Za politikou EU, která se chce zasadit o plošné omezení plýtvání s potravinami, není jen snaha ušetřit. Je to malý plán s velkými dopady, který má přispět k ochraně celoplanetárního klimatu.
Právě na keltský svátek Samhain (v noci z 31. 10. na 1. 11.), kdy Keltové snad jako první v našem civilizačním prostoru organizovaně vzpomínali na mrtvé a tento zvyk později převzali i Slované, je dobré si připomenout, jak je to vlastně s tradicí a současností našeho pohřbívání. Bez smrti není života a naopak. A bez nebožtíků by nebylo na koho vzpomínat a co slavit. Od keltských a slovanských stop v české kotlině již uběhlo mnoho času a mnohé se změnilo. Předně církev změnila oficiální datum vzpomínání na mrtvé. Pokud to uděláte, jak se na správného křesťana sluší a patří, právě večer 2. listopadu, tedy na Dušičky, jsou dovoleny i pozůstatky tradic pohanských. A zatvrzelým pohanům nezbývá nic jiného, než slavit Halloween, který má vlastně nejblíže k obřadům slovanským.
Humbuk to byl velký, když se poprvé zjistilo, že divoká prasata na Šumavě jsou kontaminována radioaktivním zářením. Konkrétně bylo prokázáno cesium a za pachatele byla označena havárie Černobylu 26. dubna 1986 spolu s radioaktivními dešti a oblibou divočáků v konzumaci takzvaných jeleních lanýžů. Jenže je to ještě mnohem složitější a radioaktivita prasat se v nejbližších desetiletích bude dokonce zvyšovat.
Říká se, že stačí sníst jedno denně, a přežijete sychravý podzim i zimu bez návštěvy lékaře. Jablko je zkrátka pašák. Určitě v sobě ale nenese tolik vitaminu A, jako třeba mrkev. A ani tolik vitaminu C, jako třeba pomeranč. Takže čím si tu dobrou pověst vlastně zasloužilo?
Liška nálevkovitá a stroček trubkovitý, dva druhy hub, které řadíme mezi lišky, tedy hub patřících do čeledi liškovité. V prvním případě u nás teprve nedávno objevený skvost pro chuťové pohárky mas, v druhém případě dokonce staročeská klasika, která se přidávala do vánočního kuby. Recept byl jednoduchý: černá liška + vařené kroupy + vepřové sádlo + sůl a bylinky (nejlépe majoránka, případně i pepř). Zapéct v troubě a je hotovo. Dnes si leckdo myslí, že do kuby patří hříbky. Kdepak. Masovost hříbková je pověstná.
Některé cibulky se vysazují již od září, jiné počkají klidně až do října a listopadu. V každém případě je právě nyní nejvyšší čas cibule vysadit, konec října je za humny. Pokud chcete na jaře ve své zahradě nádherně kvetoucí sněženky, bledule, narcisy, modřence, tulipány, hyacinty, krokusy, puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub spolu s hlíznatými talovíny, bramboříky, pryskyřníky a sasankami, není nač čekat.
Pokud už máte na zahradě a kolem domu víceméně hotovo, je teď vlastně práce, kterou můžete dělat venku, až nečekaně málo. Přitom úmorná odpolední horka jsou už minulostí, počasí vám tedy jde na ruku a děti neruší. Je ideální příležitost se pustit do dlouho odkládaných projektů. Počinů pro radost i užitek.
Zimostráz neboli buxus zná určitě každý, můžeme z tohoto stálezeleného keře tvarovat nádherné topiary a tvořit nízké i vyšší živé ploty. Problém však je, že roste velmi pomalu a při pravidelném tvarovacím řezu se zdá být doba dosažení požadované velikosti a tvaru nekonečná. Trvá to dlouhá desetiletí. A když pak takové krasavce napadne škůdce, který je může zahubit, to nepotěší nikoho. Dejte si proto dobrý pozor na zavíječe zimostrázového, tento invazní druh hmyzu pocházející z orientu je již na celém našem území. Zasáhněte již nyní na podzim!
„Mámo, tady vysadíme ty jalovce a támhle budou jabloně a hrušně, čtvrtkmeny a polokmeny, jedna třešeň, několik švestek, aspoň 6 - kvůli slivovici, a hned vedle uděláme pruh s rybízy a angrešty...“ Každé plánování má něco do sebe, je šancí, nadějí, příslibem budoucna, tedy pokud není hned na začátku zásadní chyba. V tomto případě jalovce. Anebo hrušně. Rez hrušňová je totiž houba, která potřebuje dva hostitele. Hrušně a… jalovce. A čím blíže jsou u sebe, tím hůře.
