V půdě číhá nejen tetanus. Při práci na zahradě se vyplatí mít rukavice

V půdě žije spousta užitečných mikroorganismů, hub, bakterií, které pomáhají s rozkladem organické hmoty, provzdušňováním a transferem živin. Jenže na těchto rozkladných procesech se spoluúčastní i bakterie, které označujeme jako patogenní. Nic s tím neuděláme, prostě tam jsou. Do půdy patří, mají tam být. Vlastně, najdeme je na kořenech rostlin i na celém jejich povrchu. Kolem hnojiště i kompostéru. Všude. Komplikace nastávají zhruba v ten moment, kdy se z půdního prostředí dostanou do lidského těla. Což se bez rukavic může stát vlastně snadno. Stačí malá povrchová ranka, ani ne čerstvá. Stroupek, záděra, škrábanec či štípanec. Obyčejná tříska. To vše jsou brány do lidského těla, které sice nemusí - ale mohou - tyhle patogenní bakterie využít. A když bez zaklepání přijdou, může to pro nás být opravdu nepříjemné.

Rukavice nejsou jen ochrana manikúry.

Třeba taková Clostridium tetani. A je vyvolaný tetanus. Rozhodně to není žádná legrace. Už proto, že si přenos infekce typicky spojujeme s poraněním rezavými dráty. Ale že nám vlastně stačí škrábanec motyčkou nebo poranění o hrábě? Vlastně si stačí vzpomenout na lidové pojmenování této nemoci, kdy se hovořilo o tom, že „někdo chytil růži“. Ano, obyčejné píchnutí o trny patřilo mezi dost konvenční způsoby přenosu a nákazy. Smrtelné nákazy. Dnes jsme samozřejmě všichni řádně proočkovaní… nebo nejste? Odpůrci očkování, kteří jsou současně fandové organického zemědělství, by se teď nejspíš měli vážně zamyslet. Přeháníme? Jen trochu.

Špatný způsob, jak umřít

Infekce je totiž, navzdory pokročilé medicíně, smrtelná v 11 % případů a celý ten proces umírání v křečích se řadí mezi špičku v drastičnosti. Pro pacienta i diváka. Možná si jen nepamatujete, jestli je vaše očkování stále „aktivní“. Takže když si dáte do souvislosti drobné zahradnické poranění se svou momentální únavou, malátností, všechno vám padá z ruky, trpíte problematickým polykáním, už raději dlouho nepřemýšlejte. Tetanus způsobuje svalovou paralýzu, takže je lepší si pospíšit. A prevence rukavicemi rázem dává větší smysl.

Není to o přehnané ochraně. Jen se vyplatí neriskovat.

Otrava krve neboli sepse nám také trochu připomíná středověk. Na tu se snad umíralo, když řezníci v roli válečných chirurgů pižlali raněným vojákům celé končetiny zubatou pilkou, ne? Pravda je taková, že zatímco jsme výrazně přidali na prevenci, původce infekce je tu s námi bez ustání dál. Je jich totiž hezká řádka, a o mnoha z nich jste už jistě slyšeli. Třeba o střevní/odpadní bakterii Escherichia coli, o zástupcích řádu Salmonella, historií proslavené listérie (Listeria monosytogenes) nebo třeba o Campylobacter jejuni. Co by probůh tihle prevíti měli dělat na vaší krásné zahrádce? Ona to není žádná záhada. Pokud hnojíte vydatným přírodním hnojem (což vám jinak dočista chválíme), pracujete s bakteriemi promořeným zvířecím exkrementem. 

Nehoda není náhoda

Zálivka z drůbežího trusu? A jsme doma. Chodí vám mezi záhonky v nestřeženém okamžiku vykonávat potřebu pes nebo kočka? Pak je bakteriální spektrum ještě o něco širší. Že hnojíte jen poctivou průmyslovou chemií a zvěř jste vybili? Stačí, že hnojí soused. A teď ty dobré zprávy. Nejspíš žádný problém nevznikne, protože máte fungující imunitní systém. Ale kdyby náhodou? Jakmile se kolem poranění po zahradnické práci udělá „zápal“ nebo otok, zamiřte za lékařem. Ano, nejspíš to nic nebude, a budete vypadat jako hypochondr. Nu, anebo si zachráníte život. To už za trochu ostudy u doktora stojí, ne? Jistě vás pochválí, protože zahradničení je moc dobrou prevencí. Ale rozhodně hned máte o důvod víc, proč sáhnout po rukavicích.

