Domy ze staré dobré Anglie připomínají minulost. V tom také tkví jejich síla. Háček je ovšem v tom, že té minulosti už dnes nejde příliš rozumět. A to jim dost výrazně ubírá na efektu. Rysy tradičních viktoriánských stavení totiž povětšinou nedávají současnému uživateli smysl. Dílem proto, že se toho kolem změnilo tolik.
Kde byly trosky, tam dnes místo ruin voní káva. To ale není všechno, příběh renovované Cibulky Domkem zahradníka teprve začíná. Kromě již otevřené kavárny a komunitního centra, které navrhl architekt František Brychta, vznikne i nový pavilon dětského hospicu podle návrhu architekta Petra Hájka. A ke stejnému účelu má nakonec sloužit celá Cibulka. Financování projektu se ujala Nadace rodiny Vlčkových, kteří Cibulku zakoupili ve zuboženém stavu v roce 2021. Inspirujte se vizí, která je u nás ojedinělým počinem. První dětský hospic byl postaven v Brně a rovnou byl ověnčen cenami (Dům pro Julii), tento bude druhým.
Pohled na areál středověké tvrze s bývalými hospodářskými budovami není zrovna pěkný. Ale kdo se nebojí rekonstrukcí a přitom potřebuje spoustu místa, mohl by se v tomto případě „trefit do černého“. Tchořovice jsou tvrz, která byla přestavěná na sýpku ve stejnojmenné obci v okrese Strakonice. A od doby, kdy není tato nemovitost využívána, jenom zbytečně chátrá.
Vypadá to jako otázka z vědomostní soutěže. A hned za pár milionů! Jenže ať už vám pomůže přítel na telefonu, teta Wikipedie anebo vaše encyklopedické znalosti, správně ji nejspíš nezodpovíte. Výška Eiffelovy věže v Paříži se totiž v průběhu roku mění.
Projekt je to docela malý, ale zajímavý svým dosahem. Hloubkou, chcete-li. Jde totiž o studnu, na kterou se zapomnělo. A dílo slovinských architektů ji dokázalo velmi sympatickým způsobem znovu připomenout.
Zajistit rodině střechu nad hlavou, to je práce na celý život. A snahu o aspoň trochu slušné bydlení vám zpravidla komplikuje to, že většinu svého produktivního času trávíte v zaměstnání. Své o tom věděli i rybáři z francouzského departmentu Pas-de-Calais, kteří na nějaké budování nebo zvelebování obývaných domácností neměli kdy. Proto také dali vznik „stavební“ tradici Quilles en l’Air.
Betonové kostky, velké krabice s plechovými vraty, nevzhledné cihlově-betonové bunkry anebo podivné věžičky bez oken. Co to je za hrůzu? Trafostanice, rozvodny elektřiny, tedy uživatelsky skutečně kritická součást elektrické sítě. Ne všude na světě ale vypadají tak ošklivě. V kanadském Torontu s nimi pracovali docela jinak.
Dvacet měsíců práce. A to se bavíme o „práci v terénu“, přímo na stavbě. Protože o tom, jak by měl projekt ve výsledku vypadat, se v ateliéru architektů Mattinson Associates rozhodlo docela rychle. Tou skutečnou dřinou ale bylo uvést onu hezkou myšlenku v život. Ze staré sýpky se totiž měl stát dům.
Anglické hrabství Somerset známe spíše jako scénickou kulisu poněkud ospalého detektivního seriálu s komisařem Barnabym. Projekt londýnských kumštýřů ale názorně ukazuje, že se region umí proslavit jinak, než jenom scénáři s vraždami. Stylovou architekturou, která moderním způsobem navazuje na minulost.
Lovecký zámeček Dřevíč, který získal jako pozůstalost po Karlu Schwarzenbergovi Robert Schmiedlehner, je na prodej. Zámeček umístěný v křivoklátských lesích nabízí celkovou plochu 852 metrů čtverečních, více jak 25 hektarů pozemků, kapli svatého Huberta, altán s jezírkem, kaštanovou alej a pavilon skrytý v lesích. To vše je nyní k mání údajně za 65 milionů korun, ale bez movitého majetku. Ten musel být předán do sbírek zámku Orlík. Obrazy, listiny, insignie a další rodinné památky zde tedy již nemají být.
