Ten apokalyptický obraz si z médií pamatuje snad každý. Jeden z nejúžasnějších křesťanských chrámů světa, umělecký a architektonický poklad a jeden ze středobodů Paříže v plamenech. Slzy, křik, hysterie, ale i úžas, pokora a pocity sounáležitosti. V každém případě ale obrovská kulturní tragédie. Však se tato katedrála dostala třeba i do literatury (např. Chrám Matky Boží v Paříži od Victora Huga). Postaven byl mezi lety 1163 a 1345 a směle lze hovořit o gotické obdobě chrámu Sagrada Família, který je dosud dokončován v Barceloně.
Česky se Cathédrale Notre-Dame říká katedrála Panny Marie a nebo chrám Matky Boží, doslovný překlad by však byl katedrála Naší Paní. Tento gotický skvost stojí na východní polovině pařížského ostrova Île de la Cité na řece Seině. Dnes jej využívá pařížská římskokatolická arcidiecéze. Katedrála je považována za jeden z nejkrásnějších příkladů francouzské gotiky a patří k významným památkám evropské středověké architektury. Unikátní je především přechod od pozdně románského ke gotickému stylu. Katedrála je též proslulá použitím vnějších opěrných oblouků obvodových zdí, přičemž je průčelí zdobeno mnoha sochami. Výška předních věží je 69 metrů, ovšem právě sanktusová věž a krov vzaly při požáru 15. dubna 2019 za své.
Na místě Cathédrale Notre-Dame stál původně římský chrám a poté raně křesťanská bazilika sv. Štěpána. Výstavbu katedrály zahájil v roce 1163 biskup Maurice de Sully. V roce 1200 byla dokončena hlavní loď chrámu, vedlejší lodi a jejich fasáda, v roce 1245 byly dokončeny věže a zbudovány kaple (výstavbu vedli architekti Jeana de Chelles a Pierra de Montreuill). Ovšem až v roce 1345 byla katedrála dokončena zcela, výstavba tedy trvala 182 let a podílelo se na ní 160 000 dělníků. Dále se již katedrála dlouze zapisovala do historie. Byli zde korunováni králové, konaly se zde významné svatby i pohřby (např. 26. srpna 1970 pohřeb Charlese de Gaulla), v roce 1455 zde probíhala revize procesu Johanky z Arku. Ovšem v roce 1793 hrozila katedrále demolice během Velké francouzské revoluce a katedrála byla znesvěcena. Mnoho předmětů náboženské výzdoby bylo poškozeno a nebo zcela zničeno. Až roku 1802 byla katedrála znovu vysvěcena a v roce 1804 zde proběhla korunovace Napoleona I. papežem Piem VII. V letech 1844 až 1864 probíhala rekonstrukce chrámu, kterou řídil Viollet-le-Ducem. Cílem rekonstrukce bylo uvedení katedrály do stavu, v jakém byla před rokem 1793. Nejvíce však katedrálu poničil až požár, který vzplál 15. dubna 2019.
)
Smutným faktem je, že požár výrazně ovlivnil odolnost budovy vůči povětrnostním vlivům. Zásadně oslabenou konstrukci, tedy její statiku, by dnes mohl ohrozit i vítr o rychlosti vyšší jak 90 kilometrů v hodině. Přitom byla katedrála před požárem schopna odolat i větru o rychlosti 222 kilometrů v hodině. Hranice bezpečnosti budovy tak zásadně klesla. Klenby byly vystavené vysokým teplotám, kameny a malta jsou poškozené. Vichřice by proto mohla způsobit utržení některých částí zdiva, především pak ve výše položených místech konstrukce, kde jsou umístěna okna. Požár též zničil střechu a sanktusovou věž nad křížením lodí. Plameny také výrazně poškodily klenby. Vyšetřováním bylo přitom zjištěno, že požár byl způsoben zkratem na elektrickém vedení.
Paradoxem je, že před třemi lety vedl odborník na stavební mechaniku Paolo Vannucci (působící na univerzitě ve Versailles) tým připravující zprávu o požárních rizicích katedrály. A právě on varoval ve zprávě před výše popsanými riziky.
