Larva chrousta nebo larva zlatohlávka? Co to bydlí v mém květináči

Jak poznat, že jaro už je tady? Nedívejte se z okna ven, nekontrolujte kalendář ani teploměr. Raději koukněte na internet, na sociální sítě, do své oblíbené zahrádkářské skupiny. A pokud tam najdete záplavu rozmazaných fotek s podivnými bílými válečky vyhrabanými z hlíny či kompostu, a u toho nekonečné diskuze o tom, jestli jde o larvy zlatohlávků či chroustů, máte jasno. Nad veškerou pochybnost. Tohle téma totiž k jaru neoddělitelně patří.

Jakmile se totiž trochu oteplí a lidé se začnou znovu hrabat v zemi – ve vyvýšených pěstebních záhonech, květináčích na balkonech anebo jen tak, nutně na larvy musí narazit. A po nezbytném úvodním šoku – ty larvy jsou tak velké, ošklivé a vůbec – vyvstane otázka, co že je to vlastně za živočicha. Je to tvor užitečný, anebo škodlivý? A odtud už je jen krůček k tomu, aby se nějaká taková fotka larvy na sociálních sítích objevila spolu s dotazem a zasvěcenou debatou.

Češi totiž nejsou jen experti v oblastech hokeje, fotbalu, mezinárodní politiky, ekonomické situace, energetiky a historie. Jsme i znalci v oblastech aplikované entomologie. Alespoň na internetu je to tak znát. A v případě tohoto „larvího nálezu“ pak základní profil diskuzí stojí na tom, že zatímco larva zlatohlávka nám vůbec neškodí, larvy chroustů umí na zahradě udělat pěknou neplechu. A zatímco dospělého chrousta si se zlatohlávkem (potažmo nosorožíkem) nespletete ani náhodou, jejich larvy si podobné trochu jsou.

Rozdíly tu ovšem jsou též.

Larvy zlatohlávka jsou mnohem zavalitější, než larvy chroustů. A taky například mají nohy tak krátké, že by nedokázaly obejmout svůj zadeček. Larvy zlatohlávků se po vyhrabání stočí „do klubíčka“, respektive do tvaru, který připomíná uzavřené písmeno C. Tak uzavřené, že mezi hlavou a zadečkem skoro není žádná mezera. Larvy v kompostu patří nejčastěji zlatohlávkům, zatímco v běžném záhonku narazíte spíše na larvy chroustů. Jak vypadají?

Když v kompostu objevíte ponravu, která vedle larev zlatohlávků působí jako jejich přerostlý příbuzný, může jít o larvu nosorožíka kapucínka. V posledním vývojovém stadiu je opravdu mohutná a může dorůst přibližně deseti centimetrů, někdy se uvádí délka až okolo dvanácti centimetrů. Má bělavé až nažloutlé, silně zavalité tělo, hnědou hlavu a stejně jako ostatní ponravy se stáčí do tvaru písmene C.

Samotná velikost však není stoprocentním určovacím znakem. Mladší larva nosorožíka může být podstatně menší a z jediné fotografie ji laik nemusí bezpečně odlišit od velké larvy zlatohlávka. Důležitým vodítkem je proto také místo nálezu. Nosorožík vyhledává rozkládající se dřevo, trouchnivé pařezy, hromady pilin a komposty s větším podílem dřevitého materiálu. V současnosti právě taková prostředí na zahradách a v okolí pil často nahrazují jeho původní přirozené prostředí.

Jeho larva se neživí zdravými kořeny ani živými rostlinami. Zpracovává rozloženou rostlinnou a dřevní hmotu a podílí se na jejím dalším rozkladu. Nález nosorožíka tak není známkou zanedbaného kompostu, ale spíše toho, že jste mu vytvořili vhodné, přírodě blízké prostředí.

Larvu proto nevyhazujte ani nepřidávejte slepicím. Opatrně ji vraťte do stejné části kompostu, pilin nebo trouchnivého dřeva, kde jste ji našli. Jestliže kompost právě přehazujete nebo rušíte, přemístěte ji spolu s částí původního vlhkého dřevitého materiálu do klidné části nové hromady. Postupná, nikoli jednorázová likvidace dřevního odpadu dává larvám šanci dokončit víceletý vývoj.

Nosorožík kapucínek je v České republice zvláště chráněným živočichem v kategorii ohrožených druhů. Ochrana se nevztahuje jen na nápadné dospělé brouky, ale také na jejich larvy, kukly a místa, kde se vyvíjejí. Z larvy nakonec vyroste mohutný, leskle hnědý brouk. Samec má na hlavě charakteristický dozadu zahnutý roh, podle kterého nosorožík získal své jméno.

To larvy chroustů nejsou tak zavalité jako larvy zlatohlávků. A mají mnohem delší končetiny i tykadla. Končetiny larev chrousta jsou tak dlouhé, že by skoro mohly obejmout svůj zadeček. Zadeček larev chroustů je na rozdíl od zadečku larev zlatohlávků o něco špičatější. I larvy chroustů se po vyhrabání stočí do tvaru připomínající písmeno C. Ale ne tak uzavřeného. Mezi zadečkem a hlavou zůstává patrná větší mezera.

Než tedy objevenou ponravu zlikvidujete, podívejte se především na místo jejího nálezu. V běžné půdě mezi živými kořeny, zvlášť pokud rostliny viditelně chřadnou, může jít o larvu chrousta. V dobře rozloženém kompostu, trouchnivém dřevě nebo pilinách budou mnohem pravděpodobnější larvy zlatohlávků či nosorožíka. Dokud si určením nejste jistí, je bezpečnější larvu vrátit zpět a pořídit její ostrou fotografii včetně měřítka.

Zdroj: ČeskéStavby.cz, levnepostriky.cz, prirodadokapsy.cz