Přesazování teplomilnějších rychlených rostlin je pravidelnou každoroční činností, která obvykle propukne, sotva se krajinou přeženou ledoví muži. Vlastně jde o jednu z nejdůležitějších květnových zahradních prací. Přesazujeme teplomilnou zeleninu, ale i rostliny balkónové, tedy ty, které pěstujeme na našich balkónech, lodžiích, terasách, pod pergolami a na venkovních okenních parapetech. Pravda, letos si ještě chvíli počkáme, chladno je opravdu značné, ale stejně to nastane. A aby se rostlinám opravdu dařilo a nehubily je plísně, můžeme využít i chytrý trik v podobě chytré houby. Prevence, která na houbová onemocnění zaručeně funguje.
Pankrác, Servác a Bonifác, tři ledoví muži, po kterých má přijít deštivá Žofie
Zahrádkáře a Zahradníky zajímá každoročně v květnu jedno důležité datum, totiž patnáctého, tedy vlastně období mezi 12. až 14. květnem. Tyto 3 dny slaví po sobě den za dnem svátek tři ledoví muži. Pankrác, Servác a Bonifác. A právě k nim pranostiky vztahují poslední jarní mrazíky (krajově se také říká muži kamenní nebo zmrzlí). Dokonce se toto datum dostalo i do odborně populární a odborné zahradnické literatury. Po ledových mužích můžeme snad podle každé zahradnické knihy, po které sáhneme na pultech knihkupectví, konečně naplno zahájit zahradní sezónu…
)
Po ledových mužích prostě nastává jedna z nejdůležitějších květnových činností, tedy přesazování teplomilnějších rychlených rostlin do zahrady, na naše balkóny, terasy, pergoly a venkovní okenní parapety. Balkónové rostliny bývají také choulostivé na chlad. A může také začít s letněním rostlin pokojových, tedy rostlin nejčastěji exotického původu.
)
Zbytečně nechvátejte, záleží na počasí
15.5. je jen datum, počasí neovlivní. Doporučujeme proto jistou opatrnost, nesmíte být zbrklí, nesmíte chvátat za každou cenu. Sice již nemusí přijít zrovna mrazíky, ale chladno ještě zůstane nějakou dobu takové, že se vyplatí si počkat, případně sazeničky k večeru denně zakrývat netkanou textilií a pak zase dopoledne odkrývat. Ostatně u vatry kousek od nově postavené májky se 30.4. ještě pořádně choulíváme zimou a často nás vyžene ledový déšť.
)
Kdo má pod čepicí, začne s přemístěním rostlin v nádobách do nevytápěného skleníku a pro jistotu je ještě navečer zatepluje. A někdy nechá zateplení i přes den. Hodí se také přesazení sazenic do větších nádob, aby se jejich kořínky již mohly rozeběhnout. Na umístění na volné záhony je však za chladného počasí dobré ještě počkat, dokud nebudou teploty jistější. Obzvláště ty noční. Třeba okurky zcela zastaví svůj růst, pokud nemají stabilně alespoň 15 oC. A pomaleji jej pak zase rozbíhají. Navíc jsou za chladného a deštivého počasí často napadané plísněmi.
