Jezírko vždy zlepší klima v zahradě (Foto: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 10 fotek

Hodně zjednodušeně lze rady pro zahrady v období sucha charakterizovat následujícím souvětím: Mulčujte, kde můžete, zadržujte vodu na svém pozemku, vytvářejte co nejvíce stínu, volte rostliny nenáročné na zálivku, sbírejte ze střech dešťovou vodu a sekačku nechte po většinu sezóny uskladněnou. Prostě jde o zmírnění ničivých účinků nedostatku srážek a v tom nám pomohou dokonce i zdánlivé drobnosti.

Co člověk napáchal v krajině, to sice jedna zahrada nezachrání, ale i tak prospěje okolí

Velkou výhodou je, že právě svou zahradu můžeme na rozdíl od krajiny okolo a chyb, které v ní člověk napáchal, měnit sami. A není to ani příliš náročné. Chce to jen chuť a vůli udělat něco jinak, vzdát se zaběhlých stereotypů. 

Zpevněné plochy okolo naší zahrady, vyprahlá pole, chybějící meze, které dosud nikdo neobnovil, nedostatek mokřadů a tůní, sami příliš neovlivníme. Jde dokonce více o záležitost politickou a vlastnickou než zdravého selského rozumu. 

Pokud však máme ve své zahradě například vlhčí kout, proč se jej zbavovat? Naopak jej ještě rozšiřme o přiléhající zahradní jezírko a do vlhčí půdy okolo vysaďme rostliny, kterým takové podmínky vyhovují. To však již hovoříme o náročnější úpravě kousku zahrady a nákladnější investici. V zásadě však pomůže i jen to, jak nakládáme s plevelem. 

Nemilosrdně vyplít a odstranit? Kdepak, vypletý plevel můžeme nechat ležet na záhonech mezi kulturními rostlinami. Vytvoří tak mulč a po podzimním či jarním zrytí zelené hnojení. 

A takových kroků je více. Ostřiháváte pravidelně ovocné a okrasné stromky a keře? Běžný štěpkovač či drtič větví nás bude stát několik tisíc korun a zpracovaný materiál můžeme využít k zamulčování okrasných záhonů. 

Základ pak samozřejmě představuje důsledný sběr a využívání srážkové vody. Kdyby šlo o ideologii, chtělo by se téměř říci „ani kapka nazmar“, ono však jde již dlouho o nezbytnost! Ironie zde nemá místo.

Na prvním místě mulč – organický i kamenný

Organický mulč má schopnost výborně chránit půdu, pomáhá v půdě udržet vodu, čili omezuje výpar na minimum, navíc brání šíření plevelů. Postupně se přitom rozkládá, čímž půdu obohacuje o živiny a humus. Použít však lze i mulč ze štěrku a nebo říčních oblázků. Prodávají se různé frakce a lze je dokonce i nápaditě kombinovat. Tento materiál se sice nerozkládá, ale půdu chrání stejně dobře, navíc naprosto vyhovuje suchomilným trvalkám, trávám a bylinkám.

Kdo na to pak chce jít ještě rafinovaněji, mulč navrství. Čili například naveze na záhony úrodný, humózní kompost a ten zahrne mulčem z kůry a nebo dřevní štěpkou. Běžně se mulč používá i jako součást skalek, jak ten organický (dřevní kůra, štěpka), tak kamenný. A vůbec zásadní a důležitý je pro okrasnou výsadbu. 

Ovšem proč ne například také pro zeleninu? Pěstování dýní, cuket a třeba i jahod na slámě je běžně známe a účinné. Plody navíc tolik nehnijí, protože nepřijdou do kontaktu se zeminou. Zamulčovat však můžeme i záhony s mnohou další zeleninou, například alespoň mezi řádky a s výjimkou zeleniny, ke které je třeba pravidelně přihrnovat zeminu a nebo ji okopávat. Ovšem i s touto zeleninou se dělají „mulčovací“ experimenty a jsou poměrně úspěšné (např. brambory na slámě, rajčata na slámě a bez opory apod.). 

Mulč prostě vede a vůbec nemusíme platit drahé materiály v zahradních centrech. Například za kubík (m3) dřevní štěpky určené prioritně pro vytápění zaplatíme cca 500 korun a snadno se vejde na větší přívěsný vozík za osobní automobil. Přitom jde o takové množství materiálu, že vystačí i pro zamulčování větší okrasné zahrady. 

Při mulčování organickou hmotou ale nesmíme nikdy zapomenout, že je třeba materiál alespoň každý druhý rok přidávat, i když již v menším objemu.

Bez stínu ani ránu

Nezastíněné části zahrad se stávají za veder a sucha vyprahlými pouštěmi. Přitom je na naší svobodné volbě, jak stín vytvoříme a kde. Jde přece o náš pozemek a jedinými omezeními jsou zde vzdálenost od plotu se sousedními pozemky a riziko volby invazivních druhů rostlin, za což můžeme být dokonce i potrestáni ze strany úřadů, pokud se budou „invazivky“ šířit z našeho pozemku do okolní krajiny (např. okrasná škumpa, trnovník akát apod.).

