Ještě před plánováním nové elektroinstalace bychom měli mít alespoň hrubou představu o tom, jak bude rozestavěn nábytek a jak budeme chtít v interiéru jednotlivých místností umístit elektospotřebiče. Obecně však platí, že nejméně zásuvek najdeme na WC, v ložnici a v dětském pokoji, nejvíce zase v kuchyni a obýváku. Velmi opatrně přitom musíme s elektroinstalací zacházet v koupelně a v pracovní zóně kuchyňské linky. Použijeme-li však přepěťové chrániče, nemusíme se obávat ničeho. Pokud skloubíme vypínače a zásuvky s plány o vybavení našeho bytu, vyhneme se pak nepříjemným situacím (některý kus nábytku by totiž nakonec mohl zásuvku nebo vypínač nešikovně překrývat, na druhou stranu by se též mohlo stát, že zásuvek budeme mít nedostatek).
1.1. Co je vypínač?
Vypínač je vlastně ručně (manuálně) ovládaný mechanický spínač, určený k zapínání a vypínání osvětlení. Bez vypínačů jakožto velmi důležité součásti elektroinstalace se v našich bytech a domech neobejdeme.
Vypínače nám tedy ovládají osvětlení místností. Vypínač pro hlavní osvětlení by měl být vždy přímo u vchodu, přibližně 130 centimetrů vysoko. Vypínače ke konkrétním doplňkovým svítidlům by pak měly respektovat funkce konkrétního prostoru i naše individuální potřeby. Plánujeme je tedy například u jídelního stolu, u postele, koupelnového zrcadla, dostupné z pracovní zóny kuchyňské linky a podobně.
1.2. Sestava každého vypínače
Vypínače určené k domovním instalacím a montáži pod omítku se běžně vyrábí jako sestava tří komponent. Strojku, rámečku a klapky. Strojek je skrytý a zásadně plní technickou funkci vypínače. Nejnápadnější částí vypínače je nejčastěji klapka. Je to vlastně hmatník, jehož se rukou při obsluze vypínače dotýkáme. Rámeček pak zakrývá přechod mezi klapkou vypínače a stěnou, do které je zařízení instalované.
Rámečky vypínačů ale mohou být i vícenásobné. Do jednoho společného rámečku může výrobce montovat až pět přístrojů (svisle i vodorovně). Taktéž rámečky mohou sdružovat do jediného celku několik vypínačů společně se zásuvkami a stmívači a různými ovládacími přístroji.
1.3. Historie vypínačů
V době, kdy se elektrotechnika, začala rozvíjet, měly elektrické obvody nezakryté spínače s pouhou izolací držadla. Jiná ochrana před dotykem částí spínače, které byly pod napětím, neexistovala. Vše se změnilo vynálezem žárovky (Edison). Začala vznikat poptávka po bezpečných vypínačích. Nejprve vznikly otočné vypínače, poté páčkové se snazší obsluhou a nakonec až vypínače kolébkové a klapkové. Současné moderní vypínače s velkoplošnými klapkami jsou nazývané jako velkoplošné. Nejprve se vypínače montovaly na povrch omítky a dnes tento způsob montáže nahradila montáž vypínačů pod omítku. Jedině tak je mechanismus vypínače účinně chráněn před poškozením.
1.4. Materiály, ze kterých jsou vypínače vyráběné
všechny části vypínačů, které jsou určené (přístupné) obsluze, jsou vyráběné zásadně z izolačních materiálů. První vypínače však byly vyráběné z nevodivého porcelánu, ovšem velmi křehkého a proto byl později nahrazen výlisky z bakelitu. Dnes se vypínače vyrábějí z termoplastů (třeba polykarbonátu a polypropylenu).
1.5. Konstrukční detaily vypínačů
Vypínače samozřejmě neupevňujeme přímo do zdi, ale do plastové instalační krabice. Ta je zazděna či upevněna v sádrokartonu (nebo jiném materiálu). Instalační krabice mají v Evropě jednotnou velikost a tedy i hloubky. U nás pak vypínače šroubujeme do dutinek, které jsou v krabici vylisované. Středy dutinek mají normalizovanou rozteč (68 mm). Konkrétní druhy vypínačů jsou navíc vybavené takzvanými drápky (kovovými rozpěrkami, které se rozpínají otáčením šroubu a opřou se pak o boky instalační krabice). Můžeme tak vypínače přesně nainstalovat i tam, kde se zazdění krabice nepovedlo ideálně.
