Na zahradě existují bylinky, které si vzájemně škodí, soutěží o živiny nebo mají natolik odlišné nároky na pěstování, že společně prospívat nebudou. Níže naleznete seznam nejznámějších „nepřátelských“ kombinací bylinek.
První předjarní bylinky v zahradě? Ne, opravdu nečekejte meduňku, šalvěj, libeček, tymián, levanduli a jiné výtečníky. Přesto ale ze zahrádky a přírody nepřijdete s prázdnou ani od konce února do půlky března. Některé na vás čekají pod zemí, jiné při jejím povrchu a další už rovnou vystrkují své „pichlavé růžky“ od dost výš, i když jenom v řádech centimetrů.
Zimní návrat mrazů zaskočil nejen silničáře, ale i nadšené zahrádkáře. Sazenice vyseté v dobré víře, že jaro už klepe na dveře, se na okenních parapetech vytahují za nedostatkem světla a rychle slábnou. Proč k tomu dochází a jak mladé rostlinky zachránit dřív, než bude pozdě?
Kdo nemá dostatečně velký záhon na brambory, vlastně nejlépe alespoň menší políčko (dříve se také říkalo záhumenek), může si na vlastní výpěstky nechat zajít chuť. Tedy pokud nezačne hledat nějaké alternativní řešení. A právě bramborové věže takovou alternativou jsou. Jejich výroba není nijak drahá a vaše chuťové pohárky poznají, že vlastní brambory chutnají úplně jinak než výpěstky z velkovýroby, které jsou přepravované stovky a tisíce kilometrů. Jak si bramborovou věž postavit a jak v ní brambory pěstovat?
Vyvýšené záhony jsou oslavovány jako nefalšovaný hit sezóny. Možná jste na ně letos vsadili i vy. A dost možná právě zjišťujete, že vám to s nimi nejde tak, jak jste si představovali. Mají totiž spoustu kladů, ale pojí se s nimi též několik neduhů.
Příprava skleníku po zimě je nesmírně důležitá. Především musíme včas předejít plísním, které by se mohly už brzy negativně projevit na padání klíčních rostlin, ale i napadení již statnějších a vitálnějších sazenic. Řešíme ale také pravý opak, pokud jsme do skleníku v zimě nenaváželi sníh a ten je nyní vyprahlý jako poušť. Vody bude potřebovat spoustu. Navíc je potřebná i péče o půdu a zlepšení jejích vlastností.
Hybridy (F1) jsou výborné pro začátečníky, garantují stabilní a vysoký výnos, ale každý rok je třeba kupovat nová semínka. Další generace nebývají geneticky stabilní. Oproti tomu nehybridní osiva vyhledávají zkušenější zahrádkáři, milovníci tradičních chutí a semenaření. A GMO osiva? Ta jsou u nás přísně regulována a v obchodech se s nimi nesetkáte.
Zimní návrat mrazů zaskočil nejen silničáře, ale i nadšené zahrádkáře. Sazenice vyseté v dobré víře, že jaro už klepe na dveře, se na okenních parapetech vytahují za nedostatkem světla a rychle slábnou. Proč k tomu dochází a jak mladé rostlinky zachránit dřív, než bude pozdě?
Pojem FIALOVÁ CHUŤ se brzy možná ocitne jako reklamní slogan na našich zelinářských pultech. Kvůli fialovým rajčatům. Novému kultivaru obchodně nazvanému Purple Bliss.
Týká se to českých zahrádkářů úplně stejně jako farmáře někde na Severozápadě USA, v Německu, Irsku nebo Číně. Drobní majitelé několika záhonů to však nepoznají, jednoduše si koupí „pár semínek“ jako dřív, akorát za víc peněz. Po titěrných dávkách se drahota snadno rozpustí. Zato farmáři si již osivo nekupují, ale pronajímají. Dokonce si ani nemohou příliš vybírat. O tom, co a kdy se bude pěstovat, rozhoduje hrstka lidí mimo farmy. Potažmo zástupci 4 gigantů vlastnících 60 procent globálního trhu s osivy a 75 procent trhu s pesticidy. A jelikož jde výhradně o chemické firmy, neexistuje překážka spojení prodeje chemie spolu s „licencí“ na osivo. Jeden ze 4 monopolních korporátů patří dokonce Číňanům, což by mělo na západě vzbudit ještě větší obavy o potravinovou bezpečnost. Zamýšlí se Autumn Spredemann a Anastasia Gubin v časopisu EPOCH TIMES.
Velmi zajímavý článek na téma současné klimatické krize a regeneračních metod zemědělského hospodaření vyšel v časopisu Epoch Times. Americká farmářka Mollie Engelhart se pozastavuje nad tím, proč toto podle ní „nejúčinnější řešení“ klimatické krize ignorujeme. Tvrdí, že regenerační zemědělství pomáhá obnovit biologickou rozmanitost a kvalitu půdy včetně obsahu vody a ukládání oxidu uhličitého do půdy. Ale nikdo o něm nechce slyšet, firmy a vlády raději přehazují peníze lopatami z místa na místo.
Víc než jen jedno poselství, víc než jen jeden účel. Projekt čínských architektů, nazvaný prostě Váš skleník je vaše kuchyně, má zkrátka velmi silný náboj a ukazuje toho mnohem víc, než by se od tak skromné stavby dalo čekat.
