Podzim je nepřekonatelně krásné období právě kvůli proměně krajiny, při které hraje zásadní roli dozrávání a ukončování vegetačního období. A právě listy stromů a jejich měnící se barvy, pokud jde o druhy opadavé, hraje klíčovou roli na malířských paletách přírody. Jedno je však jisté, všechno toto listí skončí na zemi a dokonce i dosti jehličí. Co pak s ním?
Že dokonce potřebuje ke svému vývoji „hluboké“ období vegetačního klidu s teplotami pod bodem mrazu, jinak se později zdeformují její listy i květenství? Sice se ve své zahradě zřejmě nedočkáte dozrálých pistáciových oříšků, ale tato rostlina doplní vaši sbírku neobvyklých unikátů, jaké si pěstuje málokterý z vašich sousedů a známých.
Koronavirus přinutil vládu ještě více omezit fungování země. Jak je to se stavebninami, zahrádkářskými potřebami, osivem, krmivem pro zvířata a dalších zbožím a službami? Vypisujeme zákazy a výjimky pro zahrádkáře, chovatele a stavebníky.
Co jsou vlastně květinové (resp. rostlinné) bordury? Jednoduše lemy, něco jako rámy obrazu, ovšem různotvaré, pestré či jednoduše strohé a jednoduše geometricky střižené, nebo naopak divoké, poutavé. Mohou být robustní, jemné, decentní, romantické i melancholické. Odolné i křehké.
Mohl bych psát o hýřících barvách jeseně, o tesklivých mlhách, o duších zemřelých a o úkazech na nebi, o posledních astrách a červené růžičce, která se ještě snaží rozkvést; nebo o světélkách v soumraku, vůni hřbitovních svíček, suchém listí a jiných náladových věcech. Ale rád bych vydal svědectví a chválu jiné kráse našeho českého podzimu. Je to prostě řepa.
Výraz mlatové cesty je poněkud zavádějící, s tradičním mlatem na obilí dnes již dávno nemají nic společného než svůj původ a název. A hlavně mlaty na obilí zcela zmizely z našich končin. Mlatový povrch cest a pěšin má přírodní vzhled, chodí se po něm pohodlně, dobře propouští vodu, je cenově dostupný a velmi příjemný pro chůzi naboso. Zároveň představuje ideální doplněk k okolní zeleni, který si na nic nehraje, prostě do prostoru patří. A to i do tak luxusního prostoru, jakým jsou zámecké parky.
Pokud ve své zahradě narazíte na různé fyziologické poruchy ovocných dřevin, byť tyto nejsou zrovna napadené nemocemi a škůdci, může být příčinou nedostatek draslíku (K), hořčíku (Mg), bóru (B), fosforu (P) a nebo vápníku (Ca). Právě nyní, tedy na podzim, je proto zásadní nezanedbat výživu ovocných dřevin.
Přítomnost rostlin v lidským obydlích prospívá nejen fyzickému zdraví, ale i psychickému. Rostliny v interiéru mají mnoho funkcí například zvyšují obsah kyslíku a snižuji množství oxidu uhličitého. Snižují obsah škodlivých látek i prašnost v místnosti. Také zvyšují relativní vlhkost vzduchu a snižují hladinu hluku. Samotný pohled na rostliny v nás vyvolává pozitivní emoce, pocit uvolnění a zdraví. Neměli by proto chybět v žádném městském obydlí.
Záliba městských podivínů, kterým chybí trocha poctivé manuální práce a lopocení nad záhonky? Možná. Jenže ze zahrad na střechách domů ve městech se už hezkých pár let stává trend, přesahující hranice běžného hobby. Je součástí plánování měst, developerských strategií, udržitelnosti a potravní bezpečnosti. Co je na momentálně největších střešních farmách světa k vidění a k zakousnutí?