Instalační krabice jsou v nabídce jak pro samostatnou montáž, tak pod vícenásobné rámečky, kde je sdruženo více vypínačů, ale i stmívačů či zásuvek.
Při vícenásobné montáži krabice spojujeme vnějšími výstupky k sobě. Je tak zachována přesná rozteč otvorů. V nabídce jsou ale i vícenásobné krabice, určené hlavně pro instalaci do sádrokartonu.
Pořídit si však můžeme i krabice pro nástěnnou montáž. Ty jsou svým tvarem a barvou sladěné s elektroinstalačními lištami. Můžeme tak použít vypínače určené k montáži pod omítku i v instalacích na povrchu stěn.
Původní šroubové připojení s drážkou bylo postupně nahrazené šrouby s univerzální hlavou. Můžeme proto použít jak plochý, tak křížový šroubovák. Novější typy vypínačů však už mají bezšroubové svorky. Do těchto pružinových svorek se pouze zasunuje odizolovaný pevný vodič a šroubovák pak potřebujeme pouze při demontáži.
Každá výrobní řada vypínačů zahrnuje i provedení s kontrolkou. Ta nám buďto signalizuje umístění vypínače (orientace), či zapnutý stav (signalizace). Jako kontrolka se používá buď doutnavka, nebo LED didoa. V klapce vypínače vidíme jen průsvitný průzor a kontrolka je součástí strojku.
1.6. Jaká známe provedení vypínačů?
Za prvé známe spínače, které mají dvě stabilní polohy. Do nich se pak spínač stlačením klapky překlápí a po oddálení ruky zůstane ve zvolené poloze. Jednopólový spínač má jeden vstup a jeden výstup. V jedné poloze jsou kontakty oddálené a elektrický obvod je tedy přerušen. Ve druhé poloze jsou kontakty zase přitisknuté k sobě a obvod je tedy uzavřen. Jednopólové spínače používáme tam, kde z jednoho místa ovládáme jediné svítidlo a jde tedy o jediný okruh. Obdobou těchto spínačů jsou spínače zabudované přímo do lamp či přívodních kabelů.
Sériové spínače nebo spínače lustrové jsou zdvojené a mají jeden společný přívod a dva na sobě nezávisle ovládané vývody. Tyto spínače mají dělenou klapku, díky které je možné každý vývod ovládat samostatně. Používáme je všude, kde potřebujeme ovládat dva okruhy a tedy dvě části jediného svítidla.
Střídavý či jinak schodišťový spínač má jeden společný přívod a dva vývody. K nim se společný přívod střídavě připojuje. Tento spínač má jednoduchou klapku a můžeme u něj použít jen přívod a jeden z vývodů.
Nejčastěji se však používá ve dvojici. Přívod ke svítidlu pak prochází dvojicí střídavých spínačů, ze kterých může každý propojovat elektrický obvod jednou ze dvou souběžně vedených, však navzájem izolovaných cest.
Jedno svítidlo, respektive jeden obvod tak můžeme ovládat ze dvou vzdálených míst. Osvětlení pak ovládáme z obou konců schodiště, případně z chodby.
Křížový spínač má dvě dvojice vstupů a výstupů. Ty jsou vzájemně funkčně rovnocenné. Propojuje tak dva vodiče mezi střídavými spínači souběžně či křížem a můžeme tedy plnohodnotně rozsvěcet a zhasínat světlo nejen ze střídavých spínačů na koncích, ale i křížového spínače mezi nimi. Do obvodu přitom můžeme zařadit i několik křížových spínačů.
Běžně se ale používají i tlačítka, která pouze sepnou impuls a po oddálení ruky se zase vrátí do původního stavu. Do instalačních krabic ale můžeme namísto jednoduchých vypínačů osadit i další ovládací přístroje s mnoha pokročilými funkcemi. Taková zařízení nám pak nahrazují a případně doplňují funkce základních spínačů.
