Rozhodneme-li se pro výsadbu živého plotu do své zahrady, musíme si uvědomit, k jakému domu a zahradě živý plot volíme, v jaké lokalitě se nacházíme, jaký je celkový charakter místa a k jakému účelu bude plot sloužit. Důležitý je také správný výběr druhů dřevin podle klimatického pásma, množství světla, vlhkosti a typu půdy. V každém případě má živý plot několik důležitých funkcí. Estetickou - příjemně doplňuje kompozici zahrady, hygienickou – částečně tlumí zvuk a zachytává prachové částice, mikroklimatickou – rostliny zlepšují mikroklima zahrady a zároveň zvyšují vzdušnou vlhkost.
Živé ploty lze rozdělit do dvou základních skupin - na tvarované (stříhané) a volně rostoucí. Další dělení je možné podle velikosti - na nízké (do 1 m výšky), střední (1 až 2 m) a vysoké (2 až 3 m).
Výběr dřevin pro tvarované živé ploty je omezen. Vhodné rostliny jsou dobře regenerující, otužilé, odolné proti škůdcům a chorobám. Odnožující dřeviny se do živého plotu nehodí. Při výběru jehličnanů musíme dávat pozor na druhy, kterým se pod tíhou sněhu rozklesne koruna a jsou potom znehodnocené (Thuja occidentalis „Ellwangeria“, Taxus media „Hicksii“).
Stříhané živé ploty (udržované do pravidelných tvarů) jsou vhodné do menších zahrádek, kde není moc místa a zútulňují prostředí. Je dobré kombinovat jehličnaté a listnaté dřeviny, protože živý plot jen z jehličnanů působí monotónně. Pro oživení předsadíme jehličnany nižšími kvetoucími keři nebo trvalkami. Při výsadbě umisťujeme rostliny tak, že na klidnější strany pozemku umístíme listnaté dřeviny a na hlučnější část jehličnany a stálezelené dřeviny.
Volně rostoucí živé ploty (neupravujeme do pravidelného tvaru) patří do většího prostoru, kde je místo pro jejich přizený růst. Dřeviny hodící se pro živé ploty jsou kvetoucí, plné barev, mají zajímavé olistění, a pokud se nám podaří správná kombinace druhů, není třeba je předsazovat. Kvetením pak ozdobí zahradu od časného jara až do pozdního podzimu. Velikostí bychom měli vybírat keře podobné a s obdobnými nároky na prostředí. K docílení pěkného efektu vysazujeme stejný druh vždy alespoň po několika rostlinách.
Jehličnany: tis (Taxus baccata „Adpresa“, „Fastigiata“, „Washingtony“), borovice (Pinus mugo, sylvestris „Waterí“), jalovec (Juniperus media „Pfitzeriana“ a „Hetzii“, J. virginiana)
Založení živého plotu
Jelikož se dají zakoupit rostliny v nádobách, můžeme živý plot zakládat od jara až do podzimu. Již při nakupování rostlin si všímáme jejich zdravotního stavu a vzhledu. Pokud rostliny přesazujeme, musíme si dát pozor na kořenový bal, který musí být co největší a nepoškozený. Snažíme se, abychom co nejméně porušili kořeny včetně kořenového vlášení, kořenový systém nesmí zaschnout (vysazování živého plotu neprovádíme v horkých dnech). Připravenou jámu obohatíme substrátem vhodným pro daný druh (kompost, zahradnický substrát, substrát namíchaný s rašelinou, organické hnojivo, pomalu rozpustné hnojivo).
Těsně po výsadbě keře lehce zastřihneme výhony tak, abychom poměrově vyrovnali nadzemní a podzemní části rostliny (omezíme výpar vody a usnadníme rostlině zakořenění). U prostokořenných rostlin zkrátíme výhony až o jednu polvinu (běžně o jednu třetinu). Jámu s rostlinou zahrneme substrátem a udusáme. Nakonec vše pořádně zalijeme. Než se rostliny přijmou, může to chvíli trvat, proto pravidelně zavlažujeme a kontrolujeme jejich stav. Čím větší rostliny zasazujeme, tím déle trvá jejich ujmutí.
Živý plot sázíme tak, abychom nezapříčinili poškození sousedova majetku. Po několika letech si totiž rostliny vytvoří mohutný kořenový systém, který dokáže pohnout se sousedovým plotem a přerůstat jej. Pozor proto na vzdálenost od takového plotu. Výsadba s ním nesmí těsně sousedit.
