může překvapit. Pobavte se tímto kvízem.
Válet se jen tak v posteli, ležet v trávě a koukat na oblohu? A co třeba procházka stinným lesíkem, běhání po loukách, piknik v parku? Prázdniny po takových líně nevinných kratochvílích přímo volají. Jenže letní čas znamená i to, že si je možná nebudete užívat sami. Řeč pochopitelně bude o bodavě savém hmyzu a dalších prevítech, kteří by rádi prolévali vaši krev.
Stromy jsou ve městech nezastupitelné. A ve vedrem rozpálených městech pak už vůbec. Dovedou totiž ochlazovat svůj povrch až o 30 stupňů Celsia a to je již na okolním klima pořádně znát, i když samozřejmě jen v řádech stupňů. Jenomže to často vypadá, jako by právě stromy ve městech nikdo nechtěl, jako by se hledal způsob, jak stromy nahradit. Kdybychom o ně stáli, přece by bylo v našem nejvyšším zájmu jim připravit takové podmínky, aby prosperovaly. Místo toho ale umírají. A nové je nenahradí. Důvody? Nejčastěji kombinace více faktorů, ze kterých může konkrétní převládnout.
Ti největší z pavouků na světě v naší přírodě nežijí, stejně jako ti nejjedovatější. Uf. Zase tak snadné to ale až není. Třeba taková černá vdova, která patří k nejjedovatějším pavoukům světa, se již zabydlela na jihu Evropy, kam se dostala z Ameriky. A předpokládá se s oteplováním, že bude časem přítomna i u nás. Navíc je u nás spousta chovatelů, kteří si doma hýčkají třeba své sklípkany (nesprávně tarantule), což jsou největší pavouci světa. Takže kdybyste náhodou potkali třeba sklípkana největšího, sice jenom utekl sousedovi, ale to je arachnofobikovi úplně jedno. Zešílí i z takovéto „sousedské návštěvy“.
Již loni objevili vědci na Brněnsku zcela nový druh houby, která by se mohla stát pohromou pro ořešáky v celé střední Evropě. Houba byla pojmenována ofiostoma ořešáková, přičemž nezvykle spolunažívá (specifické soužití) s kůrovcem ořešákovým, který k nám byl zavlečen z Asie přibližně před patnácti lety. Invazní houba se v ořešáku zabydlí pomocí invazivní kůrovce, stromu poté začnou usychat listy a postupně odumírat dřevo.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
