Trápí vás v zahradě mšice a nejste zrovna zastánci chemických postřiků? Poohlédněte se po hmyzu, který se mšicemi s oblibou živí. A pozor, mravenci to určitě nejsou, tito “dobytkáři“ farmaří a právě „stáda“ mšic jsou jejich bohatstvím a zdrojem lahodného nektaru.
Není vlastně vůbec nic snadnějšího, než do zahrádky přilákat přirozené predátory mšic a máte vystaráno. Tedy nikdy ne zcela, ale eliminovaná populace mšic vždy napáchá méně škody a vy pak nemusíte sahat po chemii, míchat chemicky nezávadné přírodní roztoky a zkoušet, jestli zaberou, zatímco vám mšice zničí třeba dlouho vypiplávané sazenice paprik. Mně se to loni stalo se sazeničkami chilli paprik, prostě jsme na ně na týden zapomněli.
Na mšicích je zajímavá druhová rozmanitost, způsob reprodukce i jejich specializace. A právě ta dělá mnohým zahrádkářům vrásky na čele. Pokud máte v koutě zahrádky bez černý, obavy mít nemusíte, byť by byl mšicemi doslova obalen. Tento druh mšic se totiž přímo specializuje na bez. Chmurné chvilky nám však přinesou druhy, které začnou plundrovat třeba rybízy, dovedou i zahubit rozložitou třešeň a nebo nám zlikvidují zeleninu.
Mohlo by vás zajímat: 12 receptů na domácí postřiky proti mšicím.
)
Velmi chytrým řešením, aniž bychom museli třeba kupovat populaci slunéčka sedmitečného, je postavení či zakoupení hmyzího hotelu. Jde o velmi důmyslný přístřešek, do kterého se vejde mnoho druhů hmyzu, a ze kterého se nám pak bude tento hmyz šířit po zahradě. Moje žena dokonce sbírá slunéčka sedmitečná po zahradě a opatrně je umisťuje tam, kde po nich vyžaduje službu, tu na rybíz, tu na papriku do skleníku, na růže apod. Ale až takový fanatismus není zase třeba. Hmyzí domek zcela postačí. A kteří jedlíci jsou právě těmi nejvýtečnějšími lovci mšic?
)
Začněme právě slunéčkem sedmitečným a jinými „beruškami“
Klíčové je pro slunéčka, aby se mohla množit, přežít zimu. Právě ona proto ocení vaši pomoc v podobě zahradních úkrytů. Kopice listí s klacky, hmyzí hotel, nějaké to seno či sláma na půdě apod. To jsou způsoby, jak slunéčkům pomoci. Ona ale samozřejmě nejsou hloupá a často se stane, že prostě přezimují u nás doma. V takovém případě je však šetrně pochytejte, dejte do skleníku třeba kopičku sena a slunéčka přestěhujte. Na jaře se vám odmění genocidou mšic. Použít lze třeba i krabičku vystlanou mechem a senem a se škvírami zdola. Možností je mnoho.
)
Slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata) je od ostatních berušek nezaměnitelné, může se však stát, že mu třeba chybí na krovkách tečky, ale přesto může jít o slunéčko sedmitečné. Příroda není bezchybná. Ostatní druhy slunéček mají zbarvení velmi proměnlivá, všechna však mají lesklé, klenuté krovky a hlavně - většina z nich je velmi dravá a loví kromě jiného hmyzu právě i mšice. Pokud je pak konkrétní druh slunéčka „vegetariánem“, též je to pro nás výhra, jelikož se živí rzemi a padlím. Kromě slunéčka sedmitečného je výtečným lovcem mšic také například slunéčko východní. Jde ale o silně invazivní druh, který vytlačuje slunéčka sedmitečná.
)
Jsou ale i mnohé další „berušky“, kterým chutnají mšice. A kolik toho spasou? Takové larvy slunéčka sedmitečného, které poměrně rychle běhají, dovedou od svého vylíhnutí spořádat až tisíc mšic. A že nejsou dospělci slunéčka hloupí, kladou totiž vajíčka tam, kde budou mít larvy nejvíce potravy, čili na mšicemi napadené rostliny. A když se z larvy stane létavý dospělec, pokračuje ve své bohulibé hostině až do své smrti. A pozor – vajíčka slunéček si lze snadno splést s vajíčky mandelinky bramborové, která s oblibou likvidujeme. V případě slunéček by to však nebyla jen velká škoda, ale doslova „ohromný hřích“. Tedy s ohledem na zahradu.
