Sokl domu

1.1. Sokl je botami domu
1.2. Zateplení soklu domu
1.3. Tepelně izolační a drenážní desky Rigips
1.4. Svislá hydroizolace spodní stavby a drenáž
1.5. Materiály pro obložení soklu domu
1.6. Lícové zdivo a pásy
1.7. Přírodní kámen
1.8. Dekorační betonové obklady GRAFITO^TM DECOR
1.9. Obklad dřevem

Sokl je botami domu
Sokl je též přirovnáván k botám domu a podíváme-li se na překlad tohoto výrazu do cizích jazyků, setkáme se například i s výrazem nohy. Stejně jako může být chození naboso velmi bolestivé a často působí až nesnesitelné pocity chladu, setkáme se s podobnými problémy u neobutých domů. Sokl domu přitom stejně jako lidská obuv dokáže dům odspodu nejen ochránit, ale zároveň může podtrhnout celou fasádu. Proto také téma soklu domu v našem seriálu na fasádu navazuje.

Často se setkáme s řešením, kdy sokl domu není vidět, na druhou stranu jsou však běžné obklady kamenem, umělým kamenem, mramorem, keramikou, dřevem, plastem a dalšími materiály. Vzhledem ke konstrukcím budov by sokl měl z fasády opticky vystupovat, často je tomu však přesně opačně. Záleží na konkrétním projektu, volbě materiálů a řešení. Obecně však platí, že soklové části domu patří mezi nejvíc namáhané a také nejvíce znečišťované.

Zateplení soklu domu
Změříme-li si stavbu termokamerou, často odhalíme nedostatečně zateplené stěny domů právě až na jejich sokl. Nejčastější je tento nedostatek u starších budov, kdy je sokl pouze obložen rozličnými materiály (kámen, keramika, ale i kvádry rozličných vzorů a reliéfů, …), není však zateplen. Zateplení nosného obvodového zdiva jen k úrovni soklu a nikoli soklu samotného je samozřejmě chybou a to platí i u novostaveb. Mezi soklem a zdivem tak vznikne rozsáhlý tepelný most a jeho důsledky jsou nasnadě. Prostupování chladu tímto tepelným mostem v zimě a následné vzlínání vlhkosti až do fasády a zdiva, opadávání fasády a vznik plísní. Přitom největším a prvotním nebezpečím je ochlazování spodní partie vnitřní strany obvodové zdi.

Je-li pak budova dostatečně zateplena (až na sokl), dům přestane přirozeně dýchat a postupně se zvýší koncentrace vlhkosti v konkrétních místnostech objektu. A vlhkost samozřejmě nahrává právě vzniku plísní. Mnozí stavitelé si neuvědomují riziko, které s sebou špatné zateplení soklu domu nese. Stejně tak ale i jeho nedostatečná či žádná hydroizolace.

Řešení je přitom jednoduché, musíme posunout gradient prostupu chladu níž, čili mimo oblast vnitřních stěn. Právě proto je nezbytné posunout tepelnou izolaci vnějších stěn až na sokl. Vždy pak záleží na tom, v jaké výšce je umístěna podlaha přízemních místností domu. V ideálním případě pak sokl domu zateplíme slabší vrstvou tepelné izolace až pod úroveň terénu a stejně by tomu mělo být i s hydroizolací.

V zásadě by měla být tepelná izolace soklu domu provedena cirka 80 cm pod úroveň upraveného terénu. Její tloušťka bývá zhruba o 2 až 3 centimetry menší, než je tloušťka horního zateplení, čili zateplení obvodového zdiva. Nikdy by však neměla být menší jak 10 cm. Vhodné je použít například extrudovaný polystyrén, který má vynikající fyzikální vlastnosti – nízkou nasákavost a vůbec dobrou odolnost proti působení vody (srážkové i průsakové).

Pokud je pak dostatečně odvodněna zemní část tepelné izolace (například drenáží, sklonem dlažby kolem domu, vysypávkou z kačírku a štěrku, …), nepotřebujeme už náročnou hydroizolaci na svislé části základu soklu. Často se však bez této hydroizolace neobejdeme.

Tepelná izolace soklu domu by měla splňovat následující podmínky: minimální nasákavost, mrazuvzdornost, minimální nebo žádnou vzlínavost vody, vysokou pevnost v tlaku, možnost kombinace s různými typy hydroizolací, dobré spolupůsobení s lepidly a tmely a jednoduchou zpracovatelnost.

