Musela to být láska na první pohled, když sličná a prostá selka Božena, toho času v roli pradleny, uvízla v oku knížete Oldřicha. A podle pověsti to mělo být právě pod dubem, který se nyní stal s téměř 9 800 hlasy STROMEM ROKU 2025. Oldřichův dub z Peruce láká svou milostnou pověstí stejně jako pověstným věkem více jak 1000 let. Je to ale pravda? Těžko říct, v každém případě však jde o strom se silným příběhem.
Jablka byla u nás odjakživa jedním z neoblíbenějších druhů ovoce. Dala se skladovat dlouho do zimy, bylo jich všude hodně, mohli jsme si je, hladoví a žízniví, utrhnout i podél cest. A právě letos se jablek urodilo opravdu hodně, nejvíce za poslední roky, dokonce třikrát tolik než loni. Pomohla kombinace slunce, tepla a dostatečného množství srážek, ani kratší ochlazení v červenci neuškodilo. Očekává se úroda okolo 110 tisíc tun, s tím je však také spojena otázka, co s nimi? Pěstitelé si navíc často stěžují, že plody jsou poškozené, uškodilo jim jarní počasí, na řadě je proto zpracování na mošt a pálenky, marmelády, kompoty, křížaly a jiné dobroty. Co všechno víte o jablkách?
Do nedělní půlnoci 5. října 2025 můžete podpořit svého favorita a poslat hlas jednomu z pěti stromů, které se probojovaly až na vrchol soutěže Strom roku 2025. Do superfinále postoupily následující silné stromové osobnosti české krajiny: Oldřichův dub, Vrba v Brdatkách, Trojiční lípa, Hruška na Radovách a Hápův javor. Průběžné hlasy zůstávají až do konce hlasování skryté, proto se hovoří o „tajném superfinále“, a proto bude vyhlášení výsledků 20. října opravdu napínavé.
Pokud máte dostatek času a trpělivosti, můžete se o vytvoření placatého stromového díla pokusit. Je to pracné, ale vyplácí se například tam, kde chcete ušetřit místo v zahradě anebo pokud toužíte pěstovat druhy dřevin, které špatně snáší chlad. Jak vznikl výraz espalier?
Září je čas výsadbám zaslíbený, na prostokořenné dřeviny ale počkejte do 1. listopadu, tedy do začátku období vegetačního klidu. Zkušený a hlavně seriózní zahradník, který dodržuje pravidla a zákony, do země dříve nerýpne, aby vám vaši vytouženou sazenici (třeba jabloně s těmi krásnými, velkými, rudými jablky) vytáhl z hlíny. A jak potom k prostokořenným sazenicím přistupovat? Čím arogantněji a brutálněji, tím lépe. To je paradox, který funguje dokonale.
Technologie klonování zní jako něco, co uteklo ze scénáře divokého sci-fi filmu. Ale přitom ji můžete vyzkoušet i na vlastní zahradě nebo v sadu. Nepotřebujete k tomu žádné zvláštní vybavení. Tedy kromě trpělivosti a sáčku s hlínou. Rostliny se totiž ochotně klonují samy, v tomto případě jim ale trochu pomůžeme.
Červivé třešně není třeba vyhazovat, stačí je namočit do vody. Červ v třešních vlastně není až takový problém. Horší je, když třešním pomrznou květy, když pustí násadu plodů a neurodí nic, když listy začnou černat a když jsou stromy obalené mšicemi. Třešně a višně mají mnoho problémů a neduhů, z nichž červ je opravdu tím nejmenším. Nesmí ho však být moc. Dobrou zprávou je, že i červivost třešní se dá eliminovat. Zcela odstranit ale ne. A jak je to s řezem při sklizni?
Stromy jsou ve městech nezastupitelné. A ve vedrem rozpálených městech pak už vůbec. Dovedou totiž ochlazovat svůj povrch až o 30 stupňů Celsia a to je již na okolním klima pořádně znát, i když samozřejmě jen v řádech stupňů. Jenomže to často vypadá, jako by právě stromy ve městech nikdo nechtěl, jako by se hledal způsob, jak stromy nahradit. Kdybychom o ně stáli, přece by bylo v našem nejvyšším zájmu jim připravit takové podmínky, aby prosperovaly. Místo toho ale umírají. A nové je nenahradí. Důvody? Nejčastěji kombinace více faktorů, ze kterých může konkrétní převládnout.
