Domy ze staré dobré Anglie připomínají minulost. V tom také tkví jejich síla. Háček je ovšem v tom, že té minulosti už dnes nejde příliš rozumět. A to jim dost výrazně ubírá na efektu. Rysy tradičních viktoriánských stavení totiž povětšinou nedávají současnému uživateli smysl. Dílem proto, že se toho kolem změnilo tolik.
Postavit si dnes dům je trochu jako založit technologickou firmu, jen s tím rozdílem, že místo investorů máte banku, místo uživatelů sousedy a místo aplikace vzniká stavba, kterou nejde po týdnu vypnout. Všechno má své fáze, své chyby a velmi rychle zjistíte, že největším nepřítelem není počasí, ale kombinace zákonů, rozpočtů a vlastních iluzí. Právě proto dává smysl VELETON 2026.
Malometrážní bydlení ve velkém městě klade na architekturu mimořádné nároky. Omezená plocha, vysoké teploty, potřeba flexibility i každodenní komfort vytvářejí složitou rovnici, kterou nelze řešit pouze estetikou. Náš článek vám představí byt, který ukazuje, že i na ploše menší než padesát metrů čtverečních lze vytvořit kvalitní, udržitelné a sociálně otevřené bydlení, které reaguje nejen na potřeby člověka, ale i jeho zvířecího společníka.
Některé mýty se rády vracejí jako bumerang. Třeba ten o tom, že bytovou krizi lze vyřešit znárodňováním, vyvlastňováním a unifikovanou výstavbou. Jenže historie nabízí i jiné, méně zavrženíhodné příklady. Jeden z nich pochází ze Spojených států, z časů první světové války. A ukazuje, že i masivní bytovou krizi lze řešit bez králíkáren a nátlaku. A překvapivě elegantně.
Nehledejte na tomto domě žádnou výjimečnou architekturu ani typová řešení, revoluční kombinaci stavebních materiálů a technologií, světový design a luxusní vybavení renomovaných značek. Na domě je výjimečná skutečnost, že si jej sám navrhl a svépomocí staví NEVIDOMÝ stavebník. Dovedete si vůbec představit, že byste si měli stavět svůj nový dům poslepu? Pomocí hmatu, intuice a vlastních neotřelých řešení? Na našich stránkách se něco takového objevilo za celou dobu jejich existence vůbec poprvé a myslíme si, že právě nevidomý stavebník si ocenění opravdu zaslouží. Více než jiní.
Malometrážní bydlení představuje jednu z největších výzev současné architektury. Jak vytvořit prostor, který je funkční, elegantní a zároveň útulný, když má k dispozici jen pár desítek metrů čtverečních? Následující článek popisuje koncept kompaktního městského bytu, jenž čerpá inspiraci z atmosféry kvalitního hotelového pokoje a estetiky minulého století. Výsledkem je nadčasové bydlení, které dokazuje, že i malý prostor může nabídnout velký komfort.
Architekti se na tomto domku skutečně vyřádili, ale v tom nejlepším slova smyslu. Investor oslovil architektonické studio s požadavkem vytvoření jedinečného a harmonického bydlení. Nechal je navrhnout jak dům a exteriérové prvky, tak interiér, venkovní úpravy a kombinaci okrasné i užitkové zahrady. A jak to všechno dopadlo? Nadmíru pěkně.
Zajistit rodině střechu nad hlavou, to je práce na celý život. A snahu o aspoň trochu slušné bydlení vám zpravidla komplikuje to, že většinu svého produktivního času trávíte v zaměstnání. Své o tom věděli i rybáři z francouzského departmentu Pas-de-Calais, kteří na nějaké budování nebo zvelebování obývaných domácností neměli kdy. Proto také dali vznik „stavební“ tradici Quilles en l’Air.
Lovecký zámeček Dřevíč, který získal jako pozůstalost po Karlu Schwarzenbergovi Robert Schmiedlehner, je na prodej. Zámeček umístěný v křivoklátských lesích nabízí celkovou plochu 852 metrů čtverečních, více jak 25 hektarů pozemků, kapli svatého Huberta, altán s jezírkem, kaštanovou alej a pavilon skrytý v lesích. To vše je nyní k mání údajně za 65 milionů korun, ale bez movitého majetku. Ten musel být předán do sbírek zámku Orlík. Obrazy, listiny, insignie a další rodinné památky zde tedy již nemají být.