Ono se řekne říjen; ono se řekne, že příroda se ukládá k spánku; zahradník to ví líp a poví vám, že říjen je stejně dobrý měsíc jako duben. Abyste věděli, říjen je první jarní měsíc, měsíc podzemního rašení a klíčení, skrytého rozpuku.
Někdo přidává do květináče vlastní ostříhané nehty, a roste mu to jako blázen. Druhý zalévá vodou s vyluhovanými cibulovými slupkami, třetí básní o zázračném působení pravého koňského hnoje a další nedá dopustit na slepičince, zatímco ostatní sypou na pole průmyslový granulát s výživou.
Láká vás východní filozofie a klid a harmonie japonských zahrad? Pořiďte si takovou u vás, není to nic složitého. Ať už máte zahradu velkou, nebo malou, nebo jen malý dvorek, všude tam se dá vytvořit krásná japonská zahrada určená k relaxaci. První zmínky o japonských zahradách pocházejí již z 6. století. Od té doby se rozšířily prakticky do celého světa jsou oblíbené do dnes.
Pokud vybíráte vhodnou travní směs, je třeba se rozhodnout, jaký druh trávníku vlastně chcete. Nakonec si lze zakoupit i směs luční pro zatravnění ploch nejen jednoděložnými rostlinami, ale také bylinami. Slovy zahradníků plevelem. Podle čeho travní směs vybírat?
Obsah látek v plodech (semenech) podobný bramborám, energetické hodnoty dokonce vyšší, chuť nasládlá, oříšková, cizosprašnost stejná jako u lísek a dokonce i stejný škůdce. To je kaštanovník jedlý. Pečené jedlé kaštany bývaly u nás kdysi horkým nedostatkovým zbožím, dnes tomu tak již není, ale věděli jste, že si kaštanovník setý (či též jedlý) můžete sami pěstovat?
Právě v září a říjnu je ideální doba na podzimní přípravu trávníku před zimou, jeho zazimování. Pokud je podzim mírný a teplý, trávník v tuto dobu roste jako z vody a pokud i dost prší, je potřeba jeho sekání častá. Určitě jej pak nesmíme nechat před zimou přerostlý. Zazimování trávníku, to však zdaleka není jen jeho sekání.
Léčivá síla česneku je známa již od starověku a dosud se bez něj v našich končinách opravdu neobejde žádný kuchař ani hospodyně. Jak ale česnek správně skladovat, aby nám vydržel co nejdéle, uchoval si co nejvíce cenných látek, které obsahuje a abychom měli co nejmenší ztráty ze své sklizně?
Chlebovník obecný stál za vzpourou na lodi Bounty, poprvé jeho plody sesbíral a rozšířil poručík William Bligh na konci 18. století, když měl za úkol najít levnou a energeticky vydatnou potravinu pro britské otroky v Karibiku. Historie však chtěla něco jiného a vznikla legenda.
Pravidelně a nízko sečený trávník má určitě své kouzlo, ale po čase může působit až příliš fádně, pocítíme potřebu po změně. Navíc takové trávníky nedovedou poskytnout životní prostor zrovna mnoha živočichům, na rozdíl od louky. A péče o dokonalý trávník je prostě neskutečně náročná. Ale louka v zahradě? A jak to vlastně udělat? Jak přeměnit ten pravidelný, dokonalý travní porost na květinovou louku?
Když si nebožka maminka zamlada vykládávala karty, šeptala vždycky nad jednou hromádkou: „Po čem šlapu.“ Tehdy jsem nemohl pochopit, proč ji tak zajímá, po čem šlape. Teprve po hodně mnoha letech mne to začalo také zajímat. Objevil jsem totiž, že šlapu po zemi.
Mišpule obecná, jinak též německá, byla v Evropě již ve středověku tradičně pěstována jako ovocná dřevina, známa však byla již ve starověku. Ovšem dnes objevujeme spíše její schopnosti okrasné. Jak mišpule pěstovat, jaké jim najít stanoviště? Jak jejich plody chutnají a proč jsou zdraví prospěšné?
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
