Rekonstrukce městského bytu může být víc než jen citlivou obnovou historického prostoru. Může se stát manifestem práce s barvou, světlem a strukturou. V jednom z pařížských bytů se architekti rozhodli opustit tradiční neutrální paletu a využít barvu jako plnohodnotný nástroj formování prostoru.
Právě v pátek 20. února 2026 vztyčili v Barceloně nejvyšší bod slavné stavby chrámu Sagrada Família (Svatá rodina). Dělníci instalovali horní část kříže na věži Ježíše Krista a ta se od tohoto okamžiku tyčí do výšky 172,5 metrů. Po 144 letech se tak stavba posunula do svého finále, ovšem její úplné dokončení se neočekává dříve než za deset let. Nový bílý kříž je vysoký 17 metrů a věž bude oficiálně otevřena 10. června, na datum 100. výročí úmrtí architekta Antoni Gaudího.
Elegance, rychlost a víra v lepší zítřky. Streamline Moderne byl stylem, který se zrodil z technického pokroku i z potřeby naděje v časech hospodářské krize. Aerodynamické křivky, horizontální linie a inspirace světem parníků či letadel vtiskly architektuře třicátých let pocit pohybu, i když stála pevně na místě.
Pouhou hodinu jízdy automobilem od hranic České republiky s Německem najdete Deutsche Märchenstrasse (Německou pohádkovou stezku). Místo, které je u nás známé spíše pod pojmy Pohádkový les Kromlau a také především Ďáblův most (Rakotzbrücke). Nečekejte ale dřevěné sochy pohádkových postav, pro tento park jsou kromě mostu typické vzrostlé stromy, azalky, rododendrony a kamenné sochy v rokokovém stylu. Ovšem právě Rakotzbrücke dodává parku neobyčejnou atmosféru. Jako byste se náhle ocitli v sídle elfů z Pána prstenů.
Hannoverský výtah, známý jako Kuppelaufzug, je naprosto jedinečný výtah. Byl důmyslně navržen tak, aby se pohyboval po sedmnácti stupňové parabolické křivce, a přitom vynášel návštěvníky na vyhlídkovou plošinu v kupoli budovy, aniž by zakrýval atrium pod ním. A pěkně se houpe.
Domy mají příběhy. Zpravidla to ale nebývají příběhy cestovatelské, protože budovy se drží pevně svými základy země tam, kde byly postaveny. Tu a tam jim s pohybem z místa na místo může pomoci velká voda nebo zemětřesení, hurikán, ale z toho moc veselá historka nekouká. Co když ale někdo dům rozebere, po dílech přepraví přes oceán a zase smontuje? Právě to činí Virginia House unikátním.
Že by zrovna z Česka probíhal nějaký dovolenkový exodus právě do Kanady, to asi těžko. Přesto ale i tímto směrem mnoho lidí směřuje a třeba i pracovně. Pak vězte, že v Britské Kolumbii najdete místo, které se v článcích a anketách běžně objevuje mezi nejproslulejšími zahradami světa. Vznikly na místě bývalého vápencového lomu, který využívala místní cementárna rodiny Butchartových. Ovšem paní Jennie Butchartové se časem stěny již nevyužívaného lomu nelíbily a rozhodla se lom revitalizovat do podoby zahrady. Z okolní zemědělské půdy nechala navést tuny zeminy a začala budovat první část dnešních zahrad, takzvanou Sunken Garden (potopenou - zapuštěnou zahradu). Dnes je zahrad celkem pět.
Jak dalece nepatrný může být tiny house? V tomhle případě jde o model, který je malý i na standard kapesních domků. V sobě nese vlastně jen patnáct metrů čtverečních užitné plochy. Překvapuje ale ještě něčím jiným.
Prvořadá památka technická, a k tomu ještě i pořádně zajímavý kousek hezké staré architektury. Obojím dohromady je fabrika, kterou v roce 1787 nechali vystavět v anglickém Longtonu. Dnes funguje jako zajímavé muzeum, skanzen keramického průmyslu.
Že čas jsou peníze? To vypadá jako heslo, které se zrodilo až v našem uspěchaném 21. století. Jak ale názorně dokládá příklad z francouzského Lyonu, šetřit kvůli pohodlí a zisku každou vteřinku, to uměli lidé i před 1900 lety. A nevšedním způsobem se to promítlo do tamní architektury.