Tepelně izolační a drenážní desky Rigips
Vhodným řešením tepelné izolace soklu domu a spodní stavby vůbec jsou soklové desky Rigips a desky drenážní. Doplňují je Desky PERIMETR, ovšem všechny uvedené materiály jsou vlastně PERIMETR. Jednotlivé druhy desek však pro lepší orientaci dostaly jména podle hlavní funkce, respektive typického umístění na stavbě. Desky se liší svým rozměrem, typem obvodové hrany a profilováním povrchu.

Desky pro sokl a spodní stavbu jsou vyráběné ze speciálních surovin lisováním do forem. Suroviny a technologie zaručují deskám mimořádné vlastnosti. Vykazují vynikající hodnoty tepelné izolace λD=0,032-0,033 W/m.K. Uvedené speciální typy desek pak není nutné chránit hydroizolací.

Soklové desky Rigips mají základní rozměr 1000 x 500mm a tloušťky 20, 30, 40, 50, 60, 70, 80 a 100 mm. Pro dobré navázaní na fasádní zateplení mají rovnou hranu. Jejich oboustranná vaflová struktura povrchu umožňuje vysokou přídržnost lepidel a tmelů.

Drenážní desky DD UNIVERSAL Rigips a DD GEOTEX Rigips mají rozměr 1251 x 600mm, tloušťky 50, 60 a 80mm a po obvodě polodrážku. Na jedné straně vaflovou strukturu a na druhé drenážní rastr. Kromě oblasti soklu domu je jejich použití typické především pro suterénní stěny se sokly.

Svislá hydroizolace spodní stavby a drenáž
Pokud hovoříme o svislé hydroizolaci soklu domu, je dobré vnější líc tepelně izolačních desek soklu oddělit pod úrovní okapového chodníku separační nopovou PE folií od zásypu výkopu. Přitom si u výšky nopu vystačíme s 1 cm nad.

Zásyp je ideální z hrubého, však čistého štěrku bez prachových příměsí. Dno výkopu je přitom vhodné odvodnit drenáží. Samozřejmě musí být dno k drenáži spádované. Drenáž je nezbytná obzvláště, pokud máme dno výkopu zatěsněné, ať už záměrně, aby se voda nesplavovala pod základovou spáru, nebo je prostě nepropustné kvůli jílovému podloží.

Štěrkový zásyp by měl být od vrstev boční zeminy a horních vrstev oddělen netkanou geotextilí. Pokud provedeme taková opatření, nemusíme již betonový základ izolovat svislým asfaltovým pásem. Ideální je vodu od stavby odvádět, než ji u její paty hromadit. Okapový chodník (kačírek) nakonec musíme spádovat od domu. Pokud však vybudujeme výše popsanou drenáž, můžeme kolem domu použít i oblázkový obsyp.

Na druhou stranu často stačí i nepropustný chodník, ovšem záleží na charakteru konkrétního místa, kde dům stojí.

Materiály pro obložení soklu domu
Pro obložení soklu domu používáme rozličné materiály. Z historického hlediska tradiční masivní kamenné sokly jsou však dnes často nahrazovány pouze kvalitní tepelnou izolací s povrchovou fasádní úpravou, kdy sokl bývá často nepřiznaný (není na první pohled vidět).

Lícové zdivo a pásy
Lícové zdivo představuje nejsnazší řešení soklu domu, ale i celé fasády. Sokl totiž v takovém případě vlastně neexistuje, je však nutné, aby základy domu byly širší, jelikož lícové zdivo nelze jen ukotvit na zdivo obvodové, ale musí též být založené přímo na základech domu. Při rekonstrukcích budov se proto k lícovému zdivu přikláníme pouze v případě, že samotné základy jsou buď dostatečně široké, nebo je lze rozšířit. U novostaveb je tomu však jinak, jelikož s lícovým zdivem (zvolíme-li jej) počítáme už od řešení projektu.

Dlužno však dodat, že obložení stavby lícovým zdivem patří k nejdražším variantám, ovšem dnes velmi moderním a efektním. Ohromnou výhodou je pak naprostá bezúdržbovost a velmi dlouhá trvanlivost takové fasády.

