Nakloní se přes plot, chvilku se rozhlíží a pak znalecky pokývají hlavou. Ne, nepřišli vám pochválit zahradu. Přišli vám dát dobrou radu. Sice prý děláte dobře Y, ale mohli byste dělat i X. A to by bylo, panečku, kdybyste dali na jejich doporučení. Zahradnická sezóna je, zdá se, v plném proudu. A spolu s těmi rostlinkami, které se vám úspěšně rovnají do řádků na záhoncích anebo vykukují z květináčů, se kolem najednou objevují i lidé, kteří to s vámi myslí opravdu dobře. Chtějí vám poradit.
Něco tu nesedí...
Viděli, slyšeli nebo četli o nějakém báječném zahradnickém nápadu nebo fintě, metodě, kterou si prý můžete ušetřit spoustu práce. Vlastně se velice podivují nad tím, že jste ji ještě nevyzkoušeli. A předpokládají, že se do ní – na jejich dobrou radu – hned pustíte.
Například? Mají báječný tip, jak se zbavit krtků. Nebo jak z vaší zahrady zaručeně vyprovodit plevel. Nebo jak vás zbavit vos, ale ne opylovačů. Případně jak zvýšit výnos nějakým perfektním hnojivem.
Někdy je lepší si to od nich nechat celé převyprávět ještě jednou a zeptat se pak, jestli to už sami taky vyzkoušeli, a jaké s tím měli výsledky. A pokud ne? Měly by se vám v hlavě rozsvítit všechny výstražné kontrolky najednou. Něco tu totiž nesedí.
)
Dobrá rada nad zlato
Většinou zjistíte, že ten dotyčný rádce jen někde něco zahlédl na internetu, a čeká, že mu posloužíte za pokusného králíka. Když ten experiment na vlastní zahradě spácháte a vyjde to, bude takový rádce přirozeně očekávat váš vděk. Nebo rovnou podíl na úrodě. Protože vás tím nápadem naprosto spasil. To si většinou myslí. A jestli ten báječný nápad selže, dojdete úhony? Pak se k vašemu neúspěchu znát nebudou, nebudou za něj cítit odpovědnost.
Údajných odborníků, kteří sice nevědí, o čem mluví – přesto vám budou dávat dobré rady - se touhle dobou vždycky urodí spousta.
)
Škoda jen, že je nemůžete kompostovat, to by z nich bylo aspoň něco užitečného. Zde pro jistotu uvádíme několik běžných „mýtů a mylných představ“, které se navenek tváří jako smysluplné až brilantní nápady, ale neprospějí vám. Mohou naopak zničit vaši zahradu, úrodu nebo vás stát zbytečné peníze.
Ocet, to je panečku věc!
Lopotíte se s tím, abyste vydolovali plevel. Lámete rekordy v délce kořenů pýru, které taháte ze země, kolem pampelišek děláte malé krátery. A najednou přijde váš rádce, pokývá znalecky hlavou a poví vám svou pravdu: „Sousede… měl byste to zalít octem.“
Ono to úplně, domyšleno do důsledku, špatně nezní. Slabá kyselina octová, to je vlastně docela slušný herbicid, ne? Přírodní, bezpečný. Žádná jedovatá chemikálie. Máte ji i v kuchyni. A je opravdu podstatný rozdíl v tom, zda se budete hodiny mořit při trhání plevelů, anebo jestli na ně v pár minutách vybryndáte trochu octa.
Jdete do toho?
Jdete do toho? První reakce je dobrá a skoro si začnete myslet, že by si soused za plotem zasloužil blahořečení. Funguje to. Ale bohužel ne na dlouho, a ne tak, jak byste si představovali. Domácí ocet totiž slouží pouze jako kontaktní herbicid. Spaluje listy, nadzemní části rostlin. Aniž by zabíjel jejich kořeny. Takže plevel brzy znovu dorůstá.
Můžete se tedy vrátit do času „před dobrou radou“ a vytrhat ho ručně. Protože to nezabralo. Anebo můžete pokračovat v kurzu dobré rady a aplikovat další ocet. A že to do konce sezóny bude nějakých pár litrů. Kterými si, už docela nepřírodně a neekologicky, zamoříte půdu na zahradě. Lít do země slabou kyselinu totiž není úplně dobrý způsob, jak si udržet správné pH půdy. I když to s octem a plevelem nevypadá jako špatný nápad, konec to prostě dobrý nemá. Tak jako všechny takzvané „dobře míněné“ rady.
)
Hlavně to nezapomeňte přetřít
Vezmeme to jako z rychlíku: Prořezáváte větve, abyste stromu trochu odlehčili od větví polámaných při poslední bouřce. A ta okřídlená rada, která k vám přiletěla přes plot, zní: „Nezapomeňte všechny ty řezy na větvích ošetřit ochranným nátěrem, balzámem.“ Proč? To se zdá být nasnadě. Je to rána, a tak ji máte zakrýt. Aby nevysušovala strom. Aby se nestala vstupní branou infekce patogenů do těla stromu.
