Moruše jsou plody ovocné dřeviny jménem morušovník. Svým tvarem se toto ovoce podobá malinám a ostružinám a také využití těchto plodů je podobné, lze je jíst syrové, ale hodí se i do koláčů, buchet, zákusků, marmelád, šťáv a můžeme si zavařit i kompoty. Jak morušovník pěstovat?
Morušovník (Morus) je rodem rostlin z čeledi morušovníkovité (Moraceae). Tyto dřeviny se dožívají i několika set let. Plodem morušovníku je plodenství nažek uzavřených do zdužnatělého okvětí (u ostružin s podobnými plody jde o souplodí peckoviček). Moruše (plody morušovníku) s tmavým zabarvením obsahují velké množství léčivého resveratrolu.
Moruše obsahují řadu vitaminů (především vitamin C) a antioxidantů. Morušovníky pochází z Asie (Čína, Írán, Afghánistán), ale i z východní Ameriky. V Číně pěstovali moruši především jako potravu pro bource morušového již ve 12. století. Později se tento zvyk prosadil i v dalších zemích. U nás se morušovníky pěstují již několik století, některé stromy na našem území jsou staré i přes 200 let. Ale pozor, z ovocných stromů patří moruše mezi až impozantně rozložité obry dorůstající výšky až 20 metrů. Potřebují proto dostatek místa a tedy především velkou zahradu, ve které působí výborně jako dřeviny solitérní. Plody moruší jsou zralé bílé, červené a nebo černé (záleží na odrůdě), oproti malinám a ostružinám jsou více podlouhlé. Plody mají osvěžující sladkokyselou až sladkou chuť (čím zralejší, tím sladší).
Podmínky pro pěstování morušovníků
Všude na našem území si morušovníky nepěstujete, potřebují totiž oblasti s průměrnou roční teplotou vyšší jak 8 oC. Je to vlastně jako s tím ledovým vínem, když přijede na jih Moravy a zeptáte se na ně. Prodají, ale z mrazáku. Na pomrzlé, přezrálé hrozny česané po prvních mrazících, zapomeňte. Jak řekl jeden starý vinař: „Tož lidé, uvažujte logicky, mráz se tu objeví nejdříve až tak někdy v lednu a nebývá velký, ale do ledna hrozny na révě nevydrží, to je snad jasné. Kdo tu prodává ledová vína, nakoupil si mrazáky.“ A právě v takových oblastech se bude nejlépe dařit i morušovníkům. Prostě v teplejších nížinách.
Morušovníky potřebují ke zdárnému růstu a pravidelnému plození slunné stanoviště, výhřevnou a dostatečně propustnou půdu. Vyloženě nesnášejí stanoviště chladná, zamokřená a stíněná, otevřená, vystavená silným větrům a mrazové kotliny. Velkou předností morušovníků je bohatý kořenový systém pronikající i dost hluboko, proto si dovedou zajistit vodu i živiny a nejsou tedy náročné na naši péči. Zvenčí vyživujeme a zaléváme za sucha jen mladé stromky. Pozor však při výsadbě, jelikož morušovníkům vadí i kořeny jiných dřevin, které by zasahovaly do jejich kořenového systému. Blíže jak pět metrů od jiného stromu morušovník nevysazujte a čím je tento strom vyšší a rozložitější, tím dále od něj morušovník dejte.
Výsadba morušovníku
Svůj nový morušovník si kupte a vysaďte na jaře a nebo na podzim. Před výsadbou je třeba namočit kořeny na několik hodin do vody, přičemž je ideální výsadba rostlin prostokořenných. Ty se smí prodávat ód 1.10., kdy začíná doba vegetačního klidu. Dříve zahradník do půdy rýpnout nemůže. Na jaře je pak období prodeje o něco delší než konec doby vegetačního klidu (ta končí 31.3.), jakmile se však na stromcích objeví listy, již je vyrýpnutí ze země a prodej zakázán.
Před výsadbou je třeba vyhloubit dostatečně hlubokou jámu, jejíž okraje rýčem trochu rozrušíme. Umožníme tím kořenům snadnější prorůstání. Výsadbovou jámu vysteleme směsí kompostu a zeminy, řádně prolijeme a na takto zalitý materiál posadíme kořeny stromku. Přihrneme zeminu, přišlápneme, opět prolijeme atd. Poslední vrstvu zeminy již nepřišlapujeme, musí zůstat kyprá, čímž bráníme většímu úniku vláhy z půdy. Poté provedeme vydatnou zálivku. Stromek vysazujeme k předem zatlučenému opěrnému kůlu do prázdné jámy. První výhonky sazenice střechovitě zkrátíme, řez však později již příliš neprovádíme, pouze občasné prosvětlení, jinak necháme stromky růst zcela volně. Starší morušovníky již ani neprosvětlujeme, řez prostě vůbec nepotřebují.
