Plameny nad duchovním srdcem Ukrajiny: Ruský útok vážně poškodil Kyjevskopečerskou lávru

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil tento útok za „jeden z nejzávažnějších ruských zločinů proti křesťanské kultuře v dějinách.“ Organizace UNESCO i mezinárodní společenství útok ostře odsoudily a francouzské ministerstvo zahraničí přirovnalo zkázu lávry k tragickému požáru pařížské katedrály Notre-Dame. Přestože se díky rychlému zásahu záchranných složek podařilo evakuovat nejvzácnější posvátná díla a relikvie, materiální a duchovní škody jsou nevyčíslitelné.

Následující video zachycuje dramatické okamžiky bezprostředně po ruském úderu, kdy plameny ničily střechu historického chrámu Uspenského komplexu v Kyjevě:

Kyjevskopečerská lávra, známá také jako Klášter jeskyní, byla založena v roce 1051 poustevníky Feodosijem a Antonijem Pečerskými. Název „lávra“ označuje významný a velký mužský klášter a slovo „pečerská“ odkazuje na rozsáhlý podzemní systém jeskyní a katakomb. Tyto prostory původně sloužily jako obydlí a modlitebny mnichů a dodnes uchovávají mumifikované ostatky desítek pravoslavných světců, včetně významného kronikáře Nestora.

Během své téměř tisícileté existence klášter přečkal mnohé rány osudu – od plenění kumánskými kmeny a mongolskými nájezdy ve středověku, přes perzekuce a konfiskace majetku bolševiky v sovětské éře, až po zničení samotné Uspenské svatyně během druhé světové války. Ta byla po vyhlášení ukrajinské nezávislosti nákladně obnovena do původní barokní krásy. Od roku 1990 je komplex pod ochranou UNESCO, ovšem od roku 2023 jej organizace kvůli probíhající ruské invazi musela zařadit na seznam památek v ohrožení.

Tragédie v Kyjevě znovu otevírá palčivou otázku: jak moc jsou historické památky zranitelné v moderních konfliktech? Války přinášejí nejen tragické ztráty na lidských životech a poškozování krajiny včetně půdy, ale systematicky ničí i kolektivní paměť lidstva. Někdy jde o neúmyslné vedlejší škody způsobené moderními zbraněmi s obrovskou ničivou silou v hustě obydlených oblastech. Často se však kulturní stavby stávají přímým terčem – ať už jako součást psychologického nátlaku, nebo jako pokus o úplné vymazání kulturní identity protivníka.

Ruská invaze na Ukrajinu s sebou od února 2022 přináší systematickou devastaci ukrajinské kultury, historie a národní identity. Organizace UNESCO k dnešnímu dni oficiálně ověřila poškození nebo úplné zničení více než 340 kulturních a historických objektů (včetně více než stovky náboženských staveb, desítek muzeí, knihoven a historických budov). Ukrajinské úřady a nezávislí pozorovatelé však mluví o tisících zasažených lokalit.

Celkové škody na ukrajinském kulturním dědictví již nyní UNESCO odhaduje na téměř 9 miliard dolarů (přes 210 miliard korun). Ovšem skutečné škody jsou často nevyčíslitelné. Zde jsou nejvýznamnější a nejtragičtější příklady kulturního barbarství, kterého se ruské síly na Ukrajině dopustily:

• Chrám Proměnění Páně v Oděse: Tento klasicistní klenot z konce 18. století pod ochranou UNESCO těžce zasáhla ruská řízená střela. Výbuch zničil hlavní oltář, polovinu střechy a fatálně narušil statiku budovy. Historickou ironií zůstává, že obnovený chrám v roce 2010 osobně vysvětil moskevský patriarcha Kirill, který dnes ruskou agresi vůči Ukrajině schvaluje a podporuje.
• Činoherní divadlo v Mariupolu: Monumentální budova z roku 1960 se stala symbolem válečných zvěrstev, když na ni ruské letectvo shodilo těžkou bombu. V suterénu se přitom ukrývaly stovky civilistů a před budovou byl na zemi obří, z letadel viditelný nápis „DĚTI“. Útok budovu kompletně zdemoloval a pohřbil stovky lidí, načež okupační síly srovnaly trosky se zemí, aby zahladily stopy.
• Svjatohirská lávra v Doněcké oblasti: Významný pravoslavný klášterní komplex ze 16. století, vytesaný do křídových skal nad řekou, se ocitl přímo na frontové linii. Ruské dělostřelecké ostřelování zde fatálně zasáhlo a do základů sežehlo Všechsvatský skit. Jednalo se o unikátní, celodřevěný chrám postavený na začátku 20. století tradiční metodou bez použití jediného hřebíku.
• Národní muzeum Hryhorije Skovorody v Charkovské oblasti: Venkovské sídlo z 18. století, ve kterém žil a tvořil slavný ukrajinský filozof a básník, dostalo přímý zásah ruskou raketou. Následný masivní požár zničil střechu a historické prostory kompletně vypálil. Nejcennější exponáty sice zaměstnanci stihli předem bezpečně ukrýt, samotná památka je však v troskách.
• Černihivská knihovna pro mládež: Novogotická historická budova z 19. století v minulosti bez úhony přečkala bolševické ostřelování v roce 1918 i nacistické bombardování během druhé světové války. Ruská letecká puma dopadla do její bezprostřední blízkosti, zničila obvodové zdi i střechu a explozivní vlna uvnitř zdemolovala desítky tisíc historických svazků a knih.
• Organizované drancování muzeí a archivů: Ruské síly na okupovaných územích provádějí systematické a plánované krádeže kulturního bohatství, které odborníci přirovnávají k nacistickým loupežím. Z muzeí v Mariupolu či Melitopolu odvezly vzácné sbírky skytského zlata starého 2 500 let a cenné obrazy. V mnoha oblastech navíc záměrně zapalovaly historické archivy, aby vymazaly důkazy o ukrajinské identitě.

