Vždy je důležité takzvaně optimální množství živin v půdě, protože je nežádoucí jak nedostatek konkrétních živin a stopových prvků, tak jejich nadbytek. Jak poznáme vyvážený či naopak nevyvážený obsah živin v půdě podle stavu pěstovaných rostlin a úrody?
Vejce kachny novinářské si u nás bohužel nekoupíte, jde o cizokrajný druh, jehož vajíčka jsou přísně střežena zoology, ochránci přírody a spasiteli pravdy, která tak trochu zavání jako pukavec. Ovšem skutečné kachní vejce, to je už jiná. Výživné, chutné, žádané, velké a podle mnohých prý i afrodisiakum. Ale s vysokým rizikem salmonely. A věřte, že kdo prodává kachní vejce, prosí od rána do večera, od pondělí do pátku své kachny, aby snášely více. Poptávka je v některých končinách světa obrovská. Koupit si však lze i různobarevná vejce slepičí, aniž bychom je museli uměle dobarvovat, vejce křepelek a perliček, vejce husí a nakonec i ohromná vejce pštrosí. Řekněme si o nich trochu více, když už jsou ty Velikonoce.
Velikonoce jsou největšími, nejdůležitějšími křesťanskými svátky. Jejich náboženská symbolika přesahuje naše chápání a teprve ona posouvá slovo křesťanství do symbolického synonyma slova víra. Lze pouze věřit a pak se až pokoušet o pochopení. Jenže bohužel pro mnoho z nás ztratila náboženská symbolika Velikonoc pravé významy a posunula se spíše do podoby tradic, z nichž některé jsou starší jak samo křesťanství. Navíc tyto obyčeje a tradice překročily hranice svých regionů a šířily se světem. Proto děláme věci, které třeba dělaly před tisíci lety předci našich sousedů i vzdálenější lidská společenstva. Mnohé tradice jsou však i dost mladé a stále vznikají další. Co jsme okoukali od svých sousedů? A proč se na Velikonočním ostrově neslaví Velikonoce?
Doba pro přesazování pokojových rostlin nastává již na konci zimy. Někdo si počká až do jara, jiný nelení a přesadí své pokojovky ještě předtím, než se na konci období vegetačního klidu zase probudí. Je to vůči nim nejšetrnější. Ovšem právě do minerálního substrátu můžeme přesadit jakékoli v interiérech pěstované či venku letněné rostliny kdykoli. Včetně bylinek. Naopak je přesazení do minerálního substrátu pro rostliny velkou vzpruhou, nikoli stresem.
Jaro letos přišlo dřív, tráva sice zatím pořád trochu nesměle vykukuje z trávníků, to ale neznamená, že by se v dílnách, garážích a kůlnách zaspalo. Fandové malých praktických dvoutaktů i výkonných čtyřtaktových mašin už netrpělivě brousí nože sekaček do ostrosti, která si nezadá s čepelemi samurajských mečů. Je to ale dobře?
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.
Kdo si pospíšil s rychlením paprik již v zimě, právě nyní se může těšit prvními pravými lístky, které vyrůstají. Období klíčení a růstu prvních dvou děložních lístků bylo dlouhé. Jenže právě nyní jsou tyto teplomilné a vůbec po všech stránkách choulostivé rostliny nejháklivější. Ne že by se vám snad do interiéru, vytápěné zimní zahrady či vytápěného skleníku, který si ostatně dovolí opravdu málokdo, dostali zrovna slimáci, veškerou sadbu však dovedou zaručeně zničit i titěrné mšice, molice a další škůdci. Hrozí též houbové choroby a onemocnění virová i bakteriální. Papriky to zkrátka nemají vůbec snadné a jejich pěstitelé jakbysmet.
S titulkem článku samozřejmě nebude spousta lidí souhlasit. Někdo si nedovede představit své každoroční snažení v zahradě bez pravidelného řezu dokonale střiženého živého plotu. Pozemek bez oplocení je sice také fajn, ale v našich končinách nejde o věc obvyklou. Přece jen když vezmeme v úvahu úroveň civilizace vůči poctivosti a dodržování psaných i nepsaných pravidel, nevyjde z takových čísel významná část naší populace vůbec dobře. Plot je u nás prostě zvykem, normou, obvyklým řešením. Chrání naše soukromí i majetek. Mnoho lidí však touží po takovém plotu, o který se nebudou muset starat.