Neuspěchejte nákup sazenic, pokud je musíte rovnou vysazovat ven
Jestliže nemáte zakoupené sazenice teplomilnějších rostlin kde v teple uskladnit, nespěchejte s jejich nákupem. Mnoho zahrádkářů dělá každoročně tu chybu, že uspěchají nákup sazenic a ihned je vysadí ven. Potom se diví, že musí sazenice kupovat znova. Moje žena právě dodává, že se jí v zahradnictví stává, že si lidi přijdou pro nové sazenice i pětkrát. Nazvala to umanutostí hraničící s vrcholnou zabedněností. Není se jí co divit, když sazeničky mnoha druhů piplá již od konce února, jiné od podzimu, a když je za chladnějšího počasí dokonce ani neodkrývá, prostě na nich nechává zákryv z bílé netkané textilie stále. Protože přes den jsou tak sazenice pro změnu chráněny před přehříváním. A pak si někdo přijde, zaplatí mrzký peníz a nechá sazeničky venku zmrznout. Anebo zničit chladem ,deštěm a plísněmi. A znova a znova a znova a znova. Někdy mám o ni strach, aby ji nezavřeli pro násilný trestný čin způsobený třeba motyčkou…
)
Prostě nelze přesně říci, kdy své rychlené či zakoupené sazeničky přesadit ven. Nezáleží jen na termínu po ledových mužích, ale na aktuálním počasí, především teplotách a na tom, co vlastně pěstujete. Proto třeba trvalky kvetoucí v létě můžeme začít v zahradě vysazovat od konce března, během dubna pak můžeme vysazovat a vysévat různé bylinky a mnoho druhů zeleniny včetně třeba brambor, cibule a salátu spolu s trvalkami kvetoucími na podzim. A právě v druhé polovině května nastává čas okurek nakládaček i salátovek a jiných, paprik, rajčat, cuket, artyčoků, lilků a dýní.
)
Přesazování s kořenovým balem i bez balu, případně i s jiffy a nádobami, které se rozloží
Pro sazeničky dvouděložných rostlin platí, že je můžeme přesazovat, když si již vytvořili alespoň 2 pravé lístky. V této fázi je kořenový systém již dostatečně silný a rostlinám proto manipulace tolik neublíží. Záleží však také na tom, o jakou rostlinu jde a v jakém pěstebním médiu jsme ji předpěstovávali. Třeba rostliny předpěstovávané v jiffech můžeme přesadit prakticky kdykoli, jelikož se přesazují i s jiffem, kořínků se ani nedotkneme. V případě teplomilnější zeleniny však dochází k přesazování mnohem později, rostliny jsou již statné a pravých lístků mají mnoho. Některé jsou vytáhlejší, což svědčí o horších světelných podmínkách na místě předpěstování. Používat lze k předpěstovávání také takzvané květináče Woodee Pot, které se po přesazení v půdě rozloží a rostlinu ještě přihnojí. Vlastně jde o obdobu jiffů, akorát je z podobného materiálu vyroben samotný květináč, který naplníme substrátem. Zatímco jiffy jsou jakési tabletky, které namočením ve vodě nabobtnají (zvětší svůj objem). A poté nůžeme do jiffů vysévat semínka, do každého nejčastěji jedno.
)
Při přesazování dejte pozor na kořínky rostlin
Pokud sazenice předpěstováváte v běžných plastových květináčcích a v tradičním kupovaném substrátu, případně ve vlastním, který jste si namíchali, musíte dát při přesazování dobrý pozor na kořínky. Postupů je více a záleží na konkrétním rostlinném druhu. Například sazenice okurek, cuket a dýní nesnesou manipulaci s křehkými kořínky, v jejich v případě je proto třeba navlhčit substrát, prostě rostlinu pořádně zalít, případně na chvíli namočit i s nádobou do vody. Poté sazenici i s květináčem po nějaké chvíli, aby se substrát pořádně napil, opatrně otočíme vzhůru nohama, rostlinku podržíme mezi prsty a šetrně uvolníme z květináče i s vlhkým balem. Ideální jsou měkčí plastové květináčky, na které ze stran několikrát zatlačíme a obsah se uvolní. Substrát pak z kořínků neodstraňujeme, nýbrž rostliny přesazujeme i s balem. Samozřejmě musíme mít předem připravené výsadbové jámy, zbytečná manipulace zvyšuje riziko poškození kořínků. Jeden rok jsem zkusil předpěstovávat sazenice okurek přímo v pařeništi vyhřívaném zdola rozkládajícím se koňským hnojem. Dařilo se jim skvěle, právě přesazení se ale ukázalo problematické. O nějaké sazenice jsme přišli.
)
V případě větších sazenic to tak děláme třeba i u rajčat a paprik. Opravdu mladé sazenice paprik ale můžeme opatrně uvolnit ze substrátu. Často jsou navíc vysévané ve větším množství, poté pikýrované, kdy však přesadíme každou zdravou sazenici. Nejde o klasické pikýrování, při kterém se část sazenic vyhodí, byla by to škoda. A právě později vyseté papriky můžeme takto již přesazovat ven či do skleníku. Statnější jedince je však třeba přesazovat i s balem.
