Představte si zahradu ne jako statický obraz zamrzlý v čase, ale jako živého člena domácnosti. Zahradu, která nemá definitivní, neměnnou podobu, ale dýchá, mění se a vyvíjí přesně podle toho, jak se mění životní rytmus lidské smečky za jejími okny. Zahradu, která nenosí masku dokonalé a nedotknutelné výstavní síně, ale raději funguje jako živé rodinné album.
Mít dobré sousedy je k nezaplacení, ale mít za plotem vášnivého zahrádkáře vyžaduje specifickou sadu diplomatických dovedností. Pro člověka, který na svém pozemku tráví každou volnou chvíli, totiž záhonky nepředstavují jen zdroj obživy, ale posvátné území plné krve, potu a drahého kompostu. Jako správný zahradní stratég musíte vědět, že plot sice definuje hranici na mapě, ale mír na ní určuje každodenní ohleduplnost. Historie nás totiž učí, že i ty nejkrvavější konflikty často vznikly z drobných hraničních incidentů. Pokud se chcete vyhnout tiché opotřebovávací válce, která začíná ledovými pohledy a končí naschvály, vyhněte se následujícím pěti hlavním hříchům.
Na první pohled je to jen idylický kousek země – pěstěný trávník, úroda rajčat, bzučení včel a vůně posekané trávy. Co když se ale pod vašima nohama, pod odlupující se kůrou staré jabloně nebo přímo uvnitř zelených listů odehrává strhující mikrodrama? Vaše zahrada je každou sekundu dějištěm tajných biologických válek, rafinovaných únosů, podzemních komunikačních sítí a působení organismů, které jako by vypadly ze scénáře k nějakému vědeckofantastickému filmu. Vydejte se s námi na výpravu do světa, který máte přímo pod nosem, a přesto zůstává lidskému oku většinou dokonale skryt.
Srpnový kalendář značí ideální čas na plánování návštěv letních a podzimních pěstitelských akcí. Druhá polovina roku nabízí bohatou sérii zahradních výstav – s možnostmi od nákupu sazenic pro podzimní výsadbu až po dechberoucí floristické expozice. Níže najdete kompletního průvodce nejvýznamnějšími letními a podzimními výstavami roku 2026 včetně podrobných praktických tipů.
Mít nádhernou zahradu a bohatou úrodu nemusí znamenat strávit na záhonu každé odpoledne s motykou v jedné ruce a těžkou konví v druhé. Často stačí využít pár jednoduchých fyzikálních triků, staré přírodní znalosti nebo chytře zrecyklovat věci, které byste jinak vyhodili. Připravili jsme pro vás 10 praktických zahradních tipů a zlepšováků, které vám okamžitě usnadní život a posunou vaše zahradničení na úplně novou úroveň.
Léto vyvrcholilo, rtuť v teploměrech stoupá k prasknutí a vaše zahrada už nepřipomíná idylickou oázu klidu, ale spíše bitevní pole s vysokým rizikem spontánního chaosu. Plevel získal vlastní vědomí, úroda vás začíná otevřeně terorizovat a trávník vyhlásil stávku. Nebojte se, zahradní generále. Máme pro vás taktický plán, jak z této letní defenzívy odejít se ctí, plným břichem a zachovaným duševním zdravím.
Zahradničení už dávno není jen o tom, jakou barvu muškátů zvolit do truhlíku na okno. Z kdysi poklidného koníčku se stalo ideologické bojiště, na kterém se střetávají dva radikálně odlišné světy: tradiční touha po absolutní kontrole a estetické dokonalosti stojí proti sílícímu volání po ekologické odpovědnosti a spolupráci s přírodou. Kde končí osobní vkus a začíná ekologický hazard? Představujeme devět nejžhavějších témat, nad kterými se dnes dokážou do krve pohádat i ti nejlepší sousedé.
Projekt Space Garden (Vesmírná zahrada) z dílny vizionářského britského designéra a architekta Thomase Heatherwicka představuje jeden z nejprovokativnějších ekologicko-technologických konceptů posledních let. Zatímco většina vesmírných projektů se zaměřuje čistě na technické přežití (hadičky, kovové nádrže, LED osvětlení), Heatherwick do vesmírného plánování vnesl hluboký lidský rozměr a organickou krásu. Tento projekt, poprvé představený jako vizionářský koncept a následně rozpracovaný v sérii prototypů, redefinuje, jak by mohl vypadat život lidí mimo naši planetu – a co se z toho můžeme naučit pro záchranu té naší.
