Okouzlily vás japonské zahrady?

Na dálném východě mají tyto zahrady hluboký symbolický význam, ovšem nejde jen o zahrady japonské, ale také třeba čínské a korejské. Jednotlivé národní zvyky se od sebe postupně izolovaly, až vznikly dílčí styly zahrad národních. Lze říci, že japonská zahrada je více zahradou formální (přísně udržuje konkrétní formu), s vytříbeným stylem a konkrétními specifiky. Bez odborné literatury se před jejím budováním skutečně neobejdeme, typické prvky japonských zahrad je třeba nastudovat. Stejně jako je vhodné nějaké japonské zahrady navštívit. 

Definice japonské zahrady

Wikipedia říká v úvodu hesla „Japonská zahrada:“ Japonská zahrada je způsob úpravy okrasné zahrady. Je pojmem celosvětově široce používaným pro úpravu pozemku (i mimo Japonsko), upraveného způsobem obvyklým nebo podobným tradičním zahradnickým úpravám v zahradách v Japonsku nebo způsobem, který má zdánlivě podobnost se stylem úprav zahrad tradičním v Japonsku. Kořeny úprav, dnes považovaných za tradiční, sahají od animistických náboženství. Pro tyto japonské zahrady byly ale určující čínské a korejské vlivy z období Nara (710 - 794) a Heian (794 - 1185). Po dlouhé době napodobování si ale japonská zahradní architektura rozvinula odchylnou estetiku ovlivněnou příchodem zenového buddhismu.

Lze v Čechách budovat japonské zahrady?

Pokud se u nás někdo rozhodne pro japonskou zahradu, nebo alespoň její kousek na svém většinou malém pozemku, sáhne většinou po pozlátku – po tom líbivém. Jezírku s koi kapry, vytvarování borovice či jalovce, lampě – často betonové místo kamene, klenutém můstku, … Mnohdy jde ale bohužel více o satiru na japonské zahrady. Většinou u nás najdeme nikoli japonské zahrady, ale české a tedy evropské zahrady s japonskými prvky. Ono je také dost těžké budovat japonskou zahradu u tradičního selského stavení či nízkoenergetické dřevostavby s barvenou fasádou a plastovými okny. Ryze japonská zahrada by prostě musela být umístěna v japonském prostředí – měla by jí odpovídat i architektura budov na pozemku a v okolí.

Existuje typická česká zahrada?

Apropó – a co je vlastně charakteristická česká zahrada? Zahradu si tvoříme podle svého (či architektova) vkusu pro své potěšení, relaxaci, ale i aktivní odpočinek. Proč by tedy měla být šablonou čehokoli? Už jen fakt, že ústředním tématem japonské zahrady není ani nízko střižený anglický trávník, ale štěrk a kameny, popírá naše představy o exotických japonských zahradách. 
V jistém smyslu popsat tradiční českou zahradu například podle toho, jak o zahrady pečovaly naše babičky: typická česká zahrada má ovocný strom či stromy (jabloň, hrušeň, třešeň, švestku a pokud je dost velká, pak i na vhodném místě „uklizený“ ořech), záhonek či záhonky se zeleninou a bylinkami, záhon s okrasnými květinami pro pravidelný přísun řezaných květin, skalku, alespoň kousek kamenné zídky a travní luční porost, který se pravidelně ukrajuje podle každodenních potřeb králíků. Mnohdy přibude kamenné koryto, které již nemá svou funkci, staré kolo od vozu na zdi a druhá polovina minulého století přinesla nezbytný skleník a pařeniště, posledních 20 let zase přineslo pergoly s trelážemi a posledních 40 let venkovní krb, v jehož komíně lze ideálně i udit. A prvky japonské zahrady se sem už prostě nevejdou. Ovšem u modernější zástavby představa babičkovské zahrady už dnes jaksi pokulhává. 

Jak založit japonskou zahradu?

Základní typy japonských zahrad jsou známé a svá pravidla má i jejich realizace. Lze tedy dosáhnout i u nás uspokojivého výsledku. Akorát ten japonský vzdušný, přízemní domeček si asi budeme muset přimalovat – třeba na fasádu toho skutečného českého, nebo třeba typového německého. Jako vzor znalostí japonských zahrad a jejich budování jsou u nás uváděni manželé Věna a Zdeněk Hrdličkovi, ale i ti byli nalezeni svými nástupci. Tolik k nasměrování při vašem hledání podrobných odborných informací.