)
Saláty, které předpěstováváme nahloučené vedle sebe, přesazujeme kousek po kousku bez substrátu, kořínky zcela uvolníme. Musíme s nimi ale zacházet opatrně. Vždy se také musíme ujistit, že výsadbové jámy a jamky jsou pro kořeny konkrétních rostlin dostatečně prostorné. Sazeničky pak přesadíme tak, aby první dva lístky byly těsně nad zemí. Přihrneme zeminu, rostlinu do půdy lehce přitlačíme a nakonec všechny zalijeme.
)
Vhodné stanoviště je velmi důležité
Samostatnou kapitolou je výběr vhodného stanoviště. Běžná zelenina se vysazuje na venkovní záhony včetně vyvýšených, ale i do květináčů, truhlíků, pytlů se zeminou, vhodných objemnějších nádob, třeba starých věder apod. Obecně platí, že rostliny musí mít podle svých konkrétních nároků dostatek světla, vlhkosti, živin a prostoru. Ale právě teplomilnější zelenina má ráda ještě jedno, totiž zakrytí shora před deštěm. Obzvláště pak okurky a rajčata. I když zrovna s rajčaty je to vlastně ještě úplně jinak (viz dále).
)
Pěstování rajčat podle Ericha Stekovicse
Například rakouský pěstitel Erich Stekovics tvrdí, že je nejlepší pěstovat rajčata ležící na zemi a podestlané slámou. Žádné vyvazování k tyčkám či spirálám. Sláma po dešti vždy vyschne, zadrží ale dostatek vlhkosti především v půdě. Navíc se při vyšších denních teplotách podestýlka zahřeje až na 70 oC a vrací tak zelenině teplo. Erich Stekovics pěstuje na devíti hektarech cca 3200 odrůd rajčat a navíc tvrdí, že se rajčata také nesmí nikdy zalévat. Zálivku dokonce uvádí jako příčinu všech chorob. A proč nezalévat? Ve své původní vlasti, Jižní Americe, rostla rajčata na skalnatém povrchu a vodu si hledala. A jak! Tvořila prý až 800 metrů dlouhý kořenový systém v hloubce až 1,7 metru.
)
Dalším zajímavým Stekovicsovým postřehem je, že nejlepší chuť prý rajčatům dodává vítr, který rozhýbává jejich listy. Ty způsobují plodům mikrozranění, načež rostlina mobilizuje mnoho sil pro hojení plodů. A právě tento proces zlepšuje chuť rajčat. Tak pozor, nejchutnější a nejvíce aromatická jsou nezalévaná rajčata pěstovaná venku na slámě a na větrném stanovišti. Přitom jsou taková rajčata i nejzdravější. Stekovics prostě tvrdí, že rajče miluje sucho, horko a vítr a svá tvrzení dokazuje mnoha lety praxe, kdy dodává své výpěstky nejnáročnějším zákazníkům po celém světě.
)
Říká také, že zbytečným zaléváním a přeléváním kořenový systém rajčat oslabujeme, ten odehnívá a hniloba se šíří dál. Pokud však nechcete rajčata zalévat a chcete jim dopřát dostatek větru, nesmíte je pěstovat ve skleníku, navíc takovém, který je zdola i ze stran vybetonován. K vodě by se přes vrstvu železobetonu kořínky nedostaly. A vítr? Toto slovo lze považovat za pravý opak slova skleník.
)
Okurkoviště, skvělé řešení, které postavíte provizorně i ze starých materiálů
Co se týká okurek, ideální je pro ně takzvané okurkoviště. Tedy jakási obdoba skleníku, ovšem ze stran otevřená, okurky jsou tedy pouze shora chráněné před deštěm, z boků však proudí čerstvý vzduch, okurkoviště je vlastně podobné venkovnímu stanovišti, pokud neprší. Konstrukci okurkoviště si snadno postavíte sami třeba ze starých trámků, hranolů a prken a starých oken. Vlastně ze stejných materiálů, ze kterých se obvykle staví pařeniště. Jen je třeba dodržet dostatečnou výšku okurkoviště. Šikmá střecha a výška hřebene 3 metry jsou ideální.