Právě u nás i jinde ve světě dozrávají a sklízí se obří dýně, které mnohdy trhají rekordy. Kdybychom volili místo politiků dýně (a možná by to dávalo smysl), zřejmě by vítězily ty největší či jinak nejkurióznější. Ale pozor, dýně, to vlastně nejsou jenom dýně. Klíčem je totiž slovo tykev. A vůbec nejde jen o ty největší. Tykve. Možná by byla lepším politikem dýně špagetová, nebo máslová, cuketa, případně patizon. Nebo dýně okrasná? Ostatně by se snáze převážely na různá zasedání než třeba světový rekord Travise Giengera z roku 2023. Jeho dýni vážící 1246,9 kg a s obvodem 642,6 cm by totiž museli nakládat hydraulickou rukou na korbu náklaďáku a do poslanecké sněmovny přemisťovat jeřábem pomocí speciálně vybouraného okna. Nepraktický legislativní přítěžek. Zatímco běžné intelektuální (neduté) hokkaido se lehce vejde do síťovky (Pozn. red.: S Japonskem nemají dýňová hokkaida nic společného, ani s přímou demokracií.).
Návod na podzimní výsadbu cibulek je prostý. Ne všude vám ale prozradí i to, jak cibulky udržet v zemi až do zimy, tedy vlastně do jara. Vyhrabat je ven na světlo totiž zkouší kdekdo na vaší zahradě. Mnohé jsou chutné. Velice.
Prvním krokem k maximální skladovatelnosti dýní je jejich správné dozrání. Ano, může se vám zdát, že počasí už není na zeleninu vhodné, že listy dýní jsou samá plíseň, že je chladno, ale to tykvím nevadí. Především nesmí mrznout a hlavně potřebují pořádně dozrát, aby se zvýšila jejich trvanlivost i zlepšila chuť. Pak musíme dýně skladovat na suchém a teplejším místě. A nakonec postupně odebíráme ke spotřebě plody podle trvanlivosti odrůdy.
O tom, jak jednou bude vypadat zemědělství, se hodně mluví. Potřeba inovace je po těch tisíciletích, kdy je lidstvo zemědělstvím popoháněno kupředu, totiž zjevná. V čínské městské prefektuře Cheng-šuej se tedy rozhodli, že místo akademických řečí tu budoucnost zkusí postavit, aby ji viděli na vlastní oči.
Září je čas výsadbám zaslíbený, na prostokořenné dřeviny ale počkejte do 1. listopadu, tedy do začátku období vegetačního klidu. Zkušený a hlavně seriózní zahradník, který dodržuje pravidla a zákony, do země dříve nerýpne, aby vám vaši vytouženou sazenici (třeba jabloně s těmi krásnými, velkými, rudými jablky) vytáhl z hlíny. A jak potom k prostokořenným sazenicím přistupovat? Čím arogantněji a brutálněji, tím lépe. To je paradox, který funguje dokonale.
Srpen, respektive jeho druhá polovina, je ideálním obdobím pro vysazování jahodníků. Proč? Protože platí jednoduchá poučka: „Čím dříve jahodníky vysadíte, tím větší bude už první sklizeň. Největší pak bude druhá hned v následujícím (druhém) roce, ještě přijatelná bude třetí a po odplození je nutné sazenice opět vyměnit. Ale pozor, nikdy nevysazujte jahody po jahodách, to jedině kdybyste vyměnili půdu, což je samozřejmě zbytečný a náročný luxus. Většinou je nezbytný pouze nejméně roční odstup. A čím delší, tím lépe. Alespoň jeden rok pěstujte na opuštěném jahodovém záhonu něco jiného, složitější to není.“
Sezóna rajčat se přehoupla do druhé půlky, co však nyní s nimi, aby tato plodová zelenina bohatě plodila a hlavně plody vyrostly a dozrály? Především je třeba zaštipovat růstové vrcholy, aby se rostliny zaměřily na plody a ne na další růst a kvetení. Také je třeba obtěžkané výhony uvazovat a zdola otrhávat listí, které schne a může být i zasažené plísní.
Na zahradě nám stojí bytelný skleník a okurkoviště (okurkárium, „domeček“ pro okurky), které se jenom rychle „spíchlo“ ze starých oken, prken a trámků. Jenže za veder je třeba jejich prosklení nějak stínit. Obcházeli jsme se ženou okolní zahrádky a narychlo načmárané pruhy a různé klikatiny štětkou namočenou ve vápně, případně pravidelnější vlnovky, nebo větší zabarvené plochy, nás neuspokojily. Nabídka e-shopů také ne. Řešení se ale našlo rychle.
Vyvýšené záhony jsou oslavovány jako nefalšovaný hit sezóny. Možná jste na ně letos vsadili i vy. A dost možná právě zjišťujete, že vám to s nimi nejde tak, jak jste si představovali. Mají totiž spoustu kladů, ale pojí se s nimi též několik neduhů.
Nenáviděné plzáky španělské, invazní druh slimáka, který se u nás začal šířit od 90. let 20. století, potkáváme už téměř všude. Jejich výskyt je zaznamenán i v podhůří českých hor. A samozřejmě hlavně tam, kde se něco pěstuje. Co by takový vybíravý jedlík pohledával mezi kosodřevinami, i když na druhou stranu už před ním varuje i KRNAP. Na Šumavě je tento druh všudypřítomný již dávno. Smutnou realitou také je, že přenáší na naše domácí psovité mazlíčky nebezpečné hlístice.
Většinou to běží po dvou kolejích. Část zahrady vedeme jako produkční zónu se záhonky s jedlými plodinami, část si necháváme pro parádu. Jenže to striktní rozdělení na jedlé a krásné platit nemusí. I ty krasavice jsou totiž často k jídlu. A jak!
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
