Domy postarší a historické, které se nachází na nápadně úzkých parcelách, nejsou v Bostonu ničím neobvyklým. Ovšem i z toho, co je v Bostonu běžně k vidění, se tzv. Skinny House silně vymyká. Tenhle hubeňour je totiž rekordní svou minimální šířkou.
Obnova opuštěného domu v historickém centru Méridy přinesla nejen nový život staré stavbě, ale i poctu jejímu minulému příběhu, který je dnes vyprávěn současným architektonickým jazykem.
Do svého okolí příliš nezapadá, jeho historická podoba je v kontrastu s novější zástavbou. Je to dáno tím, že tu původně nestál. Jeho místo bylo až za řekou, na starém náměstí. Sem, na nábřeží, byl přenesen a znovu postaven. Doslova cihlu po cihle. Proč?
Po celém západě Evropy, na Islandu, v Norsku. A nakonec nejvíc asi na americkém venkově. Tady všude je zvykem, aby stodoly a hospodářská stavení byly vybarveny do červené. Proč? Vysvětlení překvapí.
V angličtině se jim říká spite house a funkčnost u nich nebývá na první místě. Tyhle domky vznikají proto, aby jimi jejich majitelé někomu pořádně hnuli žlučí. Staví se proto, aby naštvaly městské úředníky nebo zastínily výhled nebo slunce, zakryly dvůr protivnému sousedovi apod. Jsou nehezké, ale krása u nich na seznamu priorit nehraje roli. Mají jen někoho pořádně vytočit. Jako právě tento domek za 23 miliónů.
Villa Dom Carli sice vznikla jako investice, to jí však na osobitosti nic neubírá. Představuje malý únik do Toskánska, který nemusíte hledat za hranicemi, ale který najdete přímo v české kotlině. Najdete ji pouhých 50 minut autem od Prahy, v poklidné krajině nedaleko Kutné Hory a Kolína.
Je možné nabídnout nedotčenou přírodu, když se na ni díváte zpoza oken hotelového pokoje? Projekt z čínského Chang-čou se o něco takového pokouší.
Během prázdninových výletů a cest do zahraničí možná okem zavadíte o pamětihodnosti, stavební památky a divy architektury. U nichž vás nejednou napadne, jak dlouho je asi trvalo vystavět. Ta čísla budí obdiv a zároveň neklid. Dostavba Temelína nebo dálnic nám totiž dnes trvá déle, než třeba ve starém Egyptě budování Velké pyramidy.
Chata Refuge de l'Aigle (Orlí útočiště) byla usazena v nadmořské výšce 3 450 m na skále Aigle nad údolím Romanche poblíž severního svahu pohoří Meije již v roce 1913 (některé zdroje uvádějí 1911). Od začátku sloužila jako útočiště horolezcům, dnes je však kompletně zrekonstruována a vejde se do ní až 30 dobrodruhů s lany, skobami a cepíny.
Že jsou televizní věže někdy zároveň rozhlednami, to se ví. Například asi nejikoničtější věž na Žižkově, po které již tradičně šplhají batolata výtvarníka Černého, je opravdu zároveň i rozhlednou. Stejně tak věž na Ještědu a Pradědu. Ovšem naše krajina je doslova protkána rozhlednami, které žádnou jinou funkci neměly a nemají. Rozhlížet se, vyšlápnout si po schodech na vyhlídku. Rozhledny jsou všude, na kdejakém vyšším kopci a nižší hoře. Již více jak před sto padesáti lety si u nás lidé oblíbili lezení do kopců, načež vylezli ještě výš – na rozhlednu. A rozhlédli se po krajině.
V architektonické soutěži Stavba roku hlavního města Prahy 2024 zaujal veřejnost nový bytový dům na Malé Straně ze všech přihlášených pražských realizací nejvíce. S počtem hlasů 48577 tak získal Cenu veřejnosti a rozhodně to není náhoda. Jak výjimečná lokalita, tak architektonický návrh včetně slovutného jména autora spolu s originálním a precizním způsobem provedení šetrným k historii dávají tušit, že nejde o jen tak ledajakou budovu.
