Aby dospělý člověk pojídal plody rostlin, které nezná, lze jen těžko předpokládat. To jedině snad, že by umíral hlady a nebo se doslova „zbláznil“. Ovšem malé děti jsou nenechavé, zvědavé a často nevnímají možná rizika. A některé plody rostlin je velice lákají, byť jsou jedovaté, tedy nebezpečné. Na které rostliny si dát pozor, před kterými musíme své potomky ochránit a informovat je o hrozícím nebezpečí?
Nejvíce „jedovatců“ je mezi rostlinami vytrvalými
Jedovaté jsou obvykle rostlinné druhy vytrvalé, mezi druhy jednoletými či dvouletými jich najdeme s výjimkou rodu lilkovitých (Solanaceae) pouze minimum. Nemá až takový smysl se zabývat druhy vzácnými, ohroženými, neřku-li již na našem území vyhubenými, ale naopak těmi, se kterými se v přírodě, ale i zahradách a parcích, setkáme nejčastěji. A právě některé z nich najdeme v přírodě i v zimě a vlastně jsou v tu dobu tím jediným, co může naše děti nalákat. Nemůžeme jim říct: „tady si natrhejte borůvky a nebo rybíz“, prostě již dávno takové plody k utržení nejsou. Zato třeba červené "kvadrátky" brslenu evropského ano. A ty na sebe skutečně mohou malá děcka nalákat, však děti olizují i barevné pastelky, vlastně ledacos. Navíc stačí i jen sáhnutí potřísněnou ručkou do oka, mnohé rostliny též způsobují dermatitidy apod.
)
)
)
)
Znalost jedovatých rostlin by měla patřit mezi základní vzdělání dětí
Prostě je třeba dětem vysvětlit a naučit je, aby žádné neznámé bobule a jiné plody vůbec nezkoušely a ukázat na rostliny, na které nesmí ani sahat. Taková kopřiva je svým způsobem „zlatá“ - sice popálí, ale neublíží a děti si to zapamatují. Ovšem například má žena je zahradnice a kolikrát se jí stane, že přijde ze zahrady s neuvěřitelnou popáleninou od nějaké rostliny a vůbec netuší, od jaké to bylo a kdy se to stalo (až bolestivé puchýře jako v případě popálení ohněm či horkými předměty a hmotami). Každopádně je nejlepší nebezpečné rostliny v zahradě vůbec nepěstovat. Tedy alespoň po tu dobu, než vám děti poporostou. Ale znáte to – pak přijdou vnoučata a vše se opakuje.
Příznaky otrav a vyšší odolnost organismu dospělců
Celkem podobné jsou pak vždy počáteční příznaky otrav při požití jedovatých plodů a jiných částí rostlin: poruchy trávení, nevolnost, zvracení a průjem. Poté následují další specifické příznaky, které již charakterizují konkrétní toxiny. Navíc platí, že ta otrava, která se u dospělce projeví „pouze bolestmi břicha a zvracením“, může mít pro vaše potomky tragické a nebo celoživotní následky!
)
)
Jedovaté plody jehličnanů
Z jehličnanů jsou jedovaté cypřišky (Chamaecyparis) a to všechny druhy, jalovec chvojka (Juniperus sabina) a ostatní druhy jalovců (jedovatá je celá rostlina, všechny její části), zeravy (Thuja), které navíc způsobují při dotyku vyrážky a tisy (Taxus), v jejichž případě není paradoxně jedovatý pouze červený míšek okolo semene. Přesto se však vyhýbejte i míškům tisů! "Tisy nebrat" stejně jako úplatek formou odstranění apendixu (Jáchyme, hoď ho do stroje).
