Zatímco řada klientů architektů touží po bydlení na klíč s co nejmenší námahou, mladý pár z Tasmánie na to šel jinak. Zkušenosti se stavbou neměli, a tak si nechali poradit od profesionálů. Dům snů si ale postavili vlastníma rukama.
Pravidelně udržovaný, nízko střižený smaragdový koberec bez jediného lístku jetele či pampelišky po celá desetiletí definoval prestiž rodinného domu a pracovitost jeho majitele. Tento symbol zahradnického triumfu nad divokou přírodou se však v posledních letech proměnil v terč ostré kritiky odborníků na biodiverzitu a vodní hospodářství. Monokulturní trávník vyžaduje gigantické objemy zálivkové vody, syntetická hnojiva a soustavný hluk motorových sekaček, přičemž přírodě nenabízí vůbec nic. Do popředí se dere fenomén zvaný rewilding neboli řízené zdivočení, který vrací zahradám jejich přirozenou rozmanitost, šetří tisíce korun ročně a ukazuje, že skutečná krása spočívá v druhovém bohatství, nikoli v dokonalém pažitu sterilního vzhledu a vysokých nároků na údržbu.
Možná jste si jich na stěnách domů, zídkách nebo v rozích verand všimli také. Dlouhé tenké nohy, drobné tělo a zdánlivý klid. Sekáči patří k běžnému koloritu konce léta a podzimu. V posledních letech se však v české přírodě i městech začíná prosazovat nový, exotický hráč. Jde o sekáče větvičkového (Dicranopalpus ramosus), který na sebe v tuzemsku strhává stále větší pozornost odborníků i veřejnosti. Ačkoliv pro člověka nepředstavuje žádné nebezpečí, pro biology a ekology jde o fascinující, ale i varovný fenomén. Noví sekáči se totiž šíří nebývale rychlým tempem.
Soudě podle současných cen pohonných hmot, které vylétly do nebes jako následek válčení na Blízkém východě a s tím spojené energetické krize (kolikáté už za poslední roky), by si člověk řekl: "Nedá se nic dělat. Jsme v tom všichni." To by ale naše redakce nesměla vypátrat, že pod jižní Moravou jsou tak obrovské zásoby ropy, jaké by vystačily celé zemi při současné průměrné spotřebě na 200 let. Proč ji nemůžeme těžit a využívat?
Téma vlastnictví vody ve studni bývá často předmětem sousedských sporů i nedorozumění. Právní realita v České republice je přitom jednoznačná: voda ve studni nepatří majiteli pozemku, na kterém se studna nachází. Podívejme se podrobně na to, jak český právní řád vlastnictví a užívání podzemní vody upravuje vaše práva a povinnosti.
Motýlci kroužící kolem polic jsou jen špičkou problému, skutečnou škodu totiž dělají housenky, které se do domu dostanou v nakoupené mouce, rýži, ořeších nebo krmivu a pak se nenápadně množí. Návod prochází pět míst, kde se zavíječi nejčastěji schovávají, a radí, jak zásoby i police vyčistit bez postřiků, jen úklidem, mrazem, teplem a těsnými dózami.
Jak smysluplně investovat do vlastního bydlení? Přemýšlíte jak a čím topit? Dřevostavba – jaké má výhody? To jsou aktuální otázky všech, kteří řeší své bydlení. Odpovědi na ně přinese veletrh Stavotech s letošním sloganem KROK K DOMOVU.
Stačila jediná fotografie na sociálních sítích a z chátrajícího středověkého domu se přes noc stala senzace světového formátu. Turisté za ním začali jezdit zdaleka, historici zkoumali jeho stáří a místní radnice přehodnotila plány na demolici. Internetová sláva mu možná zachránila život.
Téměř každý zahradník mířící na jaře do hobby marketu odjíždí s kufrem plným těžkých plastových pytlů se zahradnickým substrátem. Vládne všeobecné přesvědčení, že nákupem této vonící černé hmoty člověk podporuje přírodu, zúrodňuje záhony a dává sazenicím to nejlepší. Pravda je však šokující a nepříjemná. Základem drtivé většiny komerčních substrátů je vrchovištní rašelina, jejíž masivní těžba představuje environmentální katastrofu globálního rozměru. Likvidace prastarých rašelinišť ničí unikátní biotopy a vypouští do atmosféry miliony tun oxidu uhličitého, který byl v chladné, mokré zemi uvězněn po tisíce let. Evropské země proto přistupují k zákazům prodeje rašeliny pro hobby pěstitele a udržitelná alternativa se z okrajové výstřednosti stává naléhavou nutností pro každého, komu záleží na budoucnosti krajiny.
Když se staví rodinný dům, příběh mívá až příliš často podobný scénář: po měsících či letech náročného plánování, koordinace řemeslníků a vyčerpávajícího financování sice stojí hotová hrubá stavba nebo zkolaudovaný dům, majitelům ale nezbývá energie, síla a mnohdy ani finance na jeho úplné dokončení. Obyvatelé nového rodinného domu na Kutnohorsku se však rozhodli jít zcela jinou cestou. Od samého počátku měli jasno: chtějí mít domov kompletní, promyšlený do posledního detailu, včetně interiéru a navazující zahrady.
Malý dům, který může vyřešit docela velkou otázku: jak bydlet blízko sebe, ale přitom každý ve svém. Tvrdonický Výminek navazuje na tradiční model vícegeneračního bydlení, kombinuje ho s prefabrikovanou dřevostavbou a na kompaktním půdorysu ukazuje, kolik prostoru lze získat chytrou dispozicí, světlem a promyšlenými detaily.
