Revitalizace domu na rozhraní Libně a Vysočan ukazuje střídmý přístup k nájemnímu bydlení, který místo „maximalizace kapacity“ staví spíše na postupném rozvoji existujícího domu, aniž by budova ztrácela svůj potenciál a původní charakter. Architekt Matěj Šebek tu vytvořil novou vrstvu nad městem.
Fádní, obyčejný a nenápadný. Takový byl a navenek zůstal rodinný dům, který v dublinských uličkách snadno přehlédnete. Za vysokou zdí se ale odehrála přelomová změna: přízemí přišlo o dvě stěny a otevřelo se zahradě. Dům se rozrostl, zmodernizoval a vyspěl.
Možná jste si jich na stěnách domů, zídkách nebo v rozích verand všimli také. Dlouhé tenké nohy, drobné tělo a zdánlivý klid. Sekáči patří k běžnému koloritu konce léta a podzimu. V posledních letech se však v české přírodě i městech začíná prosazovat nový, exotický hráč. Jde o sekáče větvičkového (Dicranopalpus ramosus), který na sebe v tuzemsku strhává stále větší pozornost odborníků i veřejnosti. Ačkoliv pro člověka nepředstavuje žádné nebezpečí, pro biology a ekology jde o fascinující, ale i varovný fenomén. Noví sekáči se totiž šíří nebývale rychlým tempem.
Soudě podle současných cen pohonných hmot, které vylétly do nebes jako následek válčení na Blízkém východě a s tím spojené energetické krize (kolikáté už za poslední roky), by si člověk řekl: "Nedá se nic dělat. Jsme v tom všichni." To by ale naše redakce nesměla vypátrat, že pod jižní Moravou jsou tak obrovské zásoby ropy, jaké by vystačily celé zemi při současné průměrné spotřebě na 200 let. Proč ji nemůžeme těžit a využívat?
Některé bizáry vytvořené samozvanými řemeslníky a samouky na stavbách (a nejen na nich) jsou doslova nepřekonatelné. Dominují přitom i na instagramovém profilu Delniq vytvořeném architektem Lukášem Janoutem dva pojmy: ROVINA a PĚNA. A právě stavebními pěnami v nekonečných možnostech jejich využití se budeme zabývat v tomto článku. Nevěřili byste, co všechno dovedou stavební pěny vyřešit. Kdyby fušeři fušovali i do lékařství, pěny by se určitě používaly také v chirurgii a porodnictví.
Devět z deseti Čechů přiznává, že zemědělství nerozumí, přesto k němu chová silný pozitivní vztah. Právě tuto propast mezi laickým vnímáním a realitou moderního hospodaření chce zaplnit nová aliance investorů Orbis Terra. Sdružuje pět významných zemědělských skupin, které dohromady zaměstnávají přes dva tisíce lidí. Jejich cílem je posunout veřejnou i politickou debatu od dohadů o tom, komu jaká dotace prospěje, k věcnému hodnocení dopadů na půdu, krajinu a technologický rozvoj.
Červená cihla? Proč by ne, chtělo by se říct. V Belgii je to docela tradiční materiál a v tomhle materiálovém vyznění tu běžně vznikají novostavby i dnes. Jenže dům nazvaný Atlas nestojí nikde v Belgii. Dokonce ani na evropském kontinentu. Zabydlel se, i s nápadně červenou cihlovou fasádou, v kanadském Torontu.
Prestižní anketa Strom roku, kterou každoročně pořádá Nadace Partnerství, oslavila své 25. výročí mimořádným ročníkem. Místo tradičního hledání nového favorita se organizátoři rozhodli ohlédnout do historie a uspořádat souboj dosavadních vítězů. V napínavém hlasování, do kterého se zapojilo 13 stromových velikánů z celé České republiky, vybojoval titul Strom čtvrtstoletí čtyřsetletý dub z aleje ve Skaličce v Olomouckém kraji.
Debata o tom, jak má asi tak vypadat „nový“ dům postavený na české vesnici, běží už docela dlouho. Příkladů správného řešení je pomálu. Bukovanský domeček k nim ale patří. To ostatně musíte uznat už jen podle fotografií.
Přírodní barvířství představuje fascinující průsečík botaniky, řemesla a alchymie. Než průmyslová revoluce v druhé polovině devatenáctého století přinesla syntetický anilin, spočíval veškerý barevný svět lidstva v rostlinných pigmentech, zeminách a minerálech. Středoevropská flóra přitom nabízí mimořádně pestrou paletu látek schopných trvale obarvit vlnu, len, konopí či kůži; stačilo pouze porozumět zákonitostem jejich sklizně a chemického zpracování.
V Ostravě nabírá reálné obrysy jedna z technicky nejodvážnějších veřejných staveb současného Česka. Nové sídlo Moravskoslezské vědecké knihovny, známé pod názvem Černá kostka, udivuje konstrukcí, která v pozemním stavitelství nemá obdoby. Namísto běžného lesa sloupů se budova o půdorysu 36 na 36 metrů spoléhá na metody prověřené při budování mostů. Všechna patra visí na excentricky umístěných betonových jádrech, takže hotová stavba bude vizuálně i staticky fungovat jako devět mohutných mostních konstrukcí naskládaných na sebe.