Dnešní útok na Kyjevskopečerskou lávru se bohužel řadí po bok dalších barbarských činů z uplynulých desetiletí, kdy svět bezmocně přihlížel devastaci lidské historie. Útok ukázal, že ani v 21. století není lidstvo imunní vůči agresi, která ničí to nejcennější, co nám minulé generace zanechaly. Památky, které přežily staletí a pády celých impérií, mohou kvůli moderním zbraním zmizet během několika vteřin:

Zkáza Palmýry, Sýrie (2015): Teroristé z takzvaného Islámského státu (ISIS) záměrně vyhodili do povětří starověké chrámy (včetně Belova chrámu), monumentální vítězný oblouk a další unikátní památky v pouštní oáze Palmýra. Jednalo se o promyšlenou kulturní čistku využívanou k propagandě.

Velká mešita an-Núrí v Mosulu, Irák (2017): Stejná teroristická organizace (ISIS) během bojů o Mosul zničila slavnou mešitu z 12. století a její ikonický nakloněný minaret al-Hadbá, aby zabránila jejímu symbolickému převzetí iráckou armádou.

Buddhové z Bámjánu, Afghánistán (2001): Radikální hnutí Tálibán nehledě na mezinárodní protesty dynamitem odstřelilo dvě monumentální sochy Buddhů vytesané do skalního masivu v 6. století, které označilo za protimuslimské modly.

Starý most v Mostaru, Bosna a Hercegovina (1993): Symbol soužití různých etnik a kultur, osmanský kamenný most ze 16. století, byl během bosenské války cíleně rozstřílen chorvatským dělostřelectvem a zřítil se do řeky Neretvy (později byl věrně zrekonstruován).

Mauzolea v Timbuktu, Mali (2012): Islamisté napojení na Al-Káidu těžkými nástroji zničili historické hrobky súfijských svatých a poškodili vzácné středověké rukopisy, které považovali za kacířské.

Národní a univerzitní knihovna v Sarajevu, Bosna a Hercegovina (1992): Během obléhání Sarajeva se tato novostavba v maurském stylu stala terčem záměrného ostřelování srbskými silami. Zápalné granáty způsobily požár, ve kterém lehlo popelem přes 1,5 milionu svazků, včetně vzácných inkunábulí (prvotisků), historických map a unikátních orientálních rukopisů. Šlo o jednu z největších katastrof v dějinách psaného slova od zničení Alexandrijské knihovny, motivovanou snahou zcela vymazat kulturní historii protivníka.

Velká umajjovská mešita a historické centrum Aleppa, Sýrie (2012–2013): Aleppo patřilo k nejdéle nepřetržitě obydleným městům na světě. Během syrské občanské války se však jeho historické jádro stalo frontovou linií. Unikátní tisíciletý minaret Velké mešity byl srovnán se zemí dělostřeleckou palbou a slavný středověký krytý bazar Souq al-Madina, zapsaný na seznamu UNESCO, byl z velké části sežehnut plameny a proměněn v suť.

Irácké národní muzeum v Bagdádu (2003): Bezprostředně po americké invazi do Iráku a pádu režimu Saddáma Husajna nastalo v hlavním městě bezvládí. Během několika dní bylo z muzea, které ukrývalo jednu z nejvýznamnějších sbírek mezopotámské, sumerské a babylonské civilizace na světě, uloupeno nebo zničeno na 15 000 neocenitelných artefaktů. Přestože se část předmětů později našla, ztráta pro světovou archeologii zůstává gigantická.

Staré město v Saná, Jemen (od roku 2015): Unikátní jemenské hlavní město je proslulé svými architektonickými „mrakodrapy“ z nepálených cihel, které jsou staré stovky let a zdobené charakteristickými bílými sádrovými ornamenty. V důsledku vleklé občanské války a leteckých náletů koalice vedené Saúdskou Arábií byly celé bloky těchto historických domů srovnány se zemí nebo fatálně staticky narušeny.

Ostřelování Dubrovníku, Chorvatsko (1991): Během války za nezávislost Chorvatska bylo historické centrum Dubrovníku, chráněné hradbami a statusem UNESCO, vystaveno těžkému dělostřeleckému a raketovému ostřelování ze strany jugoslávské armády. Na Staré město dopadly stovky střel, které poškodily přes 60 % budov, zničily historické paláce a zapálily barokní střechy. Město bylo později nákladně obnoveno, ale jizvy na historickém zdivu jsou patrné dodnes.

Tyto události ukazují, že kulturní dědictví je ve válkách ohroženo hned trojím způsobem: jako přímý vojenský terč, jako vedlejší škoda při moderním plošném ostřelování a nakonec jako oběť chaosu a rabování, které bezvládí v době konfliktu provází.

Zdroj: UNESCO, Ministerstvo kultury a informační politiky Ukrajiny (MKIP), ČT24, BBC News, Reuters, Deutsche Welle, Human Rights Watch, Guardian, Amnesty International, The New York Times, Blue Shield International