Z dovolené si nemusíte přivézt jen fotografie a pár suvenýrů. Mladý pár si z cesty do Maroka odvezl také inspiraci pro podobu svého sedmdesátimetrového bytu. Jeho uspořádání připomíná spletitou strukturu starého města, zatímco výrazná červená stěna propojuje jednotlivé místnosti. Interiér doplňují sytě modrá, přirozená kresba dřeva a nábytek s příběhem.
Podzimní víkendy v českých vesnicích a zahrádkářských koloniích jsou dlouhá léta provázeny stále stejným rituálem. Vzduch plní hluk motorových fukarů na listí, k nebi stoupá štiplavý dým ze zapálených hromad organického odpadu a záhony se mění ve zryté, dohola ostříhané plochy připomínající vojenské cvičiště. Generacemi předávaná tradice velí uklidit zahradu do posledního spadlého lístku, sesekat suchá stébla trvalek a vyrýt půdu do hlubokých brázd. Moderní půdní biologie a agroekologie však hovoří jasně: tato posedlost sterilním pořádkem je to nejhorší, co můžete své půdě i živočichům před příchodem zimy udělat. Odhození hrábí, vypnutí fukarů a vědomá podzimní nečinnost nejsou bezohledným přístupem, nýbrž vrcholnou zahradnickou moudrostí a ušlechtilou leností, která chrání půdní život, dramaticky zvyšuje úrodnost půdy pro příští rok a zvyšuje biodiverzitu v lokalitě.
Cihla patří k tradičním a prověřeným stavebním materiálům, po kterém stavebníci sahají pro jeho bezkonkurenční životnost, vysokou akumulaci tepla i schopnost vytvářet přirozeně zdravé vnitřní klima. Aby však moderní hrubá stavba fungovala jako harmonický, energeticky stabilní celek bez technologických slabin, vyžaduje masivní stěnový systém stejně kvalitního partnera také v horizontální rovině. Právě takové řešení přináší společnost CZP STROPY, s.r.o. se svými keramickými stropními panely CZ JW. Spojení tradiční keramiky s precizní průmyslovou prefabrikací představuje cestu, jak postavit dům s vynikajícími užitnými vlastnostmi a zároveň výrazně zkrátit dobu výstavby.
Společnost ZAPA beton se v letech 2025 a 2026 podílela na realizaci monolitických středových svodidel metodou New Jersey v rámci modernizace dálnice D1 v úseku Lipník nad Bečvou – Mankovice. Pro zhotovitele stavby, společnost EUROVIA CZ a.s., bylo z betonárny Suchdol nad Odrou dodáno celkem přibližně 4 000 m³ betonu C 35/45 XF4 S1 Dmax 22 mm.
Byt v historickém činžovním domě na Masarykově nábřeží, původně navržený architekty Josefem Brzákem a Františkem Weyrem v letech 1903–1905, se dočkal rekonstrukce. Nový přístup současného architekta, Martina Čeňka, zde hledá a nachází rovnováhu mezi původním secesním charakterem a nároky moderního bydlení.
Revitalizace domu na rozhraní Libně a Vysočan ukazuje střídmý přístup k nájemnímu bydlení, který místo „maximalizace kapacity“ staví spíše na postupném rozvoji existujícího domu, aniž by budova ztrácela svůj potenciál a původní charakter. Architekt Matěj Šebek tu vytvořil novou vrstvu nad městem.
Fádní, obyčejný a nenápadný. Takový byl a navenek zůstal rodinný dům, který v dublinských uličkách snadno přehlédnete. Za vysokou zdí se ale odehrála přelomová změna: přízemí přišlo o dvě stěny a otevřelo se zahradě. Dům se rozrostl, zmodernizoval a vyspěl.
Devět z deseti Čechů přiznává, že zemědělství nerozumí, přesto k němu chová silný pozitivní vztah. Právě tuto propast mezi laickým vnímáním a realitou moderního hospodaření chce zaplnit nová aliance investorů Orbis Terra. Sdružuje pět významných zemědělských skupin, které dohromady zaměstnávají přes dva tisíce lidí. Jejich cílem je posunout veřejnou i politickou debatu od dohadů o tom, komu jaká dotace prospěje, k věcnému hodnocení dopadů na půdu, krajinu a technologický rozvoj.
Červená cihla? Proč by ne, chtělo by se říct. V Belgii je to docela tradiční materiál a v tomhle materiálovém vyznění tu běžně vznikají novostavby i dnes. Jenže dům nazvaný Atlas nestojí nikde v Belgii. Dokonce ani na evropském kontinentu. Zabydlel se, i s nápadně červenou cihlovou fasádou, v kanadském Torontu.
Prestižní anketa Strom roku, kterou každoročně pořádá Nadace Partnerství, oslavila své 25. výročí mimořádným ročníkem. Místo tradičního hledání nového favorita se organizátoři rozhodli ohlédnout do historie a uspořádat souboj dosavadních vítězů. V napínavém hlasování, do kterého se zapojilo 13 stromových velikánů z celé České republiky, vybojoval titul Strom čtvrtstoletí čtyřsetletý dub z aleje ve Skaličce v Olomouckém kraji.
Debata o tom, jak má asi tak vypadat „nový“ dům postavený na české vesnici, běží už docela dlouho. Příkladů správného řešení je pomálu. Bukovanský domeček k nim ale patří. To ostatně musíte uznat už jen podle fotografií.
Přírodní barvířství představuje fascinující průsečík botaniky, řemesla a alchymie. Než průmyslová revoluce v druhé polovině devatenáctého století přinesla syntetický anilin, spočíval veškerý barevný svět lidstva v rostlinných pigmentech, zeminách a minerálech. Středoevropská flóra přitom nabízí mimořádně pestrou paletu látek schopných trvale obarvit vlnu, len, konopí či kůži; stačilo pouze porozumět zákonitostem jejich sklizně a chemického zpracování.