)
Pythium oligandrum, chytrá houba zamezí houbovým chorobám
A ještě jednu vychytávku můžeme při přesazování sazenic využít, totiž takzvanou chytrou houbu. Řeč je o mikroskopické houbě Pythium oligandrum, která patří do skupiny vodních plísní. Tato houba žije především v půdě, kde nám pomáhá v boji se škodlivými organismy.
Pythium oligandrum napadá a likviduje jiné patogenní houby a plísně, které způsobují houbová onemocnění rostlin. Produkuje speciální enzymy schopné rozkládat buněčné stěny jiných hub. Pythium oligandrum se proto využívá jako biologický kontrolní prostředek v zemědělství a zahradnictví, kde nám pomůže snížit potřebu fungicidů prakticky na nulu. V laboratorních podmínkách se také zkoumá možné využití této houby při léčbě některých lidských onemocnění. Například atopického ekzému a akné.
)
Pythium oligandrum se aplikuje velmi jednoduše, stačí v roztoku s touto houbou máčet kořeny rostlin a to klidně i s kořenovým balem. Smáčitelný prášek s chytrou houbou rozmícháme v několika litrech vody, necháme přibližně 30 minut aktivovat, poté do vědra o objemu cca 10 litrů dolijeme vodu a můžeme začít. Po výsadbě můžeme tímto roztokem rostliny též zalít a to i opakovaně. Ublížit rostlinám nemůžeme, neexistuje něco jako nebezpečná koncentrace houby. Ta navíc, když nemá k dispozici okolo sebe žádné jiné plísně, vyčkává, než se zdroj potravy zase objeví. Prostě se zapouzdří a čeká na další výživu. Zároveň žije v symbióze s kořenovým systémem ošetřovaných rostlin pomocí nízkomolekulárního proteinu oligandrinu. Tento protein je translaminární, což znamená, že v rostlinách indukuje přirozené obranné schopnosti (čili rezistenci) vůči houbovým chorobám. Rostliny díky tomu omezují klíčení spor fytopatogenních hub a potlačují růst jejich mycelia. Zároveň tloustnou buněčné stěny ošetřovaných rostlin.
)
Je paradoxní, že byl právě mikroorganismus Pythium oligandrum dlouho řazen mezi nebezpečné druhy ničící rostliny. Nikoho totiž od jeho objevu Charlesem Drechslerem v letech 1930 až 1932 nenapadlo, že není součástí společenství fytopatogenních plísní, že rostliny neničí, ale fytopatogenní plísně naopak likviduje. Teprve v 70. letech 20. století houbu znovu objevil český vědec Dáša Veselý, kterého napadlo začít tuto houbu využívat k ochraně rostlin. Za silné koncentrace by mikroorganická houba Pythium oligandrum dokonce zlikvidovala i nám známé hříbky.
Kromě přesazované zeleniny můžeme roztokem s chytrou houbou zalít jakoukoli rostlinu a nic tím nepokazíme. Jen je třeba si dobře zvážit cenu balení a kolik ho vlastně potřebujeme. Levná není.
)
Další články o rychlení a přesazování zeleniny:
- Jak si předpěstovat sazenice zeleniny
- Jak docílit silných a vitálních sazenic, které se zbytečně nevytahují
- S předpěstováním zeleniny, balkónovek a letniček pomohou sadbovače
- Rychlení dýní začíná. Vyznáte se v dýních? Jaké pěstovat a k čemu jsou dobré?
- Co můžeme vysít již na přelomu ledna a února a proč?
- Padání klíčních rostlin je komplikací doslova na zabití, jak mu zabránit
- Pařeniště, vlastním teplem ozbrojený bojovník se zimou uspíší zahradní sezónu
- Hříchy uspěchaného jara: čeho se určitě vyvarovat při sázení rostlin
- Kdy začít pěstovat sadbu a jak?
Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, pythium.eu, stekovics.at, zahradkar.org
