20., nebo 21. března? Který den oficiálně začíná jaro bez ohledu na aktuální počasí? Někdo se totiž učil, že 20.3. a jiní, starší, že 21.3. A obě skupiny školáků vlastně mají pravdu, tedy ti starší měli. A jednou ji zase budou mít ti nejmladší, když řeknou, že je to 21.3. Záleží totiž na tom, jaký rok právě je.
Čápi, tito opravdu velcí potomci dinosaurů z dnešní ptačí říše, básník by řekl ptactva nebeského, jsou fenoménem naší krajiny, o který by byla velká škoda přijít. Čápi jsou druh migrující, který odlétá na zimu do teplých krajin, konkrétně oba druhy našich čápů (čáp bílý i čáp černý) mají oficiální zimoviště v subsaharské Africe. Ve skutečnosti je to však se zimovišti složitější.
Plánujete zastřešení terasy a v hlavě máte projekt na vysněné místo, ideální pro pořádání divokých narozeninových oslav i tichou relaxaci? Pokud jste se od snění přesunuli k plánování, přinášíme vám 3 tipy na dokonalé zastřešení pro vaši terasu snů.
Ne, nemusíte mít v plánu, že se váš potomek stane stavebníkem, zedníkem, architektem, písek rozvíjí motorické schopnosti i představivost stejně tak u budoucích chirurgů, tělocvikářů, ekonomů a matematiků, ale i zdravotních sester, účetních, vychovatelek a zemědělců. Pískoviště je přitom nejlevnější možnou dětskou herní atrakcí. I když pořídíte pískoviště opravdu velkoryse velké, písek vás bude stát bez dopravy částku v řádech stokorun a když se vám dokonce ani nechce žádné pískoviště stavět, samotná hromádka písku postačí také. Jen ji prosím nesložte třeba pod švestkami.
Od výsevního a výsadbového substrátu - hmoty, do níž vyséváme semínka k předpěstování a vysazujeme mladé sazeničky – toho vlastně tolik neočekáváme. Postačí, aby byl bez choroboplodných zárodků, plísní a hub. A teď si povíme, jak to zařídit.
Zkušení skalničkáři dionýsie moc dobře znají. Vlastně se v těchto půvabně kvetoucích rostlinách, jejichž květy zcela obalí téměř mechové polštářky, ze kterých vyrůstají, snoubí vše, co je pro atraktivní skalničky typické. Skalničkáři doslova hovoří o atraktivních bocháncích obalených květy, pod kterými se droboučké listové růžice téměř ztrácejí. A proč se dionýsiím vyhýbají začátečníci? Jsou náročné na pěstování!
Snad není národ na světě, který by nebyl proslavený nějakou libůstkou, pro kterou by si z něj ostatní mohli utahovat. Země vycházejícího slunce, Japonsko, už za léta těch podivností nasbírala docela dost. A momentálně tu obří popularitu - hraničící místy až s posedlostí – zažívají mechy.
Uzení je vášeň i umění, oblouznění i jistá zvrhlost až zemitá, je nezdravé i nenapodobitelné. Hříšné i vysoce morální. Uzeniny voní neopakovatelně, tedy až do chvíle, než udíme znova. A každý uzenář, profesionál i domácí koumák, si vždycky myslí, že právě jeho udírna a právě jeho výrobky jsou nejlepší. Stejně jako dřevo, které si pro tento účel schovává. To radši tasí meč, než by přiznal chybu. I když v dnešní době spíše zahradní rýč. Meče již nejsou v kurzu. Udírny je ale přečkaly.
Jarní čerpání mízy z břízy se dnes stalo přímo masovou záležitostí. Věcí spojenou s honbou za zdravým životním stylem, trendy novinkou. Zkrátka, výplodem komerce. Se všemi neduhy, které se s tím pojí. Pro lidi a hlavně stromy.
