Co platilo a už neplatí. Jak dnes obstojí české pranostiky o počasí?

Čistě z definice je pranostika „drobný útvar lidové slovesnosti“. Předpověď, týkající se určitých dnů či období, a to obzvláště ve vztahu k zemědělství a počasí. Však víte sami. Medardova kápě, čtyřicet dní kape. Únor bílý – pole sílí. Anebo V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá. O Margaritě či Markétě, která hází srp do žita, raději ani nemluvě.

Takovými pranostikami bychom zaplnili lodní kufr po pradědečkovi i almaru po babičce. Jsou jich totiž tuny, a na každý den v kalendáři připadají alespoň tři. Vyjmenovat je tu všechny, to bychom si připadali jako teta Kateřina ze Saturnina. Nebojte, dělat to nebudeme. Ostatně, na každou z pranostik byste sami mohli odvětit nějakou vlastní, další.

Otázkou ovšem zůstává, jak dalece spolehlivě tyhle perly lidové slovesnosti ještě odpovídají realitě. V kontextu klimatických změn je totiž počasí mnohem méně stabilní. Ubylo „normálního průměru“ a přibylo mnohem více jednotlivých vyčnívajících extrémů. Dochází k patrnému posunu ročních období. Ne že by už nebyly čtyři, ale tak nějak se rozmělňují. Jaro je spíš dvojité, pořádná zima skoro žádná.

V celém tom zavedeném systému lokálně-regionálních zkušeností je zkrátka mnohem více náhodnosti. A zkušenosti našich prababiček, vyjádřené kalendářními poučkami, už ztrácí přesnost. Máme tedy všechny pranostiky hodit do koše, nebo spíš (vzhledem k jejich množství) do pětitunového kontejneru?

Ne nutně. I dnes se najde docela dost pranostik, které svou pravdivostí vyčnívají. Jen už to nejsou ty přímo vyčtené z kalendáře a vztažené ke konkrétnímu datu.

Statečně se pravdy jako Jan Hus drží například ty pranostiky, které mají reálný fyzikální základ. Například ta o ranních červáncích, které přinesou deštivý den (a naopak to, že večerní červánky předznamenávají na další den hezké počasí). Tahle „zkušenost“ pořád docela sedí, protože je nepřímo vysvětlena pohybem tlakových útvarů, výší a níží, v kontextu západního proudění nad Evropou.

Zrovna tak si můžete chystat deštník, když vlaštovky začnou létat nízko. Není to kvůli tomu, že by se jim rozbil výškoměr. Spíš reagují na data z hmyzího barometru. Když je vzduch těžký, vlhký – blíží se déšť – létá hmyz více při zemi. A vlaštovky, pro nás mnohem lépe viditelnější, ho následují. Podle vlaštovek si tedy můžete načasovat zabalení pláštěnky na túru.

Vytrvale pravdivé jsou i pranostiky, které se přidržují obecných skutečností. Třeba astronomické reality, délky dne. Na Hromnice bude „o hodinu více“, a Na tři krále „o krok dále“ platí. Stejně jako Na Nový rok o slepičí krok. Dokud si planeta Země udrží svou vzdálenost od Slunce i dobu rotace a míru deklinace, platit budou dál. Pranostiky, popisující neměnný pohyb Země kolem Slunce, platí.

Pravdivost, tu faktickou, můžeme přiznat i u pranostik, které nějak květnatě shrnují všeobecné předpoklady jevů. To je třeba to v úvodu zmíněné „Únor bílý, pole sílí“. Jasně, sněhová pokrývka chrání půdu, a prospívá tak budoucímu růstu nevymrzlé vegetace. Jemu předcházející teplý leden by byl skutečně „k nouzi krok“, protože by souvisel s nárůstem škůdců.

