Zahrádkaření v Česku už dávno není jen relaxační víkendovou aktivitou. Pro miliony lidí se stalo náročným bojem s přírodou, technologiemi a měnící se legislativou. Tradiční postupy našich babiček přestávají fungovat a moderní pěstitelé musí čelit výzvám, o kterých se před dvaceti lety nikomu ani nezdálo. Zde je 9 zásadních problémů, které dnes nejvíce trápí české zahrádkáře.
1. Invazní škůdci, na které chybí přirození nepřátelé
Českou krajinu masivně osidlují nepůvodní druhy, které zde nemají přirozené predátory a klima jim mimořádně svědčí, například plzák španělský, zavíječ zimostrázový a vrtule ořechová.
Plzák španělský: Tento hnědo-oranžový slimák je pro mnohé symbolem naprosté bezmoci. Během vlhké noci dokáže sežrat celý záhon salátu nebo jiné mladé zeleniny. Sběr plzáků je sisyfovská práce a chemické přípravky (byť ekologicky šetrnější na bázi fosforečnanu železitého) lezou do peněz.
Zavíječ zimostrázový: Housenky tohoto motýla dokážou během několika týdnů doslova sežrat desítky let staré keře buxusů (krušpánků) až na holé větvě. Ochrana je složitá a vyžaduje neustálé sledování a chemii.
Vrtule ořechová: Nová noční můra pěstitelů vlašských ořechů. Její larvy způsobují černání a hnití rubiny ořechů, které následně plesniví a jádro zasychá. Tradiční stromy tak často nedají ani jeden zdravý ořech.
)
2. Klimatické extrémy: Tropická sucha střídaná lokální přívalovou spouští
Stabilní průběh počasí je minulostí. Zahrádkáři se potýkají s extrémními výkyvy, na které rostliny nejsou stavěné.
Sucho a zákaz zalévání: V letních měsících klesá hladina podzemních vod. Studny vysychají a obce stále častěji vyhlašují zákazy zalévání zahrad pitnou vodou z vodovodního řadu. Zachycování dešťovky do tisícilitrových IBC kontejnerů je dnes už nutností, ne jen ekologickým gestem. Ani to ale nemusí stačit, nakonec vyschnou i studny, čímž pěstitelé přicházejí o poslední zdroje závlahy.
Přívalové deště a kroupy: Bleskové bouřky dokážou během deseti minut zničit celoroční práci – potrhají listy, polámou stonky rajčat a kroupy rozbijí skleníky. Čím dál populárnější jsou proto ochranné sítě proti kroupám, ale všespásné řešení to také není.
Jarní mrazy v plném květu: Kvůli teplým zimám stromy raší a kvetou mnohem dříve. Téměř každé jaro pak přichází ledoví muži nebo pozdní mrazy, které spálí květy meruněk, broskvoní i třešní, což vede k téměř až nulové úrodě.
)
3. Agresivní plísně a houbové choroby
Teplé a střídavě vlhké léto vytváří ideální klima pro šíření chorob.
Plíseň bramborová na rajčatech: Největší strašák pěstitelů plodové zeleniny. Jakmile v červenci zaprší a drží se teplo, plíseň dokáže zlikvidovat kompletní výsadbu rajčat během 48 hodin. Pěstování venku bez stříšky se v mnoha oblastech stává loterií. Podobné riziko rychlého konce úrody platí i pro okurky napadené plísní okurkovou jiné druhy zeleniny napadané plísněmi.
Padlí: Bílý moučnatý povlak trápí pěstitele tykví, okurek, angreštů i vinné révy. Bez pravidelného ošetření (často ekologickými přípravky na bázi olejů či jedlé sody) rostliny rychle chřadnou.
)
4. Kvalita půdy, její únava a nedostatek hnojiv
Získat kvalitní substrát nebo organické hnojivo už není tak snadné jako dřív.
Únava půdy a absence rotace: Na malých zahrádkách je těžké dodržovat správné střídání plodin. Půda se vyčerpává a kumulují se v ní specifičtí škůdci a patogeny.
Nedostatek kvalitního hnoje: Chovů hospodářských zvířat v Česku ubývá. Sehnat klasický kravský nebo koňský hnůj na podzimní vyhnojení záhonů je pro městské a příměstské zahrádkáře logistický a finanční oříšek. Kupované granulované náhražky jsou drahé a nemají takový vliv na strukturu půdy.
5. Boj o území: Likvidace zahrádkářských kolonií a tlak developerů
Tento problém pálí zejména lidi ve větších městech a pravidelně plní stránky tuzemských médií. Zahrádkářské osady, které po desetiletí fungovaly jako zelené oázy a komunitní centra, čelí obrovskému tlaku stavebních firem a developerů.
