Do konfliktu s opylovači se nemusíte dostat jen tím, že na své zahradě stříkáte insekticidy. Nelibost užitečných tvorů můžete způsobit i tím, že jim nabídnete desítky, stovky pestrobarevných květů. Ovšem šlechtiteli předem upravených pro větší krásu, nikoliv pro užitek opylovačů.
Podzim je v zahradách každoročně obdobím, ve kterém se plísně šíří snadno a rychle. Ano, mají rády teplo, ale není to podmínka, nejdůležitější je pro rozvoj plísní vlhkost, navíc se právě na podzim rozkládá nejvíce rostlinných zbytků. A to jsou opět plísně. Připojíme-li málo sluníčka, nedostatečné provětrání a vysokou hustotu výsadby, je seznam faktorů kompletní.
Září je již měsícem, který spadne přesně 21.9. do podzimu, přesto ale v zahradách právě v září spatříme spoustu kvetoucí nádhery. Některé rostliny poznáme na "první dobrou", jak se lidově říká, u některých musíme chvíli přemýšlet a pak se raději zeptat, nebo si název oné květeny ověřit jinak. Mně se třeba stále "motají" dohromady jména weigelie a bugenvilea. Nevím proč. Což o to, ony jsou si dost podobné a dokonce mohou kvést v září vedle sebe, protože některé druhy weigelií nastartují v srpnu druhé kvetení a mohou pak kvést až do konce září, jenže pořád nechápu, proč si pletu jejich názvy, když obě rostliny dobře znám. A co vy, jak jste na tom? Otestujte se v našem kvízu.
Nakolik si považujete květy vámi vypěstovaných rostlin? Jak vysoce stavíte hodnotu jejich relativně pomíjivé krásy a kolik jste ochotni zaplatit za to, že si do své sbírky pořídíte nějaký naprostý botanický unikát?
Září je čas výsadbám zaslíbený, na prostokořenné dřeviny ale počkejte do 1. listopadu, tedy do začátku období vegetačního klidu. Zkušený a hlavně seriózní zahradník, který dodržuje pravidla a zákony, do země dříve nerýpne, aby vám vaši vytouženou sazenici (třeba jabloně s těmi krásnými, velkými, rudými jablky) vytáhl z hlíny. A jak potom k prostokořenným sazenicím přistupovat? Čím arogantněji a brutálněji, tím lépe. To je paradox, který funguje dokonale.
Srpen, respektive jeho druhá polovina, je ideálním obdobím pro vysazování jahodníků. Proč? Protože platí jednoduchá poučka: „Čím dříve jahodníky vysadíte, tím větší bude už první sklizeň. Největší pak bude druhá hned v následujícím (druhém) roce, ještě přijatelná bude třetí a po odplození je nutné sazenice opět vyměnit. Ale pozor, nikdy nevysazujte jahody po jahodách, to jedině kdybyste vyměnili půdu, což je samozřejmě zbytečný a náročný luxus. Většinou je nezbytný pouze nejméně roční odstup. A čím delší, tím lépe. Alespoň jeden rok pěstujte na opuštěném jahodovém záhonu něco jiného, složitější to není.“
Sotva byla CHKO Soutok 1. července letošního roku vyhlášena (původně mělo jít o Národní park), ještě než dozněly vlny sporů o podobu chráněné oblasti, opět zaujímá přední stránky v médiích. Proč? Kvůli vzácnému rostlinnému druhu, o kterém jsme se téměř 100 let domnívali, že u nás vyhynul. Jmenuje se plamének celolistý.
Stinné zahrady jsou velkou výhrou v létě za největších veder. A když už ne celé zahrady, pak alespoň stinné kouty zahrad. Po zbytek roku jsou ale spíše pro zlost. Co když navíc chcete, aby byla vaše zahrada stále zelená a přitom pestrá? Nejen odstíny, panašováním a tvarovými projevy své zeleně, ale i květy? Co v ní pěstovat? Možností se nabízí nečekaně mnoho.
Sezóna rajčat se přehoupla do druhé půlky, co však nyní s nimi, aby tato plodová zelenina bohatě plodila a hlavně plody vyrostly a dozrály? Především je třeba zaštipovat růstové vrcholy, aby se rostliny zaměřily na plody a ne na další růst a kvetení. Také je třeba obtěžkané výhony uvazovat a zdola otrhávat listí, které schne a může být i zasažené plísní.
Na extrémní sucho, sluncem spálenou zemi a vodu se sykotem mizící ze studní to letos (zatím) nevypadá. I když to tak chvilku vypadalo. Ona meteorology od časného jara předvídaná katastrofa ne a ne nastat. Dodejme jen, že naštěstí.
