Kontejnerová zahrada je chytré řešení pro ty, kdo nemají na zahradu místo Zobrazit fotky zobrazit 7 fotek

Zahradničení je zábava a relax, ale zdaleka ne všechny naplňuje stejnou měrou. Nekonečný souboj s plevelem, často marná snaha vyrovnat neoptimální podmínky stanoviště zálivkou či přihnojováním, škůdci, to prostě jednoho časem otráví. Navíc ne každý má dostatek volného prostoru. A právě proto jsou tu mobilní, kontejnerované zahrady. Rostliny usazené napevno v květináčích, které vás neochudí o radost, a přitom vám uberou starostí.

Byt v paneláku nebo domeček s tak malou předzahrádkou, že se na ní ani neotočíte, to nezní jako zrovna ideální podmínky pro nadšené zahradníky. A přece, i v nevyhovujících podmínkách můžete nechat na odiv okolí vykvést záplavu květů a zahalit svůj dům do chomáčů husté vegetace. To kouzlo, které potřebujete, se jmenuje kontejnerová vegetace. Je to velmi nenáročné a přitom pohodové řešení. Získáváte totiž lepší kontrolu nad vlhkostí, osvitem slunečními paprsky či zástinem; zbavujete se jednorázově problému se zaplevelením a současně se před vámi otevírají netušené možnosti soustředěné venkovní dekorace. S rostlinou v záhonku totiž nehnete, což u květináče problém rozhodně není.

Co budete potřebovat?

Z těch obligátních věcí: nádobu, do které umístíte vámi žádanou rostlinu, substrát, vodu. Možná trochu hnojiva. A rozhodně fantazii, protože tu teď budete s kontejnerovou zahradou uplatňovat mnohem častěji. Že dřív nebylo možné říct trsům ozdobného vřesu: „Kluci, naskákejte na sebe a udělejte hezkou pyramidu.“? Tak s tím je teď konec, a vy teď můžete promýšlet ty nejneuvěřitelnější odvážné koncepce a estetická ladění své zahrady. Čistě technicky si můžete troufnout na jakoukoliv rostlinu. Od originálních mechových košů se zelenými polštářky nebo shluky zeleného drobnokvětí rašeliníku, přes bezpočet dekorativních variací s převislými, splývajícími či hustě košatými listy, záplavu květů. 

Výhody neberou konce

Bát se nemusíte ani keřů nebo malých stromů. I v tom tkví jedna z dokonalostí kontejnerového řešení. Mezi ty další patří, že s nejrůznějšími květníky máte od samého počátku možnost kontrolovat složení půdy. Nemusíte si ji, tak jako na záhonku, poctivě léta chystat a připravovat. Tady už od samého počátku nastavujete podmínky vy. Budovat na zahradě skalku se sukulenty je neskutečná dřina. V omezeném objemu kontejneru je to mnohem snazší. Chtěli jste mít na zahradě kaktusy? To jste jim ale museli chystat na zimu vytápěný skleník. Teď je mít můžete, a s příchodem chladného počasí je jen dáte zimovat dovnitř. 

Tropické květiny, s velmi specifickými požadavky na složení půdy, už také nepředstavují neřešitelný problém. Možnost re-modelování a komplexní přestavby zahrady také nikdy nebyla tak snadná, jako s kontejnery. Je to jeden z pilířů popularity kontejnerů: protože i ta sebehezčí zahrada (která do krásy roste dlouhá léta), se může okoukat. A co potom? Zplanýrovat ji nebo si založit další? Tady můžete libovolně měnit uspořádání a profil. Otevírá se před vámi nová dimenze vertikál, v koších zavěšených nebo na ostrůvku plovoucích rostlin. A přitom se pořád pohybujeme na minimálním prostoru. Pár omezujících podmínek tu samozřejmě také je.

Půda je rázem mnohem důležitější

Zatím co volné pole záhonku nabízelo v substrátu daleko větší rezervoár živin, v kontejnerech jsou rostliny omezené. Pro lepší si kořeny nedosáhnou. A tak se musíte snažit o to, aby uvnitř měly vše podstatné. Na hlínu nakopanou na zahradě zapomeňte. Budete potřebovat vzdušný, prodyšný substrát, nejspíš zakoupený v zahradnictví. Jeho konkrétní složení také hraje roli. Dočista jiný mix budete potřebovat pro azalky a vřesovce, něco jiného si budou žádat ozdobné trsy kedluben. Více experimentovat s rostlinami klade větší nároky na pěstitele, který teď musí bádat a zkoumat, jak přesně substrát sestavit. A platí, že více substrátu (tedy „prostoru pro kořeny rostliny“) je vždycky lépe.

Drenáž, kanalizace, akvadukty

S akvadukty jsme to už trochu přehnali, ale pravdou je, že optimální zavodnění rostlin v kontejnerech je o poznání větší výzva. Květináče totiž izolují, ty plastové navíc až moc dokonale. Keramika aspoň trochu dýchá. Velkou pozornost proto musíte věnovat drenáži květináčů, vytvoření vždy pro vodu prostupné vrstvy. Jinak budete riskovat „utopení“ kořenů pěstovaných rostlin. A to by rozhodně byla škoda. Na dně květináčů musí být dostatek penetrací, otvorů, kterými se substrát bude moci zbavovat vlhkosti. S dosažením optimální vlhkosti v substrátu budete z kraje asi trochu bojovat.