Již loni objevili vědci na Brněnsku zcela nový druh houby, která by se mohla stát pohromou pro ořešáky v celé střední Evropě. Houba byla pojmenována ofiostoma ořešáková, přičemž nezvykle spolunažívá (specifické soužití) s kůrovcem ořešákovým, který k nám byl zavlečen z Asie přibližně před patnácti lety. Invazní houba se v ořešáku zabydlí pomocí invazivní kůrovce, stromu poté začnou usychat listy a postupně odumírat dřevo.
Odtrhnout se od globálních řetězců, spoléhat jen sami na sebe a veškeré potraviny si vyrábět sami? Zní to zajímavě, a proto má taky teorie o potravinové soběstačnosti nemálo příznivců. Nová „globální“ studie ale ukazuje, že dobrý nápad by to nebyl. Snaha o soběstačnost by naše talíře nechala poloprázdné.
Naučte se pěstovat citrusy: slunné stanoviště, vzdušný substrát, hnojení a zimování. Rady pro bohatou sklizeň voňavých plodů.
V různých internetových rádcích, receptářích a hobby magazínech se neustále dočítáme, co děláme v zahradách špatně, čeho se máme vyvarovat, co a jak dělat správně, co je důležité a co méně. Zahradnických (respektive zahrádkářských) přešlapů bychom našli desítky, stovky, postupnou selekcí bychom pak mohli vypíchnout třeba 10, jenže největší zahrádkářské přešlapy jsou vlastně 2 a oba dost souvisí i s povahovými rysy zahrádkáře. Za prvé metoda pokusu a omylu a za druhé megalomanie.
Tou nejlepší velkokapacitní klimatizací pro města i vesnice mohou být v horkých létech stromy. Když jim pomůžeme zaléváním, pomohou ony nám. Stromy sice nemohou odstranit následky vlny veder, ale mohou některé z nich zmírnit.
Máte ve svém okolí strom, který vypráví zajímavý příběh, spojuje lidi nebo má historický význam? Právě teď máte jedinečnou možnost ho nominovat do oblíbené celorepublikové soutěže Strom roku 2025. Přečtěte si, jak na to!
Pokud jste viděli v televizních zprávách, nebo někde na internetu, jak sadaři kropí rozkvetlé ovocné stromy jemnou vodní mlhou, která hned namrzá a led pak květy chrání před mrazem, určitě to nezkoušejte. Jde o velmi sofistikovanou práci s nejistými výsledky. Dá se ale vůbec něco dělat?
Ve skutečnosti jen málo stromů uhyne řekněme přirozeným způsobem, stářím. I když by se mohlo zdát, že nejčastěji je tomu na vině sucho, hniloba nebo nepřátelsky se chovající škůdci, v drtivé většině případů k jejich zániku napomáháme sami. Třeba tím, že je všemožně mechanicky přetěžujeme a narušujeme.
Zbystřit by nyní měli včelaři i milovníci medu. Když se trochu oteplí a sluníčko nabere na síle, mohou se v přírodě objevit první bzučící včelky a těžkopádné helikoptéry čmeláků už v únoru. A mají hned hlad, potřebují nabrat energii. Kde ji ale vzít? Je třeba najít první kvetoucí rostliny, což je ale docela fuška. Představte si, že jste letící a hladová včela, a že hledáte první kvítky. Na jaké rostlinstvo byste se zaměřili?
Mezi atraktivní barvy časného kvetoucího jara patří žlutá, oranžová, červená, růžová a bílá. A vlastně i zimy, protože některé dřeviny vykvétají už od prosince, jiné od ledna. Samozřejmě záleží i na počasí. Časné jarní a zimní kvetení je poslední roky dokonce zrychlováno mírnými zimami. Jaké dřeviny patří k nejotužilejším pionýrům kvetení?
Právě se čeká na rozkvetení hustopečských mandloní. A lidé místní mandloňový sad s rozhlednou houfně navštěvují ještě před rozkvětem. Co kdyby už. Mandloně jsou prvními posly jara, kvetou ze všech stromů nejdříve. Jenomže mandloně u nás, to je také malá slzička v koutku oka.
V našich klimatických podmínkách prochází dřeviny zimním obdobím klidu, ne všechny, ale většina z nich v zimě spí. Zastaví svůj růst, ochrání si vodu a vůbec si celkově zajistí ochranu před chladným počasím a nedostatkem vláhy. A právě to je doba, kdy stromům a keřům nejméně ublížíme tvarovacím řezem. Nesmí ale mrznout a zdaleka ne všechny dřeviny takový řez snesou. Z opadavých listnáčů je lepší si nechat prořízku na později například u peckovin. A jelikož se oteplilo, nemrzne, můžeme u ostatních využít k řezu hned tento víkend.
