Vyvýšené záhonky se staly jedním z největších trendů posledních let a na českých zahradách jich rychle přibývá. Přestože na první pohled vypadají jednoduše, jejich správné založení má svá pravidla. Klíčovou otázkou přitom není jen to, jak vysoký záhon zvolit, ale hlavně čím ho správně vyplnit, aby fungoval jak pro zahrádkáře, tak pro samotné rostliny.
Se zeleninou je v zahradách potíž. Potřebuje výživnou půdu, proto musíme hodně hnojit. Nejlépe na podzim zapravovat do půdy dobře uleželý hnůj, přidáváme NPK a dusíkaté vápno. Musíme ale také hodně zalévat a plít. Každý rok je třeba kupovat nová semínka a sazeničky, teplomilné druhy pak držíme nejméně do půlky května v teple. Rychlíme je, předpěstováváme, protože nesnášejí teploty nižší než 15 stupňů Celsia. Aby toho nebylo málo, z biologického hlediska jde u některých druhů vlastně o ovoce. Proč? Protože všechny rostlinné druhy, které vytvářejí jedlé plody se semeny uvnitř, jsou vlastně podle botaniků ovocem. Přesto ale existují druhy zeleniny, které v zahradě vydrží dlouhé roky a jejichž části můžeme sklízet každoročně. Které to jsou?
Trvalky, to je vlastně každoroční zázrak v zahradách. Přežijí v půdě zimu v podobě zásobních orgánů (nejčastěji cibulek, hlízek a oddenků) a na jaře se začnou drát z půdy opět na povrch. Některým stačí před zimou trochu mulče, případně chvojí, jiné přežijí pod zemí i bez ohledu na teploty a počasí. A jedno mají trvalky společné, většina z nich nádherně kvete. Některé brzy na jaře, jiné později, mnohé druhy vydrží kvést od jara až po celé léto, jiné vykvetou až na konci léta, nebo až na podzim.
O tom, že je skvělý zahradník, a že když to dokáže támhleten, tak já taky, je přesvědčena spousta lidí. Důležitá je i jejich vládnoucí pozice, nemyslím v politice, ale v domě, v domácnosti. Představte si například, že je vaše žena opravdu zahradnice, a že přiveze domů sazenice plodové zeleniny. Dá je do skleníku a čeká, až se oteplí. A že to letos bylo opravdu hodně pozdě, až na začátku června. Po pár dnech zjistí, že její neomylný otec, který je vlastníkem a ředitelem majetku včetně zahrady, si na několika květináčích ve skleníku přečte CUKETA. V noci ještě skoro mráz. Vytáhne sazenice k vyvýšenému záhonu, vyklepne z květináče první a začne z kořínků oklepávat zeminu... Rovná se to rovnou dvojnásobné vraždě. Za prvé se rostliny nechytnou a za druhé do rána stejně zmrznou. Je to zahradník? A co vy?
Už je to za námi. Silvestrovské veselí pominulo, chleba do rána nezlevnil a do práce se zatím musí vstát stejně jako loni a předloni. Takže by se hodilo z oné bývalé vánoční slávy nějak elegantně vycouvat zase zpět do normálu. Patří k tomu úklid, odzdobení stromečku a vánočních dekorací, stejně jako vhodný způsob likvidace rostlinného odpadu.
Vyhazovat posečenou trávu do obecního kontejneru na bioodpad je naprostý nesmysl. Hloupost, bláznovství, doslova šílený nápad. Tato cenná surovina dovede zahradě pomoci k vyšším výnosům i ochraně. I když začátek je vždy stejný, tedy zprovozníme sekačku, nebo vezmeme do ruky kosu. Trávník je posekaný, ale co s trávou dál? Do hnědého kontejneru? Nebo vysypat někdo do strouhy u pole? Kdepak, posekaná tráva je cenná rostlinná surovina, která najde v zahradě široké možnosti využití. Jaké?
Hnojiva nemusíte složitě vybírat v obchodě a utrácet za ně peníze. Většinu z nich už máte k dispozici přímo na své zahradě. Stačí je jen začít vnímat trochu jinak. Kompost, listí, posekaná tráva nebo třeba hnůj totiž nejsou odpad, ale plnohodnotné zdroje živin.
Vyvýšené záhony jsou všudypřítomné. Ne že by nedávaly smysl. Je spousta míst, kam záhon jinak než v nějaké objemné nádobě nedostaneme. Často je pak setřena hranice mezi vyvýšeným záhonem a mobilní nádobou (květináčem). Všude ale být nemusí, natož na místech, kde by mohl být obyčejný záhon. A obzvláště v případech, kdy nám nevadí ohýbání a klekání při péči o záhon a rostliny na něm pěstované, vyvýšený záhon vlastně nepotřebujeme. Trend je trend, ale už vám neřekne, že je někdy úplně zbytečný. A kromě spousty práce nebývají vyvýšené záhony ani levné.
Dát dohromady do jednoho článku prastaré a mimořádné stromy, Nový Zéland, vodní dílo ne nepodobné Schwarzenberskému kanálu, domorodce, námořnictvo Jejího Veličenstva a k tomu ještě ochranu přírody? Možné to je. V případě „kauri“ to dokonce je osnova celého příběhu.
Hmyzí hotely se staly symbolem péče o opylovače, jejich skutečný přínos je ale omezený. Jak ukazuje nedávný text na Ekolist.cz, běžně prodávané „domečky“ se slámou či šiškami pomáhají jen malé části hmyzu a často fungují spíš jako dekorace než účinné opatření na podporu biodiverzity.
