Bydlení v Česku může být dostupnější – cesta vede přes rychlejší povolování, chytrá řešení a inspiraci ze zahraničí. Přestože bytová výstavba v Česku dlouhodobě zaostává za reálnými potřebami, existují konkrétní kroky, které mohou situaci zlepšit. Patří mezi ně modernizace povolovacích procesů, rozvoj družstevního a nájemního bydlení podle rakouského vzoru i větší podpora domácího stavebnictví. Pokud se podaří propojit státní, obecní i soukromý sektor, může se trh rozhýbat směrem k dostupnějšímu a udržitelnému bydlení.
„V loňském roce bylo v Česku dokončeno pouze 30 tisíc bytů. To je výrazně méně, než kolik trh potřebuje,“ upozorňuje Igor Forberger, jednatel pro obchod společnosti Xella pro Českou republiku a Slovensko. Podle něj je hlavním problémem především nefunkční systém povolování výstavby. „Spousta projektů je připravena, ale čeká v šuplíku. Narážíme na zdlouhavé procesy a složitou legislativu,“ dodává.
Historicky nejnižší počet nově povolených bytů dokládá, že systém nefunguje. Úřady rezignovaly i na dodržování zákonných lhůt při vyřizování agendy.
Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v roce 2024 dokončeno 30 267 bytů, o rok dříve to bylo ještě téměř o osm tisíc víc. Mírně přibylo alespoň nově zahájených staveb, ale celkový počet zůstává hluboko pod nutným minimem. Situaci navíc zkomplikuje demografický vývoj –během příštích let totiž začnou hledat své první bydlení silné ročníky tzv. Generace Z, děti Husákových dětí. „Na trh vstoupí stovky tisíc mladých lidí a propast mezi poptávkou a nabídkou se ještě více prohloubí,“ varuje Forberger.
Cesta ven? Inspirace Rakouskem
Jedním z možných řešení může být obnovení podpory družstevní výstavby a větší role obcí při zajištění nájemního bydlení. V Rakousku funguje dlouhodobě úspěšný model tzv. neziskových developerů – obvykle ve formě družstev nebo neziskových společností, které staví byty za přísně regulovaných podmínek a využívají státní dotace. Nájemné je stanoveno tak, aby pokrylo pouze skutečné náklady – bez zisku – a podléhá pravidlům o návratnosti investic zpět do další výstavby.
Často se také kombinuje výstavba dotovaných a komerčních bytů v rámci jednoho projektu, čímž dochází k částečnému křížovému financování. Díky tomu vzniká dlouhodobě stabilní a cenově dostupný bytový fond. „Tento systém zajišťuje dostupné nájemní bydlení a zároveň umožňuje obcím aktivně ovlivňovat podobu svého území. U nás by měl podobný přístup rozhodně smysl – družstva přece v minulosti sehrála klíčovou roli a s moderním rámcem podpory ji mohou hrát znovu,“ říká Forberger.
Stát by měl hrát aktivní roli
Podle něj může stát sehrát důležitou roli nejen při zjednodušování povolovacích procesů, ale také v aktivní podpoře výstavby dostupného bydlení – ať už formou sociálních bytů, daňových úlev, nebo spoluprací s městy a neziskovým sektorem. „Bydlení není jen otázkou trhu. Je to základní společenská potřeba, kterou musíme řešit koncepčně a dlouhodobě,“ říká Forberger.
Na problém ukazují i evropská data. Podle Eurostatu se podíl lidí žijících v přeplněném bydlení v Česku zvyšuje – aktuálně dosahuje téměř 16 %. Po letech zlepšování je to varovný signál. Průměrné stáří bytového fondu se navíc blíží čtyřiceti letům a potřeba nového, úspornějšího a ekologičtějšího bydlení roste.
Vedle výstavby i udržitelnost a soběstačnost
Vedle samotné výstavby je klíčové i to, kdo staví, z čeho a jak. Český stavební sektor je stále silně závislý na zahraniční pracovní síle a dovozu materiálu. „Pokud chceme stavebnictví dlouhodobě stabilizovat, musíme více investovat do technického vzdělávání, podporovat lokální výrobu a využívat domácí suroviny. I to je cesta k udržitelnému růstu,“ uzavírá Ivo Forberger.