Ani ta nejkrásnější zenová zahrada nebude nikdy poklidným místem k odpočinku, pokud bude pohodu v ní neustále narušovat lomoz a rámus z okolí. Naštěstí – když už nejde takovému hluku jinak zamezit – pořád se dá trochu utlumit, rozptýlit či odvést a přesměrovat jinam.
Letní období s sebou přináší celou řadu zábavných akcí, které podnikatelům slouží jako skvělý prostředek k získání pozornosti. Ať už se chystáte točit vlastnoručně namíchanou limonádu, předvádět nové technologické vychytávky, nebo vás spíše zajímá sbírání podpisů pro účely petice, reprezentativní prostor je alfou i omegou úspěchu. Pro politické kampaně platí to samé. Jak dosáhnout cíle snadno a za příznivou cenu?
Molekulární biolog světového formátu Daniel Chamovitz studující molekulární mechanismy života rostlin systematicky srovnává lidské a rostlinné smysly. A snaží se prokázat, že rostliny dovedou vnímat a reagovat na všechny základní podněty prostředí podobně jako my.
Jsou krásná, bezbranná, srdce by nad nimi puklo. Jenže. Když narazíte v přírodě na osamocené mládě, většinou je nejlepší nedělat vůbec nic. Jsou ale výjimky, které potvrzují pravidlo.
Stromy chválíme na každém kroku. Zaslouží si to. Jenže kromě obdivu a chvály je tu také pár výtek, na něž se při všeobecném potlesku a ovacích rádo zapomíná. S rozrostlými dřevinami se nepojí jen radosti, ale i starosti. A některé druhy stromů, u domu i na zahradě, ale i v parcích a jinde ve veřejném prostoru, umí být i zdrojem pořádných nepříjemností.
Odpovědí na tvrdošíjnou zimu jsou nízké mniniskleníčky, kterým říkáme pařeniště, a které si zatápí samy, bez toho, že bychom museli přikládat do kamen anebo platit rostlinám drahý zemní plyn či elektřinu. Pařeniště totiž dovedou s plány zimy pořádně zatočit. Jen ať si klidně ještě tu a tam mrzne, jen ať i nasněží, mým pařeništím je to úplně jedno. Teplo si totiž vyrábí z čerstvého koňského či třeba ovčího trusu zakrytého vrstvou listí.
Když se denní teploty ustálí nízce nad nulou, neprší a není moc vlhko, můžete se pustit s nůžkami do práce na zahradě klidně i teď. V únoru.
Jsou jich tucty druhů, a těžko se z nich vybírá. Všechny se tváří být buď naprosto univerzální a dokonalé, anebo zacílené na pěstování tak úzce vymezené skupinky rostlin, že dokonalé snad být opravdu musí. Jak ale poznáme, že si v hezkém balení nekupujeme něco, co mělo radši zůstat v pytli?
Počasí v Česku má kontinentální charakter. Ve srovnání se státy u rovníku anebo v blízkosti moří/oceánů se nám rovněž většinou vyhýbají všechny ty pořádné katastrofy, průběh celoročního klimatu má u nás až nudně nalinkovaný charakter. Zatím zažíváme jen jednu solidní nejistotu. Chladná jara.
V Arizonské poušti byla již v roce 1991 na třech akrech postavena miniaturní a technologicky dokonalá napodobenina Země. Tedy vlastně soubor budov s futuristickými fasádami. Projekt byl nazván Biosféra 2 a měl prokázat, že lidstvo může kolonizovat jiné planety, kde lidé budou přežívat v uzavřeném ekosystému.
Vážení čtenáři, chovatelé kočiček. Minulý týden jsme v noci ze středy na čtvrtek asi do tří hodin ráno honili po bytě potkana (opravdu pořádného). Naše čičinka ho přinesla živého na hraní nejmladšímu kocourkovi, jehož dostal prostřední syn od slečny k Vánocům (samozřejmě šlo o dárek pro rodiče).
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
