Úrodnost, struktura a vlastnosti půdy

 Jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují typ rostlinstva v dané zahradě, je charakter její půdy. Dalšími důležitými vlivy jsou vlhkost (zamokření zahrady a naopak dostatek zálivky), množství slunečního svitu a průběh počasí v konkrétním roce. Obecně platí, že půdy, které jsou v poměrně dobrém stavu, vyhovují většině rostlin. 

Velmi těžké je upravit extrémní půdní druhy (písky, jíly). Základním fakrtorem, který nám rozlišuje typy zahrad, je půda. Vznikala po miliony let zvětrávánim horniny zemské kůry, takže charakter podložní horniny značně ovlivňuje půdní druh, který se z ní vyvinul. Jako příklad si uvedeme starší magmatické horniny jako pískovce a žulu mající tendenci tvořit kyselé půdy. Naopak vápence a křídové horniny tvoří zásadité půdy. Všimněte si, že například v podkrkonoší má půda vlivem hornin červenou barvu, v úrodných oblastech polabí zase černou a podobně. Běžná barva půdy je hnědá. Strukturu půdy lze upravovat přidáním organické hmoty. 

Textura půdy (zrnitost)

Ornice, na které zahradničíme, je ovlivněna dostatkem či nedostatkem půdní hmoty a zastoupením a velikostí půdních částic.

Jílové půdy jsou tvořené mikroskopickými částicemi hustě nahloučenými u sebe (udržují vlhkost i za teplého počasí). Paradoxem je, že právě těžké jílovité půdy (studené) často vysychají a tvoří praskliny a hroudy. Tato půda je velmi problematická pro pěstování rostlin.       

Písčité půdy mají opačný charakter, skládají se z větších částic než jíl a jsou dobře propustné. Na jaře se dobře prohřívají, proto jim říkáme teplé půdy. Dobrá propustnost půdy je však jen nepatrně vzdálena od rychlého průsaku vody. Jakmile propouští příliš vody, přichází i o živiny, které se rozpouští v roztoku a mohou se vyplavovat mezi jednotlivými půdními částicemi. Proto se za ideální považuje písčito-hlinitá půda (má převahu větších zrn nad menšími a je obohacena o organickou hmotu).

Úprava půdy

Jak jílovitá tak písčitá půda se dá upravit tak, aby byla vhodná k pěstování a zlepšil se její stav - struktura i množství živin. Drobtovitá konzistence vyzrálého organického hnoje dokáže stmelit částice sypké písčité půdy, nebo naopak rozdělí jemnou jílovitou strukturu. Půdu zaktivují jemné mikroorganismy, obsahující hnůj. Dosáhneme tak lepší úrodnosti a růstu rostlin. Ideální struktura půdy se pozná tak, že si ji vezmete do rukou a necháte si ji propadat mezi prsty. Má mít drobtovitou strukturu a není ani příliš sypká ani pórovitá. Když si k ní přivoníte má nasládlou vůni a na první pohled je plná drobných organismů.

Zásaditost a kyselost půdy (alkalita, acidita)

Tyto stavy půdy jsou naprosto protichůdné. Relatiní zásaditost či kyselost se měří podle stupnice známé pod názvem "stupnice pH," která je všeobecně uznávanou. Stupnice je v rosahu od pH 0 do pH 14. rostlinám běžně vyhovuje pH od 5,7 do 6,7 (rostliny však rostou i v půdě o pH od 4,5 do 7,5). S vyšším pH je půda příliš alkalická a s nižším příliš kyselá. 
Vápenaté půdy (alkalické) mají vysoký obsah vápníku (vysoké hodnoty pH). Tyto půdy mohou být dobrou úrodnou půdou, pokud je upravíme organickou hmotou (kompostem, chlévským hnojem). Příliš zásaditou půdu lze upravit i přidáním kyselé rašeliny.
Kyselé půdy (rašeliny), mají nízké hodnoty pH. Rašelina je sama o sobě organickou půdou (vznikala rozkladem rostlin). Pokud potřebujeme rašelinu zásaditější upravujeme ji vápníkem (ve formě mletého vápence). Prodávaná rašelina je sterilizovaná a proto je ochuzená o množství živin. Stále se však k úpravě půdy používá, řeší však pouze úpravu pH, nikoli množství živin. V České republice jsou k dostání kvalitní kupované rašeliny se značným poměrem živin.

Testy pro zjištění kyselosti či zásaditosti půdy

 Půdní reakci si můžeme stanovit doma pomocí indikátorových papírků, které se běžně prodávají v laboratorních potřebách, ale i v kvalitně zásobených zahradnictvích. Nebo můžeme zanést vzorek půdy do laboratoře a nechat jej podrobit testům. K spolehlivým indikatorům půdy také patří původní rostlinstvo na pozemku a jeho okolí. Pokud nám na zahradě rostou rododendrony nebo vřesy, jsou typické pro kyselé půdy, naopak kaliny jsou indikátorem zásaditých půd. V písčitých a kyselých půdách rostou třeba břízy a janovce.

Velký rozdíl je, pokud chceme půdu přizpůsobit určitým druhům rostlin, nebo ji chceme celou změnit pro rostliny, ktré jsou pro tuto lokalitu jinak nevhodné. Výměna půdy je časově velice náročná, proto je lepší použití nádob pro rostliny, u kterých to považujeme za nutné. Někdy nám jednoduché řešení může ušetřit i náklady, kdy na procházce v přírodě posbíráme krtiny a následně je použijeme k úpravě půdy. Samozdřejmě to však není řešení pro velké výsadby najednou. Pomůže i zasazení rostliny s bohatým kořenovým valem s vhodnou půdou.

Úprava půdy v námi projektované zahradě

I v námi projektované zahradě musíme upravit půdu pro určité druhy rostlin. K rododendronům přidáme rašelinu a pro jiné druhy zase přimícháme kvalitní druh úrodné zeminy (kompost, případně dovezená zemina). Užitkové záhony budou majitelé teprve budovat, na zahradě dosud žádný není, chtějí však pro užitkovou zahradu jen minimum plochy kvůli požadavku na minimalizaci zahradních prací. Navíc přihrneme kvalitní zeminu ke dřevinám a na povrch nasypeme mulčovací rašelinu či mulčovací kůru. I okrasné záhony lze na povrchu upravit mulčovací rašelinou, případně mulčovací kůrou. Na užitkových záhonech a v případném skleníku bude samozřejmostí pravidelné hnojení, jinak je však půda na této zahradě naprosto běžnou ornicí, na které poroste bez potíží většina druhů rostlin. Přesto však bude vhodné pravidelné přidávání kompostu, který bude umístěn v jihozápadním rohu zahrady.