Architektura může mít hluboký smysl pro humor, stejně jako archeologie. Někdy je to až jako nůž, který se vám zabodne mezi žebra a pořádně dloubne. Proboha, kde to vlastně žijeme? A co tady bylo před námi? Kdo zde žil, kdo tohle vytvořil? A proč? Záhadologové mají náhle prostřeno, jako by někdo rozložil prázdný pohádkový ubrousek a poručil mu čarovat. Co má pak teprve říkat obyčejný farmář, který tráví večery u svého jezírka a pořád mu vrtá hlavou, proč se generacemi jeho předků a sousedů nese pověst, že místní jezírka nemají žádné dno?
Rekonstrukce starších bytů často balancuje mezi zachováním původního charakteru a potřebou moderního bydlení. Projekt studia Weinbenami ukazuje, že tyto dva přístupy se nemusí vylučovat – naopak mohou společně vytvořit harmonický, funkční a nadčasový interiér, který reaguje na současné nároky, aniž by zapomínal na svou minulost.
Tohle bude skoro osobní. Protože k modelům mašinek, vláčků a železničních krajinek protkaných kolejemi ve zmenšeném měřítku máte buď velmi silný vztah, anebo naprosto žádný. Většinou nic mezi tím není. Jak tedy představit krásy malé a velké železnice těm, kterým nic neříká?
Na dánském ostrově Læsø vznikly střechy, které popírají většinu stavebních pouček. Bez krovu, bez tašek a bez dřeva. Výsledkem jsou nepřehlédnutelné stavby, jež vydržely staletí a dodnes fascinují svou jednoduchostí i odolností.
Architektura se nemusí krčit před svými klasickými a slavnějšími vzory. To dokazuje casa Collumpio, žlutě svítící ocelový skelet na betonovém podstavci s výhledem na jedinečnou barcelonskou čtvrť Gràcia a nedaleko vstupu do parku Güell navrženého nikým jiným než věhlasným Antoni Gaudím. Ano, tím geniálním šílencem, který vymyslel baziliku Sagrada Família, a jejíž dokončení je po 144 letech plánováno na letošní rok. Ale zpět k domu pojmenovanému Collumpio.
Památkově chráněné rezidenční stavby není třeba oddělovat od moderního vývoje. I ryze současné prvky vybavenosti, jako jsou například bazény, je možné do starých objektů nerušivě integrovat. Jak? Na to má netradiční recept Austrálie.
S přibývajícím věkem pomalu mizí pocity romantiky spojené s ohněm plápolajícím v kamnech. Důvodem je nutné zásobení se dřevem, jeho příprava a neustálé doplňování paliva. Je to namáhavé. Jako určitá alternativa se jeví nástěnné kotle či kamna na pelety, ale také nejsou úplně bez práce. Bezpracné je vytápění plynem, ale ten nebyl do chatových oblastí a osad zaváděn. Tedy plyn zemní, plynovod. Senioři proto často řeší vytápění propanem, úplně bychom ale nelámali hůl ani nad solární energií.
V rozmarech české zimy se na předchozí horké léto vzpomíná hezky. Ostrůvek Baljenac vám s tou lehkou melancholií pomůže. Je malý, skoro kapesní. Na krátkou dovolenou by ale určitě stačil. Jeho skutečná mimořádnost ovšem vynikne až tehdy, spatříte-li ho z výšky.
Vilová čtvrť Ořechovka, to je vlastně návrat do elegance první republiky přímo v srdci Prahy. Bydlet by zde chtěla spousta lidí, ale dovolit si to může málokdo. Většina z nás se sem dostane jenom jako návštěvníci, náhodní i se záměrem, turisté. Pražští i náplavy. Anebo jako stavební dělníci a řemeslníci pracující na obnově zdejších prvorepublikových skvostů. A právě to se stalo v případě tímto článkem prezentované rekonstrukce vily. Kromě architektů z ateliéru monom se sem mnohokrát podívali právě i lidé, kteří se na mravenčí práci podíleli. Vila i zahrada prošly dokonce rekonstrukcí dosti radikální, ale s úctou k historii a při zachování místního tvarosloví. Včetně plotu.
Rekonstrukce historických domů vyžaduje citlivý přístup. Především je třeba skloubit původní architekturu s požadovaným komfortem. Jedním z klíčových z prvků, které rozhodují o tom, jak se v domě žije, jsou nepochybně okna. Respektive jejich zasklení, které ovlivňuje teplo, ticho i celkovou pohodu. A rovnou přinášíme konkrétní příklad. Vilový dvojdům z roku 1923 na pražské Ořechovce se nachází v památkově chráněné zóně. Proto poskytl ideální příležitost si ověřit, jak zásadní roli hraje při rekonstrukci volba okenních výplní. Rekonstruujete? Myslete na kvalitní zasklení. Dokážeme vám, proč je to dobré.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
