Pohled na areál středověké tvrze s bývalými hospodářskými budovami není zrovna pěkný. Ale kdo se nebojí rekonstrukcí a přitom potřebuje spoustu místa, mohl by se v tomto případě „trefit do černého“. Tchořovice jsou tvrz, která byla přestavěná na sýpku ve stejnojmenné obci v okrese Strakonice. A od doby, kdy není tato nemovitost využívána, jenom zbytečně chátrá.
Divadelní klub libereckého Malého divadla F. X. Šaldy dostal novou tvář, vlastně více tváří. A také nové funkce. Samotné divadlo postavené podle návrhu slavného architekta Karla Hubáčka z libereckého SIALu je včetně divadelního sálu i po třiceti letech vysoce současným dílem, ale prostory vstupu a divácké zázemí již nevyhovovaly současným potřebám. Příležitost dostalo studio mjölk architekti a náležitě si tuto šanci užilo. Promyšleno je vše do posledního detailu a souvislosti.
Gotika, renesance, baroko, klasicismus? Opravdu je od sebe rozeznáte? Připravili jsme krátký, ale výživný kvíz na stavby a prvky, které jsou příznačné pro zásadní architektonické slohy evropské kultury. Tak pojďte na to.
Poetická pocta krystalicky čistému brutalismu, nejkrásnější dům na světě, nebo nejbrutálnější možné popření architektury? Casa Brutale provokuje ve všech směrech, jde totiž o bohatě prosklený betonový kolos, který se má zaříznout do skály. Má, protože dosud nebyl postaven, existuje pouze v plánech a vizualizacích. Co si o tom domě myslíte vy?
Uměle vytvořená vodní díla, tedy nejčastěji přehrady s vodními elektrárnami jakožto čistými zdroji energie. Moderní je stále skloňovat energii sluneční, jenomže i vodní elektrárny mají svůj smysl, i když mění nevratně krajinu a ničí původní ekosystémy. Navíc jsou jejich stavby velice nákladné. Vodní díla, to však nejsou pouze elektrárny, zařadit mezi ně můžeme i běžné jezy na řekách a rybniční soustavy. Poznáte konkrétní vodní díla podle fotografií a nápovědy v otázkách?
O tom, že skrze školy předáváme budoucím generacím vzdělání, nějaké to hlubší poselství a možná pár traumat, a oni si je pak životem nesou dál, moc pochyb není. A právě v tom kontextu je zajímavý projekt australských architektů, který vyrostl v „divočině“ Langwarrin South, ve Victorii. Školní budova nebyla navržena jen jako „instituce“, ale jako širší součást poselství pro mladou generaci.
Na mapě Spojených států byste Vernal v Utahu snadno přehlédli. Nenápadné město bez velkých památek, řeklo by se. Přesto ukrývá jednu z nejbizarnějších stavebních historek v amerických dějinách.
Příjemná procházka mezi lesními tůňkami. A také jedna z největších laboratoří v terénu, muzeum ne zrovna miniaturních vodních staveb. Nizozemské Waterloopbos jsou obojím, a proto si pozornost zaslouží. Ať už jste diplomovaným stavebním inženýrem, nebo jen máte rádi přírodu a stavění přehrádek na potocích.
Dosud největší česká vertikální zahrada je zároveň výzkumným pracovištěm. Vědci z ČZU zkoumají na cca 1300 metrech čtverečních v CTParku Prague North, jak mohou zelené stěny zlepšovat mikroklima a pomáhat snižovat tepelnou zátěž průmyslových areálů. A již první výsledky ukázaly, že mezi zelenou a běžnou fasádou je rozdíl teplot až 15 °C. Výzkum ale bude probíhat až do konce roku 2026.
Kromě šesti nejlépe hodnocených staveb byl v anketě Česká cena za architekturu zvolen také hlavní vítěz. A jím se letos stal Dům pro Julii. Nejenže je to krásná a výjimečná stavba, ale také má velice silný příběh, proto zřejmě došlo k nevídanému. Odborná porota se shodla s veřejností. Ano, Dům pro Julii si zvolila za nejlepší český architektonický počin svým hlasováním jak veřejnost (letos mohli lidé hlasovat poprvé), tak odborní hodnotitelé, kteří osobně navštívili všech 25 finalistů.
Na webu intersucho.cz interpretují současnou situaci jako paradox. Co se týká půdy, sucho není, ale co se týká vodních toků a hlavně přehrad, vody je málo. Jak si to máme vyložit? Podle bioklimatologa Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe je situace bez půdního sucha s ohledem na poslední roky výjimečná. Řekl pro web ekolist.cz: „Průtoky se celý rok pohybovaly často na průměrných či podprůměrných hodnotách a podzimní srážky nebyly tak vydatné, aby voda z nich přehrady naplnila.“ Jak je ale možné, že voda nechybí právě půdě?
To si takhle Martin, Marek a Josefína postavili na Křivoklátsku místo chaty maringotku. Po čase ale zjistili, že jim již nevyhovuje. Nechali si proto navrhnout a postavit hned vedle maringotky chatku, ale ne jenom tak ledajakou. Vlastně jde o starou halu, která však má většinu svých původních vlastností zakrýt, načež se stane chatou. A maringotka? Ta bude sloužit pro uměleckou hudební tvorbu. Na pozemku zůstane.