Lícové cihly a pásy dělíme podle způsobu výroby na ražené a tažené. Ražené lícové cihly se vyrábějí ve speciálních formách. Před vložením do formy se cihlářská hlína promísí s pískem, který zajistí, aby se hlína nepřilepila na stěnu formy. Písek se rovněž umisťuje do formy. Právě díky jeho barevnosti cihla později získá různorodé zabarvení. Hlína je do formy vtlačována a následně se cihly vypalují při teplotě okolo 1 000 ^oC. Pokud je hlína pro maximální naplnění do formy vtlačována raznicí, zůstává po ní specifická vanička. Takto vyrobené cihly disponují vysokou odolností vůči mrazu. Jsou vždy plné a mají 4 pohledové strany.

Pásky, které se lepí nebo zavěšují pomocí kotev, vytvářejí dojem vyzdívaného lícového zdiva. Tento způsob se používá i u rekonstrukcí stávajících staveb, kde není možné provést klasickou přizdívku z lícových cihel. Samozřejmě je běžná i aplikace u novostaveb. Obložení pásky se řeší buď lepením nebo zavěšením pomocí speciálních příponek a roštů. Rychlejší a levnější způsob je lepení, které však má v porovnání se zavěšením kratší trvanlivost. Dalším handicapem může být paropropustnost, která je u lepení nižší. Ideální je lícové zdivo upevňovat kotvami nebo rošty na předsazenou nosnou konstrukci. V tomto případě vzniká vzduchová mezera, která zajišťuje provětrání obvodového zdiva a má pozitivní vliv na vlhkost stěn. Zlepšuje tepelně izolační vlastnosti obvodových stěn a brání kondenzaci vodních par.

V případě, že je navržena obezdívka cihlami, provádí se přizdívka většinou v kombinaci s vkládáním tepelné izolace, čímž se zvyšují tepelně technické vlastnosti obvodového zdiva. I u tohoto způsobu je možné vytvořit vzduchovou odvětrávací mezeru, která zajistí provětrávání. Při vyzdívání obezdívky z lícových cihel se toto zdivo musí kotvit k nosné zdi, aby byla zajištěna stabilita. Kotvy se buď zazdívají při současném zdění obvodového a lícového zdiva, nebo se pro dodatečné uchycení používají speciální zarážecí hmoždinky.

Přírodní kámen
Přírodní kámen je ideálním stavebním materiálem, především pro svou odolnost vůči povětrnostním podmínkám a trvanlivost. Nabízí nekonečnou škálu barev, tvarů, a textur, vzniklých působením minerálů při vytváření hornin. Dekorativnost přírodního kamene umožňuje jeho využití v exteriéru i v interiéru. Kombinace přírodního kamene s jinými materiály a výrobky působí vždy přirozeně a příjemně.

Vybrat si můžeme mezi andezitem, pískovcem, břidlicí, žulou, travertinem či čedičem. Přitom základním a nejhojněji užívaným druhem horniny vhodné pro obklady je právě andezit. Vznikal v třetihorách jako sopeční vyvřelina a je vhodný pro použití nejen v běžných, ale i v extrémních klimatických podmínkách, má totiž vynikající fyzikální i mechanické vlastnosti - odolnost proti mrazu, pevnost v tlaku bez ohledu na vlhkost a téměř nulovou nasákavost. Lepší vlastnosti má už jen žula. Andezit se upravuje ručním štípáním, štípe se na plotny nepravidelných tvarů a průměrů a třídí se podle tloušťky a druhu použití.

Pískovec je velmi tvrdá vápenatá usazenina žlutavé barvy a je vhodný ke všem účelům, stejně jako andezit. Jelikož není porézní, prachové částice nechytá a nevyžaduje žádnou povrchovou úpravu ani při použití právě v exteriéru.

Výběr přírodních kamenů nakonec doplňují břidlice, které jsou svým nepravidelným čočkovitým tvarem určené zejména právě pro obklady. Oproti ostatním druhům kamene mají břidlice neobvyklé zelenofialové a šedomodré zbarvení, které umožňuje realizaci překvapivých dekorativních nápadů.

Další a nejvíce odolnou variantou přírodního kamene je žula, která je složena z křemene, živce a slídy. Vyniká vysokou tvrdostí a tedy i odolností. Povrch může mít drsný nebo lesklý, čili leštěný. Tento materiál odolává nejlépe ze všech přírodních kamenů vnějším vlivům, jako je voda, tlak, otěr nebo mráz.

Travertin působí díky své přírodní pórovité struktuře nevtíravě a starobyle. Má převážně béžovou nebo žlutou barvu, někteří dodavatelé však nabízejí i odstíny hnědé, růžové a červené. Často obsahuje otisky rostlin či ulity měkkýšů.

Čedič disponuje nízkou nasákavostí a vysokou odolností vůči všem povětrnostním vlivům.

