Živá zahrada, přírodní zahrada, divoká zahrada. Říkáme tomu všelijak, ale máme tím vždy na mysli zahradu, které vítá život, místo, kde rádi vidíme ježky, ještěrky, hmyz, žáby, ptáky i žížaly. Vytváříme místa, kde mohou zvířata žít a rozmnožovat se. Jak založit a starat se o zahradu, která bude útočištěm různým živočichům? Jak nechat přírodu pracovat? Přečtěte si naše články na téma přírodní zahrada.
Vlastně by se dalo říci, že oproti domu na pozemku je právě zahrada, tedy způsob užívání vašeho pozemku a rostlinstvo na něm, tím skutečně cenným a trvanlivým. Teprve na zahradě a díky zahradě se dá žít. Té půvabné dívce, která když se mění ve zralou ženu, stále nese stopy oné mladé krásky. A stejné je to i ve stáří, které může být nekonečné.
Studie z anglického venkova odhaluje, jak málo toho moderní lidé vědí o jedlých rostlinách, které jim rostou doslova pod nohama. Zatímco naši předkové běžně doplňovali jídelníček o planě rostoucí rostliny, dnes už je to skoro zapomenuté umění. Už letošní jaro se to ale můžete pokusit změnit.
Květy v jarních zahradách a přírodě jsou skloňovány stále stejné. Jako by nebylo nic jiného než sněženky, bledule, krokusy, tulipány, hyacinty, petrklíče a narcisy. Připočtěme mnoho dalších druhů na jaře kvetoucích cibulovin a bylin a zdá se, že jaro máme kompletní. Jenže to není pravda. Velmi častými jarními květy jsou právě jehnědy, ozdoby ještě nahých stromů bez listí. Obvykle samčí květenství větrosnubných dřevin napříč rody a čeleděmi. Hovoříme o tzv. jehnědotvarých nebo bukotvarých a vedle sebe stojí druhy jako vrby, topoly, lísky, ořešáky, břízy, olše a habry, buky, duby a kaštanovníky. I vzhledem k objemu tohoto kvetení v krajině jsou na jaře jehnědy možná nejčastějšími květenstvími, která uchvátí svou rozmanitostí.
Stín není problém, ale vlastnost prostoru. Když mu porozumíme, jeho typu, intenzitě, vlhkosti i proměnlivosti v čase, můžeme ho využít ve svůj prospěch. Úspěšná zahrada nevzniká bojem proti stávajícím podmínkám, ale jejich chytrým přijetím a využitím.
Zařídit si bylinkovou zahrádku, vysít si na pár záhonků rostlinky, které běžně používáte v kuchyni? To je nápad, za který se můžete pochválit předem. Domácí gastronomii tím povýšíte na další úroveň, s chutí a čerstvostí surovin dosáhnete spokojenosti mlsných strávníků. Ovšem zádrhelem může být samotná realizace. Ne každý zahradník je kuchařem a platí to i naopak. Kde se nejčastěji chybuje?
Že se po celém světě staví různé domy, o tom nikdo z nás nemůže pochybovat. Ale že navrhne a nechá postavit dům na okraji kostarické džungle česká architektka a ještě k tomu pro sebe, to už tak obvyklé není. Interiér byl navíc vybaven výraznými prvky, které spolu fungují v překvapivé harmonii. Proto také tato realizace zaujala porotu letošní soutěže Czech Grand Design a dům se dostal mezi finalisty nové kategorie prostorový design. A rovnou představíme i další kostarický projekt architekty, originální tropický dům Atelier Villa Costa Rica. Vlastně jde o jednu ze tří unikátních vil v resortu Art Villas, která byla usazena v prudkém svahu džungle. Hned nad pláží Hermosa nedaleko městečka Uvita.
Zahrada bývá útočištěm před světem korporátů, porad a manažerských pouček. Přesto existuje jeden jejich termín, který by se mezi záhonky hodil znát: scope creep, tedy plíživé rozšiřování práce. Začnete malým úkolem – postavit zídku, vytrhat plevel – a najednou zjistíte, že jste si přidělali půl dne práce navíc.
Kousek za Prahou, v nádherné krajině Posázaví, vznikla zahrada, která si na nic nehraje. Svým citlivým návrhem přirozeně zapadla do okolní krajiny a lesa. Tohle je vlastně moderní přírodě blízký prostor, kde se les, svah a lidská fantazie setkávají v harmonii. Autorkou návrhu je Ing. Alena Fedurcová a realizaci zajistila parta zahradních kouzelníků ze společnosti LandART ateliér s.r.o.
Proč se řadí mezi okrasné cibuloviny i rostliny s hlízami a oddenky? Důvod je především praktický ze zahradnického hlediska, nejde o botanické řazení. Z botanického hlediska jde o geofyty, případě kryptofyty, opět však jsou do těchto dvou skupin řazeny vytrvalé rostliny s podzemními zásobními orgány bez ohledu na to, zda jde o cibule, hlízy, nebo oddenky. Botanicky jsou to však rozdílné orgány. Cibule jsou vlastně zkrácené stonky obalené suknicemi, hlízy ztlustlé stonky nebo kořeny a oddenky jsou podzemními stonky. Tedy stonky rostoucími pod zemí.
Na jaře kvetoucí cibuloviny. To může být v zahradě fantastická sbírka květin kvetoucích od zimy (sněženky) až do konce května. Nejkrásnější záplavy jarních cibulovin přitom očekáváme v dubnu. Náhle vylezou z půdy, rychle rozkvetou a zase rychle zmizí. Některé se dokonce chovají, jako by tu nikdy předtím nebyly. Rychle se zase zatáhnout do země, do svých zásobních orgánů, kde vyčkají na svou další jarní příležitost. Že se však nic neděje, to je jenom zdání, pod zemí se totiž kvetoucí cibuloviny také rozmnožují. Cibulkami, hlízami a oddenky.