1.7. Stmívače
Stmívače známe otočné a tlačítkové. Stmívače nám snižují intenzitu osvětlení, ale umožňují i pouhé zapnutí či vypnutí světla. V nabídkách jsou i šerospínače, které svítidlo spínají při snížení intenzity okolního osvětlení (vždy podle svého nastavení). Udržujeme jimi nastavenou minimální potřebnou úroveň osvětlení a šetříme tedy i elektrický proud. A nakonec si můžeme pořídit i pohybová čidla, která při našem pohybu v dosahu senzoru sepnou osvětlení na nastavenou dobu. Běžně se taková čidla používají například na veřejných toaletách.
1.8. Co je zásuvka?
Zásuvka je elektrický přístroj, tvořící nepohyblivou a často do zdi či příčky pevně instalovanou část zásuvkového spojení. Protikusem zásuvky je vždy vidlice, čili zástrčka. Zásuvka může být pevně spojená se stěnou objektu, ale i rozvaděčem či strojem. Stejně tak zásuvky najdeme na koncích prodlužovacích šňůr, začínajících vidlicí, kterou se prodlužovák připojí do pevné zásuvky ve stěně.
Vidlice je vždy součástí pohyblivého přívodu k zásuvce – kabelu. Vidlicí ale můžeme elektrické zařízení připojit i k jinému elektrickému zařízení. Zásuvky se nejčastěji používají k síťovému napájení elektrických zařízení elektrickou energií z rozvodné elektrické sítě. Známe však i jiné typy zásuvek (konektory, telefonní zásuvky, patice, jacky a další).
Zásuvky dnes běžně kombinujeme ve společných vícenásobných rámečcích s dalšími instalačními přístroji (datovými, telefonními nebo anténními zásuvkami).
1.9. Síťové zásuvky
Síťové zásuvky jsou konstruované pro opakované spojování a rozpojování bez použití jakýchkoli nástrojů, tedy pouze naší rukou. Jejich konstrukce je natolik jednoduchá, že umožňuje manipulaci i laikům bez jakékoli kvalifikace. Proto zásuvky používáme i v domácnostech, kde se doslova zabydlely.
Konstrukce zásuvek je postavena na principu použití obnažených kontaktů (takzvaných kolíků) na straně spotřebiče a maximálně skrytých kontaktů (dutinek) na straně zdroje energie. U zdroje energie je pak odkrytý pouze zemnící kontakt. Ten je upraven tak, aby se jako první spojil a jako poslední odpojil.
1.10. Spojky (zásuvky na prodlužovacích kabelech)
Spojka je pohyblivá zásuvka, namontovaná na prodlužovací kabel. Takové zařízení má stejné provedení jako běžná síťová zásuvka, je kompaktní a odolné a můžeme do něj stejně pohodlně zasunout vidlici.
1.11. Jednofázové a vícefázové zásuvky
Zásuvky běžně známe jednofázové a vícefázové. Do interiérů se však dnes zásadně instalují pouze jednofázové, už i elektrické sporáky s troubou jsou prodávané pro takové připojení. V České republice je normalizované napětí 230/400 V, 50 Hz.
Pro Evropu a ČR existuje pro zásuvky standard (typ E). Napětí se však dle místních norem často liší liší (90 V, 230 V, 250 V u jednofázových; od 200 V do 480 V u třífázových). Proto často potřebujeme takzvané cestovní redukce, jinak nás na dovolené mohou potkat nepříjemná překvapení. Běžně jsou však rekreační zařízení těmito redukcemi či převodními transformátory vybavena.
Elektrické spotřebiče s jednofázovým napájením jsou v ČR opatřené vidlicemi, které umožňují jejich používání ve většině zemí Evropy. U spotřební elektroniky s odděleným síťovým adaptérem je však jednodušší opatřit si nový adaptér (především u počítačů dovážených z USA a Asie.
1.12. Jednofázové zásuvky
Jednofázové zásuvky jsou u nás určené pro napětí 230 V a vesměs mají 3 kontakty. Zásuvky se 3 kontakty přitom můžeme připojit přes proudový chránič a ochráníme tak před nebezpečím úrazu elektrickým proudem své potomky i sebe. Od letošního roku musí být povinně vybavené proudovým chráničem všechny nově zřizované a rekonstruované zásuvkové obvody.