Firefly Petunia (petúnie „světluška“) je bez nadsázky svatým grálem moderní botaniky a zahradního designu. Jde o vůbec první komerčně dostupnou, geneticky modifikovanou okrasnou rostlinu, která nepřetržitě a viditelně svítí vlastním světlem bez jakýchkoli chemických přísad či UV lamp. Zatímco dřívější pokusy o svítící flóru vyžadovaly speciální gely nebo zářily jen pod mikroskopem, Firefly Petunia představuje skutečný průlom, který si dnes lidé běžně dávají do truhlíků na terasách. Bohužel ale zatím pouze v USA, protože Evropa se striktně brání geneticky modifikovaným organismům (GMO). Dočkáme se „světlušky“ i u nás?
Zahrádkaření v Česku už dávno není jen relaxační víkendovou aktivitou. Pro miliony lidí se stalo náročným bojem s přírodou, technologiemi a měnící se legislativou. Tradiční postupy našich babiček přestávají fungovat a moderní pěstitelé musí čelit výzvám, o kterých se před dvaceti lety nikomu ani nezdálo. Zde je 9 zásadních problémů, které dnes nejvíce trápí české zahrádkáře.
Nakloní se přes plot, chvilku se rozhlíží a pak znalecky pokývají hlavou. Ne, nepřišli vám pochválit zahradu. Přišli vám dát dobrou radu. Sice prý děláte dobře Y, ale mohli byste dělat i X. A to by bylo, panečku, kdybyste dali na jejich doporučení. Zahradnická sezóna je, zdá se, v plném proudu. A spolu s těmi rostlinkami, které se vám úspěšně rovnají do řádků na záhoncích anebo vykukují z květináčů, se kolem najednou objevují i lidé, kteří to s vámi myslí opravdu dobře. Chtějí vám poradit.
Počasí v posledních letech připomíná náladového puberťáka. Buď tři měsíce neprší a trávník má barvu i texturu sušeného tabáku, nebo přijde průtrž mračen a z vaší příjezdové cesty je sjízdný kanál pro kajaky. Co s tím? Můžete buď dál spílat meteorologům, nebo proměnit svůj pozemek v geniální houbu, která každou kapku chytí, nepustí a přetaví v bujnou zelenou oázu. Vítejte ve světě dešťových zahrad – konceptu, u kterého se potkávají moderní ekologie a zdravý selský rozum s čistým zahradním hédonismem. Neexistuje větší blahobyt než dešťová zahrada.
Mraky na obzoru těžknou, barví se do ocelových, tmavomodrých až černých odstínů a vzduch voní elektrickým napětím. Každý zahradník zná ten pocit bleskové paniky, kdy se pohled na rozkvetlé záhony a zrající plody mění v bitevní plán. Má smysl běžet do garáže pro plachtu? Ano, má. Ale než bezhlavě hodíte kus igelitu na křehká rajčata, pojďte se nadechnout a podívat, jak se s hněvem nebes prali vaši předci. Nejste v tom totiž sami. Vztyčování plachet nad zelení je prastaré umění plné luxusu, špionáže i čirého zoufalství.
Gabionový plot, opěrná zeď, květináče nebo obložení betonu – gabiony jsou dnes jedním z nejoblíbenějších způsobů, jak dát zahradě i domu charakter. Jenže ne každý gabion je stejný. GabionyLemon vyrábí gabiony od roku 2007 a firma má za sebou přes 30 000 spokojených zákazníků z celé Evropy.
Zapomeňte na nudné obdélníky lemované ohnilými prkny nebo do země zatlučenými palisádami, ze kterých se každý rok lopotně snažíte vydolovat tři neduživé mrkve. Skuteční mistři rýče a motyky po celém světě už dávno pochopili, že pěstování plodin potřebných k přežití se dá proměnit v technologický triumf, architektonický div nebo přinejmenším v dokonalou past na líné sousedy a sucho, případně na nadbytek vody. Od afrických pouští až po mexické močály lidé vyvinuli záhony, které popírají gravitaci, ignorují sucho, samy se krmí a občas vypadají, jako by je na naší planetě zapomněla pokročilá mimozemská civilizace. Vítejte ve světě, kde se záhony staví z kmenů stromů, plují po hladině nebo se schovávají v kráterech před vysušujícím pouštním vichrem.
