Znáte vlčí bob alias lupinu?

Vlčí bob pochází ze Severní Ameriky a právě odsud se rozšířil po celé Evropě a také po severní Africe. Kromě jižní Moravy (kde jsou lesy jen zřídka, krajinu plně ovládlo zemědělství a navíc je zde vápenité podloží) najdeme vlčí bob i ve volné přírodě – především na okrajích lesů a na světlých mýtinách, kde roste jako trvalka. Ve volné přírodě má lupina modrofialové zbarvení květů, které jsou uspořádané ve vzpřímených hroznovitých květenstvích. Ovšem ze zahrad se postupně vytrácí a je to dost na škodu, jelikož její šlechtěné kultivary hýří barvami květů a působí pěkně v zahradě i ve váze. Vypěstovat lupinu přitom dovede i naprostý amatér. Její nároky jsou prakticky téměř nulové. 

Dříve u nás zdomácněla především lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) a její později vyšlechtěné kultivary. Jako tradiční součást venkovských zahrad se držela velice dlouho. Ještě si pamatuji, že jsme si jako děti hráli o prázdninách s utrženými kvítky, ze kterých jsme šikovnými pohyby prstů vysouvali tmavá žihadélka. Dnes je už babička po smrti a na stejné zahradě vytlačily lupinu jiné druhy okrasných rostlin. I to místo, kde rostla, bych ještě našel.

Vyšlechtěné kultivary vlčího bobu doslova hrají barvami – jejich květy jsou bílé, žluté, růžové, lososové, červené, vínové, modré, fialové, … Jedny jsou jednobarevné, jiné mají květy kombinované třeba s bílou barvou.

Tato trvalka působí velmi statně, jemnost květů a rafinovanost listů zaznamenáváme až při pohledu z blízka. V době květu jsou rostliny vysoké přes metr a z toho měří skoro půlku právě květenství - hustý vzpřímený hrozen. Květy lupiny jsou typické pro motýlokvěté rostliny, což je typické pro čeleď vikvovitých (Viciaceae), do které vlčí bob patří.

Vlčí bob má duté lodyhy, které jsou olistěné mnohočetnými a dlanitě dělenými listy. Na řapíku bývá pět, devět, ale až osmnáct listů. Lupina vykvétá po půlce června a dovede i remontovat (kvést opakovaně), když včas odstraníme odkvetlé stonky (lodyhy). Ovšem lupina je zdobná i jemnými listy po odkvětu – a to až do podzimu. 

Nejlepší je pěstovat lupinu ze semen

Vlčí bob nelze na rozdíl od jiných trvalek množit dělením trsů – trsy prostě nevytváří, má kůlový kořen. Řízkování je zase zbytečně náročné, proto je nejvhodnější pořídit si semena. Nejčastěji pořídíte osivo jako barevnou směs a jeden pytlík stojí okolo 20 korun. Semena jsou rozlišena barevně a proto si je můžete roztřídit a vysít odděleně. Vlčí bob vyséváme od února do června, únorový výsev provedeme do misek umístěných v teple (okolo 15 oC). Klíčení urychlíme, když semena namočíme přes noc do studené vody a druhý den vysejeme do půdy. Časné výsevy vykvétají už na konci prázdnin, pozdní výsevy až v dalším roce.

Vlčí bob lze vysévat do skupin i samostatně, krásně vypadá ve volných skupinách a na smíšených rabatech, kdy je kombinován s nižšími a později kvetoucími trvalkami. Vlčí bob vysazujte do sponu cca 70 cm, lze však i hustěji (50 cm).

Pastelové barvy šlechtěných odrůd se mezi sebou dobře doplňují, tyto šlechtěné rostliny mají navíc kompaktní a pevná květenství. 

Péče o vlčí bob

Pokud vyberete vhodné stanoviště, nepotřebuje vůbec nic! Vlčímu bobu vyloženě nesvědčí sluneční úpal po celý den a až moc suché stanoviště. Vyberte tedy slunnější stanoviště či polostín – ne náhodou roste ve volné přírodě na okrajích lesů – alespoň po část dne je zde stín. Zeminu má rád výživnou, hlubokou a propustnou, raději kyselejší, ale nikdy vápenitou. Přihnojujeme pouze po výsadbě do chudší půdy, jinak to není třeba. Rostliny zahubí i přílišné zamokření – tak pozor na nejmokřejší stanoviště na pozemku. Vlčí bob prakticky nevyžaduje ani zálivku, ocení ji, ale přežije i delší sucha.

Řezaná květina

Lupina je nádherná i ve váze, ale nevydrží příliš dlouho, proto jí raději ozdobte svou zahradu. V době květu zde bude působit jako dominantní kvetoucí solitéra. V zajetí vázy začnou velmi rychle opadávat spodní květy a za několik dní nám opadané květenství akorát vytvoří nepořádek kolem vázy. 

Vlčí bob jedovatý i jedlý, smrtící droga i možná budoucnost lidské výživy

Vlčí bob čítá několik stovek druhů. Raději se vyhněte přesazování plané lupiny – za prvé má přece jen ráda trochu odlišné složení půdy, než jakou najdeme na zahradách a za druhé je jedovatá, zatímco zahradní odrůdy jsou zcela bezpečné. Požití již malého množství jedovatých semen (cca 10 kusů) způsobuje silné nevolnosti a halucinace. Obsahují alkaloidy, které poškozují nervový systém, játra a srdce a při požití většího množství semen můžete i zemřít. Začnete slinit, začne se vám špatně polykat, poté ochrnete a upadnete do bezvědomí. Obzvláště do zahrad s malými dětmi je planá lupina silně nevhodná. Semena totiž vyloženě lákají ke své konzumaci. A pozor – jsou nebezpečná i pro zvířata.

Lupina je ale na druhou stranu dokonce zajímavou rostlinou pro lidskou výživou – konkrétně lupina bílá, resp. vlčí bob bílý (Lupinus albus). Jeho (její) semena mohou konkurovat sóji – mají stejný obsah bílkovin, ale nižší obsah tuků. Semena vlčího bobu bílého se liší svým tvarem i barvou od semen ostatních druhů - jsou okrouhlá, zploštělá a bílá. Mohli bychom je mlít na mouku, ovšem lze používat celé rostliny i drcená semena třeba k výživě drůbeže a jiných hospodářských zvířat. Již dlouho je lupina bílá pěstována jako polní plodina třeba v Austrálii, u nás jde zatím o první experimenty.

Jako krmná plodina se nezplanělý vlčí bob vysazoval zcela běžně, jelikož obsahuje již jen minimum nebezpečných alkaloidů. Zajímavostí je též jeho využití jako doplňkové stravy pro bažanty. Lupina také váže v půdě dusík a vylepšuje tak její kvalitu. Nechme se překvapit, jak se k této zajímavé a krásně kvetoucí rostlině postaví současnost či budoucnost. 
Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com