)
V dubnu 2019 informoval vatikánský rozhlas o rozsáhlém a záměrném ničení katolických kostelů ve Francii. Tato informace odkazovala na italský katolický list Avennire a jeho zprávu, která byla publikována francouzským ministerstvem vnitra. Zpráva říkala, že bylo jen v roce 2018 zdokumentováno celkem 1063 případů útoků proti kostelům a jiným křesťanským objektům (např. hřbitovům). Šlo o akty profanace, devastace a úmyslně založené požáry. Zpráva dále říkala, že pachateli těchto činů byla nejčastěji vykořeněná mládež, zdaleka však nikoli jen z prostředí neintegrovaných přistěhovalců. Již v roce 2017 přitom bylo zdokumentováno 1038 případů antikřesťanského vandalství. A například jen několik dnů před požárem katedrály Notre-Dame byl v Paříži žháři proveden útok na kostel svatého Sulpicia. Samozřejmě se vyrojily spousty teorií, fake news a metafyzických souvislostí. Nic to však nemění na faktu, že byl vyšetřováním za viníka označen elektrický zkrat.
Během první cca hodiny od propuknutí požáru se zřítila olověná střecha katedrály a sanktusová věž, při pádu s sebou strhly část klenby. Dubová část střechy shořela zcela, krov byl přitom velmi vzácný, některé trámy pocházely až z 13. století. Navíc se též roztavila většina olova a to zamořilo okolní prostředí. Lidé se v tu dobu obávali zničení celé katedrály. Klenba však na většině míst poškozena nebyla, proto nadále zůstala oporou střešních trámů, což zabránilo jejich spadnutí do hlavní lodě. Několik sekcí se ale zhroutilo. Po uhašení ohně se hlavní konstrukce, obě věže a jedna třetina střechy zachovaly. Stavební inspektoři našli v konstrukci několik slabých míst a proto evakuovali na Rue du Cloître-Notre-Dame přilehlé obytné domy. Vůbec nebyla dotčena severní rozeta a vlastně přežily všechny 3 rozety ze 13. století. Poničena však byla některá okna z 19. století. „Díky bohu“ byla zachráněna většina uměleckých děl, která se v katedrále nacházela.
)
Francouzský prezident Emmanuel Macron vyhlásil hned 16. dubna 2019 národní sbírku na obnovu katedrály Notre-Dame a podobné sbírky byly vyhlášeny i v mnoha dalších zemích. V samotné Francii pak ohlásilo několik rodin velkopodnikatelů velmi bohaté dary. Vyvolalo to značné kontroverze, jelikož se ukázalo, že na obnovu katedrály plynou neuvěřitelné sumy peněz, přitom na smysluplné řešení problémů současné Francie peníze nejsou. Ve stejné době navíc dostávaly organizace zaměřující se na boj s chudobou stále méně darů.
)
V televizním projevu k národu oznámil francouzský prezident Emmanuel Macron plán dokončit opravy do pěti let a postavit katedrálu ještě krásnější. Ovšem s takovým plánem nekorespondoval nedostatek řemeslníků. Francouzská vláda chtěla vyhlásit mezinárodní soutěž, proti tomu se však postavil potomek architekta, který postavil v 19. století sanktusovou věž. Vzniklo dokonce i několik petic, požadujících identickou obnovu původní podoby katedrály před požárem. Přesto již krátce po požáru zveřejňovala různá architektonická studia vize a vizualizace možných řešení.
Víceméně se začalo provizorní ochranou, která nahradila původní střešní konstrukci. Touto ochranou se stala plachta natažená přes klenby. Podle deníku Le Monde měla být nová konstrukce pokryta fotografickou kopií původní olověné střechy, čímž by byla vytvořena „iluze“ původní střechy. Uvidíme, jak bude rekonstrukce pokračovat a zda bude počasí záchraně významné kulturní památky nakloněno.
Zdroj: Wikipedia.org
Zdroj použitých fotografií: Shutterstock.com
)
)