Pravda je ale taková, že nějaké tmely – zvlášť takhle před létem – moc nutné nejsou. Zdravý strom řez na větvi ustojí bez problémů, zával na řezu si vytvoří sám. A kromě toho právě teď mohou tyto přípravky spíš zachycovat vlhkost. A taky patogeny způsobující choroby a podporující hnilobu. Tím se maří deklarovaný účel a zároveň se narušuje docela přirozený proces hojení stromu.
Na podzim, před zimou, dávají ochranné nátěry tmelem mnohem větší smysl. Protože se strom sám obvykle nevyhojí, než přijde mráz. Ale teď? Je lepší nechat „zdraví“ na stromě. Abyste z toho neskončili na větvi. Jinak samozřejmě používejte jen ty správné techniky prořezávání, prořezávejte pouze ve vhodném období roku a nechte rány, aby se samy zahojily.
)
Pozalévat, ale jen zlehka
Není to vlastně ani zalévání, ale spíš ochlazování vzduchu, zvyšování relativní vlhkosti okolního prostředí. Protože ta lehká sprška, kterou byste měli podle dobrých rad aplikovat, k rostlinám v půdě vlastně ani pořádně nedorazí. Vypaří se, a to doslova. Proč to tu zmiňujeme? To až zase potkáte souseda, který se každý den potýká s hadicí, aby orosil svůj trávníček. A až se bude moc divit, že vy to neděláte stejně.
Na první pohled jeho přístup vypadá docela rozumně. Když totiž zkusíte, stejně jako soused za plotem, po horkém dni trochu probrat vedrem zmožené rostliny skromnou zálivkou, skutečně se malinko „zvednou“, je to vidět. Získáte tím pocit, že svým rostlinkám pomáháte. A že vlastně šetříte, protože tou malou zálivkou tolik nezatěžujete svůj účet za vodu, ani tolik nesnižujete hladinu vody ve studni.
)
Jenže tyhle pravidelné každodenní osvěžující spršky moc užitečné nejsou. U venkovních rostlin nebo trávníku se jimi zvlhčuje pouze povrch půdy, nikoli půda v hloubce kořenů, kde je to nejvíc potřeba. Navíc si pravidelně a lehce zalévané rostliny na osvěžení zvyknou a nebudou cítit potřebu prorůstat svými kořeny do hloubky. Budou je držet při povrchu. Takže až přijde první pořádná vlna veder, zahubí je to všechny.
Malou sprškou si zkrátka nepomůžete. Když už budete zalévat, tak jen jednou za čas, ale zato pořádně. Do hloubky. Podpoříte tím stabilnější růst většího kořenového systému, který spíš odolá suchu tím, že bude mít přístup k hlubším zdrojům vláhy pod povrchem. Navíc tou pravidelnou každodenní lehkou sprškou neušetříte. I po malých dávkách se to ve výsledku nastřádá. A své omezené vodní zdroje můžete promarnit na spoustu skromných osvěžení bez hlubšího efektu.
)
Odkaz Přemyslova pluhu
Poorat, porýt, rozmělnit a nakypřit. Hrát si s hlínou je do jisté míry zábava, ale jako každé lidské konání, i tohle má své hranice. Nenechejte si tedy vymluvit díru do hlavy doporučením, že byste měli po každé sklizni obdělat anebo porýt každý centimetr půdy na svém záhonku. Zvlášť v létě, v horku, kdy už na daném místě neusilujete o pěstování něčeho dalšího, je lepší než rýt jednoduše nerýt.
Nikdo nepopírá, že ta nakypřená půda vzorně uklizeného záhonku vypadá hezky a úhledně. A nikdo taky nepopírá (možná jen trochu), že nám v žilách koluje odkaz Přemysla Oráče ze Starých českých pověstí. Ale rýt do země za každou cenu, když to není zrovna zapotřebí, rozumné opravdu není.
)
Nadměrné obdělávání půdy totiž ničí prospěšné mikroby, půlí a čtvrtí žížaly na kousky, narušuje sítě mykorhizních hub. Rovněž poškozuje strukturu půdy, zvyšuje rizika eroze - nejen splachu, ale i vyvanutím úrodné vrstvy větrem – a přesouvá zakopaná semena plevele na povrch, kde jsou ideální podmínky pro jejich klíčení.
A samozřejmě, tento „zkrášlující“ postup může také vážně narušit schopnost půdy zadržovat vlhkost. Chcete méně úrodnou, suchou a zaplevelenou půdu? Nastoupit na vyprázdněný záhonek v létě s rýčem, to je poukaz na to, jak si jen přidělat práci a škodit zahradě. Ať už si o tom onen dobrý rádce za vaším plotem myslí cokoliv.
Zdroj: APnews.com
