Materiálová paleta je jasně viditelná v celém obytném prostoru. Zahrnuje nepálené cihly, kámen, dřevo, rákos a dlaždice. Tradiční materiály, typické pro andský region. O to víc dům překvapuje svým moderním interiérem.
Nejdražší evropská nemovitost vlastně vypadá jako spousta růžových bublin a ne náhodou se proto jmenuje Palais Bulles (bublinový palác). Původně jej navrhl maďarský architekt Antti Lovaq pro francouzského průmyslníka Pierre Bernarda. Po jeho smrti sídlo koupil v roce 1991 slavný módní návrhář Pierre Cardin jako rekreační nemovitost, ten však zemřel a nyní je dům proslavený třeba spoustou fotek se známými modelkami opět na prodej. Za 305 milionů liber.
Je trochu ve svahu, ale nebojte, chodník i silnice k tomu domu vedou. Zhruba tak by asi přičinlivý realitní makléř uvedl nabídku bydlení z Baldwin Street v novozélandském Dunedin. Je tedy na místě se ptát, kde vězí háček? problém je právě v naznačené svažitosti a příkrého kopce. Tak příkrého, že chůze po silnici připomíná pohyb po schodech.
Že zdání někdy klame v tomhle případě rozhodně platí. Protože dům zvaný Montlake, stojící na předměstí Seattle, zdaleka není tak malý, jak se o něm tvrdí. Na fotkách je totiž často dokumentován jen svým zadním vchodem, opravdu uzounkým traktem. Takhle titěrný ale ve skutečnosti není. Mezi velikány se počítá legendou vysvětlující jeho původ. A také svou cenou.
Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu a naopak. Pořídit si domácího mazlíčka, hlavně pejska, nemusí být vůbec dobrý nápad. Proč? Existují i případy, kdy se pejsek stal předmětem rozchodu partnerů, nebo dokonce rozvodu. Nečekejte ale nyní nějakou manželskou nebo dokonce psí psychologickou poradnu, nabízíme pouze drobné postřehy a příběh, který i přes onu pověstnou štěněcí rozkošnost skončil hodně nerozkošně, až téměř tragicky. Pro nešťastníka ze západních Čech určitě.
Proměna opuštěných průmyslových budov na moderní byty je fenomén, který v posledních desetiletích získává na oblibě po celém světě. Staré sklady, továrny či mlýny často nabízejí jedinečné architektonické kvality – vysoké stropy, masivní konstrukce, velká okna a robustní materiály, které by se dnes stavěly jen těžko. Když se k těmto prvkům přidá citlivý přístup architektů a odvaha k současným zásahům, vznikají domovy, které se vymykají uniformitě novostaveb.
Chata u Máchova jezera, konkrétně v Doksech, se dokonce stala v roce 2015 vítězem prestižní Národní ceny za architekturu, což bylo tehdy překvapení. Nebývá totiž zvykem, že tuto cenu získá vlastně drobná stavba. Ovšem chata, kterou navrhli autoři Pavel Nasadil a Jan Horký ze studia FAM Architekti ve spolupráci s Ondřejem Freudlem, je opravdu unikát. Dovede se úplně otevřít, částečně otevřít a úplně zavřít. Vlastně jako skříň. Ve zcela zavřeném stavu z trochu větší dálky ani nepoznáte, kde by mohly být dveře a okna. Vidíte pouze opláštění vertikálními latěmi. Bydlet se v chatě přitom dá celoročně, přesně jak investor požadoval.
Ne, k bydlení skutečně neslouží. Ale přesto si mezi výjimečnými stavbami své místo zaslouží. V současnosti totiž platí za největší člověkem vystavěnou budovu světa. Tedy alespoň z hlediska objemu zastřešené užitné plochy. K čemu slouží největší krabice světa s překvapením uvnitř?
Srpen, respektive jeho druhá polovina, je ideálním obdobím pro vysazování jahodníků. Proč? Protože platí jednoduchá poučka: „Čím dříve jahodníky vysadíte, tím větší bude už první sklizeň. Největší pak bude druhá hned v následujícím (druhém) roce, ještě přijatelná bude třetí a po odplození je nutné sazenice opět vyměnit. Ale pozor, nikdy nevysazujte jahody po jahodách, to jedině kdybyste vyměnili půdu, což je samozřejmě zbytečný a náročný luxus. Většinou je nezbytný pouze nejméně roční odstup. A čím delší, tím lépe. Alespoň jeden rok pěstujte na opuštěném jahodovém záhonu něco jiného, složitější to není.“
Je to smutný pohled, ale zároveň tu svítá naděje. Staré a vzácné památky, s nimiž to nevypadá dobře, se rozhodli zachránit pořadatelé soutěže „Máme vybráno“. Podívejte se na fotky. O tom, která památka dostane peníze na opravu, může rozhodnout i váš hlas.