)
)
)
)
Jedovaté plody listnatých stromů a keřů
Z listnáčů jsou jedovaté plody jírovce žlutého (Aesculus flava), zimostráz (Buxus) je jedovatý celý, brslen evropský (Euonymus europaeus) a další brsleny – jedovatá je celá rostlina a především pak právě plody, Ruj vlasatá (Cotinus coggygria) - jedovaté listy a plody, nejvíce jsou nebezpečné právě pro děti, stejně jako cesmína (Ilex), ptačí zob (Ligustrum), mahonie (Mahonia), která je jedovatá celá, břečťan obecný (Hedera helix), nebezpečný obzvláště pro děti, kustovnice obecná (Lycium halimifolium), štědřenec (Laburnum) – jedovaté má nejvíce lusky se semeny, kyhanka bažinná (Andromeda polifolia), nebezpečná i na dotek, bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), kromě plodů má jedovaté i mladé výhony, pěnišníky a azalky (Rhododendron, Azalea), jed dokonce přechází i do medu při velkém výskytu!, trnovník akát (Robinia pseudoacacia), škumpy (Rhus), způsobují též dermatitidy, střemcha vonná (Prunus padus), bez červený (Sambucus racemosa), kaliny (Viburnum) – pozor – u květů je možná záměna s bezem černým, hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea), velmi nebezpečná pro děti!, lýkovec vonný - (Daphne cneorum), lýkovce jsou obecně smrtelně jedovaté, obzvláště pak plody, zimolez černý (Lonicera nigra) a jiné zimolezy, řešetlák počistivý(Rhamnus cathartica), krušina obecná (Rhamnus frangula), pámelník (Symphoricarpos), především lákavé bílé bobule, které děti používají jako „práskací kuličky“, barvínek (Vinca), janovec metlatý (Sarothamnus scoparius), hrozí ochrnutí, kručinka (Genista), vistarie čínská (Wisteria sinensis), má jedovatá obzvláště semena, lilek potměchuť (Solanum dulcamara), má prudce jedovaté plody, Lyonie ptačí zob (Lyonie ligustrina), kromě dětí nebezpečná i pro koně a medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi), ta má listy a plody slaběji jedovaté.
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Pozor na nezralé ovoce!
Zajímavostí je, že jedovatá jsou i hořká (nezralá) jádra meruněk, která mohou těžce poškodit lidský organismus. Pro dospělého člověka je rizikem již jen 6 až 8 kusů. Z podobných důvodů je třeba se vyhnout vlastně vůbec veškerému chutnému ovoci, pokud ještě není zralé. Z řady vyčnívá též například dřišťál (Berberis), který nemá jedovaté plody, ale jinak je jedovatý celý. Vyrážku mohou po dotyku způsobit květy trubače kořenujícího (Campsis radicans), listy maklury jablkovité (Maclura pomifera) a jakákoli část jedovatce (Toxikodendon). Na konzum jsou též nebezpečné mladé výhony pierisu japonského (Pieris japonica), větévky rojovníku bahenního (Ledum palustre) a mamoty úzkolisté (Kalmia angustifolia).
)
)
Jedovaté plody bylinek
Z bylin a trvalek mají nejjedovatější plody oměj (Aconitum), smrtelná dávka činí jen 2 až 4 mg, áron plamatý (Arum maculatum), rulík zlomocný (Atropa bella-dona), andělské trubky a durmany (Brugmansia, Datura), plody i květy, posed dvoudomý (Bryonia dioica), konvalinky (Convallaria), vlčí bob (Lupinus), hlavně lusky a semena!, kokoříky (Polygonatum) a listnatec bodlinatý (Ruscus aculeatus). U vlčího bobu je zajímavě, že prudce jedovatá semena má pouze původní druh, který najdeme v naší přírodě, a který kvete fialově (resp. modrofialově). Šlechtěné kultivary tuto jedovatost ztratily a jejich semena jsou dokonce významnou zemědělskou komoditou.
)
)
)
)
)
)
)
)
Jedovatost podzemních orgánů cibulovin a hlíznatých rostlin
Další zajímavost se týká cibulovin a rostlin hlíznatých. Jejich podzemní zásobní orgány totiž ve většině případů obsahují jedovaté látky, především alkaloidy, otrav nadzemními částmi rostlin bývá mnohem méně. Výjimku představují semena ocúnu (Colchicum) a pro děti atraktivní květy řebčíku (Fritillaria). Určitě pak nekonzumujte podzemní zásobní orgány tulipánu (Tulipa), sněženky (Galanthus), bledule (Leucojum), narcisu (Narcissus) a šafránu (Crocus).
)
)
Jedovaté rostliny jednoleté a dvouleté
Z jednoletých a dvouletých rostlin mají jedovaté plody samorostlík klasnatý (Actea spicata) a fazole (Phaseolus) - nezralé lusky a semena. Nebezpečné květy mají všechny náprstníky (Digitalis) a chejr vonný (Cheiranthus cheiri). Pozor bychom si měli dát též na sluncovku (Eschscholtzia), tabáky (Nicotiana) a semena skočce (Ricinus), smrtelných je pro děti jen 6 semen!
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
