I ochrana klimatu a přírody má své hrdiny, navíc teď každý může dát hlas svému favoritovi, protože o Ceně sympatie rozhodne právě veřejnost. Letos se do soutěže Adapterra Awards přihlásilo 57 inspirativních projektů reagujících na dopady změny klimatu. Odborná porota vybrala 18 finalistů a právě ti se nyní uchází o vítězství v jednotlivých kategoriích. O Cenu sympatie přitom můžete hlasovat do půlky října.
Léto skeptiků klimatické krize? Nebo požehnané počasí pro normální lidi s pamětí? Letošní červenec nadělal novodobému klimatickému náboženství v „argumentologii“ pořádný nepořádek. Nelze v tuzemských médiích varovat před extrémními teplotami a změnou klimatu a tak se argumentace zaměřila na prohlášení ve stylu „výjimka potvrzuje pravidlo, klima se opravdu otepluje“, „je to jen zdání“, „vedra zase přijdou“ a dokonce „snad zase změna počasí přinese tropické teploty“. Počasí si jednoduše řečeno dělá, co chce, na politiku nekouká. Ani na zelenou, ani na červenou, žlutou, modrou, oranžovou, černou, hnědou a jinou. A pro každého, kdo vedra nesnáší, je současné počasí kýženým Vančurovým Rozmarným létem.
Jedu za soumraku domů autem z Českého Krumlova směrem na Prachatice. Na silnici mezi Křenovým dvorem a Křenovem, která v tomto místě vymezuje hranici CHKO Blanský les, musím náhle prudce zabrzdit. Kousek před reflektory vyskočí na silnici dva mývalové, skotačí, prohání se, prostě jako jakákoli jiná mláďata. Běžně zde potkáte mladé lišky, hned vedle je klikatý meandr Chvalšinského potoka s podemletými břehy. Že se u nás invazní mýval severní v přírodě vyskytuje, to jsem již v minulosti zaznamenal, ale tohle bylo moje první osobní setkání. Asi jsem si ho vysloužil kvízem na téma invazních druhů rostlin a vůbec tím, že o invazních druzích dost často publikuji. Zvířata úmyslně nepřejíždím, myslivec nejsem a pušku s sebou nevozím, mývalové přežili. Ani jsem však nestihl nějakou fotodokumentaci, kameru na palubní desce také nemám. Škoda.
Invazní rostliny se agresivně šíří přírodou a jsou schopné rozvracet celé ekosystémy, vytlačovat původní druhy rostlin a dokonce i na ně vázané druhy živočichů. Invaznost vede ke ztrátě biologické rozmanitosti (biodiverzity). Ne všechno rostlinstvo je však invazní, mnohé rozpínavé druhy flóry patří mezi původní, za invazní jsou považovány pouze druhy zavlečené, které v naší přírodě původní nejsou, a které se rozšířily pro svou krásu z našich zahrad a parků včetně zámeckých. Za invazi si tedy můžeme sami.
Pyramidy, velké zdi a do nebe se tyčící majáky. Ale pozor, nejen lidé se umí předvádět stavebními divy světa. I zvířata jsou schopna vytvořit podivuhodné stavby. A často tak mimořádné, že by na ně ani naše „člověčí“ kapacity nestačily. Vždyť zvířata na to nemají k dispozici stroje, vědu a technologie, luxusní stavební materiály a nejchytřejšími lidskými mozky vymyšlené postupy. Řekněte třeba stavbyvedoucímu, ať svými zuby pokácí stromy a bez jediného nástroje vystaví hráz.
Nějaké to okrasné či koupací jezírko může mít v zahradě spousta lidí, stejně tak je na našem území mnoho rybníků a mnohé už dokonce zanikly, běžné jsou také přehrady. Ale přírodní jezera, která vznikla bez zásahu lidských rukou, nářadí, strojů a technologií? Těch bohužel není mnoho, protože během čtvrtohor nedošlo na našem současném území k významným klimatickým změnám. Proto také seznam přírodních jezer nafukujeme těmi umělými, která však nepatří ani mezi rybníky, ani přehradní nádrže. Pojďme se v našem kvízu zchladit ledovou vodou českých jezer a jezírek.
Stromy utváří charakter naší krajiny nezaměnitelně. Tvoří základ lesů, parků, zahrad i zemědělské krajiny, poskytují nám stín, umožňují si odpočinout, schovat se před deštěm. Dávají nám či zvířatům chutné plody, když kvetou, sytí svým nektarem i hmyz. Poskytují útočiště mnoha živočišným druhům, chrání jiné rostliny před úpalem, zlepšují okolo sebe klima, vyrábí kyslík. Bez stromů by se prostě nedalo žít. Pro každý druh je typické něco jiného a my jsme se zaměřili na opadavé listnáče, které jsou dominantami naší přírody. Poznáte je?
Lišaj smrtihlav je noční motýl, který se u nás sice běžně vyskytuje, klade i vajíčka, ale přes naše území pouze migruje z jihu, zřejmě kvůli hledání potravy a nových lokalit pro páření. Většinou v noci spatříme dospělou můru, jejíž navigační smysly zmateme prudkým světlem. Nebo třeba při kopání brambor najdeme již mumiové kukly, ale potkat nádhernou housenku není až tak časté. Jaká tento noční motýl skrývá tajemství?