V Liberci není mnoho možností, kam se vydat k vodě. To Liberečtí dobře vědí. Přitom bylo jenom kousek od Liberce torzo někdejšího koupaliště lesního. Znovu otevřené sice bylo v roce 2018, ale bez potřebného zázemí a 2 suché roky po sobě přinesly zhoršení kvality vody i snížení jejího množství. Na koupaliště lidé opět zanevřeli. Než se v roce 2020 našlo pár nadšenců, kteří začali doslova na koleni a s minimem prostředků koupaliště zvelebovat a stavět novou budovu plovárny. Výsledek vidíte na fotografiích, je nádherný, přitom jednoduchý a levný. Práce však ještě nekončí, v plánu jsou další realizace, například dětský vodní prvek, pobytové schody, nové sportovní zázemí a mnoho dalšího.
Na věčné časy a nikdy jinak? To už v Česku dobře známe. Ovšem to bratrské přátelství, z něhož se mezi Čínou a Sovětským svazem vyvinula vražedná paranoia, mělo o dost jiný průběh. A vyústilo i v docela jiná opatření. V podzemí Pekingu vyrostla síť propojených krytů, doslova celé město pod městem.
Sedm pater, v objemu staviva přibližně 11 000 tun. Zkrátka objekt, který byl k nepřehlédnutí. A jevil se být i k nepřesunutí. Jenže budovu telefonní společnosti se přesunout o pár desítek metrů podařilo. Bez výpadků provozu a přerušení spojení. Zhruba před sto lety. Jak je to možné?
Sportovní haly dnes už nejsou jen místem pro tréninky a sportovní zápasy. Stále více měst a obcí v nich vidí multifunkční prostory, které se stávají skutečným centrem komunitního života. Díky moderním technologiím a montovaným konstrukcím je možné halu postavit rychle, efektivně a s dlouhou životností. Investice do sportovní haly se tak vyplácí nejen sportovcům, ale celé komunitě.
Padesát metrů pod tokijskými ulicemi se rozkládá jeden z největších inženýrských projektů světa – podzemní systém G-can. Tento síťový komplex tunelů a komor, chrání metropoli před tajfuny a přívalovými dešti, které ji sužují několikrát do roka. Moderní Japonsko pod zemí skrývá monument, jenž by se svou velikostí i účelem vyrovnal starověkým divům.
Když se za dob studené války začal používat pojem „fallout shelter mania“ (mánie protiatomových krytů), původně mělo jít o výstavbu bunkrů americkou vládou pro civilní obyvatelstvo, k tomu však ve větší míře vlastně nikdy nedošlo, důvodem byly peníze. A takzvaná bunkrománie nakonec probíhala skrytě na soukromých pozemcích. Lidé si do bunkrů investovali sami a také z tohoto důvodu není dnes znám počet postavených bunkrů a tedy skutečné číslo oné mánie. Tenkrát obě strany ideového, mocenského a diplomatického konfliktu chrastily zbraněmi a kromě zbraní jaderných zahrál svou roli také vynález vodíkové bomby. A ano, historie se opakuje, opět se chrastí jádrem a dalšími smrtícími vymoženostmi. Němci dokonce začali vyrábět sériově takzvané zahradní bunkry, které by se měly za ceny od 50 000 do 150 000 euro běžně vyskytovat v nabídkách hobby marketů a zahradních center. Zapomeňte na zahradní boudu na nářadí nebo zahradní domek. Když už něco, pak rovnou bunkr.
Nová budova Victoria Palace to vlastně nemá vůbec snadné. Po téměř devadesáti letech je první novostavbou, která doplnila Vítězné náměstí v Pražských Dejvicích, konkrétně v jeho severovýchodní části mezi ulicemi Jugoslávských partyzánů a Verdunská. A také si to hned pěkně „slízla“, protože Češi nesnáší změny a tato stavba se výrazně liší od všeho okolo sebe. Pokud jste ale jiného názoru než škarohlídi ze strany odborné i laické veřejnosti, můžete stavbě dát svůj hlas v anketě Česká cena za architekturu. Hlasovat můžete do 31.10., ceny veřejnosti budou oznámeny na slavnostním galavečeru 13. 11.
Kolega napsal: „Mohl bys, prosím, připravit nějaký trefný článek (a k němu kvíz) na téma současné české architektury?“ No jo, ale co je vlastně současná česká architektura? Architektů, dobrých architektů, je u nás spousta, ale jak všichni dobře ví, přece jen jsme „malý“ český plácek s omezenými možnostmi. A odkazovat se pořád na avantgardu 20. století a dokonce ještě starší architekturu, to už přece nemá smysl. Je současná moderna vůbec současnou, z čeho vychází a kam směřuje? Jak se vůbec dnes navrhuje a staví?
Nemusíte prožívat fyzická a duševní muka jako hlavní postava revolučního románu Jacka Londona, abyste se mohli toulat po hvězdách. 45 milionů diod, pohodlná křesla pro 280 diváků, nová projekční plocha, modernizované jeviště i hlediště, změna výstavních prostor. To vše zanechá v každém novém návštěvníkovi rekonstruovaného pražského planetária pocit skutečného tuláka po hvězdách.
Nemusí to být jen nevzhledná krabice s velkým parkovištěm. Prodejna zahradnického centra může být i tropickým skleníkem s parkem. Alespoň tak to ukazuje projekt italských architektů ze Studio Bressan. Když totiž vezmeme v úvahu jenom namátkový výčet běžných nedostatků velkoprodejen zahradnických center, vlastně jsou to ta nejhorší místa k pěstování a nakupování květin.
Na rozdíl od staveb, které byly nominovány 8. září na nominačním večeru do finále soutěže STAVBA ROKU 2025 může veřejnost nadále hlasovat pro kterékoli z přihlášených děl. Galavečer, kde budou vyhlášeny výsledky, se uskuteční v úterý 4. listopadu 2025 v pražském Rudolfinu. Hlasování veřejnosti bude otevřené do 3.11. do 24:00.