Zvažte, zda se japonská zahrada hodí na váš pozemek a zda na ni budete mít čas

Před založením japonské zahrady je nejprve třeba vědět, zda má její budování právě na vašem pozemku vůbec smysl. A nenechte se zmást – honosné fotografie velkých japonských zahrad vytváří dojem, že je tento typ zahrady vhodný především na velké pozemky, ale není to pravda, japonská zahrada může být i malinká. Ovšem je důležité, co již na pozemku máme, čeho jsme ochotni vzdát se a nakolik budeme schopni věnovat čas náročnější péči o japonskou zahradu.

Základní prvky japonské zahrady

Japonské zahrady jsou definovány třemi základními prvky - kameny, vodou a rostlinami. Větší kameny umístíme na zahradu poměrně snadno, štěrk nám ušetří práci s dlážděním, ale s vodním prvkem může být mnohdy problém. Navíc není budování okrasných jezírek a jiných vodních prvků zrovna lacinou záležitostí. 

Rozmyslete si geometrii zahrady

Kde bude relaxační zóna, kde jezírko, kde hlavní cesta (neměla by především procházet relaxační zónou – jen nás k ní nalákat), jaké bude geometrické a funkční uspořádání zahrady. Do babičkovské zahrady a nebo do sadu se japonská zahrada prostě nevejde. Nejlépe je zakládat tuto zahradu jako novou, nebo se rozhodnout k radikální změně koncepce zahrady stávající.

Typické rostliny pro japonské zahrady

Pro japonské zahrady jsou typické bambusy, japonské javory, borovice, kapradiny, trávy, azalky, sakury. Obzvláště sakury na jaře nádherně kvetou a doba jejich kvetení je pro Japonce symbolická. Když ale stromy, pak pokud možno zakrslejší a udržované řezem. Existuje více jak 200 druhů japonského javoru a právě tato dřevina by v japonské zahradě neměla chybět. Japonský javor roste velmi pomalu a působí spíše jako keř. A my bychom jej měli použít jako solitér – na podzim se nám odmění nádherně zbarvenými listy. Rozmístění a řez dřevin v japonských zahradách je zcela samostatnou kapitolou, která vydá na mnoho knih. Do japonských zahrad se též hodí hosty (bohyšky), borovicové kleče, různě barevné traviny o různé šířce listů a různých květenstvích, zimolezy, rododendrony, buxusy, kamélie, čimišníky, magnólie, pivoňky, mechy a samozřejmě bonsaje. S výjimkou sakury a několika dalších druhů rostlin vybíráme především druhy, které jsou více okrasné listem než květem.

Příběh a symbolika japonské zahrady

Už při výběru rostlin bychom měli myslet na příběh a symboliku japonské zahrady. Pro malou zahradu přírodu „miniaturizujeme,“ navození skal přinese seskupení větších kamenů a podobně. Bonsaj z borovice bude symbolizovat pobřežní či naopak horský porost, iluzi pobřeží dotvoříme bílým pískem. Vždy hledejte symboliku a příběh.

Voda v japonské zahradě

Japonskou zahradu si nelze představit bez vody. Může to být okrasné jezírko, potůček, vodopád, ale i studna. Kamenná kašna je zase v japonské zahradě symbolem očištění fyzického i duševního. Bazén s bazénovou stříškou z polykarbonátu do japonské zahrady ale opravdu nepatří.

Sošky

Sošky budhů, kamenné lampy či originální plastiky v japonské zahradě být mohou, ale nemusí. Určitě je raději oželte, než abyste zde umisťovali betonové či dokonce plastové náhražky.

Dřevěné prvky japonské zahrady

Krytý altán, kde posedíme i za deště, dřevěný můstek přes jezírko – to jsou nejčastější dřevěné prvky japonské zahrady. Ovšem pozor na styl, je třeba jej nastudovat a raději se poradit s mistrem tesařským.

Poraďte se s odborníky

Nejen s odbornou literaturou a již vybudovanými japonskými zahradami bychom se měli seznámit. Nejvhodnější bude nalézt skutečného odborníka. 

Zdroje: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.wikipedia.cz, www.shutterstock.com