Sotva byla CHKO Soutok 1. července letošního roku vyhlášena (původně mělo jít o Národní park), ještě než dozněly vlny sporů o podobu chráněné oblasti, opět zaujímá přední stránky v médiích. Proč? Kvůli vzácnému rostlinnému druhu, o kterém jsme se téměř 100 let domnívali, že u nás vyhynul. Jmenuje se plamének celolistý.
Když si Horace Burgess koupil v roce 1990 zalesněný pozemek na okraji Crossville v americkém státě Tennessee, začal stavět. Ale ne jenom tak obyčejný rodinný dům, ale dnes největší stromovou dřevostavbu světa. Stavěl sám, stavba mu trvala 11 let a zaplatil za ni celkem v přepočtu pouhých 230 tisíc korun (cca 12 tisíc amerických dolarů). Jak je možné, že dům byl tak levný? Kdo mu poradil, co stavět a z čeho? A dá se v ohromném treehouse dnes bydlet?
K čemu jsou dobré? Většinou jsou tu od toho, aby nám usnadnily život, pomohly nám se zorientovat v nenadálé situaci a zareagovat rychleji. Někdy jsou ale tradiční barvy zažité na základě vzoru, který dnes už smysl moc nedává.
V době svého vzniku posbírala hezkou řádku rekordů, překreslila mapu jihoamerické metropole, zacloumala zažitými pořádky a ještě pořádně hnula žlučí místní aristokracii. Edificio Kavanagh v Buenos Aires totiž vznikla ze zášti. Její vznik nemotivovalo nic menšího, než zlomené srdce jedné výjimečné ženy.
Dovedete si představit život v tak malém domku, že se do něj nevejde koupelna ani záchod? Že v podkroví, kam se dostanete po žebříku, se tísní jenom malá postel a noční stolek? Že půdorys jediné místnosti v přízemí nemá plochu ani 5 metrů čtverečních? Představujeme nejmenší domek v Británii, dnes vlastně docela zbytečnou turistickou atrakci, kterou vás chceme trochu naštvat. Určitě jste si totiž všimli, že se naše byty stále rychleji zmenšují, pokořeny už byly i minimální uznatelné rozměry pro bytovou jednotku. Budeme za pár let bydlet kvůli cenám nemovitostí v něčem podobném?
Každého zaujme něco jiného. Pro Američany je například podstatné, že v Seattle proběhla renovace domu, který kdysi navrhl slavný architekt. Nás oslovila úplná podružnost. To, jakým způsobem byla na zahradě onoho domu navržena kůlna na nářadí.
Stinné zahrady jsou velkou výhrou v létě za největších veder. A když už ne celé zahrady, pak alespoň stinné kouty zahrad. Po zbytek roku jsou ale spíše pro zlost. Co když navíc chcete, aby byla vaše zahrada stále zelená a přitom pestrá? Nejen odstíny, panašováním a tvarovými projevy své zeleně, ale i květy? Co v ní pěstovat? Možností se nabízí nečekaně mnoho.
Exaptace zní jako něco, co jste určitě nikdy nedělali, neděláte a dá-li bůh, nikdy ani dělat nebudete. Přesto, pokud se aspoň trochu věnujete stavební praxi a stavitelství je něčím, co vlastně děláte v jednom kuse, exaptace se vám nevyhne. Přijímáte ji dobrovolně a bez mučení. A vlastně i tak trochu nevědomě. Protože se tomu říká jinak.
Nikdy nebyly dostavěny. A v roce 2010 byly podivné disky zbourány. Jakési malé a podivně tvarované drahokamy, které vlastně připomínají spíše 2 létající disky na sobě, prý byly prokleté. Možná proto, že se stavěly na vrcholu starověkého pohřebiště, možná kvůli bývalému pohřebišti holandských vojáků, kteří zde prý také strašili, možná kvůli půlení sochy čínského draka, protože bylo třeba rozšířit cestu a otevírat bránu do budoucího letoviska. Těžko říct.
V marylandském městečku Frederick mají víc než jeden důvod, proč vzpomínat na tamního rodáka, pana Johna Tylera. Kromě toho, co dokázal během svého života, se totiž nesmazatelně zapsal do místní historie jednou nemovitostí. Domem, který sice nikdy neobýval, ale i tak jej nechal postavit natruc místní radnici. Proč?
