Jak vypadalo bydlení našich předků? Jak se kdysi žilo, pěstovalo, stavělo? Zjistěte více o historii bydlení!
Domy prvních zemědělců na území Čech a Moravy by vás asi ohromily. Nebyly to žádné chatrné pastoušky nebo chýše z chvojí. Byly to domy jako stodola a pravděpodobně pohodlně ubytovaly celou rozšířenou rodinu, možná i s nějakými těmi zvířaty a krmivem.
Skandální slova poradce premiéra Štěpána Křečka o archeologii vyvolala bouři. Zástupci archeologů reagovali otevřeným dopisem. Co jim na Křečkových slovech vadí a jak vidí budoucí spolupráci se stavebníky?
Za vznikem mnohých luk stojíme my lidé. Vlastně by bylo často lepší hovořit o technické památce, než o divokém přírodním prostoru. Louky totiž vznikaly v různých dobách, od neolitu až po dobu bronzovou a dál, v prvních stoletích našeho letopočtu pak mnohé opět zarostly lesem a znova začaly vznikat v raném středověku. Tedy louky ve smyslu středoevropského vnímání. A co se týká našeho území, mnoho přirozených přírodních luk zde nenajdeme.
Areál o rozloze téměř 38 tisíc metrů čtverečních je na prodej včetně architektonické rozvojové studie lokality. Ta počítá i s komorní „Osadou“ se 74 byty a muzeem s minipivovarem a restaurací.
Vypadá to jako „náš“ novodobý problém. Ale ve skutečnosti není na bytové krizi nic pozoruhodného. Přicházela a odcházela v průběhu staletí opakovaně. A řešení, která se na ni hledala, také nebyla zrovna originální. Bytová krize byla problémem už ve starém Římě.
Volby jsou skoro za dveřmi a jedním z témat, které na vás vyskakuje div ne i z ledničky, je bytová krize a její řešení. V nejrůznějších konotacích k nám zaznívá z pravého i levého spektra, až to připomíná ozvěnu v rokli. A ne, přiznáváme předem, že ani v tomto článku recept na bytovou krizi nenaleznete.
Větou: „To jsme si zase dobře nakradli,“ se mohl pochválit každý obyvatel antického Říma a nemusel přitom myslet nic nezákonného. To proto, že do této loupeživě znějící věty zařadil italské slůvko „spolia“. Což sice původně znamenalo loupež a kořistění, ale postupně se zařadilo do slovníku stavitelů.
Je to smutný pohled, ale zároveň tu svítá naděje. Staré a vzácné památky, s nimiž to nevypadá dobře, se rozhodli zachránit pořadatelé soutěže „Máme vybráno“. Podívejte se na fotky. O tom, která památka dostane peníze na opravu, může rozhodnout i váš hlas.
Dovedete si představit život v tak malém domku, že se do něj nevejde koupelna ani záchod? Že v podkroví, kam se dostanete po žebříku, se tísní jenom malá postel a noční stolek? Že půdorys jediné místnosti v přízemí nemá plochu ani 5 metrů čtverečních? Představujeme nejmenší domek v Británii, dnes vlastně docela zbytečnou turistickou atrakci, kterou vás chceme trochu naštvat. Určitě jste si totiž všimli, že se naše byty stále rychleji zmenšují, pokořeny už byly i minimální uznatelné rozměry pro bytovou jednotku. Budeme za pár let bydlet kvůli cenám nemovitostí v něčem podobném?
V marylandském městečku Frederick mají víc než jeden důvod, proč vzpomínat na tamního rodáka, pana Johna Tylera. Kromě toho, co dokázal během svého života, se totiž nesmazatelně zapsal do místní historie jednou nemovitostí. Domem, který sice nikdy neobýval, ale i tak jej nechal postavit natruc místní radnici. Proč?
Domy postarší a historické, které se nachází na nápadně úzkých parcelách, nejsou v Bostonu ničím neobvyklým. Ovšem i z toho, co je v Bostonu běžně k vidění, se tzv. Skinny House silně vymyká. Tenhle hubeňour je totiž rekordní svou minimální šířkou.