Není tedy od věci na dno každého květináče vložit onu drenážní vrstvu, třeba z hrubozrnného štěrku. Počítejte tři centimetry na normální vyšší květináč, a alespoň centimetr na hluboké. Vrstva bude zajišťovat, že se otvory odtoku neucpou. Jestli pak budete proces zálivky nějak optimalizovat, vystačíte si s podložními tácky, nebo s automatickými rosiči, to už je na vás. Technická řešení vám ale mohou ulehčit od spousty fádních činností, a pomoci třeba od komplikovaného dávkování hnojiv a jejich správné aplikace. Výběr kontejnerů se neomezuje žádnými konvencemi. Staré boty, proutěné košíky, stará konev, květináče, zavařovačky…

Aby světla bylo tak akorát

Zahradníci návody čtou jen neradi a radši se řídí citem. Ten ale může být klamavý. Výběr příliš zastíněného místa se pak může negativně vepsat do kvality života kontejnerovaných rostlin. A stejně tak je snadné podcenit, kolik slunce do sebe vlastně dostanou na volném prosvíceném prostranství. Je třeba nedělat klasickou „chybu zvyku“ a myslet si, že rostliny jsou stále nehybné. Je naopak žádoucí zkoušet s nimi hýbat a přesouvat je tak, aby bylo dosaženo toho nejlepšího řešení. Zajímavé jsou kombinace, kdy několik shluků rostlin různých druhů sestavujete mezi sebou tak, aby ty slunci odolnější vytvářely vlastní masou bariéru a zástin pro ty, jež si tolik slunce nežádají. 

Je to sice zřejmá maličkost, ale jen pro jistotu: chce to mít přehled o tom, kde v průběhu dne hřeje slunce nejvíce. Vyplatí si také pohlídat, jak dobře spolu jednotlivé druhy vychází. Ne vždy jsou jejich vztahy harmonické, dokáží se přetahovat o opylovače, nebo na sebe jinak působit agresivně. Problémy mohou vyplývat i z toho, když suchomilnou rostlinu obklopíte těmi žíznivými. Výpar z jejich intenzivní zálivky pak bude téhle nešťastnici kazit mikroklima. Chce to trochu studovat a pozorovat, což je něco, v čem dobří zahradníci zase vynikají.

Příkrm a aklimatizace

Opět dvě maličkosti, které mají dost zásadní význam. O tom, zda nastává jaro, sice rozhoduje kalendář, ale rostliny na to mohou mít trochu odlišný názor. Neinstalujte tedy svou venkovní kontejnerovou zahrádku příliš brzy, abyste se nedočkali nemilých konců. Přechod z interiéru, zimní zahrady, by měl být pozvolný. Postupně je zvykejte častějším větráním, nebo k nim nechejte přes noc otevřené dveře. Platí to i pro nákup nových chovanců, uvyklých na život ve skleníku. Dopřejte jim chvilku času na vzpamatování.

Na hnojiva se někteří zahradníci dívají s pochopitelnou nevraživostí, ale je třeba chápat, že periodicky se obnovující rezervoár živin běžného záhonku je něco jiného, než uzavřený prostor květináče. Rostliny jej brzy obsáhnou a prorostou, ve snaze po vymezení vlastního teritoria, a pak jim brzy energie dochází. Zprvu radostně živelný růst kontejnerovaných květin tak může vystřídat fáze úpadku, při kterém mají problém s omezenými zásobami utáhnout vybudovanou biomasu nadzemní i kořenové části. A to je právě ten nejlepší čas (vlastně, lepší je trochu dříve) na přihnojení. Nemusíte je nijak rozmazlovat, ale zásadní kombinaci dusík + fosfor + draslík, pochopitelně v závislosti na druhu konkrétní rostliny, bude zapotřebí aplikovat.

Zamyšlení nad květináči

O květináčích, které se bez pár děr neobejdou, jsme už hovořili. Ale s čím ještě dopředu počítat? Že každý dobře zalitý květináč znásobí svou váhu. A tomu by mělo odpovídat jejich umístění. Pokud něco stojí pevně na zemi, obvykle to už nemá kam spadnout. Estetické rozestavění květináčů na balkóně se ale může změnit na dost vražednou záležitost pro chodce, když přijde nárazový vítr. Až se mezi kontejnerovanými zahradami trochu zorientujete, popřemýšlejte o tom, jak často je vlastně přesouváte. Pokud jen mezi podzimem a jarem, na váze tolik nesejde. Jinak se ale každé kilo počítá, takže elegantní betonové květináře možná nebudou to pravé. Pokud současně nejste fandové kulturistiky.

Keramické květináče z pálené hlíny jsou porézní, a proto jimi půda v květináči může „dýchat“. Pokud na ně déle svítí slunce, může se jejich substrát dost rychle přesušit, bez ohledu na to, že jste je ještě ráno zalévali. Psali jsme, že plastové těsní. Je to ale ještě o něco horší. Když na ně svítí slunce, může se jejich substrát přehřívat. Výpar je tu nižší, ale citlivé kořínky rostlin se mohou dočista uvařit. Pozor na to. Nejrůznější kovové boxy vedou v praktičnosti, ale přehřívání jim také nesvědčí. Navíc akumulované teplo ještě dlouho uchovávají a vyzařují do okolí. A tam by mohly začínat problémy. I rostliny vyžadují noční klid, minimálně na druhou fázi fotosyntézy. 

Dřevěné truhlíky a květináče jsou nadmíru estetické, neškodí jim ani mráz, ale po čase mohou podléhat biologickému rozkladu. Budete je tedy pravděpodobně udržovat a nahrazovat častěji, než jiné zmíněné varianty. Ve vzduchu zavěšené koše a květináče jsou na pohled fascinující, ale jejich nevýhodou je, že rostlina/substrát má mnohem výraznější kontakt s okolím. Takže prosychání je mnohem rychlejší a výraznější. Tady je zapotřebí zalévat mnohem častěji. Pořád tu ale klady výrazně převládají nad zápory. Jen se nebát to vyzkoušet.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com