Při čelním pohledu na zásuvku u nás platí, že zemnící kolík (ten je připojen žlutozeleným vodičem) je nahoře. Levá dutinka je pak spojena s fázovým vodičem (ten je připojen hnědým nebo černým vodičem) a pravá dutinka s vodičem pracovním (ten je připojen světle modrým vodičem). Tato orientace je v ČR včetně barev vodičů předepsána normou a tedy povinná.
1.13. Zásuvky se zvýšenou bezpečností
Pro zvýšení bezpečnosti můžeme použít takzvanou dětskou pojistku, plastovou clonku uchycenou na krytu zásuvky. Ta nám umožní zasunout pouze vidlici (oba kolíky naráz), je však mechanicky zablokované zasunutí jednoho kolíku (třeba hřebíku dětskou rukou).
Nezáměnná zásuvka má zase plastovou clonku na krytu. Tu je možné odsunout jedině zvláštně tvarovaným trnem, který je dodatečně nalepen na vidlici přístroje s oprávněním pro připojení. Běžně nezáměnnou zásuvku používáme u rozvodů pro výpočetní techniku, aby se zabránilo připojení nežádoucích přístrojů.
Proudový chránič může být vestavěný přímo v zásuvce. Získáme tak přepěťovou ochranu, vybavenou signalizací poruchy (optickou LED diodou či signalizací akustickou).
Ve vlhkém či venkovním prostředí vůbec pak mají zásuvky zvýšené krytí. Stupně krytí známe od IP44 pro vlhké prostory (třeba sklepy) až po IP65 (při umístění mimo budovu). Tyto zásuvky přitom vždy mají odklopné víčko. Jednotlivé konstrukční díly těchto zásuvek jsou utěsněné elastickým těsněním. Zásuvky se zvýšeným krytím se však neinstalují do zdiva, ale na povrch, jsou tedy k nosné konstrukci jen připevněné.
Merten M-Star. Pokud máte rádi neobvyklé tvary a zajímavé povrchy, pak je právě vám určena řada M-Star. Krásné metalické rámečky vypínačů, zásuvek i dalších přístrojů dodají lesk každému interiéru a obzvlášť Vašemu domovu!
Merten Antique. Řada Antique se díky noblesnímu vzhledu, ze kterého na vás dýchnou třicátá léta minulého století, výborně hodí do interiérů v prvorepublikovém stylu nebo pro rekonstrukce historických budov. Verze Antique Brass nabízí celokovový přístroj s povrchem v designu patinovaného bronzu.
Článek byl vypracován za laskavého svolení s použitím svých podkladů společností Schneider Electric (www.vypinac.cz).
Merten M-Smart. Bílá je stálicí mezi barvami, nikdy nevyjde z módy. Řada M-Smart designem dokazuje, že v jednoduchosti je krása. Navíc varianta Active bílá má povrch s antibakteriální úpravou.
Řada Merten Artec se vyznačuje čistými a jednoduchými liniemi. Všem uživatelům tak nabízí nadčasovou stylovost a lehkost. Díky výběru materiálů a barev (plast a nerezová ocel) nalezne uplatnění ve všech moderních interiérech.
Merten M-Plan. Tato řada vám nabízí širokou barevnou i materiálovou škálu. Váš domov mohou doladit vypínače plastové ve 4 barvách, kdy varianta Active bílá má povrch přístrojů s antibakteriální úpravou. Rovněž si můžete vybrat z 6 vysoce elegantních a luxusních skleněných rámečků. Nebo raději svůj interiér ozdobíte rámečky z ušlechtilého kovu?
Unica Plus. Nechte se unést paletou barev a harmonií odstínů této řady: zelená vás přenese do exotických krajin, odstíny okru vyvolají pocit podzimu a zbarveného listí, modrá vystupuje z vody od průzračné, křišťálové, až po hloubku oceánu.
UNICA Top. Magická kombinace stříbra nebo grafitu v kombinaci s dřevěnými a kovovými krycími rámečky. Dokonalá technika a špičkový design, který odpovídá nejvyšším nárokům na moderní interiér. To vše je Unica Top.
UNICA Allegro. Přepněte na styl! Vyberte si z ucelené řady kombinací, které vkusně doplní váš interiér Nekompromisní řada vypínačů Unica Allegro přináší dosud nepoznanou flexibilitu nejen ve volbě rámečků, ale také ve volbě samotných přístrojů.
