Pořiďte si do zahrady angrešt

Srstka angrešt, jinak též srstka obecná či meruzalka srstka (Ribes uva-crispa, Grossularia uva crispa) je běžný zahradní keř, který najdeme i ve volné přírodě. V zahradě by však neměl chybět, jelikož plodí jedny z nejzdravějších drobných ovocných plodů. Jak angrešt pěstovat?

Keře rostoucí planě v přírodě jsou vysoké cca 1 metr, mají opadavé listy dlouhé 2 až 4 cm, které jsou na rubu chlupaté. Na letorostech též najdeme ostny a malé zvonkovité květy, které vyrůstají v paždí listenů. Květy jsou růžovočervené. Angrešt je diploidní a většinou samosprašnou rostlinou. Opylení pylem z jiné rostliny pak zajišťuje hmyz. Plod tohoto keře je bobule, kterou nazýváme angrešt. V zahradách pěstujeme vyšlechtěné kultivary, které jsou sladké a vodnaté, přičemž dosahují průměrné velikosti do 2 cm. Plody angreštu dozrávají v červenci a obsahují nejčastěji 3 až 4 semena. Množení angreštu se provádí nejčastěji vegetativně, načež si v zahradnictví koupíme naroubované prostokořené (zcela bez půdy) keříky. Nároky na pěstování má angrešt podobné jako rybíz.
Plané odrůdy angreštu pocházejí z mírného pásu Evropy, Asie a Ameriky, čili i v naší přírodě jde o původní druh. Šlechtěním však došlo ke zvětšení plodů a zvýšení odolnosti vůči chorobám. Šlechtění angreštu začalo cca v 15. století v Anglii a Francii, odkud se kultivary rozšířily po celé Evropě. V našich zahradách se angrešt začal objevovat v 19. století, kdy začali pěstitelé s roubováním angreštu na zlatou meruzalku, čímž vznikla dnes tolik oblíbená stromková forma angreštu. A dlužno říci, že některé u nás vyšlechtěné odrůdy jsou uznávané po celém světě.

Ideálním stanovištěm pro angrešt je místo mírně stinné, nikdy ne na plném slunci. Stanoviště by též mělo být závětrné. Nároky na půdu nemá angrešt velké, vystačí si s běžnou zahradní zeminou a dostatkem zálivky. Každoročně je dobré přihazovat kompost.
Každý rok je třeba na jaře provést zmlazovací řez, kterým odstraníme staré výhony a ponecháme jen výhony mladé. Vždy je lepší vysadit více keřů či stromků vedle sebe, zvýší to úrodu, jelikož jde o samosprašný druh. Stromkové angrešty vyžadují mohutnou oporu, která sahá až po korunku, snadno by se totiž tento angrešt mohl vylomit v místě naroubování. Plody angreštu zužitkujeme mnoha způsoby, vynikající jsou šťávy a džemy.

Po odhrabání a spálení listí na podzim je dobré angrešt mulčovat kompostem či drcenými větvemi, použít lze i mulč z kůry. Mulč zabrání hlubokému promrznutí půdy a ochrání tak kořeny angreštu.
Výsadbu nových rostlin můžeme provádět na jaře i na podzim, v době vegetačního klidu (1.10. až 31.3.), jelikož angrešt vysazujeme jako prostokořený a mimo toto období nesmí zahradníci ze zákona kopnout do země a sazenice vyjmout. Do vykopané jámy je dobré přidat nasekanou trávu a dobře uleželý a prokátrovaný kompost. To by mělo jako výživa v prvním roce stačit, v dalším roce již hnojíme například tekutým hnojivem, ale přihození kompostu též není od věci.

Největší nebezpečí pro angrešty představuje padlí hnědé americké, které se objevuje po celém území ČR. Pomoci může postřik přípravkem Bioton, přičemž uřízneme a spálíme napadené větve a každý rok též pálíme spadané listí. Můžeme si však pořídit odrůdy rezistentní vůči této chorobě. Náchylnější jsou odrůdy keřové, jelikož je v hustých keřích více vlhkosti. Angrešt je též napadán antragnózou, pilatkou angreštovou a mšicí srstkovou.

Velmi oblíbené jsou stromkové kultivary 'Chryso', 'Invicta', 'Prima', 'Remarka', 'Rixanta', 'Rokula', 'Rolonda', 'Viking' a 'Zlatý fík'.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, abecedazahrady.cz, wikipedia.org, shutterstock.com