Pokud někdo jednou sepíše poezii zahradníků, bude se tam nejspíš hodně mluvit o vůni čerstvě poorané půdy, o aromatickém pachu organické prsti kompostu, o odéru dobře uzrálého koňského hnoje. Tak prosím, na to velké „vonění“ si dávejte trochu pozor. Pořád je totiž řeč o organickém, rozkládajícím se materiálu, a jeho dekompozice je zprostředkována nejrůznějšími bakteriemi. A jak už víme, jsou tam takové, se kterými si nechceme potřást rukou. Jednou z těch méně tradičních může být bakterie Legionella pneumophila. Jak její latinský název napovídá, jde tu o plíce. Protože tahle potvůrka se s oblibou nechá vdechnout. Dřív na ni houfně hynuli legionáři, popíjející zkaženou vodu v tropech. Protože miluje vlhké a teplé klima. A vlhké tropy teď u nás taky občas jsou. 

Infekce s dlouhou historií

Hlavně, kolem domů máme taky klimatizace, výduchy a odvětrávací propusti. To je jejich oblíbené teritorium. Takže by to okopávání záhonků kolem venkovní klimatizace nebo na střešní zahradě taky nemuselo dopadnout dobře. Legionella jinak zůstává věrná zkažené vodě (dost dobrý důvod, kromě popraskání ledem, proč barely s vodou na zimu vylévat a nenechávat stát do jara) a může se zahnízdit i ve vlhkém kompostu. Šance, že se do těla přenese otevřenou rankou, tu je, ale není velká. Pokud ale neodoláte pokušení přivonět k hrsti kvalitního hnoje, šance na přenos zvyšujete. Za poměrně „trapný“ lze označit přenos této bakterie z termálně upraveného zahradnického substrátu na domácí pěstitele květin. Tam by člověk asi problém nečekal. V roce 2014 se takhle na Novém Zélandu nakazilo 400 lidí. S rukavicemi nic nepokazíte, a substrát moc neočichávejte.

Pokud si objednáváme rostlinku z nějaké destinace, obvykle ji po šťastném doručení dopřáváme lásku, péči a hlavně radost. Pravda je taková, že bychom jí měli zařídit spíš karanténu. Nebo se k ní chovat poněkud zdrženlivěji. Jak to? Dovoz nejrůznějších exotů, včetně těch rostlinných, podléhá v zemích Evropské unie dost rigorózní kontrole, ne? To je sice pravda. Jsou tu obludně dlouhé katalogy ne-povolených druhů, každá zásilka cíleně prochází karanténou na celnici, jsou tu i dozorující biologové, kteří hlídají, aby se zásilkou kytek nepřicestoval i nějaký nezvaný hmyzák. Jenže všechny tyto kontroly se soustředí jen na věci viditelné. Nikoliv na bakterie, odpočívající v substrátu.

Žádnou velkou paniku a plašení nečekejte, je to jen volitelné doporučení. Aby, když si v zahradnickém oddělení nákupního centra vyberete nového oblíbence, padlo vaše oko i na zemi jeho původu. A jakmile je to něco mimo-kontinentálního, následovalo rychlé přesazení za zvýšených bezpečnostních opatření. Ne zrovna vtipná může být například melidióza, způsobená bakterií Burkholderia pseudomallei. Doma je sice v Austrálii, ale na výlet se s květináči už dostala do Španělska i Francie. Způsobuje dost odpudivé kožní léze, otevřená hnisající zranění. A nepříjemné může být i setkání s půdní houbou Sporothrix, která přímo zbožňuje trnité keře a kaktusy. Snad proto, že ji jejich ostny chrání. Podtrženo sečteno, zdá se, že vzít si rukavice už zdaleka nezní tak nedůstojně. Jen bezpečně a velmi rozumně.

Zdroj: TheConversation, shutterstock.com