Péče o morušovníky
Mladé stromky musíme zalévat a na začátku též občas prosvětlíme řezem (viz výše), řez se provádí v předjaří, ještě předtím než začne proudit míza, tedy v době řezu vinné révy. První výhonky stromků se krátí střechovitě, ovšem u převislých druhů (druhů s převislými větvemi) se řez neprovádí vůbec. Morušovníky v mládí občas přihnojíme, ale jen opatrně, nadbytek živin způsobí překotný růst výhonů, které budou slabé a budou se lámat. V zahradě budou morušovníky patřit k nejdéle spícím stromům, proto na ně nechvátejme. I v květnu na nich mohou být teprve pouze pupeny, někdy se tyto dřeviny olistí až na konci května. Nepanikařte proto.
Plození morušovníku
Morušovník nám začne plodit ve třetím až ve čtvrtém roce po výsadbě, na větší úrodu si však počkáme až 8 let. 8 až 10 let starý strom dovede urodit až 100 kg ovoce. Sklizeň se obvykle provádí setřesením zralých plodů na fólii nataženou pod stromem na zemi. Stejně se sklízejí i švestky. Ovoce opadává postupně, proto je vhodné půdu pod stromem zatravnit, aby ovoce zůstalo čisté. Vytvořit okolo morušovníku kruhový záhon je holý nesmysl.
Sklizené ovoce zpracujeme co nejrychleji, jelikož nevydrží příliš dlouho. Moruše jsou kromě využití zmíněného na začátku článku vynikající například i se sýry, výborné je i ovocné víno a nebo mošt. U plodů bílého morušovníku se doporučuje kombinovat je s jiným ovocem. Bílé plody jsou chutí trochu mdlé, podobně jako třeba bílý rybíz oproti červenému. Ovšem moruše s červenými a černými plody mají chuť velice výraznou a osvěžující.
Z původních morušovníků s černými, červenými a bílými plody bylo vyšlechtěno již 400 odrůd. Ty se liší i tvarem listů a velikostí plodů, nejen jejich barvou. Nejznámějšími kříženci jsou u nás morušovník trnavský a převislý morušovník pendula (černé i bílé plody). Nejčastějšími byly u nás vždy morušovníky s černými plody. Kromě rozložitých stromů mohou mít morušovníky i podobu keře. Z morušovníku bílého se do našich zahrad hodí např. kultivary Aurea, Laciniata a Pendula, která má převislé větve. Známý morušovník trnavský vznikl po druhé světové válce křížením morušovníku černého s červeným, jinak se u nás červené morušovníky příliš nezabydlely.
Menších rozměrů dosahují morušovníky převislé a nebo stromy, které od začátku trápíme radikálními řezy. Právě ty morušovníkům nedovolí dorůst obvyklých rozměrů. Morušovníky též pěstujeme dál od cest a teras, jelikož jejich plody výrazně barví.
Plody můžeme skladovat v lednici a nebo ve sklepě, pouze však krátkou dobu.
Opylování morušovníků
Morušovníky jsou opylovány větrem, lze dokonce koupit naroubované stromky se samčími i samičími květy. Morušovníky jsou tedy dvoudomé a pokud bychom vysadili samičí rostlinu v lokalitě, kde nikdy žádné morušovníky nebyly a nejsou, plodů se nedočkáme. Lepší je ale vždy zakoupení naroubované sazenice, než výsadba dvou obrů.
Nemoci a škůdci morušovníků
Za dobrých podmínek netrpí tyto dřeviny vážnějšími chorobami ani škůdci. Ani zvěř si jich v zimě příliš nevšímá. Ovšem stalo se, že k nám byla zavlečena štítenka katalpová, což je savý hmyz, který má schopnost morušovník dokonce i zničit. Škodit mohou i mšice, svilušky a housenky různých motýlů. Použít lze běžné insekticidy, ale dejte pozor na dobu zrání plodů a ochranné lhůty.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, pixabay.com