Tisíce zaniklých osad: Podle statistik a odborných studií (např. Akademie věd ČR) zaniklo v Česku jen mezi lety 2009 a 2019 na dva tisíce zahrádkářských osad. Půda, kterou lidé léta kultivovali, je pro majitele (často města, církev či soukromé restituenty) ekonomicky mnohem zajímavější jako stavební parcela.
Mediálně sledované kauzy: Symbolem tohoto boje se stala například plánovaná likvidace zahrádkářské kolonie u Rokytky v Praze 9, kde chtěl developer stavět byty na pozemcích vlastněných církví, což vyvolalo bouřlivé protesty místních obyvatel. Podobné napětí zažívají desítky dalších kolonií v Praze, Brně či Ostravě, které jsou ohroženy novými územními plány.
Zahrádkářský zákon jako slabý štít: Přestože v roce 2021 vstoupil v účinnost nový zahrádkářský zákon (č. 221/2021 Sb.), který definuje zahrádkaření jako „veřejně prospěšnou činnost“ přispívající k ochraně klimatu a zadržování vody, v praxi osady plně nechrání. Smlouvy na dobu neurčitou s krátkou výpovědní lhůtou nechávají tisíce pěstitelů v neustálé nejistotě, zda o své záhony příští rok nepřijdou.
)
6. Drahá voda a rostoucí náklady na zahradničení
Zahrádkářství jako levný zdroj potravin je pro většinu lidí mýtem.
Cena vody: Zalévání zahrady vodou z kohoutku se extrémně prodražuje. Pokud zahrádkář nemá vlastní vydatnou studnu nebo obří rezervoáry na dešťovku, jenom účty za vodu mohou snadno převýšit hodnotu vypěstované zeleniny.
Ceny vstupů: Ceny sazenic, osiv, hnojiv, substrátů, ale i zahradního nářadí a stavebního materiálu na skleníky či vyvýšené záhony v posledních letech rapidně vzrostly. A to se samozřejmě projevuje i na celkové zahrádkářské bilanci. Pokud si nakonec spočítáte, že vám kilogram rajčat vyjde na 100 a více korun, nemá pěstování z ekonomického hlediska příliš smysl. Na druhou stranu ale jde pro mnohé stále o koníčka.
)
7. Regulace studní a komplikovaná byrokracie
Vlastní zdroj vody je sice výhoda, ale stát na něj dohlíží stále přísněji.
Zpřísnění legislativy: Povolování nových zahradních studní a vrtů provází zdlouhavé papírování, hydrogeologické posudky a nemalé finanční náklady. Starší, historicky neevidované studny zase zahrádkáři musí dodatečně legalizovat, jinak jim hrozí citelné pokuty.
8. Stárnutí zahrádkářské komunity a nedostatek času
Společenský rozměr zahrádkaření prochází krizí identity.
Generační obměna: Tradiční zahrádkářské svazy stárnou. Mladá generace má o organizovanou spolkovou činnost, schůze a společné brigády v osadách mnohem menší zájem.
Časový deficit: Mladé rodiny dnes chtějí zahradu spíše jako relaxační zónu (trávník, terasa, bazén) a na pracné pěstování zeleniny jim při pracovním vytížení nezbývá čas. Dochází tak ke střetům mezi zastánci klasických „užitkových“ ploch a příznivci čistě „okrasných“ odpočinkových zahrad.
)
9. Degradace trávníků a neúspěch s monokulturami
Touha po dokonalém, sytě zeleném „anglickém“ trávníku v českých podmínkách naráží na tvrdou realitu.
Pravidelně sekané monokultury bez plevele nedokážou bez každodenní masivní zálivky a chemie přežít letní horka. Zahrádkáři tak čelí dilematu: buď investovat desetitisíce do automatických závlah a hnojiv, nebo se smířit s tím, že jejich trávník bude v srpnu žlutým strništěm, případně ho přeměnit na druhově pestřejší (ale pro mnohé opticky „neuklizený“) luční porost.
Závěr
Český zahrádkář dnes musí být tak trochu meteorolog, hydrogeolog, biolog a právník v jednom. Přestože je překážek stále více, touha po vlastním rajčeti s nefalšovanou chutí nebo po klidu ve vlastním zeleném koutu drží tuto tradici v Česku stále na vrcholu popularity, i když počty těch pravých zahrádkářů stále klesají a definice jejich činnosti se mění.
Zdroj: Akademie věd ČR (Ústav geoniky AV ČR); Zákon č. 221/2021 Sb., o podpoře zahrádkářské činnosti (Zahrádkářský zákon); zakonyprolidi.cz; ČESKÉSTAVBY.cz
Zahradní Babylon: Kvíz, který oddělí bio-snoby od pravých českých zahrádkářů srdcařů
Připravili jsme pro vás devět zapeklitých otázek, které prověří, jestli dokážete moderní zahradní anglicismy přeložit do obyčejného a osvědčeného selského rozumu, nebo jestli vás soused Franta opije rohlíkem (či slivovicí).
