Proměna historického prostoru v útulný domov mladého páru
Projekt malého bytu v historické části maltského města Cospicua ukazuje, jak lze s respektem k původním prvkům vytvořit funkční a zároveň osobitý domov pro mladý pár.
Projekt malého bytu v historické části maltského města Cospicua ukazuje, jak lze s respektem k původním prvkům vytvořit funkční a zároveň osobitý domov pro mladý pár.
Chválit katastrofy, které vymažou z mapy celá města, pochopitelně nebudeme. Musí se ale nechat, že v případě německého města Freudenberg zprostředkoval požár sídlu vlastně dobrodiní. Když nenasytné plameny uhasly, na spáleništi bylo vystavěno mnohem hezčí město.
Na pražských Hřebenkách je právě nabízena k prodeji výjimečná historická vila z roku 1914. Tedy ne celá, ale pouze samostatná část dvojvily v ulici Tichá. Přesto ale jde o velmi prostorný a zajímavý objekt s autentickým geniem loci, který se může stát výjimečným rodinným sídlem i firemním zázemím. Od roku 1947 o vilu pečovala rodina, která se snažila o citlivý přístup k údržbě budovy. Nakonec ale došlo v roce 2015 ke kompletní rekonstrukci vily, ovšem opět s respektem k původní architektuře a historii objektu. Vila tak získala současný obytný komfort v kombinaci se zachovanou stylovou elegancí doby, ve které byla postavena.
Když jdou dobré konexe a dobré nápady takříkajíc ruku v ruce, není nemožné skoro nic. Své o tom věděl i Robert Paxton McCulloch. Podnikatel, který se do americké historie v minulém století zapsal hned natřikrát. Prodejem motorových pil, založením městečka Lake Havasu. A též koupí londýnského mostu a jeho převozem do Arizony.
Není divu, že se početné čínské etnikum začalo propisovat do americké architektury nejen ve vyhlášených „čínských čtvrtích“. Důkazem je Dragon Springs ve státě New York, kde právě ožívá krása a velkolepost architektury z období dynastie Tchang. A vůbec nejde jenom o jakýchsi „pár stylových baráčků ze dřeva“. A jenom o stavby.
Slovo „sociální“ bývalo někdejším šéfem jedné české politické strany zakazováno. Nevíme, jestli se za něj tehdy dávaly prsty zlotřilců do palečnice, nebo se pohlavkovalo a fackovalo plácačkou na mouchy, ale soudě podle myšlenkových deformací některých osob se používaly tresty mnohem drakoničtější. O to více asi překvapí, že na západ od nás, přímo v historickém srdci městečka Augsburg, funguje model sociálního bydlení pojmenovaný Fuggerei již 500 let. Dodnes. Za drobné a modlitbu. Jak se to mohlo stát?
V panorama Madridu vypadají jako jeden zdvojený omyl, ale vznikly jako technická senzace své doby. Torres de Colón se stavěly jinak než téměř všechny ostatní výškové budovy. A právě tahle stavební zvláštnost dělá z neoblíbených dvojčat architektonickou raritu.
Francouzský pošťák Ferdinand Cheval byl vlastně současníkem slavného katalánského architekta Antoni Gaudího. Oba vycházeli z jiných podmínek, ubírali se jinými směry a přesto je možné postavit jejich díla vedle sebe. Naivní architekturu a tu, která se vlastně stává svou nekonvenčností svým způsobem také naivní. Ve svém okolí za života vnímaný blázen Cheval byl vystaven na obdivná světla ramp díky slavným a uznávaným osobnostem (Breton, Picasso, Tinguely, Ernst, Hundertwasser). Jak se to vlastně stalo?
I tady by příběh zajímavého projektu mohl začít pohádkovým: „Byl jednou jeden dům“. Jde totiž o dům, který si vysloužil neméně pohádkové umístění, na břehu řeky v Sainte-Anne-de-Bellevue v kanadském Montrealu. A rovněž i patřičnou historii.
Stručně a jednoduše. Pokud milujete tulipány a už jste se nemohli při pohledech z oken na bílou a mrazivou krajinu dočkat jara, nadělte si odměnu. Holandská květinová zahrada Keukenhof nabízí každé jaro miliony květů, které Holanďané vyvažují zlatem už od středověku. Navíc jde o druhou největší květinovou zahradu na světě a zároveň snad nejvoňavější místo, jaké kdy a kde vůbec můžete navštívit. Kdy je návštěva ideální? Tulipány kvetou již od března, ale největší nádhera se zde rozprostírá v dubnu. Až vás hlava rozbolí a oči budou přecházet.