Ředkvičky jsou každoročně právě tou plodinou, kterou z jarního výsevu ochutnáváme mezi prvními. Jejich pěstování není nic náročného, rostou skoro samy. I jednoduché věci se ale dají dělat o něco lépe, a právě na ředkvičkách vysévaných na začátku sezóny si můžete nejlépe vyzkoušet výhody doprovodných rostlin.
Vitálka poléhavá, které se také říká aztécké zlato, patří mezi bohatě kvetoucí letničky. Rozrůstá se přitom spíše do šířky, ne do výšky, využít ji proto lze i jako letničku půdokryvnou. A proč právě aztécké zlato? Stačí se podívat na tu záplavu žlutých květů a vezmeme-li ještě v úvahu, že pochází ze středu Ameriky včetně Mexika, je jasno.
Ovíjivé rostliny a liány, kterými zkrášlíte exteriér svého domu, jsou sice chtěnou, nicméně ne jedinou stranou mince. Jsou totiž i takové, kterými si dům naopak znehodnotíte. A zdaleka ne všechny ty oplétající a vinoucí se krásky si vystačí bez opory anebo pořádné porce vaší péče.
Vztah, který má lidstvo s bramborami, už trvá dobře 10 000 let. Není to tedy žádná krátkodobá aférka. A za tu dobu jsme se už o lilku bramboru (též nazývaném brambor hlíznatý) stačili ledacos dozvědět. Od doby, kdy s jeho pěstováním začali domorodci z And, se totiž zase tolik nezměnilo.
Každé rajče, paprika nebo okurka vzniká v klíčku, který si proráží svoji cestu půdou ven. Pokud si své rostliny pěstujete sami, máte úplnou kontrolu nad celým procesem pěstování.
K tomu, abyste se stali nadšenými pěstiteli vodních a vzplývavých rostlin, nepotřebujete rybník nebo jezírko. Tůňku jako z pohádky si doma vytvoříte i z velmi skromných zdrojů.
Debata o tom, jak co nejlépe nasytit lidstvo a přitom nepoškozovat životní prostředí, se vede už dlouho. Občas to připomíná válku vedenou na mnoha frontách, zvlášť když do boje vyrazí vegani a vegetariáni. Jejich argumentem často bývá, že na hospodářskou produkci živočišných bílkovin, tedy především masa, je zapotřebí neúměrně mnoho energie a prostoru. A byť se to ne každému líbí, v tomhle je třeba jim dát za pravdu.
Letošní ročník ankety o nejkrásnější evropský strom získal nádherný polský buk Srdce zahrady. Poláci tak zvítězili už potřetí! Podívejte se s námi na vítěze i ostatní finalisty roku 2024, stojí to za to!
Podle výzkumu a analýz dat posbíraných českými vědci se klíšťata vyskytují častěji v městských parcích než ve volné přírodě, například v lesích. Jsou přitom mnohem více infikovaná, dokonce až každé čtvrté je schopné přenášet na člověka lymeskou borreliózu a 44 % zkoumaných klíšťat bylo infikováno některou z nebezpečných bakterií.
Natolik brzký nástup jara, k jakému došlo letos, zde ještě nebyl. Tedy od doby, kdy jsou data pravidelně zaznamenávána. Stačí jen vykouknout na zahradu, vystrčit nos do přírody, aspoň na chvíli. Někoho to děsí, jiní jásají, někdo je optimistický, jiný varuje. Například na jihu Moravy ohlásili vykvetení meruněk již 11. března, tedy před týdnem. A to je nejdříve od doby, kdy byl tento údaj zaznamenáván, čili od roku 1961. Nejdříve za posledních 63 let. Kdyby však jen to.
Jaro si letos pospíšilo. Jak uvádí experti českého hydrometeorologického úřadu, předjaří už běží pátým týdnem, a nad očekávání vlídné teploty se promítly i do lehce předčasného nástupu vegetační sezóny. Ta pak utnula to, co nazýváme vegetačním klidem. Obdobím přirozeného útlumu fyziologických a ekologických funkcí dřevin.
„My, čeští zahrádkáři, jsme “kabrňáci“, zkušenosti nabíráme od předešlých generací a sebe samých navzájem. Také samozřejmě sami, postupně, po celý svůj život. Navíc stále studujeme. A nějaký ten škůdce rostlin či choroba nás jen tak nezaskočí,“ pronesl by zajisté na pravidelné schůzi kdejaký předseda místního zahrádkářského svazu. A pokračoval by výčtem aktuálně hrozících rostlinných patogenů. Jenže svět a doba se mění a objevují se jak invazní druhy škůdců, tak choroby, s jakými jsme se dosud nesetkali. Pomoc však máme stále po ruce. A zdarma.