Anglické hrabství Somerset známe spíše jako scénickou kulisu poněkud ospalého detektivního seriálu s komisařem Barnabym. Projekt londýnských kumštýřů ale názorně ukazuje, že se region umí proslavit jinak, než jenom scénáři s vraždami. Stylovou architekturou, která moderním způsobem navazuje na minulost.
Lovecký zámeček Dřevíč, který získal jako pozůstalost po Karlu Schwarzenbergovi Robert Schmiedlehner, je na prodej. Zámeček umístěný v křivoklátských lesích nabízí celkovou plochu 852 metrů čtverečních, více jak 25 hektarů pozemků, kapli svatého Huberta, altán s jezírkem, kaštanovou alej a pavilon skrytý v lesích. To vše je nyní k mání údajně za 65 milionů korun, ale bez movitého majetku. Ten musel být předán do sbírek zámku Orlík. Obrazy, listiny, insignie a další rodinné památky zde tedy již nemají být.
V roce 2025 byla dokončena rekonstrukce mostu Edvarda Beneše v Českém Krumlově. Vedle technických věcí bylo nutné zachovat i původní vzhled mostu, který doplnila povrchová úprava nosné konstrukce, říms a zábradlí z tzv. umělého kamene. Nový vzhled nahrazuje texturou žulu a strukturou povrchu lomovou plochu.
Je to dům? Je to hrad? Jen vnější podoba stavení Mas Cadalt takové otázky přirozeně vyvolává. Protože masivní kamenný štít a pevné zdivo té představě opevnění nahrávají. Ale ne, středověká tvrz to není. Jen si se stavebním přístupem „Můj dům, můj hrad“ tento projekt pohrává trochu víc, než bývá běžné.
Možná si někdo z vás vzpomene na vtipný aprílový žert na idnes.cz z roku 2011. Tématem bylo zateplení chrámu svatého Víta včetně velmi realistických vizualizací „zateplováků“ na fasádách. Tehdy začínalo po ekonomické krizi 2008 evropské zateplovací šílenství a autoři vtípku zacílili na nedotknutelné. Posvátný chrám na Hradčanech oblečený do fasádního polystyrenu jako starý „páprda“ nazutý do kýčovitých bačkor. Prý ale jde snížit spotřebu energií u historických budov i bez zateplení obálky, alespoň to nyní tvrdí studie členů CZGBC.
Původní dílna malíře a lakýrníka Pípala je rodinným majetkem více jak 150 let, poslední roky však sloužila jako truhlářství a majitelé se to rozhodli změnit. Zvolili radikální rekonstrukci, která umožní nevyužívaný prostor proměnit a dát mu novou funkci. Zvenčí sice ctili barokní historii budovy, proto fasádu zdobí antracitové prvky a původní ornamenty, uvnitř je ale budova k nepoznání. Důležitou roli hraje také dvůr, který propojuje všechny části areálu, čímž tvoří netradiční přechod mezi veřejnou a soukromou budovou, ve které majitelé nadále žijí.
V londýnském domě Florin Court, známém svým art deco charakterem i výrazným zakřiveným průčelím, vznikla pozoruhodná ukázka toho, že malý prostor může nabýt překvapivé velkorysosti, pokud je navržen s dostatečnou invencí. Architekti ze studia Intervention Architecture dostali za úkol proměnit někdejší byt pro služebnictvo o rozloze pouhých čtyřiadvaceti metrů čtverečních v plnohodnotné zázemí pro dvojici mladých umělců. Výsledek ukazuje, že důmyslné řešení, jednotný materiálový jazyk a odvaha lišit se dokážou z malého prostoru udělat místo, které působí uceleněji než leckteré několikanásobně větší byty.
Je to paradox, protože domy a byty s takzvaně otevřeným plánem domácnosti, tedy ty se zdmi nepřehrazeným prostorem, jsou teď hodně v trendu. Všichni si je pochvalují, ale po čase začnou řešit, jak v onom otevřeném uspořádání vytvořit větší soukromí. Ne sice zdmi, ale aspoň nějakým přehrazením.
Historické městské byty, často sevřené svými původními dispozicemi a skromnou metráží, představují pro architekty jedinečnou výzvu i příležitost. V jejich kompaktních půdorysech se ukrývá bohatý potenciál, který lze citlivými zásahy proměnit ve funkční, světlé a moderní bydlení. Vydařené rekonstrukce takových bytů ukazují, že i nejmenší interiér může nabídnout velkorysou atmosféru, pokud se propojí respekt k historii s aktuálními potřebami.
