Jednoznačnou odpověď v článku nehledejte, spíš potvrzení toho, co už jste si mysleli. Ať už věříte, že městské parky se stávají rejdištěm nekalých živlů anebo soudíte, že pohodě a bezpečí prospívají. Příklady ze zahraničí totiž potvrzují obojí.
Dosud největší česká vertikální zahrada je zároveň výzkumným pracovištěm. Vědci z ČZU zkoumají na cca 1300 metrech čtverečních v CTParku Prague North, jak mohou zelené stěny zlepšovat mikroklima a pomáhat snižovat tepelnou zátěž průmyslových areálů. A již první výsledky ukázaly, že mezi zelenou a běžnou fasádou je rozdíl teplot až 15 °C. Výzkum ale bude probíhat až do konce roku 2026.
Projekt moderního domu Pupunha mění způsob, jakým se staví a vytváří ubytovací kapacity pro cestovní ruch v křehkých ekosystémech jihoamerických deštných pralesů. Ponechává si dojem architektonické senzace, ale přitom si počíná s velkou ohleduplností vůči svému okolí.
Alej dubová, platanová, březová, sakurová, lipová, javorová, břestová, jírovcová a jiné? Prastará nebo nedávno vysazená? Celkem bylo v letošním 15. ročníku ankety Alej roku nominováno 59 alejí ze čtrnácti krajů České republiky. Kterou z nich si vyberete? Hlasovat pomocí online formuláře můžete ZDE.
V Liberci není mnoho možností, kam se vydat k vodě. To Liberečtí dobře vědí. Přitom bylo jenom kousek od Liberce torzo někdejšího koupaliště lesního. Znovu otevřené sice bylo v roce 2018, ale bez potřebného zázemí a 2 suché roky po sobě přinesly zhoršení kvality vody i snížení jejího množství. Na koupaliště lidé opět zanevřeli. Než se v roce 2020 našlo pár nadšenců, kteří začali doslova na koleni a s minimem prostředků koupaliště zvelebovat a stavět novou budovu plovárny. Výsledek vidíte na fotografiích, je nádherný, přitom jednoduchý a levný. Práce však ještě nekončí, v plánu jsou další realizace, například dětský vodní prvek, pobytové schody, nové sportovní zázemí a mnoho dalšího.
Studio Mjölk architekti dovede překvapit, „o tom žádná“. A tento řečnický trik nebyl nyní použit náhodou. Jedním z nejpřekvapivějších výtvorů studia je však možná i trochu paradoxně Poslední místo nad Vratislavicemi. Vůbec nejde o klasickou funerální architekturu, vytvořeno bylo konejšivé prostředí určené k odpočinku, rozjímání a bolestnému rozloučení v tichu důstojného prostředí volně uloženého doprostřed přírody. Jako když je popel rozfoukán větrem a nesen vodou, jako když se tělo ukládá do země. Můžete zde rozsypat popel svých blízkých, vysypat jej do jamky, vzpomenout i na nenarozené dítě nebo zesnulé miminko. Není důležité, zda jste věřící a k jaké víře se hlásíte, nebo zda jste ateisté. Důkaz, že pohřební tradice se i v Česku mění.
Že je zeleň ve veřejném prostoru neřešitelný problém? Že lidé by ji chtěli, radnice měst by ji chtěli, všichni by strašně moc chtěli… ale není to možné, protože na ni není místo? Vídeň ukazuje, že místo výmluv se dají hledat i řešení. A projekt architektonického studia OpenFields velmi názorně ukazuje cestu všem, kteří se nebojí kreativních nápadů.
Na první pohled to vypadá jako podzemní vodou zavlažované kolonie v pouštích, anebo farmy akvakultur usazené u mořských břehů. Pásy zeleně mezi nápadnými kruhy ale vypovídají, že se nacházíme na souši. A na docela úrodném místě. Je to „zahradní město“, Brøndby Haveby.
Kolega napsal: „Mohl bys, prosím, připravit nějaký trefný článek (a k němu kvíz) na téma současné české architektury?“ No jo, ale co je vlastně současná česká architektura? Architektů, dobrých architektů, je u nás spousta, ale jak všichni dobře ví, přece jen jsme „malý“ český plácek s omezenými možnostmi. A odkazovat se pořád na avantgardu 20. století a dokonce ještě starší architekturu, to už přece nemá smysl. Je současná moderna vůbec současnou, z čeho vychází a kam směřuje? Jak se vůbec dnes navrhuje a staví?
Z hlediska úředního je zcela jasné, které druhy živých organismů patří mezi invazní a jaká omezení a zákazy se na ně váží, jenomže v praxi to tak úplně není. Do hry totiž vstupuje i politika a ekonomické zájmy. Zajímavá je také hra čísel a samotná historie invazí, kterou lze oficiálně datovat k roku 1492, kdy si to Kryštof Kolumbus namířil do Karibiku v domnění, že dopluje kratší cestou do Indie.
