Jaké budou dopady klimatických změn a hlavně sucha na růst stromů? Vědci publikovali v prestižním časopisu Nature Communications alarmující výsledky rozsáhlého evropského výzkumu. Předpokládalo se, že stromy nahradí nedostatek vláhy delším vegetačním obdobím, výzkum však ukázal, že ztráty způsobené suchem už stromy nedoženou, jakmile dojde k bodu zlomu. A to se podle odhadů nemá stát později jak za 25 let.
Alej dubová, platanová, březová, sakurová, lipová, javorová, břestová, jírovcová a jiné? Prastará nebo nedávno vysazená? Celkem bylo v letošním 15. ročníku ankety Alej roku nominováno 59 alejí ze čtrnácti krajů České republiky. Kterou z nich si vyberete? Hlasovat pomocí online formuláře můžete ZDE.
Studio Mjölk architekti dovede překvapit, „o tom žádná“. A tento řečnický trik nebyl nyní použit náhodou. Jedním z nejpřekvapivějších výtvorů studia je však možná i trochu paradoxně Poslední místo nad Vratislavicemi. Vůbec nejde o klasickou funerální architekturu, vytvořeno bylo konejšivé prostředí určené k odpočinku, rozjímání a bolestnému rozloučení v tichu důstojného prostředí volně uloženého doprostřed přírody. Jako když je popel rozfoukán větrem a nesen vodou, jako když se tělo ukládá do země. Můžete zde rozsypat popel svých blízkých, vysypat jej do jamky, vzpomenout i na nenarozené dítě nebo zesnulé miminko. Není důležité, zda jste věřící a k jaké víře se hlásíte, nebo zda jste ateisté. Důkaz, že pohřební tradice se i v Česku mění.
Podle posledních průzkumů zahrádkářů v Čechách neubývá, navíc si zahradničením zlepšují fyzickou kondici, snižují obezitu, zlepšují svůj jídelníček (konzumují více zeleniny a ovoce) a jsou méně ohroženi potravinovou chudobou. Zahrádkáři celému ČESKU, dalo by se říci, nejenom KERSKU. Navíc se zahrádkaření ukazuje jako účinný prostředek v boji proti současné epidemii obezity. A možná za to může tak trochu i covid-19.
Že je zeleň ve veřejném prostoru neřešitelný problém? Že lidé by ji chtěli, radnice měst by ji chtěli, všichni by strašně moc chtěli… ale není to možné, protože na ni není místo? Vídeň ukazuje, že místo výmluv se dají hledat i řešení. A projekt architektonického studia OpenFields velmi názorně ukazuje cestu všem, kteří se nebojí kreativních nápadů.
Máte v zahradě jehličnany? Pak pod nimi určitě najdete spoustu jehličí. A zřejmě vás zarazí ještě jedna věc, skoro nic zde neroste. Pod jehličnatými stromy se totiž z jehličí tvoří postupným rozkladem hodně kyselá hmota, které se říká hrabanka, a která uvolňuje kyselost do půdy. Běžný pokryv půdy v jehličnatých lesích. Většina zahradních rostlin přitom preferuje neutrální či mírně kyselejší (případně zásaditější) pH a platí to dokonce i pro většinu plevelů. Proto jsou v zahradách plochy pod jehličnany vystlané vrstvou popadaného jehličí obvykle holé, nic v nich nevyklíčí a nekoření. Dá se ale toto jehličí nějak využít?
Vápnění půdy na zahradě je velice důležité, samozřejmě hlavně kvůli rostlinám, které zde pěstujeme. Vápno zmírňuje kyselou reakci půdy, zlepšuje zdravotní stav rostlin likvidací choroboplodných zárodků, je nepostradatelnou složkou výživy rostlin (zlepšuje příjem živin a je důležité pro stavbu buněk), ovlivňuje strukturu půdy a dezinfikuje ji, brání tvorbě půdního škraloupu a podporuje tvorbu humusu. Sice je pravdou, že v půdách se vápník přirozeně vyskytuje, ale v různé koncentraci a obsah vápníku klesá pěstováním rostlin nebo vyplavováním vodou. Nejnáročnější je přitom na obsah vápníku zelenina, která však má i vysoké nároky na zálivku, čímž obsah vápníku v půdě klesá ještě více. Jak zjistit, jestli půda vápnění potřebuje a v jaké podobě vápno dodat?
Musela to být láska na první pohled, když sličná a prostá selka Božena, toho času v roli pradleny, uvízla v oku knížete Oldřicha. A podle pověsti to mělo být právě pod dubem, který se nyní stal s téměř 9 800 hlasy STROMEM ROKU 2025. Oldřichův dub z Peruce láká svou milostnou pověstí stejně jako pověstným věkem více jak 1000 let. Je to ale pravda? Těžko říct, v každém případě však jde o strom se silným příběhem.
S lehkostí padajícího listu mezi nás přišel říjen. A s ním i velký seznam úkolů, prací a povinností, které vás na podzimní zahradě, ve skleníku a doma mezi pokojovkami čekají. Naostřete si tužku, ať si můžete odškrtávat, co jste už stihli a co vás teprve čeká.
