Jak vypadalo bydlení našich předků? Jak se kdysi žilo, pěstovalo, stavělo? Zjistěte více o historii bydlení!
Domy prvních zemědělců na území Čech a Moravy by vás asi ohromily. Nebyly to žádné chatrné pastoušky nebo chýše z chvojí. Byly to domy jako stodola a pravděpodobně pohodlně ubytovaly celou rozšířenou rodinu, možná i s nějakými těmi zvířaty a krmivem.
Skandální slova poradce premiéra Štěpána Křečka o archeologii vyvolala bouři. Zástupci archeologů reagovali otevřeným dopisem. Co jim na Křečkových slovech vadí a jak vidí budoucí spolupráci se stavebníky?
Za vznikem mnohých luk stojíme my lidé. Vlastně by bylo často lepší hovořit o technické památce, než o divokém přírodním prostoru. Louky totiž vznikaly v různých dobách, od neolitu až po dobu bronzovou a dál, v prvních stoletích našeho letopočtu pak mnohé opět zarostly lesem a znova začaly vznikat v raném středověku. Tedy louky ve smyslu středoevropského vnímání. A co se týká našeho území, mnoho přirozených přírodních luk zde nenajdeme.
Běžný byt 3+1, který je u nás vzhledem k cenám nemovitostí a nájmů pro mnoho rodin nedosažitelný, evropskému vnímání přelidněnosti obydlí často nevyhovuje. Tedy pokud se například kvůli jednomu či dvěma z potomků nevzdáte obýváku. Obzvláště v panelových bytových domech ale nebývají podobné úpravy dispozic vlastně ani příliš možné. Jak se v Evropě počítá přelidněnost bytů?
Co bylo možné, zůstalo v roubence se zachovalými roubenými prvky z přelomu 18. a 19. století na svém místě. Staré dřevo napadené tesaříkem bylo repasováno, zachovány však byly nejen původní dřevěné prvky, ale třeba i pec. Jediným, co se zásadně změnilo, bylo vložení dvou bezrámových oken, která vyřešila věčný problém roubenek s nedostatkem denního světla. Pomohla také bílá barva, která byla použita, kde to jen bylo možné. A interiér byl nakonec doplněn unikátně jednoduchým a čistým nábytkem.
Některé mýty se rády vracejí jako bumerang. Třeba ten o tom, že bytovou krizi lze vyřešit znárodňováním, vyvlastňováním a unifikovanou výstavbou. Jenže historie nabízí i jiné, méně zavrženíhodné příklady. Jeden z nich pochází ze Spojených států, z časů první světové války. A ukazuje, že i masivní bytovou krizi lze řešit bez králíkáren a nátlaku. A překvapivě elegantně.
V časech, kdy se tahle metropole ještě hřála na výsluní, v časech slavné Benátské republiky, byly zdejší ostrovní uličky o dost méně bezpečné, než je tomu dnes. Jen tak si ve večerních hodinách vyrazit z jednoho ostrůvku na druhý, na návštěvu z paláce do paláce, to bylo doslova o život.
Kam v noci složit hlavu, když venku prší anebo mrzne, a domov je tím, co nemáte? Ve staré dobré Anglii na to měli svérázné řešení. Ve slumech viktoriánského Londýna dokázali zpoplatnit i komfort spánku. A tomu receptu se u nich přiučili i ve světě.
Dvacet měsíců práce. A to se bavíme o „práci v terénu“, přímo na stavbě. Protože o tom, jak by měl projekt ve výsledku vypadat, se v ateliéru architektů Mattinson Associates rozhodlo docela rychle. Tou skutečnou dřinou ale bylo uvést onu hezkou myšlenku v život. Ze staré sýpky se totiž měl stát dům.
Nový archeologický objev v Pompejích odhalil dosud neznámý postup výroby římského betonu. Vědci popisují techniku „horkého mixu“, která vysvětluje jeho pozoruhodnou trvanlivost i samoopravné schopnosti.