„Franto, co budeš dělat o víkendu na zahradě?“ „Mám už delší dobu v plánu rewilding a dosazení dalších jedlých druhů kvůli foodscapingu, chci ušetřit. Kde nechci zalévat, pustím se do xeriscapingu, támhle v rohu bude pocket forest a ještě nevím, jestli se do budoucna rozhodnout pro rain garden, nebo gravel gardening. No, možná to všechno spojím dohromady, třeba to půjde...“ Franta svého souseda evidentně vyděsil, ten prchá do garáže, nalévá si trochu slivovice do náprstku a zakleje: „Sakra, tady se už nedá normálně bavit s nikým! A hospodu nám taky zavřeli!“
Pivoňky patří k nejúchvatnějším okrasným rostlinám mírného pásma. Jejich mohutné květy připomínají hedvábná oblaka, která se na přelomu jara a léta rozvíjejí do vrstev jemných okvětních plátků poskládaných ve velké střapaté koule. Už po staletí pivoňky fascinují zahradníky, botaniky i básníky, dokonce i vládce. V jediné rostlině se spojuje křehká elegance s překvapivou dlouhověkostí a odolností. A když okvětní plátky popadají na zem, zdobí vlastně zahradu ještě jednou, podobně jako třeba vonné stopy po kvetení magnolií. Právě teď v našich zahradách pivoňky rozkvétají, příští sezónu by jich ale mohlo být víc. Inspirujte se souhrnem zajímavostí o těchto neobyčejných květinách. Odkud k nám pivoňky přišly, z jakých druhů a hybridů můžeme vybírat a jaké zajímavosti se o nich rozšířily světem?
V Janovicích nad Úhlavou najdete na břehu řeky místo, které působí jako návrat do časů první republiky. Je to místo z dob, kdy se po podobné zahradě mohl procházet i Karel Čapek, zmíněný už v nadpisu článku. Místní prvorepubliková zahrada spojuje atmosféru meziválečných vilových zahrad s moderním ekologickým přístupem. Květinové záhony, růže, dobový nábytek i užitková část tu vytvářejí prostor, který není jen krásný na pohled, ale také přátelský k přírodě. Zahrada navíc získala v roce 2025 evropské ocenění za ekologické zahradničení. Působivou zahradu u řeky Úhlavy rozhodně stojí za to vidět.
Největší jarní mráz přišel letos noc před stavěním májky a pálením čarodějnic. Poslední roky to obvykle vychází (subjektivním pozorováním laika) přesně na noc z 30. 4. na 1. 5. Ledový vítr fičí, poprchává a všichni se tísní okolo ohně. Ale možná onen pocit plyne i ze skutečnosti, že ven se večer do té doby ještě moc často nevyráží. Letos si ale chladné počasí o den pospíšilo. A to ještě nemusí být všechno, 12. 5. začínají ledoví muži, kteří mívají poslední slovo už od 15. století nejen podle pranostik. Další možné náhlé příchody mrazivých nocí a rán už pak raději ani nepřipomínejme, nechceme je. Nejen zahrádkáři, zahradníci, zemědělci a ovocnáři, nikdo je nechce. Jak ale minimalizovat škody? Na prvním místě je naše chování, zahrádkářské návyky plynoucí z pozorování a zkušeností. A otevřená mysl.
Podobný trend, jakým jsou alpské vysokohorské botanické zahrady, u nás bohužel není známý a je to škoda. Jeho historie je přitom stará téměř 140 let. Když začali v 19. století první turisté objevovat Alpy, chtěli poznávat i místní květenu, najít ji však v přírodě nebylo snadné. Začaly proto vznikat jakési zahradní záhumenky, kde se u rostlin objevovaly cedulky se jmény, a kde alpské rostlinstvo postupně přibývalo. Až tento zvyk, vstřícný vůči turistům z měst, přešel do zakládání skutečných botanických zahrad, které byly často propojené s univerzitním výzkumem.