V roce 2025 byla dokončena rekonstrukce mostu Edvarda Beneše v Českém Krumlově. Vedle technických věcí bylo nutné zachovat i původní vzhled mostu, který doplnila povrchová úprava nosné konstrukce, říms a zábradlí z tzv. umělého kamene. Nový vzhled nahrazuje texturou žulu a strukturou povrchu lomovou plochu.
Je to dům? Je to hrad? Jen vnější podoba stavení Mas Cadalt takové otázky přirozeně vyvolává. Protože masivní kamenný štít a pevné zdivo té představě opevnění nahrávají. Ale ne, středověká tvrz to není. Jen si se stavebním přístupem „Můj dům, můj hrad“ tento projekt pohrává trochu víc, než bývá běžné.
Možná si někdo z vás vzpomene na vtipný aprílový žert na idnes.cz z roku 2011. Tématem bylo zateplení chrámu svatého Víta včetně velmi realistických vizualizací „zateplováků“ na fasádách. Tehdy začínalo po ekonomické krizi 2008 evropské zateplovací šílenství a autoři vtípku zacílili na nedotknutelné. Posvátný chrám na Hradčanech oblečený do fasádního polystyrenu jako starý „páprda“ nazutý do kýčovitých bačkor. Prý ale jde snížit spotřebu energií u historických budov i bez zateplení obálky, alespoň to nyní tvrdí studie členů CZGBC.
Původní dílna malíře a lakýrníka Pípala je rodinným majetkem více jak 150 let, poslední roky však sloužila jako truhlářství a majitelé se to rozhodli změnit. Zvolili radikální rekonstrukci, která umožní nevyužívaný prostor proměnit a dát mu novou funkci. Zvenčí sice ctili barokní historii budovy, proto fasádu zdobí antracitové prvky a původní ornamenty, uvnitř je ale budova k nepoznání. Důležitou roli hraje také dvůr, který propojuje všechny části areálu, čímž tvoří netradiční přechod mezi veřejnou a soukromou budovou, ve které majitelé nadále žijí.
V londýnském domě Florin Court, známém svým art deco charakterem i výrazným zakřiveným průčelím, vznikla pozoruhodná ukázka toho, že malý prostor může nabýt překvapivé velkorysosti, pokud je navržen s dostatečnou invencí. Architekti ze studia Intervention Architecture dostali za úkol proměnit někdejší byt pro služebnictvo o rozloze pouhých čtyřiadvaceti metrů čtverečních v plnohodnotné zázemí pro dvojici mladých umělců. Výsledek ukazuje, že důmyslné řešení, jednotný materiálový jazyk a odvaha lišit se dokážou z malého prostoru udělat místo, které působí uceleněji než leckteré několikanásobně větší byty.
Historické městské byty, často sevřené svými původními dispozicemi a skromnou metráží, představují pro architekty jedinečnou výzvu i příležitost. V jejich kompaktních půdorysech se ukrývá bohatý potenciál, který lze citlivými zásahy proměnit ve funkční, světlé a moderní bydlení. Vydařené rekonstrukce takových bytů ukazují, že i nejmenší interiér může nabídnout velkorysou atmosféru, pokud se propojí respekt k historii s aktuálními potřebami.
Kvalita osvětlení je zásadní nejen v rezidenční zástavbě, dílnách a kancelářích. Specifické nároky na proměnlivou prosvětlenost prostoru, vytváření různé světelné atmosféry, mohou mít i kaple a kostely. Příklad z montrealského svatostánku ukazuje, jak intenzivní dojem tu může chytře řešená světelná instalace vytvářet.
Potřebuje vaše prosperující metropole pracovní sílu, ale současně nemáte prostor ani chuť vpouštět si do centra špinavé křupany odkudsi z venkova? Zhruba tak nezaobaleně by se dal vystihnout jeden z motivů, které stojí za čtvrtí Farimagsgade v Kodani.
S jinými si ji nespletete. Její přítomnost v krajině je zrovna tak nenápadná, jako nepřehlédnutelná. Tmavá barva fasády vykresluje původní kontury objektu, venkovské stodoly. Takové, jako by tu stála odnepaměti, ale při bližším pohledu z té černavé hmoty vystupují rysy, které z ní činí neobvyklý dům.
Rekonstrukce rodinného domu v Portlandu od torontského studia AAmp ukazuje, že i stavba poznamenaná desetiletími nešťastných zásahů může znovu ožít. Pokud má zdravé jádro. Architekti se rozhodli nebourat, ale „léčit“. To znamená očistit dům od nánosů minulosti a vrátit mu eleganci i funkčnost původního návrhu.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