Následná péče
Stříhaný živý plot se od začátku udržuje do jednoho tvaru. Listy by měly být už od země a tvar u vrcholu by měl být o 10 procent užší než u základny, (pokud začne živý plot ve spodní části vyholovat, musíme provést radikální zmlazovací řez, kdy keř zase pěkně obroste). Tím předejdeme škodám způsobeným sněhem a větrem. Silný sestřih vytvoří silný porost. Nejlepším termínem pro střihání je jaro ještě před začátkem rašení, což platí pro jehličnany i pro listnaté dřeviny.
Volně rostoucí živý plot, který má přirozený růst, se stříhá minimálně. Odstraňujeme suché dřevo a lehce umírňujeme růst. Pokud si nejsme jisti, jak prořezávat, nemusíme pospíchat a provedeme řez později. Keře kvetoucí na jaře (na loňských výhonech) se stříhají hned po odkvětu (jaro), aby přes léto narostly nové výhony, na kterých jsou květní pupeny. Pokud bychom je ostříhali na podzim, odstraníme květy budoucího jara (dřišťály, kdoulovec, zlatice, rakytník, mahon, wajgela). Keře kvetoucí na letošních výhonech se stříhají na jaře při začátku rašení, dosáhneme tak krásně rozvětvených a kvetoucích rostlin (komule, hortenzie, levandule, třezalka…). Některé keře nevyžadují skoro žádnou pozornost. Jen občasné probírky a tvarování (hebe, pěnišník, skalník, skimie, dřišťál Thunbergův).
Živý plot v námi projektované zahradě
V minulém dílu seriálu jsme si řekli, že plot ohraničující spodní část zahrady postavíme z drátěného pletiva, které předsadíme volně rostoucím živým plotem. Ten poskytne majitelům zahrady vytoužené soukromí a zpříjemní prostředí. Zároveň je třeba podotknout, že provedeme rokonstrukci živého plotu (stará výsadba je z pámelníku). Původní rostliny kompletně vyměníme za nové. Nová výsadba bude složena ze stálezelených listnatých druhů a jehličnanů, i z opadavých listnáčů.
Pro rekonstrukci původního živého plotu nás zaujaly tyto druhy:
zlatice (Forsythia intermedia) - opadavý keř, záplava květů nás potěší v brzké jaru
kdoulovec (Chaenomeles speciosa) - poněkud rozcochatý, opadavý keř, květy podobné jabloním se objevují v dubnu až květnu, vonné malvice se podobají kdoulím
kolvície (Kolkwitzia amabilis) - vzdušný keř s nádherně překloněnými větvemi, květy má světle růžové, vonné, kvete v květnu až červnu
tavolník (Spirea vanhouttei, cinerea) - v květnu bohaté bílé květenství, krásné olistění, všestranně použitelný
hlohyně (Pyracanta coccinea) - lehce stavěný, stálezelený, rozcochatý a trnitý keř, kvete v květnu až červnu jemnými bílými květy, ozdobné malvičky vydrží na keři často až do zimy
kalina pražská (Viburnum pragense) - kříženec, vzpřímený keř, s jazykově dlouhými listy, květy jsou krémově bílé a objevují se v květnu až červnu, peckovičky zprvu červené a potom černé
pustoryl (Phyladelphus lemoinei) - krásné keře s bílými vonnými květy, kvete v červnu až červenci
zerav západní (Thuja occidentalis )- leskle světle zelený i v zimním období
cypřišovec (Cupressocyperis leylandii) - kříženec pravého cypřiše a nutkajského, nenáročný, netrpí chorobami, syvolistá kultura „Haggerstow Grey“
Okolo horní části zahrady bude dřevěný plot, proto zde vysadíme jen pár keřů od každého vybraného druhu. Nepůjde tedy o souvislý porost. Navíc budou tyto keře v pozadí dominovat půdokryvné skladbě rostlin zpevněného svahu při pohledu ze zahrady směrem vzhůru do svahu.
rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) - vysoký keř trnitého charaktaru, je dvoudomý (nutno pamatovat na pořízení samčí i samičí nrostliny), velice okrasný, na podzim jej zdobí krásné drobné oranžové peckovičky, které na keři zůstávají i v zimě
přísavník trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata) - samopnoucí loubinec, který krásně kryje nepěkná místa