Nenápadně pojmenovaný, ale mimořádně pozoruhodný strom Heritiera littoralis patří k nejzajímavějším dřevinám mangrovových oblastí. Na ostrovech u Okinawy zaujme nejen mohutnými deskovitými kořeny, ale i řadou neobvyklých adaptací na vodu, sůl i extrémní sluneční podmínky. Strom, který ukazuje, kam až může evoluce zajít.
V severní Africe se včely chovají v rákosových úlech, med se stáčí už na jaře a důležitější než sladká produkce je samotné opylování krajiny. Když ale přestaneme hledat podobnosti a přijmeme odlišnost, otevře se před námi svět, jehož symbolem je pět století starý včelín ukrytý v údolí Sous.
Když se z parazita stane zbraň namířená správným směrem, může být velmi prospěšný. Parazitické hlístice bude mnoho lidí znát jako účinný prostředek proti plzákům španělským, úporným invazním škůdcům, které má v zahradách rád jenom ten, co je požírá. Méně z nás však už ví, že různé druhy hlístic se dají úspěšně využít v boji s mnoha dalšími zahradními škůdci.
Voňavé, červené a sladké jahody. Kdo by je nemiloval? Někdo pro ně skočí do obchodu, někdo si je pěstuje na zahrádce. Ale co o nich vlastně víte? Zkuste náš kvíz a zjistěte, jestli jste skuteční znalci.
Znáte to, mávnete rukou a řeknete něco v tom smyslu, že „takhle se to dělalo vždycky, zdravý selský rozum si vždy najde nejjednodušší cestu“. Jenže také existuje platná legislativa a ta se mění. A bohužel stejně jako se stále zvyšují pokuty za dopravní přestupky na silnicích, zvyšují se horní i dolní hranice pokut u všeho. Jakým rizikům je lepší se na svých zahradách a pozemcích vyhnout?
Když už zapomenete na květinu k Mezinárodnímu dni žen, měla by být náprava velkolepá. Ideálně taková, která se měří na metry, váží kilogramy a kvete jen jednou za desítky let. Svět rostlin naštěstí skrývá květinové rekordmany, kteří rostou právě pro takové situace.
Stačí pár nenápadných detailů a balkon začne být místem, kde je vám dobře. Podívejte se, co lidé dělají špatně a jak to změnit.
Původně vlastně chtěli majitelé koupacího jezírka na zahradě v Kašperkách jenom obyčejnou tůňku, kde by pozorovali živočichy. Zahrada však svými dispozicemi umožnila vytvoření vodního díla, které uhranulo svým citlivým kompozičním začleněním do zahrady i Asociaci biobazénů a jezírek (ABAJ) při profesním sdružení Svaz zakládání a údržby zeleně. A následovalo ocenění JEZÍRKO ROKU 2024.
Floristé a vůbec prodejci velikonočních ozdobných propriet, živých i neživých, nás poučují, že na Velikonoce by hroby měly být hotové zhruba 2 až 3 týdny předem a výzdoba by měla na hrobech zůstat ještě týden po Velikonocích. Ale zkuste si dát na hrob něco, co vydrží měsíc? Navíc když máte rodinný hrob třeba na opačném konci republiky a k cestě tím směrem jste se prokousali až těsně před Velikonoci, nebo až o Velikonocích? Nic se neděje, výzdoba může být i taková, že neurazí křesťany, pohany ani ateisty, o Velikonocích ani po nich. A hmatatelný velikonoční symbol nemusí nést vlastně vůbec žádný.
S příchodem jara se zahrádkáři pravidelně setkávají s nečekanými „nálezy“ v půdě. Larvami, které budí otázky i rozpaky. Jak ale poznat, jestli jde o neškodné pomocníky, nebo škůdce?
Poslední večeře, tak by se vlastně měl správně jmenovat Zelený čtvrtek. Ostatně existuje teorie, podle které pojem vznikl zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek). V každém případě si právě na tento den křesťané připomínají poslední večeři Ježíše Krista s dvanácti učedníky a ustanovení eucharistie, čili křesťanského obřadu připomínajícího poslední večeři Ježíše Krista před jeho ukřižováním. Konzumuje se chléb (hostie) a pije víno jako symboly těla a krve Krista. Eucharistie se říká také chlebu a vínu konzumovaným při mších. Kněží říkají: „Tělo Kristovo“ a „Krev Kristova“.
Zahrady v láhvi působí jako malé zázraky přírody, uzavřené světy, kde si rostliny vystačí samy. Stačí jim ale opravdu jen světlo, voda a pár živin? Příběh slavného „soběstačného“ ekosystému ukazuje, že realita je o něco složitější, než jak ji prezentují nadšené titulky.
Jarní péče o jahodníky není v zásadě nijak složitá. Přes zimu zůstala na rostlinách v záhonech spousta listů, které se ale obvykle jara v dobré kondici nedožijí. Musíme je odstranit stejně jako zbytečné šlahouny. Zároveň plejeme, okopáváme, hnojíme a pokud neprší, bude potřebná i pravidelná závlaha, jahody potřebují hodně vody. V zásadě tedy můžeme jarní péči o jahodníky rozdělit na čištění a řez, úpravu půdy a hnojení. Je toho ale o "malinko" víc.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
