Nejčastější chyby při pěstování rakytníku řešetlákového

Plody rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides) mají téměř zázračné účinky na lidské zdraví, proto se tato dřevina čím dál více prosazuje i v našich zahradách. Jaké jsou ale nejčastější chyby při pěstování rakytníku?

Rakytník (Hippophae) je rodem vyšších dvouděložných rostlin z čeledi hlošinovité (Elaeagnaceae). Zahrnuje 6 nebo 7 druhů keřů a stromů a je rozšířen od severozápadní Evropy až po východní Asii. Na našem území je pěstován právě rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides), který je ze všech rakytníků nejrozšířenější a jehož jedlé plody mají kyselou chuť. Centrum diverzity rakytníků je v Číně, kde rostou 4 endemické druhy. S výjimkou právě rakytníku řešetlákového jsou všechny ostatní druhy rakytníku výlučně horské až vysokohorské, rostoucí vesměs v nadmořských výškách nad 3000 metrů.

Rakytníky jsou opadavé, dvoudomé a trnité keře nebo stromy. Listy mají celistvé a celokrajné, vstřícné, střídavé a nebo přeslenité, řapíkaté až téměř přisedlé. Květy rakytníků jsou jednopohlavné, bezkorunné, uspořádané v květenstvích vyrůstajících na bázi postranních větévek. Květy rozkvétají ještě před olistěním. Plodem rakytníku je kulovitá až válcovitá peckovice, u některých druhů je podélně žebrovaná. Semena jsou uzavřena v kožovitém endokarpu, který od nich může být obtížné oddělit.
Plody rakytníku řešetlákového mají vysoký obsah vitamínu C (cca 400mg/100g) a konzumují se syrové nebo různým způsobem upravené. Z plodů se za studena lisuje rakytníkový olej, který obsahuje vitamíny A, B1, B2, B6, C, D, E, F, K, P, beta karoten, kyselinu listovou, organické kyseliny, třísloviny a minerální soli, důležité esenciální mastné kyseliny omega-3, 6, 9 a též vzácné omega-7 mastné kyseliny.

Hlavní chybou je neznámý původ a neznalost pohlaví

Rakytník řešetlákový u nás najdete i ve volné přírodě, v žádném případě si ale nepořizujte rakytník z neznámého zdroje, i když na něj v přírodě narazíte. Urýpnutý odkopek vůbec nemusí splnit vaše očekávání. Sazenice si vybírejte výhradně v zahradnictví a v ovocných školkách, kde vám poradí vhodnou odrůdu a doporučí i optimální množství rostlin (jde o druh dvoudomý, 1 rostlina proto nestačí). Vyšlechtěné odrůdy jsou navíc vysoce mrazuvzdorné.
U dvoudomých rostlin je zásadní vysadit vedle sebe samčího i samičího jedince. Jelikož je rakytník větrosnubný, dojde pak k opylení samičích květů a tvorbě plodů. Obvykle se na jednu samčí rostlinu počítají dvě až tři samičí (ale až šest). Opylovače, čili samce, je vždy třeba vysadit z návětrné strany.

Z malého odkopku získaného v přírodě těžko poznáte pohlaví, bezpečně je lze určit až u alespoň tříletých rostlin. Některé odrůdy jsou navíc lepšími opylovači, proto je třeba navštívit zahradnictví či ovocnou školku a ptát se.

Další chybou je nevhodné stanoviště

Rakytník je sice schopen prospívat i v téměř extrémních podmínkách (sucha, silné větry, vysoké nadmořské polohy, nekvalitní půda, sluneční úpal, průmyslové exhalace apod.), ovšem půdy vyloženě chudé na živiny a trvale vyschlé právě rakytník řešetlákový nemusí. Vadí mu též trvalý stín, přemokření, těžké, hlinité půdy a půdy kyselé. Naopak mu prospěje půda vápenitá (v zahradě přidáváme vápno) a při delším suchu má rád alespoň občasnou zálivku. Obzvláště mladé rostliny. Jinak ale rakytníku neuškodí ani výsadba v mrazové kotlině a na prudkém jižním svahu.

Ohromnou chybou je i špatně provedený řez

Rakytníky plodí obvykle od čtvrtého roku, načež se první roky zdá, že řez nevyžadují. Samičí rostliny jsou však náchylnější k prosychání plodonosného obrostu. A právě tohoto obrostu se zbavujeme řezem. Lepší je jejich pravidelné zmlazování (odstraňování každoročně odplozeného obrostu a starých kosterních větví), kdy se keře tolik nerozrůstají do šířky a neplodí pouze po obvodu koruny. Správný řez rakytníku je ale třeba se naučit. Samčí rostliny není obvykle třeba řezat vůbec, snad jen kvůli tvarování a kondici.

Chybou jsou i příliš luxusní podmínky

Připravit si před výsadbou zeminu a zapravit do ní organické hnojivo, je určitě správné pro start sazenic, stejně jako během dalších let přihnojování fosforem a draslíkem. Určitě se ale vyhněte přihnojování dusíkem. Tento pro většinu rostlin luxusní a nezbytný prvek právě rakytníku škodí, rakytník se bez něj obejde a lépe mu vyzrává dřevo. Navíc je i odolnější vůči nemocem.

Nedostatek místa

Rakytník určitě nevysazujeme na záhon jako růže. Jde o dřevinu, která se ve vaší zahradě dožije až sta let. Každá sazenice chce tedy dostatek prostoru okolo sebe, dostatek vzduchu a světla. Počítejte s budoucí šířkou koruny, ale i s výškou rostlin, aby nestínily, co nemají. A samozřejmě s počtem vysazovaných rostlin (minimum jsou 2 až 4, z čehož 1 je samčí). Do malých zahrádek a předzahrádek, kde se šetřilo na ceně za parcelu, rakytníky určitě nepatří, tedy pokud by neměly být tím jediným, co se vám sem vůbec vejde.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, hobby.blesk.cz, shutterstock.com