V zahradnictvích běžně narazíte na balení semínek s označením ostrožka stračka, jde ale o zmýlenou. Tedy zmýlenou obchodně a záměrně. Ano, ostruhy má jak stračka, tak ostrožka, jde ale o odlišné rody.
Vítězkou letošní ankety Strom roku se stala Hrušeň hnilička z obce Drásov na Příbramsku. Stojí v těsné blízkosti uranové šachty, která byla otevřena koncem padesátých let dvacátého století. Vytěžená radioaktivní hlušina se vyvážela na haldu nedaleko stromu.
Rychlení jarních cibulovin je naprosto běžné a pokud se jím nechcete zabývat, vězte, že si prostě v zimě rychlené jarní cibuloviny jednoduše koupíte. A krásně vám pokvetou. Na druhou stranu je určitě o dost zábavnější a hlavně levnější si tuto krásu připravit doma a něco nového se přitom naučit. A když se to napoprvé nepodaří, nevadí, žádný učený z nebe nespadl. Rychlíme především hyacinty a narcisy, ale i krokusy, modřence a kosatce. Obtížnější je to pak s tulipány.
Podzim nemusí znamenat, že zahrada jen shodní listí, odkvete a zešedne. Správnou volbou osazených víceletek a trvalek dosáhnete záplavy rozjásaných barev i v poněkud pochmurném ročním období.
Cedráty, méně známé citrusy, pochází z Blízkého Východu, odkud se rozšířily do subtropů i tropů Starého i Nového světa severní polokoule. A právě tyto obří aromatické citróny můžete zkusit pěstovat i doma. Obdivovatele a pěstitele subtropických rostlin cedrát zaručeně nadchne.
To je nějaký vřes, řekne většina lidí na většinu rostlin, které se podobají u nás tradičnímu růžově kvetoucímu vřesu s drobnými kvítky. Jenže často nejde o vřesy, ale vřesovce. Jak je od sebe rozeznat?
Do půdy musí v září jen cibulky některých druhů, jiné vysazujeme v říjnu a některé až v listopadu. Od září vysazujeme cibulky sněženek, bledulí, krokusů, narcisů, tulipánů, modřenců, hyacintů, prostě všech jarních cibulovin.
Skalkaři či skalničkáři, to jsou vlastně jacísi tiší blázni vůbec ne nepodobní třeba kaktusářům. Ostatně právě mnohé sukulenty na skalky patří. A co o budování skalek napsal Karel Čapek?
Morisie dvoučlánková roste na Kostarice a v Sardinii, kde tvoří kobercové porosty výšky 5 až 10 centimetrů. Najdeme ji na chudých, propustných a suchých půdách slunných stanovišť. V našich podmínkách ji můžeme pěstovat jako skalničku, kterou je třeba na zimu zakrývat sklem, často vymrzá.
Také rádi cestujete a fotíte a kromě jiného i rostliny, které vás zaujaly, aniž byste měli rozsáhlejší botanické vzdělání? Přinášíme tip na poměrně jednoduchý systém, jak konkrétní rostliny na svých snímcích určit.
Na jílovitých a pískovcových půdách jihoafrického Kapska roste květina, kterou jinde na světe nespatříte. Její rodové i druhové jméno je odvozeno od slova vlna, které se latinsky řekne lana.
Příroda jihu Afriky překvapí každého, kdo se sem dostane poprvé. Jakoby se ocitl na jiné planetě. V Jihoafrické republice roste 24000 rostlinných druhů, což je cca 10% světové flóry a třeba v Kapsku najdeme 8500 druhů, z nichž je 70% endemitů, tedy rostlin, které jinde na světě v přírodě nenajdete. Není divu, že v JAR nabízí některé cestovní kanceláře zájezdy specializované na biodiverzitu země.
Všelichy jsou letničky, které se rozhodně nenechají zahanbit jinými hvězdnicovitými rostlinami. Jejich jemné, půvabné květy rozzáří každý záhon a každou zahradu, ale i truhlíky včetně těch zavěšených.
Proč si vybrat kapesní jehličnany? Pochopitelně kvůli jejich velikosti. Umožňují vám totiž dosadit do zahrady věrný obraz exempláře, který byste si při jeho plné velikosti, vzhledem k prostoru, který zabere, stěží mohli dovolit. Těch výhod ale je pochopitelně víc. A jak miniaturní jehličnany pěstovat?
Volbu buď/anebo, tedy zda jen pro okrasu nebo pro užitek, u zahradních jezírek podstupovat nemusíte. Mohou totiž být zkrášlujícím prvkem zrovna tak jako „produkční“ záležitostí. Ne sice záhonkem, ale přesto místem, kde se dají pěstovat rostliny k snědku. Chce to jen vědět, co na nich nechat růst.
Keř, který dnes považujeme spíše za plevelnou dřevinu, si naši předkové vážili o dost víc. Bez černý měl reputaci až zázračné léčivky, a své uplatnění našel i v kuchyni. Připomenout si jeho mimořádné schopnosti si můžete i vy, a třeba mu tím znovu pomůžete naleznout ztracenou slávu.
Krása, která nepomíjí. Rostliny – trvalky, o něž se většinou nemusíte moc starat, a budou ochotně dotvářet barevnou výplň vaší zahrady. Je jich celá řada, a dá se s nimi experimentovat. Proto se jen tak neomrzí.
Subtropy a tropy mají jednu specialitu, produkční pěstování kaktusů. A právě opuncie jsou nejčastěji pěstovaným kaktusem kvůli chutným plodům. V Maroku jsem je ochutnával poprvé a samozřejmě jsem si při loupání plodů opuncie nevzal rukavice, vlastně jsme s sebou ani žádné neměli. Droboučké trichomy, respektive trny s háčky (takzvané glochidie), se mi zapíchaly do prstů a byl to velice nepříjemný zážitek. Chuť opuncií za to ale stála.
Moje babička pěstovala spoustu aster, ještě si ten záhon pamatuji. Když astry kvetly, pravidelně je řezala do vázy a na hřbitov, někdy s nimi vyrazila do města na trh, stejně jako to dělala s mahónií na podzim a konvalinkami na jaře, které zaplevelily celou předzahrádku. Jenže pak astry náhle zmizely a na jejich místě se objevily jiřiny a gladioly. Důvod mi byl dlouho neznámý, dnes si ale na tuto otázku již dovedu odpovědět.
Jícnovky jsou vzpřímené a nejčastěji jednoleté květiny pocházející z Ameriky s centrem rozšíření v Mexiku. Od konce 80. let 20. století bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů s různými barvami květů.