Stejně jako „Studený máj, ve stodole ráj“. Chlad brzdí předčasný růst, snižuje riziko spálení pupenů a květů rostlin, které by k sezóně procitly příliš brzy. Jen tedy, přes svou platnost už nejsou dnes tyhle pranostiky úplně demonstrované poznanou skutečností. Počasí si zkrátka dělá, co chce. Takže tyhle pranostiky „platí, jen když počasí dopřeje“.

Vesměs ty, které se snaží vsadit na příliš konkrétní datum v kalendáři a předpovídají nějaký dlouhodobý jev.

Že by po deštivém Medardovi čtyřicet dní pršelo? To už se spíš nestane. Podle meteorologických dat už tahle hláška nefunguje, protože v červnu a červenci častěji zažíváme vlny veder a sucho, než souvislé deště. Zrovna tak se nedá spoléhat na to, že by k 11. listopadu přijel Martin na bílém koni. Dává si, chlapec jeden, na čas. Vánoce bílé už jsou taky spíš výjimečné.

Hadi a štíři už taky necítí potřebu čekat na 24. dubna. Vylézají, v důsledku teplejšího počasí, mnohem dříve. Stejně tak neplatí – koukněte z okna – že když je „Březen, za kamna vlezem“. Venku to sice na tričko s krátkým rukávem ještě není, ale nějaké drama za kamny se venku určitě nekoná. Zrovna tak čápi nečekají, až bude sv. Řehoře, aby mohli letět od moře. Ti zobáky klapající šibalové už stejně povětšinou tráví zimu v Česku.

Svatý Václav už nestartuje začátek babího léta, a to, pokud se projeví, už bývá mnohem sušší a teplejší, než bývalo zvykem. Sklizeň se málokdy odbude tak, aby skončila až na svatého Matouše. Díky novým odrůdám a mechanizaci zemědělství by bylo 21. září zbytečně pozdním termínem. Zrovna tak se s kalendářem míjí „ledoví muži“. To si radši pusťte Tři veterány, než aby se vám mezi 12. – 14. květnem připomněl Pankrác, Servác a Bonifác.

Nad úrodou pak zapláče ten, kdo by se přidržel pranostik při výsevu. Jít do země s okurky na sv. Marka (sázej oharka) dne 25. dubna, to je přinejmenším riskantní. Stačí jedna noc s teplotou kolem nuly a celá úroda je pryč. Zrovna tak byste neměli časovat výsev pšenice, aby „vykvetla“ na sv. Víta. Termín je dnes skoro o dva týdny dříve.

Takže? Klima se mění, a s ním i průběh počasí. A řada pranostik se na tohle nestihla řádně aktualizovat. Svou pravdivost si uchovaly ty, které se vyjadřují k jevům krátkodobým, vesměs vztaženým k chování mraků, větru nebo aktivitě zvířat. Potažmo se dá „pravdivost“ přikládat těm, které komentují obecné jevy. Ovšem celosezónní a dlouhodobé předpovědi se už míjejí s realitou, a většinu zemědělských pranostik je třeba přijímat jen s velkou mírou nejistoty a ochotou nést rizika.

Možná by se vyplatilo pranostiky nějak poupravit, nově datovat. Ale k tomu se zatím nikdo nechystá. Je jich opravdu hodně a těžko si v nich dělat pořádek, když jsou doba a klima nejisté. Navíc ty pranostiky mají neuvěřitelně tuhý kořínek.

Věrným příkladem takové vytrvalosti může být například známé „Lucie, noci upije a dne nepřidá“, vztažená k 13. prosinci. Jenže ejhle, tahle pranostika pochází z doby před gregoriánskou reformou kalendáře. Dnes už Lucie noci upije a den již reálně přidává, prodlužuje. Jen pro vaši informaci, ta gregoriánská reforma kalendáře proběhla v roce 1582. Před 444 lety! A pořád si to říkáme a pamatujeme, byť je to víc než čtyři století špatně.

Zdroj: Wikipedia.org, Treking.cz, CzechGlobe.cz