Přes léto jste si dali záležet na pokojových rostlinách z vnitřních parapetů, a z kraje podzimu jste dopřáli péči i těm, které jste si domů nanosili zvenčí. Čisté květináče, nový substrát. Prostě krása a pohoda. Ale teď najednou se na povrchu půdy u těch přesazených krásek začaly objevovat nehezké bílé chomáče a povlaky. Plíseň. Co s tím?
Nemusí to být jen nevzhledná krabice s velkým parkovištěm. Prodejna zahradnického centra může být i tropickým skleníkem s parkem. Alespoň tak to ukazuje projekt italských architektů ze Studio Bressan. Když totiž vezmeme v úvahu jenom namátkový výčet běžných nedostatků velkoprodejen zahradnických center, vlastně jsou to ta nejhorší místa k pěstování a nakupování květin.
Ta lípa stojí na kouzelném místě, nedaleko léčivého pramene a nádherného barokního kostela Nejsvětější Trojice. Jako by tuhle scenérii doplňovala svým majestátním tvarem. Teď soutěží s dalšími stromy o titul Strom roku 2025.
Jablka byla u nás odjakživa jedním z neoblíbenějších druhů ovoce. Dala se skladovat dlouho do zimy, bylo jich všude hodně, mohli jsme si je, hladoví a žízniví, utrhnout i podél cest. A právě letos se jablek urodilo opravdu hodně, nejvíce za poslední roky, dokonce třikrát tolik než loni. Pomohla kombinace slunce, tepla a dostatečného množství srážek, ani kratší ochlazení v červenci neuškodilo. Očekává se úroda okolo 110 tisíc tun, s tím je však také spojena otázka, co s nimi? Pěstitelé si navíc často stěžují, že plody jsou poškozené, uškodilo jim jarní počasí, na řadě je proto zpracování na mošt a pálenky, marmelády, kompoty, křížaly a jiné dobroty. Co všechno víte o jablkách?
Do nedělní půlnoci 5. října 2025 můžete podpořit svého favorita a poslat hlas jednomu z pěti stromů, které se probojovaly až na vrchol soutěže Strom roku 2025. Do superfinále postoupily následující silné stromové osobnosti české krajiny: Oldřichův dub, Vrba v Brdatkách, Trojiční lípa, Hruška na Radovách a Hápův javor. Průběžné hlasy zůstávají až do konce hlasování skryté, proto se hovoří o „tajném superfinále“, a proto bude vyhlášení výsledků 20. října opravdu napínavé.
Právě u nás i jinde ve světě dozrávají a sklízí se obří dýně, které mnohdy trhají rekordy. Kdybychom volili místo politiků dýně (a možná by to dávalo smysl), zřejmě by vítězily ty největší či jinak nejkurióznější. Ale pozor, dýně, to vlastně nejsou jenom dýně. Klíčem je totiž slovo tykev. A vůbec nejde jen o ty největší. Tykve. Možná by byla lepším politikem dýně špagetová, nebo máslová, cuketa, případně patizon. Nebo dýně okrasná? Ostatně by se snáze převážely na různá zasedání než třeba světový rekord Travise Giengera z roku 2023. Jeho dýni vážící 1246,9 kg a s obvodem 642,6 cm by totiž museli nakládat hydraulickou rukou na korbu náklaďáku a do poslanecké sněmovny přemisťovat jeřábem pomocí speciálně vybouraného okna. Nepraktický legislativní přítěžek. Zatímco běžné intelektuální (neduté) hokkaido se lehce vejde do síťovky (Pozn. red.: S Japonskem nemají dýňová hokkaida nic společného, ani s přímou demokracií.).
Pokud máte dostatek času a trpělivosti, můžete se o vytvoření placatého stromového díla pokusit. Je to pracné, ale vyplácí se například tam, kde chcete ušetřit místo v zahradě anebo pokud toužíte pěstovat druhy dřevin, které špatně snáší chlad. Jak vznikl výraz espalier?
Z hlediska úředního je zcela jasné, které druhy živých organismů patří mezi invazní a jaká omezení a zákazy se na ně váží, jenomže v praxi to tak úplně není. Do hry totiž vstupuje i politika a ekonomické zájmy. Zajímavá je také hra čísel a samotná historie invazí, kterou lze oficiálně datovat k roku 1492, kdy si to Kryštof Kolumbus namířil do Karibiku v domnění, že dopluje kratší cestou do Indie.
Návod na podzimní výsadbu cibulek je prostý. Ne všude vám ale prozradí i to, jak cibulky udržet v zemi až do zimy, tedy vlastně do jara. Vyhrabat je ven na světlo totiž zkouší kdekdo na vaší zahradě. Mnohé jsou chutné. Velice.
Pokud někdy zabloudíte trochu dál na západ od Plzně a budete-li se procházet předměstími evropských městeček, nejspíš to zaznamenáte sami na vlastní oči. Co přesně? Takové to „velké nic“ většiny předzahrádek u rodinných domů. Zjevně nejsou dělané tak, aby měly čím překvapit. A má to svůj důvod.
Do konfliktu s opylovači se nemusíte dostat jen tím, že na své zahradě stříkáte insekticidy. Nelibost užitečných tvorů můžete způsobit i tím, že jim nabídnete desítky, stovky pestrobarevných květů. Ovšem šlechtiteli předem upravených pro větší krásu, nikoliv pro užitek opylovačů.