Berte to s trochou nadsázky a zamyslete se nad tím. Huňaté kožíšky a zvědavé čumáčky čtyřnohých zvířat mají něco do sebe, ale nic se nemá přehánět. Služby, které vám nabídnou pokojové rostliny, je totiž skoro totožný. Jen vyjde laciněji, bez konfliktů a rizik.
V posledních letech se stále více lidí obrací k moderním řešením pro své zahrady a terasy. Jedním z nejnovějších trendů v oblasti hliníkových zahradních staveb jsou bioklimatické pergoly.
Když přijde na hodnocení kvalit, většinou se odborníci shodují na tom, že způsob, jakým se lidstvo dobírá kalorií pro své přežití, je zatížen dědičnou chybou. Jak to změnit? Nestačí jen poopravit zemědělství, ale i způsob, jakým k potravinám přistupujeme.
Zabránit některým živočichům v proniknutí na náš pozemek může pouze takové oplocení, přes které se nedostanou. Tedy dostatečně husté, kterým se neprotáhnou, ale i dostatečně vysoké a pevné. Třeba běžné ohradníky překoná taková srna s lehkostí baletky. Nízké ploty prostě nefungují, stačí ale přidat alespoň několik desítek centimetrů, půl metru, metr a světe div se, žádný Duplantis se mezi vysokou zvěří nerodí. Hustý živý plot pro změnu nefunguje na zajíce, i kdyby měl sebevíc trnů. Je ale opravdu nutné budovat oplocení, nebo existují i jiná řešení?
Problémů mají naše původní borovice lesní více, než by se dalo předpokládat. Buď jak buď, začaly usychat, z části kvůli nevhodné výsadbě na nevhodných místech, z části proto, že již nedosáhnou svými kořeny na podzemní vody. Navíc jsou místně vytlačovány invazní borovicí vejmutovkou, která je na seznamu invazních druhů v ČR a skutečně dovede porostům tradičních borovic i jiných dřevin škodit. Mladé sazenice borovic, které měly nahradit monokulturní smrkové porosty, pro změnu likviduje klikoroh borový.
Připravte si papír a tužku, ať si můžete odškrtnout ty věci, které se vás netýkají. Seznam podzimních úkolů se hned bude zdát z půlky hotový!
Sotva jsme zaparkovali auto u první benzíny za Znojmem, vykřikl nejmladší syn: „Vidíte to hejno?“ Z pole se zvedala masa tělíček, která tvořila ve vzduchu stále se přelévající a měnící obrazce. Dokonale synchronizovaná živá hmota. Tu zase usedli a pak hned, jako jeden muž, sborově vzlétli. Tady ale zrovna nebyly v okolí žádné vinice a tak vládlo docela ticho, žádné dunění, jen špaččí štěbetání tisíců neuvěřitelně rychlých hlasivek. Prý stokrát rychlejších svalů než jaké ovládají lidské mrkání očního víčka. Sotva jsme ale zastavili ve vsi, kde jsme měli být týden ubytováni, pumelice za pumelicí, každých pár vteřin, někdy se zdálo, že každou vteřinu. Rány jako by se poblíž odvíjela lítá bitva na život a na smrt.
Hmyz probouzí zvědavost nejen lidí, ale také psů a koček. A občas ta zvědavost může skončit nepříjemným bodnutím. Které druhy běžného hmyzu jsou pro domácí mazlíčky skutečným nebezpečím?
Pes, nejlepší přítel člověka. Kočka, nejlepší přítel sebe sama. Pro oba tyhle zvířecí mazlíčky ale platí, že kromě své náklonosti nás přibližují i patogenům, s nimiž bychom se raději potkat nechtěli.
Jas, síla a sytost, intenzita. Na podzim se nám listnáče předvádí naposledy, ale zato si dají s tou parádou opravdu záležet. Které jsou proslulé těmi nejhezčími barvami?
Nejlepší práce je ta, která se dělá sama od sebe a dobře. Půdopokryvné druhy okrasných rostlin pohlídají vaši zahradu, ochrání ji před vpádem plevelů, a ještě přitom vypadají elegantně. Zároveň brání většímu výparu vody a obvykle nejsou vůbec náročné na živiny.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