Starší dům může mít neopakovatelné kouzlo, dobrou polohu i zahradu, na kterou by se čekalo celé roky. Zároveň ale nemusí odpovídat dnešním nárokům na pohodlné bydlení. Má smysl pustit se do rekonstrukce, nebo bude lepší začít znovu a postavit nový dům?
Kdy dává smysl tepelné čerpadlo, kdy postačí moderní kondenzační kotel a kde se uplatní hybridní řešení nebo klimatizace s funkcí topení? Výměna zdroje tepla nemusí znamenat drahou rekonstrukci celé otopné soustavy. Tomáš Křivánek, produktový manažer společnosti Enbra, vysvětluje, proč by výběr měl vždy začínat diagnózou domu, a ne listováním v katalogu.
Sázavská Huť František, industriální památka s více než stoletou tradicí, vstupuje do zcela nové etapy své existence. Citlivě zrekonstruovaný komplex někdejší slavné sklářské hutě nově nabízí všestranné zázemí pro konference, odborná školení, prestižní galavečery, networkingová setkání i neformální společenské akce. Spojení syrové historické architektury s moderní technikou a promyšlenou variabilitou oslovuje společnosti, které hledají neokoukanou alternativu ke sterilním hotelovým sálům a touží po místě s autentickým lidským příběhem.
Jak vměstnat co nejvíc domů na co nejmenší plochu a přitom nevytvořit anonymní sídliště? Nizozemský architekt Piet Blom na tuhle otázku odpověděl po svém. V Hengelo vyzdvihl 184 domů na betonové pilíře a prostor pod nimi přenechal ulicím, obchodům, hřištím a komunitnímu životu. Jak to celé dopadlo?
Opuštěná malířská dílna v centru Budapešti dostala novou podobu, aniž by přišla o své kouzlo. Na ploše pouhých 50 metrů čtverečních vzniklo příjemné zázemí pro práci, odpočinek i příležitostné přespání. Původní okna a litinové radiátory tu doplňuje starý nábytek z Karpat, průmyslové vybavení a světlá podlaha, která celý interiér sjednocuje.
Záměrem bylo neměnit terén stavbou, ale obývat jej víceméně v takové podobě, v jaké se na místě nachází. To je docela netradiční přístup a zdá se, že s ním kanadští architekti ze studia yh2 tentokrát zabodovali. Do zalesněné krajiny regionu Potton vstoupili s tím, že připravované plány rodinného domu přizpůsobí horizontu, a nikoliv naopak.
Dům je díky své poloze na parcele nepřehlédnutelný a proporcemi odhalený okolí ze všech stran. Co si přála početná rodina s odrostlejšími dětmi? Trochu víc soukromí. A jak toho architekti dosáhli? Nečekaně – větším, ne menším množstvím oken.
Z Prahy si odskočit jen tak do Grónska? Žádný problém. Řeč totiž bude o kdysi největší obytné budově v dalekém Nuuku. A za příměr nám poslouží největší český megapanelák. Bytový dům v Zelenohorské ulici.
Každý zahrádkář i pěstitel pokojovek pravidelně plní kompost nebo bioodpad zdánlivě nepotřebným materiálem. Odlámané bramborové klíčky, vyštipované zálistky rajčat, vzdušné kořeny monster či uschlé květy afrikánů však nepředstavují pouhý odpad. V pletivech těchto částí se koncentrují silné fytohormony, obranné alkaloidy, esenciální minerály a přírodní fungicidy či insekticidy. Při správném zpracování se z nich stávají účinné růstové stimulátory, ochranné postřiky, kořenová výživa nebo kypřidla půdy, čímž plnohodnotně nahradí drahé syntetické přípravky.
Katalogy zahradních center slibují idylické oázy klidu, harmonické bzučení včel, bohatě vykvetlé záhony a košíky přetékající dokonalou úrodou. Realita? Nekonečný souboj s rostlinami, které rostou všude kromě místa, kam jste je zasadili, zálivkovou fyzikou popírající logiku a stavebními materiály, jež se chovají jako svéprávné bytosti. Tady je řada nefiltrovaných pravd ze záhonů, skalek i dílen, o kterých vám v hobby marketu raději vůbec neřeknou.
Jsou informace, které nutně k životu nepotřebujete. Obohatí vás jenom tím, že jsou zajímavé. Následující text o dubajské Burj Khalifa, jednom z novodobých divů inženýrské praxe a stavitelství, je jich plný.
Černý roh u stropu, fleky kolem oken, plíseň za skříní. Většina z nás sáhne po spreji, plíseň zmizí – a za pár týdnů je zpátky. Podle Jakuba Pyšného, který se plísním a termoizolačním nátěrům věnuje v praxi, to dává smysl: přípravek plíseň zabije a vybělí, ale studené místo, na kterém se sráží vlhkost, neohřeje. V podcastu ČESKÉSTAVBY.cz jsme probrali, proč plíseň vzniká i v novostavbách, jak větrat, aby to mělo smysl, a jak postupovat, když už doma je.