Unica Quadro. Široká škála barev – metalické, perleťové, ale i jasné a svěží – symetrický čtvercový rámeček a kombinace se čtyřmi barvami přístrojů, to vše vám nabízí Unica Quadro. Ideální pro moderní a bezstarostný život ve svěžím dekorativním stylu.
1.17. Vypínače, zásuvky a stmívače Schneider Electric
UNICA Basic dokonale splyne s každým interiérem a doladí vaši domácnost. Nekompromisní technické řešení navíc splňuje i ty nejnáročnější požadavky na současné elektrické instalace.
UNICA Colors se svými dekorativními rámečky přizpůsobí změnám interiéru vašeho domova. Jejich záměnu totiž zvládnete za pár minut a pár korun.
1.16. Elektrická zařízení a bezpečnost
Není vhodné se dotýkat jakýchkoli elektrických zařízení vlhkýma rukama. Měli bychom se též vyhnout přetížení elektrické sítě, do jednoho obvodu nesmíme zapojit velké množství spotřebičů.
Pokud je zástrčka konkrétního spotřebiče teplá, musíme jej neprodleně vypnout ze zásuvky. Pokud dojde k požáru, který byl způsoben elektrickým proudem, nikdy jej nesmíme hasit vodou.
A dojde-li vůbec k jakémukoli požáru, je nutné vypnout hlavní přívod elektřiny a také plynu. Nakonec ještě poslední rada, vždy se vyplatí dělat dětem už od útlého věku v oblasti zacházení s elektřinou důslednou osvětu.
1.15. Výběr vypínačů, zásuvek a stmívačů
Při výběru nových vypínačů a zásuvek bychom neměli hodnotit jen jejich funkčnost, ale i vzhled. Najdeme vypínače, zásuvky i stmívače v mnoha designových provedeních i v široké škále použitých materiálů.
Kryty mohou být z různobarevných plastů i s rámečkem, ale i ze skla, porcelánu či exotického dřeva. Vždy je pak vhodné vybrat alespoň do každého pokoje jednotné provedení jednotlivých krytů a rámečků. A pokud chceme zapojit a ovládat více zařízení najednou (televizor, video, stmívač, Hi-Fi souprava, PC, …), je vhodné volit zásuvky ve vícenásobných rámečcích.
Některé typy stmívačů přitom můžeme regulovat dálkovým ovládáním a zakoupit si můžeme i vypínače vybavené časovými spínači nebo pohybovými čidly. Omrzely-li nás pak staré rámečky, můžeme svůj interiér oživit jejich výměnou. Musíme si však dát pozor na to, od jakého výrobce jsme zařízení kupovali. Zdaleka ne všechny rámečky jsou kompatibilní.
1.14. Proč máme kolíkové zásuvky?
Důvodem, proč máme u nás kolíkové zásuvky a nikoli systém Schuko, jsou ve skutečnosti spory o autorská práva a patenty. Vynálezcem kolíkových zásuvek byl vlastně už Edison (stejně jako vynálezcem klasické žárovky).
Ve 30. letech 20. stletí, kdy se začal klást důraz na bezpečné elektroinstalace, naši inženýři po systému Schuko pokukovali. Schuko kontakt vlastně znamená OCHRANNÝ KONTAKT, byl vyvinut v Německu, ovšem byl též zavalen snad 12 nebo 13 dílčími patenty.
Němečtí konstruktéři tenkrát odmítali poskytnout svůj systém bez nároků na svá autorská práva a po vleklých jednáních bylo nakonec rozhodnuto, že použijeme dnes u nás běžný kolík.
Tento systém i jeho normu jsme v podstatě opsali od Belgičanů, ovšem zapomněli jsme pokukovat i po dalších zemích, takže například Francouzi mají fázi a nulák opačně.
Později němčtí inženýři od nároků na svá práva ustoupili, ovšem už bylo pozdě. Zvolený systém byl zveřejněn a konkrétní norma vešla v platnost. Dnešní kolíkové zásuvky mají délku a rozteč kolíků (zemnění) 19 mm a jejich tloušťku 4,8 mm.