Kvalita osvětlení je zásadní nejen v rezidenční zástavbě, dílnách a kancelářích. Specifické nároky na proměnlivou prosvětlenost prostoru, vytváření různé světelné atmosféry, mohou mít i kaple a kostely. Příklad z montrealského svatostánku ukazuje, jak intenzivní dojem tu může chytře řešená světelná instalace vytvářet.
Potřebuje vaše prosperující metropole pracovní sílu, ale současně nemáte prostor ani chuť vpouštět si do centra špinavé křupany odkudsi z venkova? Zhruba tak nezaobaleně by se dal vystihnout jeden z motivů, které stojí za čtvrtí Farimagsgade v Kodani.
S jinými si ji nespletete. Její přítomnost v krajině je zrovna tak nenápadná, jako nepřehlédnutelná. Tmavá barva fasády vykresluje původní kontury objektu, venkovské stodoly. Takové, jako by tu stála odnepaměti, ale při bližším pohledu z té černavé hmoty vystupují rysy, které z ní činí neobvyklý dům.
Rekonstrukce rodinného domu v Portlandu od torontského studia AAmp ukazuje, že i stavba poznamenaná desetiletími nešťastných zásahů může znovu ožít. Pokud má zdravé jádro. Architekti se rozhodli nebourat, ale „léčit“. To znamená očistit dům od nánosů minulosti a vrátit mu eleganci i funkčnost původního návrhu.
Mladí majitelé ve spolupráci s architekty proměnili malometrážní byt o rozloze pouhých 46 metrů čtverečních v překvapivě plnohodnotné a sofistikované bydlení. Díky důmyslně navrženým vestavným prvkům, multifunkčnímu nábytku a promyšlenému členění vznikl prostor, který splňuje vysoké nároky mladého páru, aniž by ustoupil z estetických ambicí.
Na tom, že ve velšském Ceredigionu mají tři mosty, zase tolik divného není. I když je to vesnička malinká, nemá ani pět stovek obyvatel, leží v docela hornatém kraji, plném soutěsek a roklí. Trojice mostů by zde tedy dávala smysl. Ovšem to, že všechny tři stojí na jenom a tom samém místě, si už vysvětlení zaslouží.
Nic proti místním, ale Borová Lada zní spíše jako diagnóza, než jako adresa. Vesnice na konci světa a poslední výspa civilizace, dobrá ke strávení dovolené v přírodě. Nikoli však k bydlení. Nu, a právě tyto ne úplně lichotivé představy nyní narušuje projekt architektů ze Studia Plyš.
Mladý pár si přál změnit zanedbaný byt v nájemním domě z 60. let v moderní, světlý a společenský domov. Chtěli odstranit nahromaděný nábytek, otevřít dispozici a vytvořit prostor, který bude esteticky svěží, ale současně útulný. Zásadních změn se dočkala nejen kuchyň a obývací část, ale i vstupní zóna a propojení jednotlivých místností. Výsledkem je harmonický interiér, který propojuje funkčnost, komfort a neotřelé barevné řešení.
Jak postavit nový domov, aniž by člověk přerušil pouto s minulostí? V Mesão Frio našla jedna rodina řešení: svůj dům nechala vyrůst přímo uvnitř ruiny, která kdysi patřila jejich předkům. Architekti tak vytvořili jedinečný projekt, kde se vzpomínka proměňuje v prostor k životu. A kde minulost není překážkou, ale základem nového začátku.
Z čela je jedna z posledních chalup před Jizerkou nenápadná. Nepopře, že zde stojí více jak 100 let, do krajiny a okolní zástavby patří a její staré srdce zůstalo při rekonstrukci zachováno. Jak celkový vzhled, tak vůně smrkového dřeva, zatuchlý chlad žulových bloků a praskání polínek v kamnech. Druhá strana chalupy však ukazuje něco nebývalého. Nový obytný prostor vybudovaný z původní kůlny je celý prosklený. Ano, obývák oddělují od krajiny a počasí jenom tabule skla. Prostor pak uvnitř ohřívají ohromná sálavá kachlová kamna.
Původní dům inspirovaný španělským obrozením dostal po desetiletích novou podobu. Architekti ze studia Current Interests se rozhodli pro radikální, ale promyšlené řešení: nahradili klasickou omítku fasádou z ručně vyráběných terakotových dlaždic. Tradiční materiál se tak stal základem současné architektury.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