Jubilejní 15. ročník celorepublikového festivalu Den architektury, který proběhne od čtvrtka 2. do úterý 7. října 2025, ponese podtitul Ta architektura a zaměří se na ženskou perspektivu v tomto výsostně tvůrčím oboru. Představí stavby, které navrhovaly a navrhují ženy nebo na kterých se podílely.
Prázdniny se už blíží jako maják na obzoru, a mnozí už za tím světélkem v temnotách upírají zrak. Protože se s nimi nese příslib dovolené, kterou nemálo Čechů bude užívat v Chorvatsku. Dost možná zrovna na Istrii, kde se nachází i tento nádherný dům s pavilonem, připravený studiem Arhitekti Počivašek Petranovič.
Dáte si na chalupě „šlofíka“ až když je okolo vás neuvěřitelný rámus? To proto, že jste přijeli jako první a už jste stihli posekat trávník, nechali bzučet i křovinořez a nařezali dřevo na cirkulárce, zatímco ostatní „lufťáci“ teprve přijeli. Jezdíte na chalupu poctivě každý týden, čímž terorizujete celou rodinu, hlavně děti? Bravo! Dáváte si na plaňky plotu hrnky dnem vzhůru, na štít paroží a na stěny třeba kola od starých vozů? Máte na střeše maketu čápa a v místní hospodě rozhodíte jednou týdně všem panáka a výčepní vysokou „diškereci“? Pak jste opravdoví chalupář. Myšleno samozřejmě s nadsázkou.
Křivky a organické tvary jsou našemu smýšlení bližší, než strohé linie geometrických rovin. A právě motiv plynulé zaoblené přirozenosti naplno rozvádí projekt, který se nese svým vlastním proudem.
Minimalistický interiér, který v sobě nese více funkcí než švýcarský armádní nožík. Zhruba tak jde popsat Writer’s Block Hut. Projekt, za kterým stojí architekti ze studia i29. I když teď by se o něm mělo spíše hovořit jako o výrobku. Model jednoduché stavby totiž replikují v bezpočtu variant.
Ani ryby neberou každý den. A kde by to měli vědět lépe než v portugalském Comporta. Už do 13. století proto místní raději hospodaří na polích (pěstuje se tu i rýže). A na lov ryb vyráží jen během jejich „tahu“. Tehdy se také celé rodiny přesouvaly z vnitrozemí do chatrčí, které byly situované na pobřeží. To aby neměli daleko k plným sítím a spoustám vylovených ryb. A děje se to vlastně svým způsobem dodnes.
V roce 1906 získali velkostatek Čertousy s barokním zámečkem předci současných majitelů. Po znárodnění v roce 1948 však byl areál s budovami postupně devastován, v 80. letech 20. století se dokonce uvažovalo o úplné demolici a výstavbě velkokapacitní odchovny jalovic a vepřína. Naštěstí se to nestihlo a v roce 1993 získala majetek zpět v restituci rodina Stárů. Západní křídlo velkostatku, 110 metrů dlouhá stavba poskládaná z 5 hospodářských budov, byla přestavěna na tříhvězdičkový hotel, který byl otevřen v roce 1999. Historie Čertous je však hodně pestrá, stejně jako současné možnosti využití areálu. Otevřen je dokořán turistům, výletníkům i lidem milujícím kulturu pod širým nebem. Například v dubnu letošního roku zde měl koncert Laco Déczi s jazzovou kapelou Celula New York.
Vysvěcení se tahle stavba nikdy nedočká, kaple se jí jen říká. Prostoru k rozjímání ale nabízí dostatek. A pro ty, kteří v ní mohou odpočívat, je doslova svatá. nenahraditelná, úžasná, báječná, božská. Slouží jako nevšední regenerační prostor.
Údolí Berounky, na které se rozhlíží Vlaštovka, bylo oblíbenou rekreační chatovou oblastí, která se postupně mění v rezidenční čtvrť s rodinnými domy. Vlaštovka byla usazena v horní části jižního svahu, na místě s nejlepšími výhledy do krajiny. Dostatek soukromí, vzrostlé stromy a divočeji vyhlížející zahrada v prudším svahu dávají místu jedinečný charakter. Svah navíc definoval budoucí stavbu, opírá se o něj a vychází se z ní terasami do zahrady ve dvou různých výškových úrovních. Ta hlavní je překvapivě ve druhém podlaží.