I ochrana klimatu a přírody má své hrdiny, navíc teď každý může dát hlas svému favoritovi, protože o Ceně sympatie rozhodne právě veřejnost. Letos se do soutěže Adapterra Awards přihlásilo 57 inspirativních projektů reagujících na dopady změny klimatu. Odborná porota vybrala 18 finalistů a právě ti se nyní uchází o vítězství v jednotlivých kategoriích. O Cenu sympatie přitom můžete hlasovat do půlky října.
V okvětních lístcích růže je snadné se ztratit. Křehká krása, okouzlující barva a podmanivá jemná vůně vytváří dojem samy o sobě, a všechny dohromady pak tvoří pravzor dokonalé květiny. Ta dokonalost ale přicházela postupně, během tisíciletí pěstění. Kterým předcházely miliony let evoluce.
Invazní rostliny se agresivně šíří přírodou a jsou schopné rozvracet celé ekosystémy, vytlačovat původní druhy rostlin a dokonce i na ně vázané druhy živočichů. Invaznost vede ke ztrátě biologické rozmanitosti (biodiverzity). Ne všechno rostlinstvo je však invazní, mnohé rozpínavé druhy flóry patří mezi původní, za invazní jsou považovány pouze druhy zavlečené, které v naší přírodě původní nejsou, a které se rozšířily pro svou krásu z našich zahrad a parků včetně zámeckých. Za invazi si tedy můžeme sami.
Každému vyhovuje jinak koncipovaná zahrada. Když opomineme libůstky v různých rostlinných druzích a jejich případné konzumaci, hraje hlavní roli náš vztah k pěstování rostlinstva a půdě, tedy k činnostem zemědělným. Někdo si udržuje jenom svůj relaxační kout s kusem trávníku a spořejší okrasnou výsadbou, která je pokud možno bezúdržbová, načež na zbytku pozemku vysadí ovocné stromy a luční plochu nechá udržovat ovce. Jiní by pozemek nejradši celý vybetonovali, aby je nic živého nemuselo stále rozčilovat svou existencí. Jsme lidé různí a to znamená i různí majitelé pozemků a zahrádkáři. Do které ze tří skupin, které jsme v našem kvízu vymezili, patříte právě vy?
Stromy utváří charakter naší krajiny nezaměnitelně. Tvoří základ lesů, parků, zahrad i zemědělské krajiny, poskytují nám stín, umožňují si odpočinout, schovat se před deštěm. Dávají nám či zvířatům chutné plody, když kvetou, sytí svým nektarem i hmyz. Poskytují útočiště mnoha živočišným druhům, chrání jiné rostliny před úpalem, zlepšují okolo sebe klima, vyrábí kyslík. Bez stromů by se prostě nedalo žít. Pro každý druh je typické něco jiného a my jsme se zaměřili na opadavé listnáče, které jsou dominantami naší přírody. Poznáte je?
Prohlédněte si letošní finalisty soutěže Strom roku 2025. Každý z nich nese silný příběh, který se mu vepsal do kůry. A vy můžete být těmi, kdo rozhodne o vítězi. Hlasování totiž právě odstartovalo. Fotogalerie v článku.
Tam, kde jedni vidí změnu, spatřují druzí příležitost. A platí to bez výjimky i pro změny klimatické. Co asi tak budou obnášet? Však víte dobře sami: více tepla, více sucha. A též mnohem méně předvídatelné srážky, které možná budou v průměru celoročního úhrnu velmi podobné jako dnes, ale rozložené v průběhu roku docela jinak.
O pajasanu žláznatém a nebezpečí jeho invaze pro původní ekosystémy jsme již na našich stránkách psali. Zmínili jsme se také o jižní Moravě, která byla invazí této původně asijské dřeviny silně postižena. A potvrdil se nejčernější scénář. Druh, který se u nás objevil poprvé před cca 200 lety jako okrasný, si bere krajinu CHKO Pálava jako rukojmí. Na přibližně 700 lokalitách bylo napočítáno celkem cca 50 tisíc pajasanů žláznatých.
Technologie klonování zní jako něco, co uteklo ze scénáře divokého sci-fi filmu. Ale přitom ji můžete vyzkoušet i na vlastní zahradě nebo v sadu. Nepotřebujete k tomu žádné zvláštní vybavení. Tedy kromě trpělivosti a sáčku s hlínou. Rostliny se totiž ochotně klonují samy, v tomto případě jim ale trochu pomůžeme.
Sociální sítě jsou plné trendů, kterým je lépe vyhnout se obloukem. Pojídání skořice po lžičkách nebo polévání se ledovou vodou vám skutečně doporučit nemůžeme. Ale „trik“ s korkovými zátkami, který na kutilských a zahradnických profilech trhá rekordy ve sledovanosti, vám rádi představíme.