O zimním a jarním (resp. předjarním) řezu dřevin se hovoří zároveň. Proč? Protože je pro takové zásahy do našich stromků, stromů a keřů vyhrazeno docela široké období mezi listopadem a dubnem. Zároveň se však doporučuje tento řez provádět nejlépe v únoru a březnu. Zimní a předjarní řez stromů a keřů jsou tedy vlastně tímtéž. Jde jenom o slovíčka a pojem PŘEDJARNÍ ŘEZ je ideální zkratkou. Co teď můžeme prořezávat, proč a jak to provádět?
Kdo by neznal sněženky. Už od útlého dětství nás provází jarem. Každé malé dítě se ptá, jak je možné, že vyrůstají a kvetou skrz studivý, ledový sníh. Jako by si v něm udělaly otvor, mnoho otvorů, každá zvlášť. A skutečně je to tak, sněženky si dovedou sníh rozehřát, rozpustit. Dokonce si poradí s mrazem i rozkvetlé, lehnou si na zem, zhroutí se, ale hned za oteplení se zase postaví a kvetou dál. Zotaví se. Sněženky jsou fenomén, první z květů jara, potrava hmyzu, sběratelská vášeň, žhavá obchodní komodita i slavnost. A jeden malý sněženkový festival se letos koná i u nás.
Hybridy (F1) jsou výborné pro začátečníky, garantují stabilní a vysoký výnos, ale každý rok je třeba kupovat nová semínka. Další generace nebývají geneticky stabilní. Oproti tomu nehybridní osiva vyhledávají zkušenější zahrádkáři, milovníci tradičních chutí a semenaření. A GMO osiva? Ta jsou u nás přísně regulována a v obchodech se s nimi nesetkáte.
Pouhou hodinu jízdy automobilem od hranic České republiky s Německem najdete Deutsche Märchenstrasse (Německou pohádkovou stezku). Místo, které je u nás známé spíše pod pojmy Pohádkový les Kromlau a také především Ďáblův most (Rakotzbrücke). Nečekejte ale dřevěné sochy pohádkových postav, pro tento park jsou kromě mostu typické vzrostlé stromy, azalky, rododendrony a kamenné sochy v rokokovém stylu. Ovšem právě Rakotzbrücke dodává parku neobyčejnou atmosféru. Jako byste se náhle ocitli v sídle elfů z Pána prstenů.
Zimní návrat mrazů zaskočil nejen silničáře, ale i nadšené zahrádkáře. Sazenice vyseté v dobré víře, že jaro už klepe na dveře, se na okenních parapetech vytahují za nedostatkem světla a rychle slábnou. Proč k tomu dochází a jak mladé rostlinky zachránit dřív, než bude pozdě?
Že by zrovna z Česka probíhal nějaký dovolenkový exodus právě do Kanady, to asi těžko. Přesto ale i tímto směrem mnoho lidí směřuje a třeba i pracovně. Pak vězte, že v Britské Kolumbii najdete místo, které se v článcích a anketách běžně objevuje mezi nejproslulejšími zahradami světa. Vznikly na místě bývalého vápencového lomu, který využívala místní cementárna rodiny Butchartových. Ovšem paní Jennie Butchartové se časem stěny již nevyužívaného lomu nelíbily a rozhodla se lom revitalizovat do podoby zahrady. Z okolní zemědělské půdy nechala navést tuny zeminy a začala budovat první část dnešních zahrad, takzvanou Sunken Garden (potopenou - zapuštěnou zahradu). Dnes je zahrad celkem pět.
Zahrada v Počaplech využila terénní nerovnosti jako přírodní oplocení. Řešení je to na současné poměry novostaveb stavěných převážně na malých a rovných pozemcích dosti neobvyklé. O to více, že terén okolo nového domu musel být pro tento účel modelován. Výsledek je ale velice zajímavý a hlavně funkční. Byť byla zahrada realizována již v roce 2009 a 3. místo v anketě Zahrada roku získala v roce 2012, zaslouží si pozornost stále. Zahradu navrhla Martina Forejtová z Ateliéru Land05.
V Americe se nedávno doslova „roztrhl pytel“ s explodujícími stromy. Přidáme-li lidskou představivost spolu s touhou vydělat především na internetu co nejvíc peněz, přisypeme ingredienci schopností AI a manipulativní záměr s lidskou psychikou, za arktických mrazů spousta lidí ani nevylezla z domu. A když ano, ke stromům se vůbec nepřiblížili. Co kdyby to bouchlo! Jak vůbec může k něčemu takovému dojít? Snadno, lidský svět se už dávno zbláznil.
Odolnost vystavěného prostředí se stává klíčovým tématem současnosti. Česká komora architektů na tuto výzvu reaguje vydáním nových TEZÍ ČKA, které v deseti bodech shrnují zásadní principy, jak navrhovat, obnovovat a spravovat města a budovy tak, aby obstály v krizích a zůstaly dlouhodobě funkční.
4. února skončilo přesně v 10:00 embargo na informace o zahájení nominací do letošního ročníku soutěže Adapterra Awards. Ochrana klimatu a přírody bude mít i letos své hrdiny, už osmým rokem v řadě. Nominujte svůj zajímavý projekt, začít můžete právě nyní (4. února 2026), nominace budou uzavřeny po 11. březnu 2026.