Možná si někdo z vás vzpomene na vtipný aprílový žert na idnes.cz z roku 2011. Tématem bylo zateplení chrámu svatého Víta včetně velmi realistických vizualizací „zateplováků“ na fasádách. Tehdy začínalo po ekonomické krizi 2008 evropské zateplovací šílenství a autoři vtípku zacílili na nedotknutelné. Posvátný chrám na Hradčanech oblečený do fasádního polystyrenu jako starý „páprda“ nazutý do kýčovitých bačkor. Prý ale jde snížit spotřebu energií u historických budov i bez zateplení obálky, alespoň to nyní tvrdí studie členů CZGBC.
Potřebuje vaše prosperující metropole pracovní sílu, ale současně nemáte prostor ani chuť vpouštět si do centra špinavé křupany odkudsi z venkova? Zhruba tak nezaobaleně by se dal vystihnout jeden z motivů, které stojí za čtvrtí Farimagsgade v Kodani.
Z čela je jedna z posledních chalup před Jizerkou nenápadná. Nepopře, že zde stojí více jak 100 let, do krajiny a okolní zástavby patří a její staré srdce zůstalo při rekonstrukci zachováno. Jak celkový vzhled, tak vůně smrkového dřeva, zatuchlý chlad žulových bloků a praskání polínek v kamnech. Druhá strana chalupy však ukazuje něco nebývalého. Nový obytný prostor vybudovaný z původní kůlny je celý prosklený. Ano, obývák oddělují od krajiny a počasí jenom tabule skla. Prostor pak uvnitř ohřívají ohromná sálavá kachlová kamna.
Vodní příkop, ke kterému středověcí stavitelé zapomněli dostavět hrad? Anebo nástraha v cestě, důmyslná past na opravdu neopatrné řidiče? Pohled na „zavodněnou stavbu“ lemující silnici u anglického Roystonu se podbízí mnohým výkladům. Ve skutečnosti je to však nádherný střípek zapomenuté historie.
Tedy přesněji řečeno, jak se dostat ze stavu, kdy nebydlíte, do stavu, kdy už „bydlíte“? Kromě docela tradičních a zažitých řešení totiž existuje ještě docela dost nekonvenčních a netradičních přístupů. Fint. Které Česku nejsou úplně vlastní, ale nejspíš na ně, s prohlubující se bytovou krizí, brzy dojde.
Původně šlo o součást statku, později byla budova využívána rodem Schwarzenbergů jako lovecký zámeček. Koncem 90. let 20. století vila chvíli sloužila jako pension s restaurací, ale teď jde do tuhého. Ve hře je boj o její existenci. V rámci projektu Stay Bohemia se totiž dobrovolnice snaží vilu zachránit a nabídnout ji na základě zprostředkovatelské smlouvy člověku, který jí vdechne nový život. Hrozí podle ní, že vila bude zbourána developerem a místo ní bude postaven nový rekreační rezort.
Areál o rozloze téměř 38 tisíc metrů čtverečních je na prodej včetně architektonické rozvojové studie lokality. Ta počítá i s komorní „Osadou“ se 74 byty a muzeem s minipivovarem a restaurací.
Vypadá to jako „náš“ novodobý problém. Ale ve skutečnosti není na bytové krizi nic pozoruhodného. Přicházela a odcházela v průběhu staletí opakovaně. A řešení, která se na ni hledala, také nebyla zrovna originální. Bytová krize byla problémem už ve starém Římě.
Volby jsou skoro za dveřmi a jedním z témat, které na vás vyskakuje div ne i z ledničky, je bytová krize a její řešení. V nejrůznějších konotacích k nám zaznívá z pravého i levého spektra, až to připomíná ozvěnu v rokli. A ne, přiznáváme předem, že ani v tomto článku recept na bytovou krizi nenaleznete.
Větou: „To jsme si zase dobře nakradli,“ se mohl pochválit každý obyvatel antického Říma a nemusel přitom myslet nic nezákonného. To proto, že do této loupeživě znějící věty zařadil italské slůvko „spolia“. Což sice původně znamenalo loupež a kořistění, ale postupně se zařadilo do slovníku stavitelů.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