)
Škvoři se vzhledem válečníků hmyzí říše
Velice rádi se škvoři schovávají v temných skulinách, ovšem odsud na nás nezaútočí, natož na naše uši, jak se dříve tradovalo. Proč by asi takový škvor propichoval ušní bubínek, zato mšice si napíchne rád. Jinak mají škvoři rádi i ovoce, proto je často najdeme třeba na jabloních, ale přednost vždy dávají potravě živočišné.
)
Škvor obecný (Forficula auricularia) a další druhy škvorů nám prostě pomáhají pečovat o zahradu a proto jim nějaké to poškozené jablíčko dopřejme. A chcete-li si škvory udržet na místě, kde máte mšic nejvíce, nachystejte jim zde nějaký pěkný úkryt nebo-li škvorník, třeba hliněný květináč naplněný senem s otevřenou stranou směrem dolů, trouchnivý a rozpraskaný kus dřeva, který vypadá pěkně i jako zahradní dekorace apod. Škvoři se pak schovávají hlavně přes den a na noc se vydají na lov. Za světla je proto snadno přemístíme i s jejich úkrytem kamkoli, kde chceme, aby zasáhli. Je to pak vlastně taková mobilní zahradní policie. A pokud je někde chcete mít na stálo, umístěte zde hromádku dřeva, nejlépe ve stínu stromu. To milují!
A pozor, vajíčka škvoři nekladou do svých denních úkrytů, nýbrž nejraději do kypré a mírně vlhké půdy. Mají přitom dokonce i schopnost pečovat o mladé larvy.
)
Pestřenky si někteří pletou s vosami a včelami
Bát se však pestřenek nemusíme, nebodnou nás, zato naloví v zahradě spoustu mšic. Svým zbarvením pestřenky totiž napodobují vosu, načež využívají její pověsti! Příroda má prostě úžasné vrtochy. Pestřenky jsou však o dost menší než vosy a poznáme je i podle způsobu letu, je takový šikovný, vířivý, elegantní. Zato vosa létá jako zmenšenina bombardovacího letadla jménem sršeň. Oproti vosám pak pestřenky nemají žihadlo a dovedou se zastavit ve vzduchu jako vrtulník. Dospělci pestřenek se živí pylem a nektarem, přičemž však kladou na rostliny vajíčka, z těch se klubou larvy a ty mají ukrutnou chuť na maso. Prostě nelítostní dravci! Každá spořádá až do svého vývinu v dospělce prý až 160 větších a nebo až 820 menších larev mšic (velikost se liší podle stádia vývoje).
)
Přitom právě pestřenek u nás žije cca 100 druhů a nejčastějšími rody jsou Sphaerophoria, Syrphus, Eupeodes, Episyrphus a Scaeva. Pokud chcete ve své zahradě pestřenky jako pomocníky, poskytněte jim co nejvíce pylu a nektaru, tedy hlavně okoličnaté rostliny, mrkev, kopr, anýz, fenykl, bršlici a nebo třeba čechřici.
)
)
Zlatoočka nabízí tolik něhy, kolik ani neunesete
Kdyby však jen to, zlatoočka jsou totiž nejen něžná, ale také věčně hladová. Zlatoočka obecná (Chrysopa carnea) je půvabný, křehký, subtilní létavý hmyz. Ovšem kde se objeví, tam likviduje larvy mšic a svilušek, ale i červců a much, škůdců je prostě mnoho a právě zlatoočka si příliš nevybírají. A nejraději hodují na ovocných dřevinách.
)
Každá zlatoočka naklade až stovky drobných vajíček, vždy na tenké stopky poblíž kolonií mšic. A jakmile se larvy vylíhnou, pustí se do mšic. Každou mšici larva vysaje a její zbytky zavěsí na háčkovitou brvu. Jakoby se maskovala a nebo si tvořila slunečník. Zlatooček u nás najdeme více druhů, některé se v dospělosti dokonce živí i nektarem květů, ovšem právě larvy všech druhů zlatoočka jsou dravé a stále hladové.
Přes den zlatoočky stejně jako škvoři odpočívají a aktivní jsou večer a v noci. Jako úkryt a místo k rozmnožování jim nabídněte jakoukoli budku či krabici vystlanou senem či slámou a opatřenou štěrbinami. Zlatoočky navíc přitahuje červená barva, proto je dobré úkryt takto označit. V zimě najdeme zlatoočky ukryté třeba i v kůlně, ale i v bytě.
)