I ochrana klimatu a přírody má své hrdiny, navíc teď každý může dát hlas svému favoritovi, protože o Ceně sympatie rozhodne právě veřejnost. Letos se do soutěže Adapterra Awards přihlásilo 57 inspirativních projektů reagujících na dopady změny klimatu. Odborná porota vybrala 18 finalistů a právě ti se nyní uchází o vítězství v jednotlivých kategoriích. O Cenu sympatie přitom můžete hlasovat do půlky října.
Villa Dom Carli sice vznikla jako investice, to jí však na osobitosti nic neubírá. Představuje malý únik do Toskánska, který nemusíte hledat za hranicemi, ale který najdete přímo v české kotlině. Najdete ji pouhých 50 minut autem od Prahy, v poklidné krajině nedaleko Kutné Hory a Kolína.
Každému vyhovuje jinak koncipovaná zahrada. Když opomineme libůstky v různých rostlinných druzích a jejich případné konzumaci, hraje hlavní roli náš vztah k pěstování rostlinstva a půdě, tedy k činnostem zemědělným. Někdo si udržuje jenom svůj relaxační kout s kusem trávníku a spořejší okrasnou výsadbou, která je pokud možno bezúdržbová, načež na zbytku pozemku vysadí ovocné stromy a luční plochu nechá udržovat ovce. Jiní by pozemek nejradši celý vybetonovali, aby je nic živého nemuselo stále rozčilovat svou existencí. Jsme lidé různí a to znamená i různí majitelé pozemků a zahrádkáři. Do které ze tří skupin, které jsme v našem kvízu vymezili, patříte právě vy?
Umíte si představit, že byste do práce nemuseli jezdit MHD, ale došli byste tam příjemnou ranní procházkou za 10 až 15 minut? Kolik času byste tím ušetřili? Tento čas byste mohli věnovat svým koníčkům, sportu nebo hrám s dětmi. I o tom je koncept města krátkých vzdáleností, který v Praze vzniká.
Historie, funkčnost a klima v jediném propojeném řešení. Tak by bylo možné formulovat motto návrhu nového řešení veřejných venkovních prostranství Výstaviště Praha. Návrh projektu se zaměřil na revitalizaci prostoru před Průmyslovým palácem a jeho okolí o celkové rozloze více jak 64 000 metrů čtverečních.
Letošním trendem zahradnické sezóny se stávají střídmé kompozice trvalek a travin. Rádi bychom vám představili jednu ze zahrad našeho širokého portfolia, kterou navrhla Ing. Alena Fedurcová a realizovala společnost LandART atelier s.r.o. Zahrada je barevně spíše jednoduchá a proto působí klidným dojmem. Vracíme se v myšlenkách k inspiraci přírodou, kde barevnost a pestrost sortimentu není zcela přirozená.
Stromy jsou ve městech nezastupitelné. A ve vedrem rozpálených městech pak už vůbec. Dovedou totiž ochlazovat svůj povrch až o 30 stupňů Celsia a to je již na okolním klima pořádně znát, i když samozřejmě jen v řádech stupňů. Jenomže to často vypadá, jako by právě stromy ve městech nikdo nechtěl, jako by se hledal způsob, jak stromy nahradit. Kdybychom o ně stáli, přece by bylo v našem nejvyšším zájmu jim připravit takové podmínky, aby prosperovaly. Místo toho ale umírají. A nové je nenahradí. Důvody? Nejčastěji kombinace více faktorů, ze kterých může konkrétní převládnout.
Pokud byste chtěli v dnešní době hledat vyloženě typické znaky, které jsou spojujícími prvky typicky českých zahrad, pořádně byste se spálili. Pan Vladimír z Jablonce nad Nisou však při hledání inspirace pro svou zahradu okolo svého historického domu pokukoval i po sousedních zemích, ale respektoval místní prostředí, přírodu. A místní materiály, tedy hlavně kámen.
V roce 1906 získali velkostatek Čertousy s barokním zámečkem předci současných majitelů. Po znárodnění v roce 1948 však byl areál s budovami postupně devastován, v 80. letech 20. století se dokonce uvažovalo o úplné demolici a výstavbě velkokapacitní odchovny jalovic a vepřína. Naštěstí se to nestihlo a v roce 1993 získala majetek zpět v restituci rodina Stárů. Západní křídlo velkostatku, 110 metrů dlouhá stavba poskládaná z 5 hospodářských budov, byla přestavěna na tříhvězdičkový hotel, který byl otevřen v roce 1999. Historie Čertous je však hodně pestrá, stejně jako současné možnosti využití areálu. Otevřen je dokořán turistům, výletníkům i lidem milujícím kulturu pod širým nebem. Například v dubnu letošního roku zde měl koncert Laco Déczi s jazzovou kapelou Celula New York.
Různé neudržované kouty, houštiny a brownfieldy jsou ve městech kde komu trnem v oku, jenomže příroda to vidí úplně jinak! Výzkumný projekt MAGDES, při kterém spojili své síly vědci s ekology, totiž ukázal, že takzvaná městská neudržovaná divočina doslova kypí životem. Tak proč ji nesmyslně ničit, dláždit a betonovat? Zahoďte mačety, sekačky, řetězové pily a herbicidy, vezměte si fotoaparáty a hledejte poklady. Zároveň nezapomeňte na igelitku, do které vstrčíte tu a tam nalezený odpadek.
