Materiálová paleta je jasně viditelná v celém obytném prostoru. Zahrnuje nepálené cihly, kámen, dřevo, rákos a dlaždice. Tradiční materiály, typické pro andský region. O to víc dům překvapuje svým moderním interiérem.
Nejdražší evropská nemovitost vlastně vypadá jako spousta růžových bublin a ne náhodou se proto jmenuje Palais Bulles (bublinový palác). Původně jej navrhl maďarský architekt Antti Lovaq pro francouzského průmyslníka Pierre Bernarda. Po jeho smrti sídlo koupil v roce 1991 slavný módní návrhář Pierre Cardin jako rekreační nemovitost, ten však zemřel a nyní je dům proslavený třeba spoustou fotek se známými modelkami opět na prodej. Za 305 milionů liber.
Je trochu ve svahu, ale nebojte, chodník i silnice k tomu domu vedou. Zhruba tak by asi přičinlivý realitní makléř uvedl nabídku bydlení z Baldwin Street v novozélandském Dunedin. Je tedy na místě se ptát, kde vězí háček? problém je právě v naznačené svažitosti a příkrého kopce. Tak příkrého, že chůze po silnici připomíná pohyb po schodech.
Že zdání někdy klame v tomhle případě rozhodně platí. Protože dům zvaný Montlake, stojící na předměstí Seattle, zdaleka není tak malý, jak se o něm tvrdí. Na fotkách je totiž často dokumentován jen svým zadním vchodem, opravdu uzounkým traktem. Takhle titěrný ale ve skutečnosti není. Mezi velikány se počítá legendou vysvětlující jeho původ. A také svou cenou.
Proměna opuštěných průmyslových budov na moderní byty je fenomén, který v posledních desetiletích získává na oblibě po celém světě. Staré sklady, továrny či mlýny často nabízejí jedinečné architektonické kvality – vysoké stropy, masivní konstrukce, velká okna a robustní materiály, které by se dnes stavěly jen těžko. Když se k těmto prvkům přidá citlivý přístup architektů a odvaha k současným zásahům, vznikají domovy, které se vymykají uniformitě novostaveb.
Chata u Máchova jezera, konkrétně v Doksech, se dokonce stala v roce 2015 vítězem prestižní Národní ceny za architekturu, což bylo tehdy překvapení. Nebývá totiž zvykem, že tuto cenu získá vlastně drobná stavba. Ovšem chata, kterou navrhli autoři Pavel Nasadil a Jan Horký ze studia FAM Architekti ve spolupráci s Ondřejem Freudlem, je opravdu unikát. Dovede se úplně otevřít, částečně otevřít a úplně zavřít. Vlastně jako skříň. Ve zcela zavřeném stavu z trochu větší dálky ani nepoznáte, kde by mohly být dveře a okna. Vidíte pouze opláštění vertikálními latěmi. Bydlet se v chatě přitom dá celoročně, přesně jak investor požadoval.
Ne, k bydlení skutečně neslouží. Ale přesto si mezi výjimečnými stavbami své místo zaslouží. V současnosti totiž platí za největší člověkem vystavěnou budovu světa. Tedy alespoň z hlediska objemu zastřešené užitné plochy. K čemu slouží největší krabice světa s překvapením uvnitř?
Stavíte? Než se do země zakousne krumpáč nebo bagr, zastavte se. Pod vašima nohama může vést plynovod. Jeho poškození s sebou nese rizikový únik plynu a škody za statisíce až miliony korun. Přitom existuje jednoduchý způsob, jak takové situaci předejít – nechat si trasu plynovodu zdarma vytyčit.
Když si Horace Burgess koupil v roce 1990 zalesněný pozemek na okraji Crossville v americkém státě Tennessee, začal stavět. Ale ne jenom tak obyčejný rodinný dům, ale dnes největší stromovou dřevostavbu světa. Stavěl sám, stavba mu trvala 11 let a zaplatil za ni celkem v přepočtu pouhých 230 tisíc korun (cca 12 tisíc amerických dolarů). Jak je možné, že dům byl tak levný? Kdo mu poradil, co stavět a z čeho? A dá se v ohromném treehouse dnes bydlet?
V době svého vzniku posbírala hezkou řádku rekordů, překreslila mapu jihoamerické metropole, zacloumala zažitými pořádky a ještě pořádně hnula žlučí místní aristokracii. Edificio Kavanagh v Buenos Aires totiž vznikla ze zášti. Její vznik nemotivovalo nic menšího, než zlomené srdce jedné výjimečné ženy.