Rekonstrukce městského bytu může být víc než jen citlivou obnovou historického prostoru. Může se stát manifestem práce s barvou, světlem a strukturou. V jednom z pařížských bytů se architekti rozhodli opustit tradiční neutrální paletu a využít barvu jako plnohodnotný nástroj formování prostoru.
Právě v pátek 20. února 2026 vztyčili v Barceloně nejvyšší bod slavné stavby chrámu Sagrada Família (Svatá rodina). Dělníci instalovali horní část kříže na věži Ježíše Krista a ta se od tohoto okamžiku tyčí do výšky 172,5 metrů. Po 144 letech se tak stavba posunula do svého finále, ovšem její úplné dokončení se neočekává dříve než za deset let. Nový bílý kříž je vysoký 17 metrů a věž bude oficiálně otevřena 10. června, na datum 100. výročí úmrtí architekta Antoni Gaudího.
Elegance, rychlost a víra v lepší zítřky. Streamline Moderne byl stylem, který se zrodil z technického pokroku i z potřeby naděje v časech hospodářské krize. Aerodynamické křivky, horizontální linie a inspirace světem parníků či letadel vtiskly architektuře třicátých let pocit pohybu, i když stála pevně na místě.
Pouhou hodinu jízdy automobilem od hranic České republiky s Německem najdete Deutsche Märchenstrasse (Německou pohádkovou stezku). Místo, které je u nás známé spíše pod pojmy Pohádkový les Kromlau a také především Ďáblův most (Rakotzbrücke). Nečekejte ale dřevěné sochy pohádkových postav, pro tento park jsou kromě mostu typické vzrostlé stromy, azalky, rododendrony a kamenné sochy v rokokovém stylu. Ovšem právě Rakotzbrücke dodává parku neobyčejnou atmosféru. Jako byste se náhle ocitli v sídle elfů z Pána prstenů.
Hannoverský výtah, známý jako Kuppelaufzug, je naprosto jedinečný výtah. Byl důmyslně navržen tak, aby se pohyboval po sedmnácti stupňové parabolické křivce, a přitom vynášel návštěvníky na vyhlídkovou plošinu v kupoli budovy, aniž by zakrýval atrium pod ním. A pěkně se houpe.
Domy mají příběhy. Zpravidla to ale nebývají příběhy cestovatelské, protože budovy se drží pevně svými základy země tam, kde byly postaveny. Tu a tam jim s pohybem z místa na místo může pomoci velká voda nebo zemětřesení, hurikán, ale z toho moc veselá historka nekouká. Co když ale někdo dům rozebere, po dílech přepraví přes oceán a zase smontuje? Právě to činí Virginia House unikátním.
Že by zrovna z Česka probíhal nějaký dovolenkový exodus právě do Kanady, to asi těžko. Přesto ale i tímto směrem mnoho lidí směřuje a třeba i pracovně. Pak vězte, že v Britské Kolumbii najdete místo, které se v článcích a anketách běžně objevuje mezi nejproslulejšími zahradami světa. Vznikly na místě bývalého vápencového lomu, který využívala místní cementárna rodiny Butchartových. Ovšem paní Jennie Butchartové se časem stěny již nevyužívaného lomu nelíbily a rozhodla se lom revitalizovat do podoby zahrady. Z okolní zemědělské půdy nechala navést tuny zeminy a začala budovat první část dnešních zahrad, takzvanou Sunken Garden (potopenou - zapuštěnou zahradu). Dnes je zahrad celkem pět.
Prvořadá památka technická, a k tomu ještě i pořádně zajímavý kousek hezké staré architektury. Obojím dohromady je fabrika, kterou v roce 1787 nechali vystavět v anglickém Longtonu. Dnes funguje jako zajímavé muzeum, skanzen keramického průmyslu.
Že čas jsou peníze? To vypadá jako heslo, které se zrodilo až v našem uspěchaném 21. století. Jak ale názorně dokládá příklad z francouzského Lyonu, šetřit kvůli pohodlí a zisku každou vteřinku, to uměli lidé i před 1900 lety. A nevšedním způsobem se to promítlo do tamní architektury.
Architektura může mít hluboký smysl pro humor, stejně jako archeologie. Někdy je to až jako nůž, který se vám zabodne mezi žebra a pořádně dloubne. Proboha, kde to vlastně žijeme? A co tady bylo před námi? Kdo zde žil, kdo tohle vytvořil? A proč? Záhadologové mají náhle prostřeno, jako by někdo rozložil prázdný pohádkový ubrousek a poručil mu čarovat. Co má pak teprve říkat obyčejný farmář, který tráví večery u svého jezírka a pořád mu vrtá hlavou, proč se generacemi jeho předků a sousedů nese pověst, že místní jezírka nemají žádné dno?
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?