Především nedostatek vzrostlé zeleně představuje v zahradách problém. Jde o nejpřirozenější a nejžádoucnější formu stínu. Právě stínící keře a stromy jsou výbornou ochranou před vysušováním půdy, zároveň chrání druhy háklivé na přímé slunce a vytváří v zahradě příjemné mikroklima. Vzrostlé dřeviny navíc nevyžadují příliš zálivky díky svému bohatému a často i velmi hlubokému kořenovému systému. 

Pravda, za extrémních veder a sucha se absence zálivky projeví na jejich vzhledu, případně i na úrodě, ale obvykle horko a sucho vzrostlé dřeviny v zahradě nezahubí. O to více, když si vytvoříte ekosystém, kde bude jedno zapadat do druhého. 

Vyšší dřeviny doplníte půdokryvnými a nebo okrasnými květinami a vytrvalými keříky, které budou ještě lépe bránit výparu vody z půdy, doplníme mulčí apod. Nakonec mulčovat lze plochy okolo kmínků stromů a keřů i posekanou trávou.

Pomůže samozřejmě též pergola, zídka, kameny ve skalce, prostě cokoli, co doplní stín „zelený“! Pokud tvoříte novou zahradu, bude třeba první roky pomáhat tvořící se zahradě různými sítěmi a rohožemi, které umístíme na ploty, treláže apod. Pomůžeme tak i mladým sazenicím dřevin, které teprve s věkem nabírají nejen síly, výšky a šířky, ale i odolnosti. Pro dřeviny platí obecné pravidlo, že co vidíme nad zemí, mají i pod zemí. Není sice stoprocentní, ale v mnoha případech jde o trefný postřeh.

Stínit se vyplatí dokonce i záhony s listovou a jinou zeleninou. Je jen na nás, jakou formu stínu zvolíme, ale i jaká stanoviště pro záhony. Například cukety v naší zahradě vysazujeme na vyvýšený záhon vytvořený na místě stíněném po většinu dne. Vytvoří si v humózním substrátu, který dovede udržet vodu, ohromnou listovou hmotu a plodí a plodí. Pokud jsme zkusili cukety vysadit na slunné stanoviště, za horka trpěly, nedařilo se jim a neplodily, byť měly stejně tak úrodný pěstební materiál. 

A jak se tak rozhlížím po zahradách okolo, přistíněné zeleninové (užitkové) zahrady nabízí mnohem lepší úrodu než ty, které jsou vystavené přímému slunci. Pokud je třeba, můžeme pro sezónní vytvoření stínu využít rychle rostoucí popínavé rostliny, například fazole, ale i svlačce, povijnice a další druhy. Nemluvě samozřejmě o popínavých trvalkách a dřevinách. Například vistárie vytvoří za několik let ohromnou rostlinnou hmotu tvořící v sezóně dostatek stínu.

Zeleninové záhony můžeme dokonce přistínit i bílou netkanou textilií, která se jinak využívá především jako tepelná izolace před chladem.

Tip pro další čtení: Kolik peněz ušetří nádrž na dešťovku a jak ji vybrat?

Sekat trávník, nesekat a nebo jen částečně?

Problém není až tak v samotném sekání trávníku, které obecně zlepšuje jeho kondici, ale ve způsobu a výšce sekání. Ideální jsou sekačky vřetenové, které travní hmotu šetrně podříznou podobně jako kosa. Konce posekaných rostlin pak nejsou roztřepené, prostě poškozené a poraněné. 

Navíc je třeba nechávat při sekání mnohem větší výšku trávníku. Čím vyšší travní hmota je, tím lépe odolá horku a funguje dokonce i jako mulč, čili brání nadměrnému výparu vody z půdy. 

Zalévání trávníku není příliš účinné a pokud jej chceme zalít opravdu pořádně, spotřebujeme nesmírné množství vody. Většina se přitom vypaří. Pokud pak zalévat, určitě večer a nebo alespoň brzy ráno, za vedra navíc hrozí popálení rostlin, protože kapky vody fungují na plném slunci jako sklíčka lupy. 

Vhodným řešením je také nahrazení alespoň části pravidelně sekaného zeleného pažitu lučním porostem. Luční byliny nespotřebují tolik vody jako trávník, plochy nemusíme vůbec zalévat a přitom přilákáme do zahrady užitečný hmyz.

Nechcete-li v zahradě přesto luční porost, nechte trávník po celou dobu veder a sucha mnohem vyšší, než jste byli zvyklí. Dorůstající tráva spotřebuje i odpařuje mnohem více vody, vyšší trávník si nějakou vláhu mnohem snáze udrží a déle vypadá svěží. Zároveň eliminací sekání trávníku tolik nehubíme dvouděložné rostliny (smetánky lékařské, pampelišky, jitrocele, sedmikrásky, rdesna apod.), které jsou vůči suchu mnohem odolnější než trávy. Robotickým sekačkám prostě zvoní hrana.

Suchomilné rostliny

Suchomilné druhy především vytrvalých rostlin nepotřebují zalévat. Vystačí si i s tím málem, co jim poskytne příroda a často i za opravdu velkého sucha. Vytvořením skalky s takovou výsadbou si ušetříme mnoho práce, ale i starostí o vodu. Pokud jste tedy se skalkou a skalničkami, ale i vytrvalými bylinkami, ještě nezačali, je nejvyšší čas pro radikální rozhodnutí.