Každého zaujme něco jiného. Pro Američany je například podstatné, že v Seattle proběhla renovace domu, který kdysi navrhl slavný architekt. Nás oslovila úplná podružnost. To, jakým způsobem byla na zahradě onoho domu navržena kůlna na nářadí.
Trh s nemovitostmi v České republice zaznamenává zásadní transformaci. Velikost bytů kontinuálně klesá a stavební firmy se přibližují k nejnižšímu možnému standardu: k 16 metrům čtverečním. Jedná se o nově vznikající tendenci v oblasti bydlení, anebo jde pouze o jednoduchou odpověď na opakované cenové nárůsty na realitním trhu?
Koupelna už dávno není jen praktickým prostorem. Stává se místem, kde chceme trávit čas příjemně a pohodlně. A právě vana Cascata od české značky Polysan ukazuje, jak může i jeden prvek proměnit celkový dojem z koupelny.
Exaptace zní jako něco, co jste určitě nikdy nedělali, neděláte a dá-li bůh, nikdy ani dělat nebudete. Přesto, pokud se aspoň trochu věnujete stavební praxi a stavitelství je něčím, co vlastně děláte v jednom kuse, exaptace se vám nevyhne. Přijímáte ji dobrovolně a bez mučení. A vlastně i tak trochu nevědomě. Protože se tomu říká jinak.
Nikdy nebyly dostavěny. A v roce 2010 byly podivné disky zbourány. Jakési malé a podivně tvarované drahokamy, které vlastně připomínají spíše 2 létající disky na sobě, prý byly prokleté. Možná proto, že se stavěly na vrcholu starověkého pohřebiště, možná kvůli bývalému pohřebišti holandských vojáků, kteří zde prý také strašili, možná kvůli půlení sochy čínského draka, protože bylo třeba rozšířit cestu a otevírat bránu do budoucího letoviska. Těžko říct.
V marylandském městečku Frederick mají víc než jeden důvod, proč vzpomínat na tamního rodáka, pana Johna Tylera. Kromě toho, co dokázal během svého života, se totiž nesmazatelně zapsal do místní historie jednou nemovitostí. Domem, který sice nikdy neobýval, ale i tak jej nechal postavit natruc místní radnici. Proč?
Líbí se vám moderní nadčasové interiéry, ale bydlíte v historické budově v centru města? K životu potřebujete spíš minimalismus a secesní kudrlinky vám nesedí? Nevadí, i to jde krásně skloubit, když máte šikovného architekta. Inspirujte se dokonale vybalancovaným bytem v centru Kyjeva, ve kterém architekt dokázal propojit staré s novým tak, aby prostor působil nadčasově a zároveň ukotveně.
Dům na úvodní fotografii je natolik podivný, že by tu snad nikdo bydlet nechtěl. Těžko říct, jak je možné, že byl vůbec postaven. Kritiky prý sklízí dost, jenomže nájem v domě se vypočítává z nájemníkových příjmů, proto není divu, že dům je stále plný. A ubytovaným jeho vzhled vůbec nevadí. Navíc je otevřen veřejnosti, která se může uvnitř budovy zchladit za veder ve skalní soutěsce, jakémsi kamenném údolí, což je ale vlastně chodba obložená kamennými deskami. Ostatně Valley (Údolí) je jméno, kterým se budova pyšní. I bytový dům může být přes svůj prapodivný vzhled v mnohém přínosný. Nebylo by lepší, kdyby se také u nás začaly stavět podobné nesmysly, ale hlavně aby lidé měli kde bydlet za dostupné peníze? Bytovka jako bytovka, hlavně když nájem nestojí desítky tisíc měsíčně za pár desítek metrů čtverečních a vlastnictví bytu dlouhé milióny… Nebo je všechno jinak?
Není to chata, ale dům. Poněkud neobyčejný, což je už patrné z jeho tvaru. A faktu, že když se na něj podíváte z výšky, nejspíš budete mít problém ho v okolní krajině rozeznat. Stavba, která vyrostla na úbočí hory, a která shlíží na portugalskou řeku Douro, se totiž snaží o nenápadnost a soulad s přírodou.
Sousedské vztahy, tedy spíše sousedské spory, jsou nevyčerpatelnou studnicí námětů na příběhy. Které se porůznu přenáší i do rezidenční architektury. Krásně to ilustruje stavba v sicilském Petralia Sottana. Na to, jak pozoruhodně úzká vlastně je, byla našlapaná záští až po samý okraj.