Je to dům? Je to hrad? Jen vnější podoba stavení Mas Cadalt takové otázky přirozeně vyvolává. Protože masivní kamenný štít a pevné zdivo té představě opevnění nahrávají. Ale ne, středověká tvrz to není. Jen si se stavebním přístupem „Můj dům, můj hrad“ tento projekt pohrává trochu víc, než bývá běžné.
Bydlet někde na dohled od letiště, to není zrovna dvakrát příjemný zážitek. Pokud tedy náhodou nebydlíte u nizozemského Schipholu. Tam už totiž rozlouskli, jak nepříjemný hluk nenáročným způsobem utlumit. Potřebovali k tomu ale spoustu bagrů.
V londýnském domě Florin Court, známém svým art deco charakterem i výrazným zakřiveným průčelím, vznikla pozoruhodná ukázka toho, že malý prostor může nabýt překvapivé velkorysosti, pokud je navržen s dostatečnou invencí. Architekti ze studia Intervention Architecture dostali za úkol proměnit někdejší byt pro služebnictvo o rozloze pouhých čtyřiadvaceti metrů čtverečních v plnohodnotné zázemí pro dvojici mladých umělců. Výsledek ukazuje, že důmyslné řešení, jednotný materiálový jazyk a odvaha lišit se dokážou z malého prostoru udělat místo, které působí uceleněji než leckteré několikanásobně větší byty.
Je to paradox, protože domy a byty s takzvaně otevřeným plánem domácnosti, tedy ty se zdmi nepřehrazeným prostorem, jsou teď hodně v trendu. Všichni si je pochvalují, ale po čase začnou řešit, jak v onom otevřeném uspořádání vytvořit větší soukromí. Ne sice zdmi, ale aspoň nějakým přehrazením.
Trh s modulárními dřevostavbami se v Evropě docela slušně zaplnil. Stavitelé a výrobci se proto pokouší hledat si cestičky k úspěchu vyšší specializací svého zaměření. Nizozemští Vanboom, firma s dlouholetou tradicí, na to ale jdou jinak.
Zimu jako v Salt Lake City, dějišti Zimních olympijských her v roce 2002, u nás běžně nezažijeme. A proto možná v té naší rozpačité „zimě“ potěší pohled na obydlí, které je na zimu nejen dobře připravené, ale skutečně ji i zažívá. Stojí v americkém Utahu a architekti ze Sparano + Mooney Architecture mu říkají Hnízdo.
Potřebuje vaše prosperující metropole pracovní sílu, ale současně nemáte prostor ani chuť vpouštět si do centra špinavé křupany odkudsi z venkova? Zhruba tak nezaobaleně by se dal vystihnout jeden z motivů, které stojí za čtvrtí Farimagsgade v Kodani.
S jinými si ji nespletete. Její přítomnost v krajině je zrovna tak nenápadná, jako nepřehlédnutelná. Tmavá barva fasády vykresluje původní kontury objektu, venkovské stodoly. Takové, jako by tu stála odnepaměti, ale při bližším pohledu z té černavé hmoty vystupují rysy, které z ní činí neobvyklý dům.
Výběr ideálního bydlení je jedním z nejdůležitějších rozhodnutí v životě. V České republice se při plánování nového domu tradičně střetávají dva hlavní tábory: příznivci dřevostaveb a zastánci zděných domů. Obě technologie mají své nezpochybnitelné kouzlo a nabízejí odlišné sady výhod a nevýhod, které je třeba pečlivě zvážit. V následujících řádcích porovnáme náklady, rychlost realizace, ekologii, komfort i svobodu designu.
Rekonstrukce rodinného domu v Portlandu od torontského studia AAmp ukazuje, že i stavba poznamenaná desetiletími nešťastných zásahů může znovu ožít. Pokud má zdravé jádro. Architekti se rozhodli nebourat, ale „léčit“. To znamená očistit dům od nánosů minulosti a vrátit mu eleganci i funkčnost původního návrhu.
Mladí majitelé ve spolupráci s architekty proměnili malometrážní byt o rozloze pouhých 46 metrů čtverečních v překvapivě plnohodnotné a sofistikované bydlení. Díky důmyslně navrženým vestavným prvkům, multifunkčnímu nábytku a promyšlenému členění vznikl prostor, který splňuje vysoké nároky mladého páru, aniž by ustoupil z estetických ambicí.
