Stačí si v zahradě najít místo, kam se po celý den opírá sluníčko, koupit plastové kanalizační trubky potřebné délky s koncovkami a můžete začít. Kromě bohaté úrody, jaké lze takovým způsobem pěstování jahod dosáhnout, získáte velmi praktický a na prostor maximálně úsporný prvek. Zbude vám v zahradě dostatek místa na další rostlinstvo i relaxaci.
Americká zahrada u Chudenic, místo mého dětství a dospívání, nádherná sbírka dřevin rozličného původu a památka na um někdejších zahradníků. A že najdete po rodu Černínů z Chudenic (též Czerninové z Chudenic, německy Czernin von und zu Chudenitz) v kraji mnoho stop. Americká zahrada je perlou, kterou nesmíte minout.
Zúrodňujete ze všech sil; záhonky máte – jako byste na nich hledali poklad - překopané křížem krážem. Počasí vám přeje, deště i sluníčka je tak akorát. Hnojíte jako diví, sázíte to nejlepší. A přesto se vám nedaří. Pěstované nevzchází, jak by mělo, úroda za nic nestojí. Kde je chyba? Dost možná je odpověď v půdě, respektive jejím pH.
Pro malá, titěrná a mělká zahradní jezírka nejsou lekníny příliš vhodné, tedy s výjimkou trpasličích odrůd. Pokud ale máte v jezírku dost místa, aby nebylo jen o leknínech, a pokud je i dostatečně hluboké, s chutí do toho. Dokonce je nebudete muset ani zazimovávat, tedy ukrývat před zimou do bezpečí, aby nezmrzly, pokud zvolíte správný druh a kultivar. A kdy lekníny přesazovat? Nejlépe právě nyní v dubnu!
Nikdo nepopírá, že vosa obecná je užitečný živočich. Jen bychom prostě byli raději, kdyby se ta jejich užitečnost projevovala jinde, než v bezprostředním okolí terasy, na které si chceme v klidu posedět.
Výraz zlatý déšť je lidovým pojmenováním, které se používá především pro zlatici, tedy ten keř, který se hned brzy na jaře obsype žlutavým kvítím. Ve skutečnosti jsou však zlatým deštěm žlutě kvetoucí štědřence, jedovaté rostliny z čeledi bobovitých, jejichž semena (ale i květy a listy) mají zaručené smrtící účinky, a které vykvétají oproti zlatici o mnoho později. Štědřenec je navíc oproti zlatici košatá a o mnoho vyšší dřevina s širokou korunou.
Jestli vinařům, gurmánům, ale i jen obyčejným turistům vyrazí nějaké vinice dech, pak jsou to ty na Lanzarote, nejsevernějším ostrově souostroví jménem Kanárské ostrovy, oblíbené turistické destinaci. Zdejší vinice jakoby vypadly z fantaskních představ o budoucnosti lidského osídlení Marsu.
Vyvýšený záhonek je tak trochu jako květináč. Ve zbytečně velkém budou rostliny plavat, v příliš malém se budou tísnit. A dovnitř se jich taky nevejde neomezené množství.
Hromada s pokladem, ze které neubývá. Protože tohle černé zlato průběžně obnovujete. Ano, řeč je o kompostu. Jednom z těch opravdu základních a přitom fantastických nástrojů, jimiž se dá vyživovat půda a rostliny na celé zahradě. Ale pozor, přesycení dobrým kompostem může mít docela drastické dopady.
Ta nejsnazší řešení jsou někdy opravdu ty nejlepší. Dobře to jde vidět na příběhu vzniku prvních herbářů. Botanických kolekcí sušených rostlin, bez nichž se ani dnes úplně neobejdeme.
Za horkých dní, obzvláště těch letních, je stínění interiérů nezbytné. Již dlouho je přitom známo, že neúčinnější je stínění venkovní, které chrání interiéry našich domů před přehříváním nejlépe. Navíc lze toto stínění doplnit různými čidly, díky kterým se konkrétní stínící prvek stane samostatným zařízením, které se o sebe dovede postarat samo.
Zasadit něco, to všichni zahradníci moc rádi. Ale kolik toho má být? To už je drobet složitější. Pochopitelně, žádná zahrada není nafukovací a místo na záhoncích je omezené. Takže je třeba nějak napřímit vztah mezi počtem rostlin a parametry osevní plochy. Zkrátka, chvilku počítat.
Předpěstované sadby a připravené rostlé sazeničky na nás s příchodem jara vykukují z regálů i v těch obchodech, kde bychom je nečekali. Prodávat napůl hotovou práci je totiž skvělý byznys. Lidé si je rádi kupují, mají totiž pocit, že tím šetří místo, čas a peníze. Ne vždy je to pravda.
Kvalita, svěží vzhled, nadčasovost a kresba dřeva jsou jedny z mnoha předností dřevěného zahradního nábytku. Jeho nižší odolnost vůči klimatickým vlivům však vyžaduje častější péči a renovaci. Odbornice z Hornbachu radí, jak na to.
Menší zahrady a vyloženě malé zahrádky trpí nedostatkem místa na pěstování rostlin. A pokud přece jen máme nějaké nároky na alespoň trochu rozumný objem výpěstků, nezbývá nám nic jiného, než jít do výšky. V případě rostlin s vysokými nároky na pěstební plochu je to vyloženě nezbytné.
Kdo nedá dopustit na hříbky, ať si na jaře udělá do lesa jen procházku. Ovšem právě celoroční houbaření, tedy kromě léta nejen na jaře a na podzim, ale i v zimě, povyšuje houbaře krůček po krůčku na odborníka. A jaro? Na houby je překvapivě chutné, i když je venku ještě dosti chladno.
Už to není záležitost fotbalových stadionů a sportovních arén. Umělé trávníky - travní koberce se syntetickými vlákny - se dnes úspěšně usazují na domácích dvorcích a zahradách. Jejich popularita je dnes jednoznačně na vzestupu. Pro životní prostředí a tím pádem ani pro nás z toho nic moc dobrého ve výsledku neplyne.
Výčet přínosů komunitních zahrad, těch se sousedy společně obdělávaných, by vydal na mnoho stránek. Jen namátkou: Vzdělávání, zajištění potravní bezpečnosti, pomoc biodiverzitě, vytváření vztahu k přírodě, psychická úleva od stresu. Alespoň tak to tvrdí ti, kteří se je snaží prosazovat jako univerzální řešení do škol a měst.
V zahradě si můžeme pěstovat mnoho různých druhů hub, i když nabídka není zrovna obrovská. V pěstírnách jsou pak nejčastější hlívy a žampiony, proto možná mnohé houbaře zarazí, že se pro pěstování hub v zahradě nejlépe hodí právě límcovka vrásčito-prstenná, zvaná také obří. A nejen pro pěstování v zahradě, ale i pěstírnách. Patří přitom mezi zdraví prospěšné houby.
Na jaro se to většinou neobejde bez rytí a přípravy půdy. A při tom rytí – v mělkém záhonku, kompostu nebo při přehazování uzrálého hnoje – na ně narazíte nejčastěji. Na bílo-žluté vypasené tučné válečky, kterým se říká ponravy. Co s nimi? Zabíjet netřeba, většinou totiž neškodí.