Je to jen drobný střípek historie, nicméně podnětný. Souvisí totiž s historickým vývojem a kulturou vlastnických práv k nemovitostem. K pozemkům a parcelám, které vám patří. A o hranicích, které je funkčně vymezují v trojrozměrném prostoru.
Rozhodnutí je to zásadní. Rodinný dům, nebo byt? Jenže často jednáme podle emocí, podle okamžitého stavu mysli, nějakého popíchnutí, představy, iluze, že právě toto je tím pravým. Štve vás v bytě na chodbě sousedka, někdo o pár pater výš cvičí mnoho hodin denně na klavír, další sousedka má uřvaného psa, kterému není svatý ničí klid? To ale ještě neznamená, že přestěhování do rodinného domu vyřeší vaše problémy. Sousedy tam budete mít také a hlavně se nakupí spousta nových potíží a povinností. Dům se musí udržovat, ale ten rodinný udržujete výhradně vy sami.
Dáte si na chalupě „šlofíka“ až když je okolo vás neuvěřitelný rámus? To proto, že jste přijeli jako první a už jste stihli posekat trávník, nechali bzučet i křovinořez a nařezali dřevo na cirkulárce, zatímco ostatní „lufťáci“ teprve přijeli. Jezdíte na chalupu poctivě každý týden, čímž terorizujete celou rodinu, hlavně děti? Bravo! Dáváte si na plaňky plotu hrnky dnem vzhůru, na štít paroží a na stěny třeba kola od starých vozů? Máte na střeše maketu čápa a v místní hospodě rozhodíte jednou týdně všem panáka a výčepní vysokou „diškereci“? Pak jste opravdoví chalupář. Myšleno samozřejmě s nadsázkou.
Vystavěné jsou z kamene nebo vysekané do skal. I když vznikly už před tisíciletími, některé z nich jsou pořád osídlené, obydlené lidmi. Proto také nabízí nevšední vhled do toho, jaké vlastně byly počátky stavitelství.
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska vyhlásilo rekonstrukci tvrze v Bělé nad Radbuzou Památkou roku 2024 za Plzeňský kraj. A ocenění je to více než příznačné a zasloužené, jelikož „nová tvrz“ byla vybudována doslova z ruiny s propadlou střechou. Samozřejmě šlo o vítězství v kategorii velkých investic nad 2 miliony korun, celkem rekonstrukce přišla na více jak 75 milionů korun.
Tradice nám rozhodně má stále co říci. Například pojmy vejminek a vejminkář, respektive výměnek, se dokonce vrátily do naší legislativy. Po velmi dlouhé době a nejen do občanského zákoníku, ale i do stavebního zákona. Naši předkové moc dobře věděli, že stáří si zaslouží klid, důstojnost a blízkost rodiny.
Gotika, renesance, baroko, klasicismus? Opravdu je od sebe rozeznáte? Připravili jsme krátký, ale výživný kvíz na stavby a prvky, které jsou příznačné pro zásadní architektonické slohy evropské kultury. Tak pojďte na to.
Ne, do české krajiny a zvlášť na venkov bungalovy prostě nepatří. Tedy alespoň historicky nebo geograficky tam nemají žádné opodstatnění. Proč? Kořeny této pozoruhodné stavební záležitosti je totiž třeba hledat mimo náš kontinent. V koloniální Britské Indii, respektive její někdejší provincii Bengálsko.
Že jaro letos začíná 20. března v 10:01 do kvízu dávat nebudeme, stejně jako, že s posledním březnem končí kalendářní období vegetačního klidu, a že Velikonoce připadají každý rok na neděli následující po prvním jarním úplňku, což je letos 20. dubna. Vynecháme i jiné církevní tradice i všední fakta a skloníme se před lidovou moudrostí a jistou mírou pohanství, které bylo církví tolerováno a nebylo proto vytlačeno. O tom přece lidové zvyky, obyčeje a pranostiky jsou, že jsou lidové, nikoli úřední (jak světské, tak i církevní).