Vypadají naprosto logicky a rozumně, ale ne vždy fungují přesně tak, jak je zamýšleno. Co? Nástroje pohotovostní komunikace, systémy včasné výstrahy. Které směrem k občanům předávají různá užitečná varování. O přívalových deštích, povodních nebo ničivých bouřích.
Nadneseně se někdy hovoří o malých kapkách, jimiž přeteče pohár. Nebo o tom posledním stéblu slámy, které ovšem zlomilo hřbet velbloudovi. Výčet následujících událostí, aniž bychom je nějak ospravedlňovali, se ale k takovým kapkám a stéblům vážně počítat nedá. Velký rozruch vyvolaly ve světě docela zbytečně.
O pajasanu žláznatém a nebezpečí jeho invaze pro původní ekosystémy jsme již na našich stránkách psali. Zmínili jsme se také o jižní Moravě, která byla invazí této původně asijské dřeviny silně postižena. A potvrdil se nejčernější scénář. Druh, který se u nás objevil poprvé před cca 200 lety jako okrasný, si bere krajinu CHKO Pálava jako rukojmí. Na přibližně 700 lokalitách bylo napočítáno celkem cca 50 tisíc pajasanů žláznatých.
Technologie klonování zní jako něco, co uteklo ze scénáře divokého sci-fi filmu. Ale přitom ji můžete vyzkoušet i na vlastní zahradě nebo v sadu. Nepotřebujete k tomu žádné zvláštní vybavení. Tedy kromě trpělivosti a sáčku s hlínou. Rostliny se totiž ochotně klonují samy, v tomto případě jim ale trochu pomůžeme.
Už je to taková zažitá demografická informace, která se opakuje pořád dokola. Ta faktická mantra zní: Podle zprávy OSN se předpokládá, že do roku 2050 bude v městských oblastech žít zhruba 6,419 miliardy lidí, tedy 68 procent světové populace. Přežvýkáno, sedm z každých deseti lidí bude obývat města.
Kolega mi píše, že prý začaly růst houby. Jde o vděčné téma okurkové sezóny a i kdyby vlastně houby nerostly, musíme si to vymyslet, kvůli návštěvnosti... Ne, nebojte se, nic si vymýšlet nebudu, prostě nerostou, ve vyšších polohách začaly hlavně lišky, ale zatím jsou jenom malinké, je jich málo a záleží na počasí, zda se rozjedou. Hnát lidi někam vysoko do šumavských kopců pro pár lištiček opravdu nemá smysl. Napadlo mě ale, jestli vlastně lišky vůbec znáte. Ona je jich totiž spousta, podobně jako hřibů. A stejně tak jako většina lidí nerozezná "koloděje" od "kováře" a "dubáka" od "smrkáče", je to stejné i s liškami. Jdeme na lišky a hotovo… Nebo ne?
Investor domu LO miluje přírodu a lesy. Tento samorost byl vlastně novodobým nomádem, pak ale přišly děti a on hledal se svou partnerkou místo pro život. A jelikož již vlastnil parcelu na samotě moravské vrchoviny Chřiby nedaleko rekreační chaty svých rodičů, bylo jasno. Zadání pro architekty znělo, že investor chce trávit se svou rodinou co nejvíce času venku.
Nebývá zvykem informovat o kampani, která se Česka přímo netýká. Ale iniciativa Make a Metre Matter si pozornost přeci jen zaslouží. Přestože je doma ve Velké Británii, může posloužit jako milá inspirace i pro nás.
Už dlouho se hovoří a píše o tom, že dokonalý pořádek v zahradě je nesmysl. Že je lepší pomoci drobnějším živočichům, biodiverzitě i mikroklima různými stinnými kouty s nepořádkem. Samozřejmě rostlinným. Pneumatiky, plastový odpad a jiné smetí patří do sběrného dvora a na skládky. Má to logiku a nyní už přichází přírodovědci s tím, že stejné je to vlastně s nepořádkem v lese. Je přirozený, dokonce životně nezbytný. Popadané a tlející stromy i větve do lesa patří. Proč?
Strávit léto bez komárů? To vám se zárukou slíbit nemůžeme. Ale můžeme vám alespoň poradit, jak jich v létě potkat co nejméně. S pomocí několika opatření, osvědčených fint a triků, se dá počet svědivých štípanců, co na vás letos čekají, zredukovat na minimum.
Na první pohled úplně skvělá myšlenka. Minimálně tedy v prospěšnosti pro domácí ekologii a životní prostředí. Na pohled druhý to už tak skvěle nevypadá. Protože s ekologicky příznivým trendem bezobalových prodejen se pojí i nepříjemnosti na straně spotřebitelů.
Syn běhal s kamarády po zahradě a křičí: „Nalítával na mě divnej brouk, vypadá to jako sršeň. Včera taky a vzadu lezou po dřevě.“ Máchal rukou okolo hlavy a já viděl jenom, jak kolem něj prolétlo něco velkého. Zdálo se mi, že je to větší než sršeň, ale nebylo. Nesytka sršňová může měřit oproti maximálním 55 mm našich běžných sršňů až 29 mm a rozpětí křídel má až 48 mm. Větší než sršeň tedy rozhodně není, ale velká je přesto dost.