Nejlevnějším materiálem je ale beton. Jeho obrovskou výhodou je, že patří k takřka nezničitelným materiálům. Přitom betonové obklady dokážou přírodní materiály rafinovaně imitovat, od vzácných hornin až po cihličky. Jsou oblíbené především pro svoji nesrovnatelně nižší cenu, nízkou hmotnost a jednoduchou pokládku.

Dekorační betonové obklady GRAFITO^TM DECOR
Betonové dekorační povrchové úpravy GRAFITO^TM DECOR jsou vytvářené takovým způsobem, aby povrchu vtiskly plastickou podobu. Proces výroby tohoto materiálu je založen na suché flexibilní cementové směsi - omítce, která je vytvořena speciálně pro modelování hlubokých reliéfů a dodává povrchům realistický trojrozměrný vzhled různých kamenných a cihlových struktur. Dekorační obtiskový systém nástěnné úpravy je lehký izolační povrchový materiál, aplikovatelný přímo na sádrokarton, dřevo, zdivo a různé další povrchy bez nutnosti speciálního podkladu. Nanesen může být ve vrstvě silné až 2,5 až 3 cm, aniž by docházelo k borcení. Kromě soklů domu jej můžeme použít v okolí ohnišť a krbů, na stěnách interiérů i exteriérů a na povrchových úpravách komínů. Použitím tohoto uměle vytvořeného materiálu dosáhneme za nízkých výrobních nákladů mimořádně estetického vzhledu.

Pro povrchovou úpravu dřevěných obkladů jsou vhodné například lazurovací silnovrstvé nátěry, speciálně určené pro nátěr fasádního dřeva, které na povrchu vytvoří elastickou difuzní vrstvu. Tím dřevu zajistí odolnost vůči škůdcům a ultrafialovému záření. Výhodou lazury je též schopnost nezakrývat odstín ani strukturu dřeva.

Ne každý materiál však můžeme obkládat stejně. Podle druhu dřeva můžeme dřevěné obklady lepit nebo zavěšovat. Levnější variantou je lepení, které je jednodušší a rychlejší. Na druhé straně však nemá tak vysokou životnost a má nižší paropropustnost. Použitím lepidla či spárovací hmoty dochází ke kondenzaci par, které pak nemají kam unikat. Oproti tomu je zavěšení obkladů na předsazenou nosnou stěnu sice finančně náročnější a pracnější, máme však jistotu, že pára má díky vzduchové mezeře mezi zdí a nosnou konstrukcí kam unikat. Takto obložené stěny nakonec mají i vyšší tepelně izolační schopnosti.

Musíme ale myslet i na to, že dřevěné obklady zasahující do soklové části stavby (čili paty domu) nemohou končit až přímo u země. Je nutné dodržet mezeru, díky které dolní hrana dřevěného obkladu nepodléhá vlivům nadměrné vlhkosti.

Obklad dřevem
Dřevo je oblíbeným stavebním materiálem a vždy jím zůstane. Dokáže si své vlastnosti zachovat po desítky let a při správném nátěru i svůj krásný a přirozený vzhled. Je to právě dřevo, které dokonce patří i mezi jedny z nejlepších izolantů. Tepelně totiž dokáže izolovat 5 až 6x více než klasická omítka. Přitom je to snadno obnovitelný a tedy ekologický materiál. Pro obklad fasád a tedy i soklů domu se z našich vlastních přírodních zdrojů nejlépe hodí smrk, borovice a méně používaný modřín. Použít však můžeme i exotické tropické dřeviny, jako jsou masaranduba, bangkirai, ipe nebo třeba teak. Jsou vysoce odolné, avšak též mnohem dražší.

Dřevěné obklady jsou nejčastěji tvořené z palubek, které se obkládají vodorovně nebo svisle. Mohou tak dům opticky rozšířit či prodloužit. Přibíjejí se nebo šroubují na předem připravený nosný rošt a mezi zdí a roštem tak vzniká vzduchová mezera, která dřevu umožní dýchat a tak zabraňuje jeho hnití. Nevýhodou dřevěného obkladu je však jeho náročnost na údržbu. Dřevo může být snadno napadené škůdci a reaguje na klimatické vlivy. Ať už si vybereme jakýkoli barevný tón, zub času se na něm podepíše a po letech barva vybledne a zšediví. Pravidelnou údržbou a kvalitními nátěry si ale dřevo dokáže uchovat svou původní krásu a vlastnosti.